"Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket." Tato slova pronesl Václav Havel ve svém novoročním projevu 1. ledna 1990 v rámci kritiky padlého komunistického režimu a nelze zakrývat, že jeho slova v daleko větším měřítku, a s tehdy nesrovnatelnou naléhavostí platí i dnes, ve společnosti založené na demokratických principech a pevně usazené v západních demokratických strukturách, tedy v takové, o jakou Václav Havel usiloval. Denně můžeme být svědky stupňující se manipulace a lhaní politiků, lidské agrese, sobectví, nezájmu a nedostatku pokory.
"Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem." Tato věta je další část z výše zmíněného projevu. Myslím, že snad ani nemá cenu rozebírat, že dnešní mocní jsou daleko mocnější než tehdy a jaké potravinové výrobky a za jakou cenu nám dnes tolik vychvalované tržní hospodářství naší svobodné země, založené na západních demokratických principech, do škol, internátů a nemocnic posílá. Povýšení vlastnictví velkého majetku na hlavní smysl lidské činnosti a neukojitelná honba za ziskem nese své ovoce, a tak se setkáváme s tím, že nejsou prostředky na důchody, školství, bezpečnost, zdravotnictví a na základní obživu a zajištění základních lidských potřeb některých dětí a dospělých, kteří v životě neměli štěstí, protože je nenažranost silnějších vehnala do náruče bídy a lidského utrpení.
"Dosavadní režim - vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií - ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky." Ano, i tato slova Václav Havel pronesl ve zmíněném novoročním projevu a opět nezbývá než konstatovat, že dnes platí daleko více, než v roce 1990. Z většiny pracujících se stali otroci korporací a montoven, jejichž mzdy sotva pokryjí náklady na reprodukci pracovních sil.Produkujeme něco, co se brzy pokazí, vyhodí a zničí jenom proto, aby se mohlo vyrábět další a udržely se tržní ceny. Kvůli udržení cen drancujeme přírodu a její energetické zdroje. Stali se z nás uštvaní, unavení a vystresovaní otroci poplatků, hypoték, půjček a nízké konzumní zábavy, kteří skrze to všechno nemají čas na své děti a rodiče.
Nyní, po pětadvaceti letech, si z dostupných informací můžeme snadno ověřit, jak hluboce se Václav Havel s propagací západních demokratických hodnot na českém dvorku mýlil. Tyto hodnoty dnes ve skutečnosti většině lidí místo štěstí a blahobytu přinášejí jen jinou formu otroctví. Ideologické otroctví totalitního komunismu nahradilo otroctví finanční totality. Můžeme se dohadovat, co bylo, je a bude lepší nebo horší, ale nelze si nepovšimnout, že v době totalitní nadvlády financí se nám z tržní ekonomiky vytratilo lidství. Lidé jsou soupeřením o zdroje natolik zaujati, že se vzájemně podezírají, nevěří si. Každý si žije izolován a finančně ohraničen ve svém „mobilním minisvětě“ s tvářností šneka, jenž občas na chvilku své růžky z ulity vystrčí, a to jen proto, aby se opatrně rozhlédl kolem sebe, a hned je pokorně schoval do bezpečí své ulity.
Václav Havel se však nemýlil, kdybychom jeho slova, původně zamýšlená k odsouzení totalitní komunistické moci, chápali jako kritiku manipulace veřejnosti mocnými, jako kritiku duchovního a mravního úpadku a ztráty našeho lidství. Bohužel se z dnešního pohledu zdá, že Václav Havel ve své naivitě, pramenící i z jisté nevzdělanosti a nedostatku informací, pro západní struktury vedené USA, sehrál roli významného užitečného idiota, protože si nedokázal uvědomit (a kdo z nás by to tehdy dokázal), že nepřátelé našich životů totiž nejsou ani nalevo, ani napravo, nejsou ani v Rusku, ani v USA, ale jsou v nás samých. Jsou to hodnoty, které vyznáváme a směr, kterým se ubíráme.
Václav Havel v devadesátých letech minulého století nechápal, že to, o co ve světové západní politice jde především, jsou bohatství a moc pro několik vyvolených. Nepochopil, že nelze patřit mezi ekonomické lídry a zároveň být duchovně a mravně vyspělým národem, stejně jako nikdy materiálně nezbohatnou rodiče, kteří věnují maximum svého času svým dětem, aby z nich vyrostli slušní a spořádaní lidé. Jeho boj, stejně jako boj všech disidentů, přinesl jen změnu vlastníků majetku, extrémní zbohatnutí vyvolené menšiny a dramatické zhoršení poměrů většiny.
Snad nás toto porovnání přiměje k malému zamyšlení, třeba nad tím, které důvody nás vedou k tomu, že dovolujeme velkým médiím, ovládanými mocnými skrze politiky, aby nám programovala způsob uvažování, rozhodování a naše názory. Kam se poděly naše city a šesté smysly, když už v předkládaných informacích nedokážeme intuitivně rozlišit přirozené a správné od lži a manipulace, a jen tupě konzumujeme a papouškujeme to, co se nám předkládá?Copak už jsme na tom tak zle, že ani nedokážeme rozpoznat nebezpečí, které se v záměrném popírání reality prostřednictvím manipulací našeho vědomí pro lidstvo skrývá?Mír a spokojený život nám nikdo nezajistí, lásku a dobro si musíme sami vzájemně rozdávat svými skutky. Vystupme občas z toho šíleného kolotoče a uvažujme, choďme do přírody a probouzejme svoji intuici, uvědomme si, co je v životě doopravdy důležité a nenechávejme se politiky a kněžími zatahovat do jejich mocenských her. Nedovolme jim, aby lidi a národy rozdělovali a spojovali tak, jak oni chtějí. Spojme se na stejné hodnotové a duchovní vlně a místo soupeření, nenávisti a válčení spolu jednejme, rozdávejme lásku a radost, čiňme druhé šťastnými…
zdroj:http://votipka.blog.idnes.cz/c/407618/Zapadni-demokracie-v-praxi.html
