Syndrom vařené žáby

Když vyrůstáte v prostředí před rokem 1989, kde jste tou pověstnou žábou, tak si na některé věci zvyknete, či spíše je vnímáte jako neměnnou samozřejmost.

Ve jménu vyššího dobra:

No ale co, nejsou svobodné volby, to se dá vydržet.
No ale co, tak jsou obchody poloprázdné, to se dá vydržet.
No ale co, tak se nemůže svobodně demonstrovat, to se dá vydržet.
No ale co, tak nemůžeme svobodně cestovat, to se dá vydržet.
No ale co, tak někteří prostě nemůžou studovat, to se dá vydržet.
No ale co, tak se v divadlech a kinech hrají jen ty SPRÁVNÉ představení a filmy, to se dá vydržet.
No ale co, tak není možné podnikat, to se dá vydržet.
Netušila jsem, že v roce 2020 a 2021 budu opět tou pověstnou žábou a ve jménu vyššího dobra:

No ale co, tak musíme nosit roušky, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli školy, to se dá vydržet.
No ale co, tak se nemůžeme scházet s kámoši, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli hospody, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli i většinu obchodů a služeb, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli divadla a kina, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli hotely, to se dá vydržet.
No ale co, tak nám zavřeli posilovny a lyžařské vleky, to se dá vydržet

Ve jménu vyššího dobra.... Musíme ochránit ty nejzranitelnější...Menší mobilita lidí, méně kontaktů, méně přenosů covidu. Hrozí zahlcení nemocnic. Všechno to chápu, ale přesto si připadám jako ta pomalusevařící žába.

No ale co, to se dá vydržet (??).

Autor: Monika Kopťáková
Zdroj: https://koptakova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=765029