A potom existují země na opačném konci spektra. Ekonomický blahobyt, mír, svoboda slova a jiné vymoženosti. Přesto i v zemích, kde se má společnost dobře, se má část společnosti lépe. A to je důvod k nespokojenosti. Tak se objeví řešení v zájmu dobra. Dobro je popisováno jako dobro pro společnost.
Rovnostářství, řešení problémů seshora za nás apod. Postupně si obyvatelstvo zvyká na přitahující se šrouby a garnitura nejen u nás , ale i v Bruselu apod. si zvyká na to, že být u moci je přece jen lepší, než naopak. Rozhodovat o jiných a být za to dobře placen je přece jen lepší, než za průměrný plat poslouchat nařízení. A tak stejně garnitura má na začátku prst a chce celou ruku.
Někdy to zní jako sci-fi. Představte si, že se vrátíte do roku 1944 a budete evropanům tvrdit, že Německo za pár desetiletí bude zemí, která hájí lidi jiné rasy a jiného vyznání. Denně slýcháváme o cenzuře internetu v Číně a jeho neexistenci v KLDR pro běžné občany. Jsme v Evropě snad pány svého života? Cokoli pověsíme na web, je pod cenzurou. Naše životy jsou převedeny do jedniček a nul. Papírové dokumenty i peníze mizí. Za pár let bude naše existence pouze v elektronické podobě.
Jsem rád, že v roce 2018 je můj život v ČR. Možná se blíží den, kdy třeba za sto let budou v KLDR ve školách nebo na internetu dostupné informace o Česku, které bylo mladou demokracií v rámci tehdy demokratické Evropy. A severokorejci ve své dvacetileté demokracii nebudou schopni pochopit, proč jsme tenkrát něco neudělali. "Vždyť se měli tak dobře, stačilo si toho vážit a budovat".
