Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

VÁCLAV JAN: MR. NOVAK A MR. STEIN ANEB O SBĚRATELÍCH BIOLOGICKÝCH VZORKŮ

Assangeho zatčení očekávatelně vyšumělo v mediálním zapomnění. Likvidace nepohodlného rebela znamená další triumf agresivní americké diplomacie a tajných služeb, jejichž zájmy odhalením malé části drsné pravdy poškodil.

  • vaclav-jan-mr-novak-a-mr-stein-aneb-o-sberatelich-biologickych-vzorku
Novináři, zdá se, ukojili zájem publika vizuálně vděčnými výjevy zatýkání, ale podstatě věci, tedy samotným faktům a kontextům, které díky společnosti WikiLeaks vyšly na světlo, dlouhodobě věnují minimální pozornost. Investigativní aktivita je zjevně u „nezávislých“ žurnalistů žádoucí výhradně tehdy, pokud se jedná o pátrání vhodným směrem.
 
K nejcitlivějším únikům, které WikiLeaks zveřejnila, patří informace, jakým způsobem USA zneužívají svá velvyslanectví ve světě jako globální špionážní síť, přičemž američtí „diplomaté“ sbírají vše o politických špičkách a vlivných osobách, včetně čísel kreditních karet, otisků prstů, vzorků DNA nebo značek jejich aut.
 
To se takhle jednou potkali pan Novák a pan Stein.
 
Pan Stein (zaměstnanec U.S. Embassy/CIA): „Jsem rád, že se konečně potkáváme, Mr. Novak.“
Pan Novák (vlivný politik nejmenované středoevropské země): „Také mě velmi těší, Mr. Stein.“
Pan Stein: „Chtěl jsem vám vyslovit dík za to, jak se dlouhodobě zasazujete o zkvalitňování vztahů mezi našimi zeměmi.“
Pan Novák: „Těší mě vaše uznání.
Pan Stein: „Potřebovali bychom, abyste pro nás NĚCO udělal.“
Pan Novák: „No prosím, co by to mělo být?“
Pan Stein: (Předkloní se a dlouze šeptá.)
Pan Novák: „Ale to je trochu nestandardní požadavek…“
Pan Stein: „Ovšem, proto se tady scházíme jen my dva. Je to velmi neformální, přátelský rozhovor.“
Pan Novák: „To, co žádáte… musel bych to konzultovat, zvážit různé okolnosti.“
Pan Stein: „Udělejte to rychle.“
Pan Novák: „Trochu mám pocit, že by to pro nás mohlo být nevýhodné a v delším výhledu by nás to mohlo dokonce dost poškodit, ne?“
Pan Stein: „Koho myslíte tím ‚nás‘?“
Pan Novák: „No, tuhle zemi.“
Pan Stein: „To je poněkud provincionální a krátkozraké uvažování. Zkuste se na to podívat z širšího geopolitického hlediska, a zároveň myslete víc sám na sebe.“
Pan Novák: „Podívejte se, to, co navrhujete, je v rozporu jak s našimi, tak s americkými zákony, že?“
Pan Stein: „Tak dost. Zkrátka to uděláte.“
Pan Novák: „Dovolte…“
Pan Stein: „Vy jste homosexuál, že?“
Pan Novák: „Prosím?!“
Pan Stein: „Tak podívejte. V jistém bytě v centru města se najde mrtvý gay prostitut. Na místě budou vaše otisky prstů a najdou se tam i stopy vašeho DNA. Navíc aspoň dva svědci potvrdí, že vás v tom bytě viděli, a že před domem stálo vaše auto. Máte značku 1A1 Super-man, že?“
Pan Novák: „Ale, já…“
Pan Stein: „Já nemám moc času. Vlastně hlavně vy nemáte moc času.“
Pan Novák: „Ale to přece… to přece nejde.“
Pan Stein: „Samozřejmě, je to ošklivé. Kdo vám bude věřit, že s tím nemáte nic společného? Pomyslete na své blízké.“
Pan Novák: „Pokud vám pomohu, víte, co to bude znamenat pro tuhle zemi?“
Pan Stein: „Ulevím vašemu svědomí. Když to neuděláte vy, rád to udělá někdo jiný. Je to jen otázka metod. Nejste nenahraditelný. Takže vy skončíte ve vězení a stejně ničemu nezabráníte, chápete?“
Pan Novák: „To neuděláte!“
Pan Stein: „Víte co, po Prague Pride spolu zajdeme na sklenku whisky a já vám zcela soukromě povyprávím, co jsme už kdy a komu zajímavého udělali. Určitě vás to přesvědčí.“
Pan Novák: „Ale já se na Prague Pride nechystám.“
Pan Stein: „Myslím, že ano. Jsem si jistý, že se tam potkáme.“
Pan Novák: „Aha. Tak tedy asi ano.“
Pan Stein: „No vidíte, jak nám to jde. Pokud budete rozumný, nebudete litovat – zajistíme vám pozitivní obraz v médiích, dostanete nějakou tu prestižní cenu, přijmou vás vlivní lidé… no, a o penězích snad nemusíme mluvit. Odstraníme vám prostě z cesty problémy. Dohodnuto?“
Pan Novák: „Myslím, že máte pravdu. Ano, těším na viděnou. Udělám, co si budete přát, pane.“
Pan Stein: „Nač tak uctivě? Jsme přece rovnocenní partneři, ne? Zkrátka jste dobrý přítel Ameriky. My si vážíme každého obránce demokracie.“
Pan Novák: „Ovšem. Bude to skvělá spolupráce.“
Pan Stein: „Sure. A teď už se rozloučíme. Musíte vyrazit, jste dnes na desátou pozván do Událostí, komentářů.“
Pan Novák: „Ale ne, o tom nic nevím.“
Pan Stein: „Tak teď už to víte. A nezapomeňte tam zdůraznit, jak to vždycky tak hezky děláte, že je potřeba směřovat na Západ, ne na Východ!“
Pan Novák: „Ano, jistě. Ať žije svobodný svět!“
 
Tento rozhovor je samozřejmě fikce. Domnívat se, že něco takového by mohlo být třeba jen trochu podobné realitě, by byla hloupá spiklenecká teorie. Ve skutečnosti Američané sbírají otisky prstů jistě z nějakých zcela bohulibých důvodů. Třeba kdyby se jim někdo vloupal na ambasádu a odcizil pivo a sušenky, aby mohli vyloučit trapnou možnost, že to byl prezident nějaké spřátelené země. K čemu sbírají genetické vzorky, to si raději ani nepředstavuji. Každopádně je to nepochybně v zájmu svobody a volného trhu.
 
Každý vzdělanec, který sleduje hollywoodské filmy, přece ví, že podobným praktikám brání v našem systému spousta demokratických pojistek a hlavně čestní novináři, kteří hlídají politiky ostřížím zrakem. Zrovna v době Assangeho zatčení dávali na jednom českém kanále (jak výstižné je toto označení pro televizní programy vzhledem k úrovni „kulturní“ tvorby!) archetypální story s názvem Případ Pelikán. Doširoka se tam zubí Julia Robertsová a pozoruhodné na tom je, že toto vzorové genderové a multikulturní poselství, skoro dokonale splňující i dnešní požadavky na angažované dílo, pochází už z roku 1993.
 
Film je o tom, jak zlotřilí bílí muži zorganizují spiknutí s vidinou velkého zisku a neváhají nechat zavraždit i neúplatné soudce. Naštěstí je tu mladá progresivní kráska a chytrý a statečný černoch, aby spolu odhalili celou bandu, rozlezlou do nejvyšších politických pater. Ovšemže by to nedokázali bez pomoci redakce velkých novin, plné poctivých a nezávislých žurnalistů, kteří neprahnou po ničem jiném, než odhalovat pravdu, padni komu padni. Spravedlnost a demokracie jsou zachráněny. Podvod je odhalen, zlo potrestáno a lásce křehké studentky s mužným Afroameričanem nestojí už nic v cestě. A jestli neumřeli, žijí dodnes – na Havaji.
 
Jedno oko nezůstane suché. A potom přijde takový nějaký potížista jako Assange nebo Snowden, a snaží se nám ukrást pohodlnou představu o nejkrásnějším ze všech světů. No nezasloužili by pár pohlavků?
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře