Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Na obranu Vasila Biľaka

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Ano, je nepochybné, že se Vasil Biľak podílel s ostatními normalizátory na likvidaci existenčních podmínek tisíců lidí. Měl být souzen a s největší pravděpodobností odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody za spáchání vlastizrady. To téměř všichni svorně chápeme, nicméně úmrtí bývalého „komunistického“ ideologa opět ukázalo, jak jedovaté zášti a nenávisti jsou plni většinou pravicoví novináři, kteří jinak velebí neporovnatelně větší zločince, než jakým byl Biľak.

Je jistě pozoruhodné sledovat, jak, kdy a kde se lámou charaktery a jak dvousečnou zbraní je ideologická tupost. Strážci pravicové rigidní ryzosti ale při nekompromisních odsudcích nepopulárního normalizátora sami používají kojzarovské, až stalinské floskule a obraty, jako by se nechumelilo, aby opět dali na frak 25 let mrtvé hosaně komunismu. 

  • na-obranu-vasila-bi-aka

Bořitelé komunismu

Začněme třeba u známého komentátora Viliama Bucherta. Ten v souvislosti s Biľakovým skonem jako další originální pisatelé nekrologů neopomněl na stránkách Reflexu „vyvolat“ peklo: „O Biľakovi se skutečně nedá říci nic dobrého, protože v důsledku jeho činů, rozhodnutí a kroků bylo tisícům lidí za komunistického režimu ublíženo. Popřát mu lze jediné: Pokud se v noci na čtvrtek odebral do pekla, tak šťastnou cestu.“ Buchert má velice nízko posazené rozlišovací schopnosti, když přijde na hodnocení skutečných zločinců. V devótním nekrologu s absurdním názvem Reagan: bořitel komunismu Buchert (domněnku, že Reagan zbořil komunismus, označuje bývalý americký velvyslanec v SSSR George F. Kennan za „dětinskou“) uvádí: „Naprostá většina obyvatel komunistického Československa nebyla schopna postavit se totalitnímu režimu. Nezapomínejme proto, že svobody si užíváme i díky Ronaldu Reaganovi“. Ano, ta sladká svoboda. Buchertovi nicméně asi nevadí, že jeho oblíbený státník „jen“ v Latinské Americe, konkrétně v Nikaragui prostřednictvím proxy sil Contras, dále pak podporou salvadorské a guatemalské vlády, za sebou zanechal téměř 200 tisíc mrtvol. Buchert by možná papouškoval na ničem se nezakládající propagandu, že šlo přece o zastavování komunismu, tzv. politiku containmentu, proto Reaganův pozitivní odkaz nic potřísnit nemůže.

Vstanou noví dogmatici

„Historici potvrdí nebo vyvrátí představu, která se o Bilakovi vytvořila: jeho temná bytost byla tím karabáčem, který hnal Husáka do extrémů a nutil ho vytvořit odporný režim založený na servilitě vedoucích kádrů na všech stupních (…) Teď přichází z Kremlu jiný mráz, v podobě ne už komunistického mámení, ale v podobě nacionalismu, xenofobie a náboženské bigotnosti prohlašující se za ochránce tradičních hodnot.…“. V tomto případě jde o plivanec šéfredaktora šovinistického a xenofobního webu Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Neff přirozeně nepromešká jedinečnou šanci spojit praktiky poplivaného vlastizrádce s putinovským Ruskem, jež nyní v kontextu se zimní olympiádou nedá spát nejen pravicovým komentátorům; když vzbouzí ošklivé noční můry slétávající se nad českou kotlinou. Vypadá to, že šíření módní rusofobie napříč českým komentátorským spektrem dosahuje iracionálních proporcí.

Dalším novinářem, který nenechal na Biľakovi suchou nit, je neúnavný stoupenec nezávislého Kosova Jan Urban, který udržuje přátelské styky s Madelaine Albrightovou; političkou, jež nese přímou zodpovědnost za usmrcení statisíců iráckých dětí americko-britskými sankcemi a další zločiny spáchané po celém světě (Kosovo, Turecko, Východní Timor, Kolumbie atd.). To však Urbanovi nepřipadá „chucpe“, i když jakýsi Vasil Biľak vedle Albrightové přitom působí jako mladistvý uličník s prakem. Urban si při kopancích do normalizační mrtvoly servítky rovněž nebere, když v úvodu svého článku píše: „To, že Vasil Biľak nebyl odsouzen za svoje zločiny, ještě neznamená, že je nespáchal. Vojtěch Filip pak jenom po tisíckráte potvrdil, že je stalinistickým hafíkem, nebo, přesněji, beze studu a pokání apologetou stalinismu a stalinistů. Pokoj jeho svědomí. Trpaslíci prostě nevyrostou“. Pokud chce pan Urban působit seriózním dojmem, měl by v první řadě odsoudit nesrovnatelně horší zvěrstva své kamarádky a požadovat pro ni adekvátní trest, jenž by se bez pochyb rovnal doživotnímu žaláři. Takto jako „stalinistický hafík“ působí jen on sám.

Mezi záplavou výše uvedených nenávistných textů, jichž se na Biľakovu adresu nyní objevilo povícero, působí facebookový status rektora Akademických médií Eduarda Chmelára jako balzám, který je vhodné uvést v plném znění a se souhlasem autora: „Hovorí sa, že o mŕtvych len dobre. Čo však povedať dobré o človeku, ktorý zničil životy státisícov ľudí. Ja to teda skúsim. Pre mnohých bude istotne prekvapením, že v šesťdesiatych rokoch patril Biľak paradoxne k najliberálnejším členom ÚV KSS. Ladislav Mňačko spomínal, že keď chceli (novinári) niečo vybaviť, vedeli, že musia obísť vtedajšieho šéfa slovenských komunistov Alexandra Dubčeka a ísť priamo za Biľakom. Dubček totiž nebol do roku 1968 nijaký reformátor, patril skôr ku konzervatívnemu krídlu (preto ho aj vybrali na čelo strany, považovali ho za neškodného). Naopak Biľak zachránil viacerých novinárov, ktorých chcelo ÚV KSS potrestať, medzi inými Romana Kaliského, Ladislava Mňačka, Mieroslava Hyska a ďalších. Takto však tento muž do dejín nevojde. Ak dnes niekto cíti pach krvi a hnevá sa, že tento vlastizradca ušiel trestu, myslím, že to tak celkom nie je. Nepoznám väčší trest ako keď vás opľúvajú aj po smrti. Keď nemôžete, hoci formálne na slobode, vyjsť dvadsať rokov na ulicu, lebo by vás ľudia zlynčovali. V tomto je život neuveriteľne spravodlivý. Dnes bude veľa ľudí používať silné slová a ja im rozumiem, lebo len pokora pred majestátom smrti mi nedovoľuje povedať v tejto chvíli niečo tvrdšie. No nemali by sme zabúdať na to, že mentálnych nasledovníkov, pre ktorých je dôležitejšie zachovanie vernosti ideológii ako vlasti, má Biľak neúrekom. Vyrástli z iného ideologického podhubia, no škodia ľuďom tejto krajiny rovnako. Ak by sme si to uvedomili, pochopili by sme z dnešnej doby a z dejín oveľa viac. Biľak neveril v peklo, ale do pekla už netreba pozývací list. Česť pamiatke jeho obetí.“

Biľak a Spiegel

Ideologií nezahleněný pohled na nenáviděného normalizátora, který z něj nedělá jen „sporého mužíka s tváří subalterního gangstera, poloprimitivního intrikána bez vzdělání a talentu,“ jak píše „osobnost Lidových novin“ Jiří Peňás, ale – světe div se! – lidskou bytost s názory, může nabídnout rozhovor Vasila Biľaka pro deník Spiegel. Interview pojednává o jednáních týkajících se redukce jaderných arzenálů USA a SSSR. K mání je český překlad tohoto rozhovoru, který byl v roce 1988 otištěn v normalizačním Rudém právu. Biľak, ač konformně ideologickým jazykem, komentuje bilaterální jednání mezi oběma supervelmocemi. Tvrdí kupříkladu, že Sovětský svaz byl na rozdíl od Spojených států rozhovorům o jaderném odzbrojování bezpodmínečně otevřen. „Důležité je, aby Američané pochopili, že snaha o získání vojenské převahy k ničemu dobrému nepovede. Pak se bude možno jistě dohodnout,“ říká Biľak a dodává, že mírové hnutí na Západě zastává de facto podobný názor. Biľak dále hovoří o tom, že rozmístění sovětských raket v Československu představuje odpověď na rozmístění amerických raket na území Spolkové republiky Německo, což je skutečně pravda. Cituje také konkrétní stanoviska tehdejšího amerického prezidenta Reagana a ministra zahraničí USA Shultze, jež chápal jako diplomatické obstrukce v rámci těchto jednání.
Je pravda, že SSSR tehdy nebyl zdaleka takovou holubičí silou, prosazující mír na celém světě (V té době se Sověti stahovali z Afghánistánu, kde za sebou zanechali milion mrtvých), nicméně některá Biľakova prohlášení v rozvoru pro Spiegel odpovídala skutečnosti. Jestliže byl tedy zatracovaný politruk schopen zvládnout interview s novináři pracujícími v prestižním deníku, lze jen těžko o něm hovořit jako o „poloprimitivovi“, jak unisono píše pražská novinářská kavárna.

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře