Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Sýrie – čas na druhou rundu ženevské partie

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Druhé kolo konference OSN o Sýrii, Ženeva 2, začíná v pondělí 10. února. První kolo konference, která byla zahájena 22. ledna tohoto roku v Montreux na ženevském jezeře a pokračovala v sídle OSN v Ženevě, nedávno skončilo.

  • syrie-cas-na-druhou-rundu-zenevske-partie

První kolo bylo ukázkou koordinované šikany syrské vlády ze strany těch, kteří mají v podstatě na svědomí stávající utrpení syrského lidu. Takzvaných „přátel Sýrie“. Co přineslo toto první kolo jednání mírové konference?

Namísto výhledů na konec tříletého krvavého útoku na suverenitu Sýrie, který již třetím rokem, za neutuchající podpory nepřátelských státních a nestátních činitelů, pustoší zemi a maří životy mnoha nevinných lidí, se v plné nahotě ukázaly skutečné zákulisní zájmy a skuteční pachatelé tohoto systematického zločinu.

Loutková opoziční koalice, která měla jednat o postupu v přijetí závazků přijatých na konferenci, konané v červnu 2012, známé Ženeva 1, se projevila jako naprosto neschopná reprezentovat relevantně početnou skupinu syrského obyvatelstva, neschopná ručit za jakékoliv zásadní výsledky jednání, zejména boj proti terorizmu, průchod humanitárních konvojů do obsazených oblastí a výměnu zajatců. K závazkům Ženeva 1 zde: Action Group for Syria Final Communiqué

Dokonce i tomu, kdo doposud mohl pochybovat o skutečnosti, že syrská koaliční opozice není nic jiného než nesourodá skupina komparzistů placených z různých stran, které promítají vlastní geopolitické ambice, to musí být nyní zcela jasné: Íránský 6000 km dlouhý plynovod „přátelství“ s kapacitou 110 milionů kubických metrů denně, do Středozemního moře přes Sýrii prostě nepovede!

Všechno ostatní jsou zástupné problémy, nebo snad známe, minimálně v tomto století, nějaké jiné, než surovinové války? Ministr informací syrské vlády al-Zoubí neopomenul během konference v Ženevě doslovně označit Saúdskou Arábii, společně s katarem a Tureckem, jako ty země, které stojí bezprostředně za terorizmem v Sýrii. Zdroj.

Všechny tyto země mají nemalé geopolitické ambice v oblasti produktovodů, kterým stojí Sýrie v cestě.

Pro lepší pochopení je nutno zmínit, že plynovod přátelství by měl přepravovat zemní plyn z ložiska v perském zálivu, známého jako „jižní Pars“ o které se dělí Írán s Katarem. Hovoří-li se tedy o financování a vyzbrojování teroristů, působících v Sýrii, právě Katarem, jako jedním z těchto činitelů, hovoří-li se o katarské televizní stanici Al-Džazíra, jako o propagandistickém nástroji uměle vyvolaného a uměle vyživovaného konfliktu v Sýrii, musí být nad slunce jasné, jaké pohnutky k tomu Katarský emirát patrně vedou. Zdroj

Investice Kataru do infrastruktury centrálního Londýna v tomto smyslu také nejsou zanedbatelné. Konec konců lze považovat vládu Velké Británie, konkrétně jejího předsedu Camerona a jejího ministra zahraničí Haguea za mimořádně hlasité odpůrce syrského prezidenta Assada, kteří usilují, nikoliv v duchu demokratickém, o jeho rezignaci, čti likvidaci, nejen slovem, ale i skutky, přihlédne-li se k jejich nepokrytému úsilí vyzbrojovat a cvičit žoldáky, kteří jsou vysíláni do Sýrie právě za tímto účelem. Katarská investice bezmála šedesáti miliard liber, přijde Britům v období evropské finanční krize jistě velmi vhod. Zdroj.

Obyčejní Britové se nad touto nenadálou „výhrou v loterii“ nepřestávají podivovat, jak ukazují některé fotografie centra Londýna. Zdroj.

Nicméně už i pouhý selský rozum napoví, že diverzifikace zdrojů dodávek zemního plynu by přitom rusofóbní Evropě mohla přijít vhod. Ruské angažmá ve prospěch Sýrie proto i z tohoto pohledu dává hlubší smysl. V případě dostavby íránského plynovodu vedoucího do Středozemního moře, bude mít Rusko rádo ruku na kohoutku. Nehledě na zájem Ruska o dodržování mezinárodního práva a omezení veškerých precedentů, vedoucích k jakékoliv destabilizaci systému a nehledě na jeho úsilí v boji proti mezinárodnímu terorizmu, kterému je v oblasti Kavkazu téměř permanentně vystaveno. Podle údajů syrské opozice, doposud v Sýrii přišlo o život na 800 „čečenských a dalších kavkazských islámských bojovníků“. Zdroj.

Podobně lze uvažovat i o podílu na komplotu proti Sýrii v případě Saúdské Arábie. Dlouhodobé zápolení s Íránem o regionální dominanci motivuje Saúdskou gerontokracii k husarským kouskům při vyhledávání a použití jakýchkoliv, tedy spíše všech dostupných prostředků k odstranění významného spojence Íránu, syrskou šíitskou nomenklaturu, v čele s presidentem al-Assadem.

Saúdové se při tom neštítí vůbec ničeho. Nejsou totiž vázáni závazky vyplývajícími z „demokratického společenského uspořádání“. Jakákoli vnitřní kritika zde bývá umlčena rezolutní represí a jakákoli vnější kritika uplacena lichotivými petrodolary. Krásným příkladem byla, mimo jiné, šaráda kolem syrského křesla v Lize arabských států. Zdroj.

Organizování, financování a vyzbrojování wahabistických teroristických skupin je jedním z mnoha těchto použitých prostředků v saúdském boji proti hrozbě íránské šíitské regionální hegemonii. Vypuštění všech vězňů, odsouzených a vězněných v Saúdské Arábii s tím, že musí jít bojovat do Sýrie a nikdy se nesmí vrátit zpět, je dalším takovým podivuhodným prostředkem. Zdroj.

Mimochodem, existují opodstatněné domněnky o tom, že se k podobné praktice uchýlilo i Turecko. Novinář Maya Nasser, který kauzu tureckého válečného zločinů otevřel, byl zavražděn v Damašku palbou odstřelovače. Zdroj.

Saúdská Arábie i Katar se stává díky sobě vlastnímu despotismu navíc ideálním nástrojem západního imperialismu, který je aspoň naoko svázán vehementně deklarovanými principy demokracie a nejnověji principy lidských práv a občanských svobod, vedoucích k účelové novodobé neokolonialistické doktríně „povinnosti chránit“ v hantýrce Severoatlantického paktu označované jako R2P, které jsme nedávno byli svědky takřka v přímém přenosu, během úderu proti Libyi.

Proto je podíl třetího činitele na útoku vedeného proti Sýrii, členského státu Severoatlantického paktu, Turecka poněkud komplikovanější. Jako demokracie je Turecko díky účasti na komplotu zmítáno rozsáhlou interní politickou a hospodářskou krizí. Premiér Erdogan a ministr zahraničí Davutoğlu, nyní sklízí bouři, na kterou si sami zadělali svým ilegálním intervencionizmem a svojí instrumentální podporou mezinárodního terorizmu v sousední, historicky spřátelené a hospodářsky provázané Sýrii. Zdroj.

Saúdové žádné interní politické problémy s elektorátem, demonstranty, nebo s opozicí nemají. Coby největší vývozce ropy na světě, nemají ani problémy hospodářské. V prosinci uzavřeli zbrojní kontrakt ve výši 3 miliard Euro s Francií. Potvrzují tím svoji nespokojenost s liknavostí Spojených států v přístupu k Sýrii, tvrdí někteří analytici. Zdroj. Zdroj.

Podobné zbrojní kontrakty probíhají nebo již proběhly s Německem i s Velkou Británií. Libanonské armádě Saúdové koncem roku věnovali dotaci tří miliard dolarů. Zdroj.

Saúdská Arábie zjevně používá své hojné petrodolary k tomu, aby přiměla Spojené státy americké k vojenské intervenci v Sýrii, která by umožnila právě tzv. Libyjský scénář.

Intervence bez mandátu Rady bezpečnosti OSN pro Spojené státy nepřichází z mezinárodněpolitických důvodů v úvahu. Rezoluce RB, která by takový zásah umožnila, byla již třikrát zamítnuta tzv. dvojitým vetem (Ruské Federace a Čínské lidové republiky, v říjenu 2011, únoru 2012 a červenci 2012). Na protest proti „nečinnosti“ OSN vůči Sýrii, dokonce bezprecedentně odmítla zaujmout místo nestálého člena Bezpečnostní rady pro tento rok. Zdroj.

Monarchie je stále více v panice z posilujícího vlivu Íránu v regionu, navzdory mimořádného finančního i diplomatického úsilí královské rodiny. Vytrvalost syrské armády čelit teroristické invazi a pozvolné uvolňování se Íránu z mezinárodní izolace je pro saúdskou korunu neblahou předzvěstí ponuré budoucnosti. Horečnatě si jistí své pozice všude tam, kde může. Zadlužené a krizí zmítané evropské velmoci se předhánějí v předstírání bezpečnostní alternativy americké záštity. Zdroj.

Jedním z dalších takových absurdních kousků představuje například saúdský sponzorský dar sto tisíce dolarů centru OSN na boj proti terorismu. Zdroj.

V souvislosti se Sýrií se také hovoří o radikálním úbytku trpělivosti se saúdskou politikou ze strany Ruské federace. Podporu wahhábizmu, nebezpečné extremistické formy islámu, na svém území Rusové nebudou tolerovat. Vazby na kavkazské islamistické teroristy, působící na území federace a i v zahraničí, konkrétně v Sýrii, kterými se Saúdové prý netají, nutí ruskou diplomacii k ostřejší rétorice.

Nic z řečeného, nicméně nepředjímá postoj americké diplomacie vůči Sýrii. Stále ještě platí princip poptávky a nabídky. Dokud nevyschnou saúdská ropná pole, bude přízeň ministra zahraničí SSA Johna Kerryho patřit, těm, kdo nebudou skoupí na sponzorské dary do jeho politické kampaně. Bratrství pokřtěné na bitevních polích Afghánistánu osmdesátých let se nezapomíná. Spolupráce starých komilitonů  bude pokračovat nadále. Jen pravidla se poupraví a přizpůsobí okolnostem. Ale jen pokud se soupeřící monarchie perského zálivu mezitím navzájem nepozřou ve sporu o budoucí vliv v Sýrii. Saúdové se hádají s Katarem o syrského medvěda, který zatím běhá po lese.  Zdroj.

Zahraniční politika SSA a mluva rozeklanného jazyka o lidských právech a demokracii samozřejmě také souvisí se zájmy jejich nohy mezi dveřmi blízkého východu, Izraele. Může to znít paradoxně, ale určité zájmy mají Izrael a Saúdové společné. Zdroj.

Primárně, ochromení hospodářského růstu a politického vlivu Iránu, který má dobře nakročeno k tomu stát se regionální mocností a definitivně zmařit jak totožné ambice Saúdské Arábie, tak expansionistické ambice tzv. většího Izraele, které se zdají být dodnes vděčným motorem některých zásadních aspektů izraelské zahraniční, ale i domácí politiky. Zdroj.

Tato vzácná shoda okolností nemůže nechat ministra zahraničí Kerryho lhostejným. Politika poptávky a nabídky jej bičuje k neuvěřitelné eskamotáži. Saúdové dlouhodobě velmi štědře lobují ve Washingtonu za úsluhy ve svůj prospěch. Za první dekádu tohoto století, tedy ještě před začátkem útoku na Sýrii, utratili na oficiální reprezentaci svých zájmů ve Spojených státech více než deset miliónů dolarů. Zdroj.

Spojené státy americké na druhou stranu opečovávají své spojence z OPECu, aby udržely pohromadě obchodování Ropou v petrodolarech. Americká ekonomika stojí a padá s petrodolarem. Není náhoda, že problémy s Íránským jaderným programem nastal poté, co Írán přestal prodávat svou ropu právě za dolary. Zdroj.

Na mírové konferenci, kterou ministr Kerry společně se svým ruským homologem Lavrovem svolal pod záštitou OSN, zaperlil takovým stylem, že ještě v letadle cestou do Damašku, vedoucí syrské vládní delegace, ministr zahraničí al-Moallem prohlásil směrem k přítomným syrským novinářům, že Sýrie v Ženevě nepřistoupila na přímá jednání se SSA bez „opozičních komparzistů“ dokud se ministr Kerry neomluví za svá urážlivá vyjádření během úvodního projevu na Ženevské konferenci v Montreux. Zdroj.

Pravda, ministr Kerry skutečně přestřelil. Místo aby zakopal válečnou sekeru, tak ji hodil přímo na hlavu syrské vládní delegace, prostřednictvím nevybíravých verbálních provokací. Tenor americké diplomacie se opět přiblížil monologům, známým divákům westernů, nebo filmů za prostředí americké mafie třicátých let. Ministr Kerry řekl, že Bašár Assad nebude součástí přechodné vlády. Není možné, není myslitelné, aby muž, který vedl brutální represi proti svému vlastnímu lidu, mohl znovu nabýt legitimitu vládnout. Jeden muž a ti, kteří jej podporovali, nemohou dále držet celý národ a oblast rukojmím. Zdroj.

Ostatní západní politici nezůstávali pozadu. Francouz Fabius trapně nařkl prezidenta Assada z organizovaného hladomoru a používání chemických zbraní, a ze spojení se zločinným terorismem, proti kterému jen předstírá, že bojuje. Zajímavé je, že ministr Fabius přitom opomenul zmínit svých 118 členů speciálních jednotek, zajatých v tunelech pod čtvrtí Baba Amro syrského Homsu syrskou arabskou armádou. Veřejně se hovořilo vždy jen o 13 důstojnících, z neoficiálních pramenů nicméně vyplývá počet mnohem vyšší. Zdroj.

Wikileaks zveřejnilo uniklou korespondenci bezpečnostní firmy STRATFOR, o schůzce, která se konala v Pentagonu, ze které je působení zahraničních speciálních jednotek v Sýrii již v roce 2011 jednoznačné. Zdroj.

V této optice lze slova ministrů zahraničí Kerryho, Davutoğlua, Fabiuse a Haguea považovat za nehorázné útoky na suverenitu Sýrie, na syrského prezidenta Assada a na odvážný syrský lid, který již třetím rokem statečně odolává brutálnímu útoku, vedeného proti své zemi spiknutými zahraničními mocnostmi, prostřednictvích žoldáckých eskader smrti a zfanatizovaných teroristických skupin složených z bojovníků nakoupených ve více než 80 různých zemích světa. Ministr Kerry to správně shrnul v posledním odstavci svého proslovu z Montreux: „Lidé, kteří podporují různé skupiny, jsou zde. Tito lidé jsou schopni ovlivnit výsledek. Zdroj.

Druhé kolo konference tedy začíná v pondělí, 10. února. Tentokrát se jednání má účastnit také Írán, který byl k prvnímu kolu nejprve pozván, ale vzápětí zase odezván, uvádí izraelský zdroj Debka.

Pokud bude nadále pokračovat verbální šikana zemí „přátel Sýrie“ nelze očekávat brzké politické řešení syrské krize. Přínos ženevské konference lze spatřit aspoň právě v tomto odhalení krátkonohých lží politiků a jejich medií během tříletého zamlžování a překrucování skutečností o podstatě a realitě syrské tragédie. Kéž by se již brzy prolomila ona bariéra mýtů o válce v Sýrii. Mírovému řešení a konci krvavého násilí pak nebude stát v cestě nic.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře