Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Fukušima a Černobyl

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Otázky o odpovědi k oběma dosud největším jaderných katastrofám
(Přeloženo z brožury IPPNW a Ausgestrahlt, vydané v Hamburku v lednu 2016)
Část o Fukušimě:
-------------------------------

Fukušima a Černobyl
Otázky o odpovědi k oběma dosud největším jaderných katastrofám
(Přeloženo z brožury IPPNW a Ausgestrahlt, vydané v Hamburku v lednu 2016).

  • fukusima-a-cernobyl

Fukušima 

Co se stalo 11.března 2011 ve Fukušimě? 


Ve 14:46 hodin došlo na východním pobřeží Japonska, 130 kilometrů východně od města Sendai, k silnému zemětřesení o síle 9,0° Richterovy škály. Zemětřesení způsobilo vážné škody v jaderné elektrárně Fukušima Daiči, následná vlna tsunami situaci ještě zhoršila. Zásobování elektřinou u všech tamních šesti jaderných reaktorů a sedmi bazénů s vyhořelým jaderným palivem vypadlo. Jaderné bloky 4 až 6 byly tehdy mimo provoz kvůli probíhající údržbě, v blocích 1 až 3 i přes rychlé automatické odstavení bloků selhaly všechny pokusy o chlazení reaktorů i paliva. Ve všech třech těchto reaktorech tak došlo k tavení aktivní zóny – v prvním bloku již 12.března, v druhém a třetím bloku o několik dní později. Exploze v blocích 1 až 4 zničily kromě jiného ochranné obálky reaktorů. Několik týdnů se radioaktivní mraky přesouvaly na Japonskem a Pacifikem. Provozovatel jaderného zařízení několikrát upustil radioaktivní páru z jaderných bloků, aby předešel explozím uvnitř reaktorů - což ještě více zvýšilo objem uvolněných radioaktivních látek do životního prostředí. 

Vedle šesti reaktorů ve Fukušimě Daiči došlo v důsledku zemětřesení ke kritickým situacím v souvislosti s výpadkem elektrického napájení nebo chlazení také u čtyř reaktorů jaderné elektrárny Fukušima Daini, tři reaktorů JE Onagowa, v jaderné elektrárně Tokai 2 a v přepracovně jaderného paliva Rokkašo. Zde se však podařilo dostat situaci pod kontrolu včas. 


Došlo k tavení aktivní zóny reaktorů v důsledku zemětřesení nebo tsunami? 

Již zemětřesení způsobilo tak rozsáhlé škody na reaktorech, že již nebylo možné zamezit následnému tavení jádra. Bezpečnostní systémy, které by i přes tsunami dokázaly pomoci, z neznámých důvodů vypadly, nouzová opatření přišla pozdě. Následná vlna tsunami tak situaci pouze zhoršila. 


Později se ukázal jako největší problém bazén s vyhořelým palivem u reaktoru č. 4. Proč? 

V bazénu s vyhořelým palivem se skladovalo 1.535 vysoce radioaktivních palivových článků, mezi tím také několik článků paliva MOX obsahující plutonium. Jak je u těchto typů reaktorů běžné, nacházejí se bazény s vyhořelým palivem vně bezpečnostní nádrže. 15.března zničila exploze ochrannou obálku reaktoru. Odborníci se obávali, že by nádrž a palivové články mohly být poškozeny, voda by mohla vytéci a palivové články by se mohly rozpálit. Dokonce i provozovatel elektrárny, firma Tepco se domníval, že by mohla pokračovat řetězová reakce v nádrži s vyhořelým palivem. V každém případě se do životního prostředí dostalo enormní množství radioaktivních látek. Naštěstí se podařilo nádrž udržovat pomocí dodávání vody a stabilizovat ji. Na konci roku 2014 odtud byly odstraněny poslední palivové články. 

Jaké množství radioaktivity se dostalo v důsledku nehody do životního prostředí? 

Podle odhadů se jedná o 12 až 53 Petabequerelů (PBq - biliard bequerelů) césia-137 a 150 – 160 PBq jodu-131, které se z Fukušimy dostaly do okolního prostředí. Protože v prvních týdnech po katastrofě foukal vítr především východním směrem, dostaly se čtyři pětiny – 79% z těchto emisí nad Pacifik, pouze 19% nad Japonsko a zbývající dvě procenta nad jiné země. 

Přímou radioaktivní kontaminaci Pacifiku odhadly Spojené národy na 9 PBq césia-137 a 68 PBq jódu-131 pouze v době od 12.března do 30.dubna 2011. Ohledně emisí před tímto obdobím a po něm nejsou k dispozici žádné oficiální údaje nebo studie. TEPCO však v srpnu 2014 přiznalo, že až do té doby se do moře vypouští každý den 225 Gigabequerelů (GBq – miliardy bequerelů) césia-137 a ca. 140 GBq stroncia-90. Jaderná katastrofa ve Fukušimě představuje již nyní největší singulární radioaktivní kontaminaci světových moří. 

Jak reagovalo na katastrofu TEPCO a vláda?  

Krizový management a informace veřejnosti byly katastrofální a v mnoha případech zhoršovaly důsledky nehody, místo aby je omezovaly. Tak například vláda sice nařídila evakuaci v blízkém okolí havarované jaderné elektrárny, podcenila však vlastní odhady radioaktivního spadu. Tak se evakuovaní dostávali do oblastí, které byly krátce nato kontaminovány daleko více než ty, ze kterých byly evakuováni. Mnoho podobně nebo ještě silněji evakuovaných oblastí nebylo evakuováno vůbec nebo pozdě. Jodové tablety, které pokud jsou pozřeny včas, mohou pomoci ochránit štítnou žlázu před radioaktivitou, byly rozdány pouze dvěma tisícům evakuovaných, ostatní občané je nedostali. Tisíce dětí tak je vystaveno masivnímu riziku onemocnění rakovinou štítné žlázy. A místo aby se vláda snažila udržet hladinu ozáření dotčených obyvatel co nejnižší, pět týdnů po havárii, 19.dubna 2011 naopak zvýšila mezní limit pro ozáření obyvatel na 20-násobek.: místo původního 1 milisievertu ročně pro dítě se zvýšilo přípu 
stné ozáření u dětí a dospělých na 20 milisievertů za rok. De facto tak vláda přinutila sta tisíce svých občanů, aby žili v kontaminovaných oblastech. Ministr výchovy rozhodl o tom, že se opět otevřou i ty školy, které nemají nainstalované klimatizace - radioaktivní prach se tak dostával přímo otevřenými okny do jednotlivých školních tříd. A ve školních kantýnách se na příkaz úřadů dokonce objevovala rýže z Fukušimy. 

TEPCO chtělo dokonce čtvrtý den po havárii ukončit všechny pokusy o chlazení reaktorů a ponechat celou jadernou elektrárnu sama sobě napospas. Pouze díky masivní osobní intervenci premiéra tomu bylo zamezeno. 

„Vláda a jaderně dozorný orgán se nepostaraly o to, aby ochránily zdraví obyvatel a znovu obnovily jejich blaho,“ konstatovala později k průběhu nehody průzkumná komise japonského parlamentu. 

Co by se stalo, kdyby se vítr otočil jiným směrem? 

Dostalo by se mnohem více radioaktivního spadu nad pevninu a kontaminována by tak byla rozsáhlá území. Ve skutečnosti tak vítr zavál v následujících týdnech po katastrofě většinu radioaktivních látek nad moře. Pouze 19% vypuštěných radioaktivních látek se dostalo nad pevninu, především nad Japonsko. Pokud by vál opačný vítr směrem na západ, rozdělil by pevninu pravděpodobně radioaktivní pruh. A skutečnost, že nemuselo být evakuováno Tokio se svými 50 milióny obyvateli, bylo pouhé štěstí: když přes Tokio přecházel nejhorší radioaktivní mrak, nepršelo tam. Jinak by to, jak řekl tehdejší premiér Naoto Kan, zajisté způsobilo kolaps Japonska. 

Jaké následky měla tato jaderná nehoda pro obyvatele v regionu? 

Asi 200.000 lidí muselo podle údajů Mezinárodní organizace pro jadernou bezpečnost (MAAE) opustit svůj domov, často během několika hodin a vzít si sebou jenom nejnutnější věci. Opustili tak svůj dům, svůj rodný kraj, svůj majetek, pracovní místo a sociální kontext, leckdy svůj existenční základ. Mnozí z nich i pět let po havárii žili v nouzových ubytovnách a provizorních kontejnerových sídlištích. Psychická zátěž je obrovská. Často je nejisté, zda a kdy se budou moci vrátit do svých domovů. Podle oficiálních údajů totiž některé vysídlené oblasti zůstanou dlouhodobě neobyvatelné. 

Pokud naopak prohlásí vláda některou z evakuovaných oblastí za vyčištěnou a zruší v ní evakuační nařízení, ztrácí její evakuovaní nárok na další finanční podporu státu. Již z ekonomických důvodů jsou tak mnozí lidé nuceni vrátit se do svých původních domovů, i když je údajná „dekontaminace“ jejich regionu velmi nedostatečná a hodnoty záření zde zůstávají nadále dost vysoké. To platí zvláště pro regiony, které sice byly postiženy radioaktivním spadem, ale nebyly označeny oficiálně jako kontaminované. Kdo v těchto regionech bydlí, má možnost, zde i přes zvýšenou radioaktivitu zůstat nebo se na vlastní pěst a vlastní (finanční) riziko odstěhovat a začít jinde. Mnoho rodin tak nehoda ve Fukušimě rozdělila: aby alespoň děti vyrůstaly ve zdravějším prostředí, žijí se svými rodiči jinde, kdežto zbytek rodiny zůstal v postižené oblasti, aby nepřišli o práci. 

Jaké zdravotní následky kvůli radioaktivní zátěži ještě přijdou, se dá v každém případě předpovídat na základě dosavadních statistik – lékaři z IPPNW předpokládají v následujících desetiletích zvýšený výskyt srdečních chorob a onemocnění rakovinou. Co postiženým lidem z kontaminovaných oblastí zbývá, je strach: z radioaktivního prachu, hotspotů, ozářených potravin a nejisté budoucnosti. 

Jak probíhá tzv. dekontaminace radioaktivně zamořených oblastí? 

Tak zvané dekontaminační jednotky stříkají střechy, fasády a ulice vodou, odstraňují kontaminovaný prach z rohů a štěrbin, klestí všechny rostliny, aby odstranily kontaminovanou biomasu, ze zahrad, zelených ploch, z polí a luk odnáší horní vrstvu půdy. Takto odhalenou půdu pak opatřují sítěmi proti erozi. Brožury radí majitelům domů, že neústupný fallout jim pomůže odstranit prášek do pečiva nebo ocet. Výsledky těchto nesmírně náročných opatření jsou pouze částečné: již další déšť, bouřka, lesní požár, dešťové vody nebo i dekontaminační práce v sousedství mohou opět přinést radioaktivní látky – a vše je opět radioaktivní. 

Pro dokumentaci dekontaminačních prací a uklidnění obyvatel vláda všude postavila měřící stanice s velkou světelnou tabulí. Že to, co tyto tabule ukazují mají málo co do činění se skutečností, je již veřejným tajemstvím – měřicí stanice totiž stojí vysoko nad zemí, který je pokryt masivním základem z betonu a železa, odstíněném před zářením. Olověné baterie dále měřicí body odstiňují. Nezávislé organice, které měří radioaktivitu na stejných místech, kde jsou státní měřicí stanice, pak dochází ke zcela odlišným výsledkům, které jsou mnohem vyšší. Není pak divu, že téměř nikdo oficiálním údajům nevěří. 

Má jaderná havárie následky i pro území vně evakuovaných oblastí? 

Ano, neboť kontaminace radioaktivnitou se dostává daleko za hranice evakuovaných oblastí. Minimálně osm procent plochy Japonska, resp. 30.000 čtverečních kilometrů je podle údajů japonského ministerstva pro vědu zamořeno více než 10.000 bequerely césia-137 na čtvereční metr – tyto oblasti se nacházejí od havarované elektrárny až do vzdálenosti 300 km směrem do vnitrozemí. Také lidé, kteří žijí daleko za evakuační zónou, budou muset žít v následujících desetiletích se zvýšenou radiační zátěží. 

Jsou potraviny v Japonsku radioaktivně zatížené? 

Ano. V celém Japonsku se po havárii ve Fukušimě objevily radioaktivně zatížené potraviny: rýže, maso a mořské plody, mléko, zelený čaj, zelenina, ovoce i pitná voda. Podle oficiálních údajů jsou pět let po havárii přeslimitně zatíženy již pouze ty potraviny, které nejsou pěstovány vlastními silami, jako například lesní plody, houby z lesa atd. Je však otázkou, zda státní namátkové kontroly opravdu dokážou najít všechny radioaktivně zatížené potraviny. Především vlastní producenti a malí výrobci mají zvýšené riziko, že v potravinách přijmou vyšší množství radioaktivních látek. Mnoho obcí dokonce vydalo nařízení, aby se prioritně využívaly místní produkty. A vláda zahájila kampaň, propagující nákup potravin z regionu Fukušima – jako akt solidarity.... 

Japonské mezní limity jsou sice o něco nižší než limity v EU – ale stále jsou 20 – 30krát nižší než je doporučení Foodwatch a IPPNW. Trvalý a výhradní příjem potravin, které jsou ještě podle japonských limitů přípustné, by však vedlo k radiačnímu zatížení osob vysoko nad tím, co považuje ustanovení o ochraně před zářením za únosné a vyžádalo by si každý rok tisíce mrtvých. 


Jaké zdravotní následky havárie ve Fukušimě se dají pozorovat již nyní? 

Dá se pozorovat již teď znepokojující nárůst četnosti onemocnění rakovinou štítné žlázy u dětí. Do podzimu 2015 muselo být kvůli metastázujícímu nebo rychle rostoucímu rakovinnému nádoru ve štítné žláze operováno 15 dětí, u dalších 37 dětí je akutní podezření na onemocnění rakovinou štítné žlázy. Do prvního kola zdravotních prohlídek však nebylo začleněno celých 67.000 dětí z prefektury Fukušima, které byly vystaveny radiační expozici. Více než 187.000 dětí dále čeká na své druhé vyšetření. Jje zde tedy oprávněný důvod k obavám, že se počet případy onemocnění rakovinou u dětí v následujících letech ještě znatelně zvýší, v případě rakoviny štítné žlázy v následujících asi 4 letech, u jiných typů rakoviny ještě v delším časovém horizontu. 

Co se stalo s ostatními jadernými elektrárnami v Japonsku po fukušimské havári? 

Čtyři z 54 japonských jaderných bloků, které byly před havárií v provozu, fukušimská nehoda zničila. Všech zbývajících 50 jaderných reaktorů bylo po fukušimské havárii na po dobu 14 měsíců postupně krok za krokem odstavováno – odstaveny tak zůstaly všechny po dobu čtyř let. Teprve v roce 2015byly ipřes masivní protesty místních obyvatel uvedeny do provozu dva jaderné bloky: Japonská vláda nadále trvá na využívání jaderné energie. Avšak japonské protijaderné hnutí je po havárii ve Fukušimě tak silné jako nikdy předtím. 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře