Tomio a americký sen; z prodavače popcornu senátorem i prezidentem?

Je to pravda? Samozřejmě, ale pěkně po česku demagogická. České potíže s Romy jsou jen procházka višňovým sadem proti atentátům islamistů ve Francii, Británii, Španělsku, Rusku či Číně. A to, že do heren nechodí všechny romské děti, jaksi zapomněl. Hantýrka několika šoumenů, výkvětu české demagogie; Vandas, Landa, Sládek i Okamura, který též zdůraznil, že nucené práce zdaleka nesmí být jen nějakým zametáním nebo kopáním. "Vůbec ne. Ať slouží třeba jako pořádkové hlídky ve své čtvrti. Ať ráno burcují ostatní a vodí děti do škol. A samozřejmostí jsou také práce ve svém okolí - úklid a opravy. Jen tak Romové získají pocit odpovědnosti. To, že Romové nepracují a berou dávky, je dané tím, že je to nikdo nenaučil. Ano, mnoho zaměstnavatelů se totiž bojí Roma zaměstnat. Jenže zaměstnat nepřizpůsobivého Roma, je jasně zvýšené riziko krádeží. Romové sice umí pracovat, ale potřebují prostě jiný přístup. Nemají stejné hodnoty jako většina z nás…“ Jak objevit Ameriku. Tohle už dávno říkal i Patrik Banga z Gipsy.cz, admin blogu iDnes. A též spisovatel Josef Škvorecký, když mi vysvětloval nešvar zvaný miltikulturalismus a kanadské podlézání OSN bezplatným pobytem exodu Romů.

"Byl jsem nařčený z populismu, že chci zakázat herny. Zakázat je nechci kvůli své popularitě - ale třeba kvůli panu Kučerovi ze Svitav, zemřel poté, co syn prohrál v automatech celý dům, pekárnu, restauraci a dvě herny. Bez domova a v bídě se octlo několik rodin. K tomu nejde mlčet.  Chtít zákaz heren v kraji, kde firma Synot a herny zaměstnávají řádově tisícovky lidí, to je šílenství, uznávám, ale ne populismus. Takovou blbost si může myslet jen politolog nebo politický komentátor...." rozepsal se Tomio. Pateticky tvrdí, co chce v senátu změnit a proč tam jde. S kým to tam chce řešit, většinu mají socialisté a ti mají jiné starosti, než rušení heren. Jsem zvědavý, jak je bude rozlítostňovat příběhem pana Kučery a jeho tragédií. A co teprve až přijdou na pořad jednání církevni restituce. Bla, bla, bla...

"Příkladů, proč prosazovat hmotnou a trestní odpovědnost politiků v exekutivě, ministrů, hejtmanů, starostů bychom našli ve svém okolí tisíce. Není to populismus, ale nutnost, bez které se neposuneme dál. Každý z nás musí být zodpovědný za své činy a každý, kdo spravuje veřejné peníze nebo rozhoduje o bytí či nebytí druhých, musí být za svá rozhodnutí odpovědný...." to jsou mi ale krásná slova. Kolik toho jimi už pan Tomio změnil? Každý druhý senátor myslí jen na svoji gáži, sotva se v něm zabydlí Okamura, bude držet basu a na krasořečnění zapomene. Pan Kubera bude dál hulit jak fabrika, do teplických lázní bude jezdit ještě víc Arabů, co se štítí i vodicích psů a tím i jejich pacientů... Petrodolary ale hrají prim. A i když něco senát schválí, parlament to shodí ze stolu. Hra o jablko, ale hlavně o popularitu. Už se nemůže dočkat, jak poprvé stane za řečnickým pultíkem a bude všemi obdivován. A až přijde řeč na konec imunity, bude v rejží, jak Baťa s gumákama....

A Tomio srdnatě buší i do jiných zlořádů naší společnosti, která ho miluje. Jak otevřený, odvážný a bystrý mladý muž, co přece nezažil rodinnou lásku, ale ústrky v dětském domově, a jak dokázal zbohatnout poctivou prací. Po Romech je v Česku též významný problém s byrokracií. Sotva Okamura napíše, že u nás extrémně narostla byrokracie během posledních několika let, je úžasný borec. Dalším, neměnícím se problémem, je neserióznost obchodních partnerů. Nulová platební morálka, neloajalita zaměstnanců. To že čeští zaměstnanci často kradou, podvádějí, dělají soukromé kšeftíky, to nedokáže pochopit. Jak může někdo okrádat toho, kdo ho živí? Fakt, je tak naivní nebo jen vyčůraný? A ve svých článcích se snaží bojovat protí korupčnímu prostředí, byrokracii v každodenním životě a neochotě úředníků. Nevím, jestli má Tomio hudební sluch, ale dokáže suverénně vystihnout, na jakou notu má pro Čechy brnknout. Stejně ale mluví Tomáš Vandas z Dělnické strany, resp. DSSS, a lid mu nadšeně aplaudoval. Nebo Lukáš Kohout, co létal zadarmo po světě, kdy se vydával za asistenta tehdejšího šéfa Valného shromáždění OSN Jana Kavana.

Kdože to je, ten 40letý Okamura, který nás dojímá svým pohnutým dětstvím? A americkým příběhem, jak z čističe bot se zrodíl v zemi neomezených možností miliardář. Narodil se v Tokiu, kam se jeho maminka po svatbě s Japoncem z velice známé a bohaté rodiny v roce 1966 přestěhovala. Do tehdejšího Československa přicestoval poprvé, když mu bylo šest let. Jak z odstrkovaného a handicapovaného dítěte může vyrůst skvělý člověk a dobrý obchodník. Každý se však musí přičinit sám a jít pevně za svým cílem, říká Tomio tajný recepis, co vždy spoléhal jen sám na sebe a to se mu plně vyplatilo. Že se mu podařilo zdolat všechny zlořády, které každodenn popisuje ve svých článcích? Nulovou platební morálku, neloajalitu zaměstnanců.

I to že čeští zaměstnanci často kradou, podvádějí, dělají soukromé kšeftíky a okrádají toho, kdo je živí? V první řadě je důležité, jak pateticky oblbnout lidi žvaněním, že důležité je mít své touhy a přání, za kterými se vydáme a pokusíme se je splnit. Buď sami, nebo s pomocí opravdových přátel a rodiny. Horší fráze, klišé a floskule jsem dlouho nečetl. A to občas čtu i po sobě. Narodil se v Tokiu, má po tatínkovi japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech. Tomio Okamura je skutečně po své mamince napůl Čech, jeho maminka se narodila v jihočeských Dačicích, ale celá její rodina pochází z valašské Bystřice pod Hostýnem. Část dětství, dva roky, prožil dokonce v dětském domově v Mašťově u Podbořan v západočeském kraji. A to je ta tklivá struna, na kterou pro naše občany Tomio na zavolání zabrnká.

Japonec českým prezidentem. Proč ne; má přece české občanství, stejně jako Obama je sice keňsko-indonéského původu, ale občanství má americké. Kulturista Arnold Schwarzenegger je Rakušan, ale sotva získal občanství USA, stal se guvernérem Kalifornie. Bývalý člen KSČ, místopředseda ODS a exministr zahraničí Josef Zieleniec je Polák, ale má české občanství… Kdo zkrátka umí, ten umí a my, závistivci, jen čučíme… Jsme útlocitný národ, který má jednu z nejvyšších kriminalit, ale když přišlo Pražské jaro, tak se všichni kapesní zloději zavázali, že půl roku nebudou krást na počest Dubčeka… Vraždíme a okrádáme důchodce jak na běžícím pásu, ale také si vykupujeme své hříchy hodnotnými milodary. A točíme stupidní klipy "Přemluv bábu". Prostě Češi, co milují kromě Okamury i Pussy Riot, aniž viděly členky tohoto kvarteta souložit v moskevském muzeu. Svobodně… http://urod.ru/news/6207/

Sotva bylo Tomiovi dvacet let, ze dne na den se rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika dolary v kapse do Prahy. Jak dojemný příběh z Červené knihovny, ale mám v něm trošku zmatek. Od šesti byl v Československu, aby se pak ve dvaceti rozhodl emigrovat z Japonska do Česka. Napřed tedy byla jeho šikana v dětském domově v Mašťově u Podbořan, potom rasismus v Japonsku a pak štěstí ve střední Evropě...? Ale nemusím všemu rozumět. Ani tomu, kdo a proč mohl během normalizace cestovat do Japonska. Nejhorší je ale vydírání příkořím svého osudu... 

Pak se protloukal, jak se dalo. Až odletěl do Londýna a z ušetřených peněz si tam pronajal na Londýnském veletrhu cestovního ruchu půl metru čtverečního výstavní plochy na 3 dny. Půl metru čtverečního? To je tolik, aby se na něj vešel tak akorát on sám. Ale dobrá, v pohádkách je možné vše. I docela malý zázrak. Popelka se stala princeznou a dostala k tomu půlku království. Přesvědčil druhou a následně i největší japonskou cestovní agenturu, že je ten nejlepší a podepsal s nimi roční kontrakt. V té době neměl v Praze ani kancelář, dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Bezdomovec vsadil na preciznost a poctivost, což jsou vlastnosti, které velké části středoevropanů stále chybí. Dnes už jako těžký milionář vozí do Čech přes 100 000 zahraničních turistů ročně.

Ale bajka pokračuje; poté přišel Japan week (Japonský týden). Do Prahy na podzim přijelo více jak 2000 japonských umělců a celý týden byly ve všech městských divadlech a v kongresovém centru k vidění ukázky japonské kultury - divadla, čajové a další obřady, výstavy umění i historické, taneční představení, koncerty apod. A to vše zdarma. Svou lásku k Čechám Tomio projevil i tím, že poté, co pochopil mentalitu české společnosti, od října 2003 vydává celostátní barevný časopis Pivní magazín, který si klade za úkol zábavnou a poučnou formou zvyšovat povědomí o tomto pro Čechy veledůležitém nápoji, co už sice patří Jiíhoafričanům. V mnoha televizních a rozhlasových pořadech se snaží propagovat kulturu své rodné země a přispívat tak většímu porozumění, toleranci a míru mezi lidmi různých ras a vyznání na celém světě. Lapidárně řečeno; otevřeš konzervu, vyleze Okamura…

Měl ale dvojníka. V silných slovech i v popularitě. Předseda strany Věci veřejné Radek John se před dvěma roky stal s 61procentní podporou suverénně nejpopulárnějším politikem v Česku, i když do Sněmovny kandidoval poprvé. Nadchl svými principy ekonomického programu Věcí veřejných; dosažení vyrovnaného rozpočtu, splnění Maastrichtských kritérií, zabránění dalšímu nezodpovědnému zadlužování či zahájení důchodové a zdravotní reformy. Byl ve svazáckém časopise “Mladý svět” redaktorem. Šéfredaktorka “Mladého světa” Olina Čermáková byla manželkou nejvyššího cenzora - předsedy Úřadu pro tisk a informace.

John byl též v čele Janouškova představenstva Ora Printu a vydával za cca 87 milionů Kč ročně časopis pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu - Svět pojištěnce, přičemž měl na billboardu heslo, jak zatočí s neřestnými zakázkami. Kvůli tomuto kšeftu musel být odejít z TV Nova a pořadu Na vlastní oči. Střet zájmů. A též si potrpěl na populistické akce. „Nikdo z našich poslanců nepojede tramvají bez jízdenky. Nechceme, aby žádný poslanec VV neplatil, i když dostáváme na dopravu peníze. A jestli se to stane, tak bude vyloučen,“ prohlásil John. Sotva se stal mistrem vnitra, velkohubě pronesl svoji vizi o zlikvidování korupce pomocí agentů provokatérů: “Korupčník si řekne o peníze, policie mu je dá, ale on se raduje tři vteřiny, protože pak je zatčen…” A jak skončil Radek John…?

O tom, že mě zdejší nickové vypískají, nepochybuji ani vteřinu. Mezi mnou a Okamurou je však ten rozdíl, že nepíši pro karmu a své možné voliče, ale abych řekl svůj názor, bez ohledu na pomíjivý hlas politických rowdies... Ve svém pořadu na LTV Celebrity za humny jsem už natočil rozhovory s prezidentskými kandidáty Milošem Zemanem a Ladislavem Jaklem. Možná by mohl přibýt i rozhovor s panem Okamurou...?

Inu, Tomio Okamura není sám, kdo se skvěle živí na českých potížích; ještě jsem nikde nečetl Okamurovo rozhřešení pro indického ochránce Romů Kumara Vishwanathana... http://www.ltv-plus.cz/index.php/host/1135-hudební-magazín-19-týden-05-05-2012

http://www.ltv-plus.cz/index.php/host/1580-celebrity-za-humny-42-týden-13-10-2012

Patří Sládek do Sněmovny nebo do pivovaru? ? Obojí by převařil…

Kohout a Kumar; dva populisté (hochštapleři) zachraňují Šluknovsko?

Zaremba věnoval svoji olympijskou medaili šéfovi DSSS Vandasovi…