ŠKOLSTVÍ JAKO SOUČÁST PROJEKTU ZOTROČENÍ SPOLEČNOSTI A PŘEVZETÍ KONTROLY NAD VEŠKEROU MOCÍ

 

Jsem kategorickým odpůrcem toho, aby se o rozložení a důvodnosti učiva pro gymnázia a ZŠ rozhodovalo podle toho, že se z toho někde dělají zkoušky. Učit se tam má to, co bude žák potřebovat v běžném životě. Například základy výše zmíněného práva či ekonomie, které ale školy neposkytují na rozdíl od chemie a spol., by mohl uplatnit v úkolech každodenního života ( jenže to v roce 1849 asi nikoho nenapadlo ). Proto by se měly zavést do osnov, ale ne proto, že by se žák teoreticky mohl vydat cestou studia práva či ekonomie, ale prostě proto, že je bude potřebovat. Deficit školy v ekonomii či právu zneužívají média ve svých manipulacích nebo různé zrůdnosti bankovních korporací, atd. V takových věcech hledáme radu a pomoc, až když vzniknou problémy a jen málokdo si v té chvíli uvědomí, že tomuhle se třeba dalo předejít, kdyby školství nebylo tak nesmyslně, a dovolím si říci vyloženě záškodnicky, uspořádáno. Podívejte se sami, co vytvořili ,,odborníci" z Ministerstva školství 
 
 
absolvent RVP pro ZŠ má mimo jiné umět: 
 
- objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků;  - zapojit správně polovodičovou diodu;  - využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů; - orientovat se na stupnici pH a změřit reakci roztoku;
- formulovat a řešit reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav  - modelovat a řešit situace s využitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel  - pokračujeme šestou třídou: . „Proveďte tři typy slovních rozborů: slovotvorný, morfematický a tvarotvorný,“ ( má smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností? )  - žáci ZŠ jako by nedělali nic jiného, než se učili rozeznávat přísudek jmenný se sponou od přísudku jmenného beze spony,  rozhodovat, jestli je rozvitý přívlastek připojený k členu řídícímu pevně, nebo volně, označovat vedlejší věty jako předmětné, přívlastkové, příslovečné časové, příslovečné příčinné, přípustkové a podobně. Procvičují to nejen celé měsíce, ale celé roky. 
 
Ne, nezbláznil jsem se. To, co jste právě přečetli, je výběr z více než 600 položek z tzv. očekávaných výstupů Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. Jinými slovy, toto všechno by učitelé měli ve škole učit a žáci umět. Zastánci argumentují tím, že každá z těchto věcí se může v životě hodit a nikdo nemůže v patnácti letech vědět, co bude potřebovat. To je však argument jalový. Existují tisíce dalších věcí, které v Rámcovém vzdělávacím programu nejsou a které by se mnohým v životě nebo v dalším studiu hodily mnohem víc než „stélky lišejníků“. Také jste si ve škole říkali (nebo třeba říkáte), že třeba kvadratické funkce v matematice jsou pro většinu z nás naprosto zbytečné? Nebo proč se učíme o řekách v Číně? Když budeme v životě potřebovat něco z chemie, tak si to osvojíme, ale právo nebo ekonomii potřebujete automaticky dříve, než jako právně odpovědní nebo plnoletí vstoupíte do života společnosti, kde je téměř každá činnost a situace právně vymezena a kde dominuje úvěrové hospodářství. Absenci těchto témat ve školských osnovách lze vnímat jako idiotismus a záškodnictví představitelů ekonomické vědy, činitelů státního aparátu a různých korporativních ,,mamonářů" v pozadí. 
 
Zájem dětí by měl být vždy na prvním místě bez ohledu na odbory učitelů a jejich sobecké požadavky 
 
Pokud bychom požadovali třeba rovnou zrušit chemii jako samostatný předmět na ZŠ, tak tu máme najednou tisíce nebo dokonce desetitisíce protestujících učitelů- ,,chemikářů", kteří hulákají, jak se školství ničí a kdesi cosi ( je zajímavé že křičí jen když by se jich změna měla dotknou, zatímco se zatuchajícím obecným stavem je jich 72% spokojeno ). O relevanci jimi vyučovaných informací přitom svědčí následující studie. Profesor Robert Kelley na západě kdysi zjišťoval u zaměstnanců, jakou část faktických znalostí potřebných k výkonu svých povolání nosí s sebou v hlavě. Ještě v roce 1986 to bylo kolem 75 procent, v roce 1997 už jen 15 až 20 procent a pro rok 2006 Kelley předpovídal pokles pod 10 procent. A kolik je to dnes? Učitelé si musejí uvědomit, že jejich postavení ve společnosti, jejich vážnost a tím i výši ohodnocení určuje kvalita toho, co učí. Výsledky. Dokud nebudou alespoň průměrné výsledky mohou křičet, jak o život, nikdo se za ně nepostaví. A jaké jsou dnešní výsledky? Nikdy jsem moc nedal na takzvané průzkumy, které bývají zkreslené, zapojené v jiném kontextu, jen s určitými vzorci, anebo všechno uvedené dohromady. Nyní udělám výjimku. Z výsledků šetření PISA je jasné, že České školství zcela propadá: 30% patnáctiletých žáků není dle tohoto průzkumu schopno se ani ,,plnohodnotně" ( také by bylo zajímavé zjistit, co v době globálních financí a technologií moci považují autoři studie za ,,plnohodnotné" ) zapojit do života moderní společnosti, nerozumí ani jednoduchému textu na úrovni příbalového letáku nebo v článku bulvárního magazínu. Ve Finsku je prý, dle stejného výzkumu, žáků této kategorie jen 8 procent, takže máme v podstatě 4 krát více "negramotů". A za toto chtějí učitelé, byť to není jen jejich vina ( viz RVP výše ), přidat peníze? Zbláznili se?! 
 
Místo ,,odborníků" na chemii, fyziku, matematiku nebo přírodovědu to chce pedagogy v pravém slova smyslu 
 
Nejprve bych začal svojí osobní zkušeností. Na prvním stupni základní školy jsme měli jednoho třídního učitele na většinu předmětů, dalšími byli jen učitelky češtiny, angličtiny a tělocvikář. Tyto pedagogy ,,staré školy" dnešní školáci už moc neznají, já jsem ročník 1993 a to již za nás hojně odcházeli do zasloužených důchodů. Tito se těšili poměrně velkému respektu a úctě z naší strany, některé jsme měli rádi. Na druhém stupni byl rozdíl o to větší, že jsme najednou měli deset učitelů, které jsme neznali, oni sami spolu moc nekomunikovali ( byla mezi nimi spousta mladých uch, ty to schytávali od nás nejvíce ), ale každý požadoval, abychom hned zrovna ten ,,jeho" předmět a obsah k němu určený RVP uměli nejlépe. Projdeme-li si pak RVP podrobněji, vypadá to, že ze všech žáků chceme vychovat malé vědce a odborníky. Je to tím, že obsah jednotlivých předmětů je samozřejmě (nebo to není samozřejmé?) v rukou odborníků na tyto předměty, matematika v rukou matematiků, čeština v rukou bohemistů, dějepis v rukou historiků atd. A tak akademičnost a abstraktnost konkrétních požadavků, co má žák umět, je veliká, zato praktická použitelnost malá. Jedná se o zablokování rozvoje a psychiky žáků. Místo logiky a souvislostí do organizačně nepřipravené psychiky žáků ,,nahrají" různé znalosti. To, že civilizace dospělých ,,žije podle budíku" je hezké, ale děti žijí dle vlastních biorytmů, které se zdaleka ne všechny shodují s rytmem shonu dospělých. Při existenci takových bariér a konfliktů se paměť ( určité její fragmenty ) stává nedostupnou, snižuje se výkon a inteligence žáka a nastává proud stresových situací. Toto otupování přitom probíhá hned od začátku školy. Místo toho naučit žáka, aby psal plynule a čitelně jedním druhem písma ( nejlépe hůlkovým ), jej nutí aby krasopisně ,,dokresloval" podle šablon různé ,,kudrlinky", ze kterých každá, jakmile se stane automatismem, snižuje rychlost psaní. Ani dítě ve věku 3 -7 let ( tj. školka, první a druhá třída ZŠ ) není ušetřeno těmto nesmyslům. Přitom lidská a zejména dětská psychika funguje zcela jinak. Proč se dítě v oněch letech ( nejvíce právě 3 - 7) ptát na, pro nás dospělé ,,divné", otázky (,,Z čeho se skládá svět?", ,,Kde se berou peníze?", ,,Existuje Bůh?" )? Jde o to, že každá psychika je víceúrovňový hierarchicky uspořádaný systém, logicky a morálně podmíněný. A zmíněné dítě se ptá proto, že se v těchto otázkách projevují zájmy jeho osobnosti zaměřené na informačně-algoritmické zabezpečení souvislostí v jeho psychice. I u staršího dorostu platí podobné: pokud chcete zachovat inteligenci a rozvoj nelze přitom obcházet to, jak lidská psychika funguje ( blokovat ji ). 
 
 
O ČEM SE NEMLUVÍ: VŠEOBECNÝ ÚPADEK KLASICKÉHO ŠKOLSTVÍ 
 
 
Po změně systému sociálního spravování se v druhé polovině 20. století, se technologie v základních oblastech, zabezpečujících podporu životní činnosti společnosti, začaly obnovovat rychleji jako lidské generace. Jejich obměna se v druhém desetiletí 21. století pohybovala v rozmezí 3 - 5 roků, což dělá současný systém školství neudržitelným. 
 
Úkoly vzdělávacího systému současné verze jsou takové: 
 
- již dnes dát žákům ty vědomosti a zručnosti,  - které budou vypracované až zítra  - na základě, kterých mají žáci po ukončení svého studia už pozítří pracovat 
 
To myslí Ministerstvo školství vážně, že chce zachovat tento systém? Buď jsou to kouzelníci, kteří ví jak vyřešit uvedené potíže, anebo paraziti a podvodníci, kteří patří do chládku, že pane ministře? Existují totiž dvě varianty vzdělávání a poznávání, o té druhé se ale málo ví. 
 
První varianta přístupu užívaná současným vzdělávacím systémem: nahrání ,,vědomostí" využívaných u předchozích generací, kde funguje logika na principu - vznikla otázka? - Hledej citáty vhodné události u zakladatelů ( ještě v 19. století, na rozdíl od současnosti, jednorázově osvojené znalosti a zručnosti stačili ve většině pracovních oblastí k tomu, aby se člověk na jejich osnově uživil celý svůj život ). Je to citačně-dogmatická metoda využívaná v subjektech, jejichž vnímání a chápání světa je poté rozdrobené a vzájemně konfliktní. Jde o to, aby se žák stal stejným jako ostatní anebo aby jej mravně-psychicky zlomili. Přitom obhájci této varianty vychází z toho, že pouze biologicky vrozený potenciál člověka je objektivní daností. Ve skutečnosti reálné schopnosti osvojit si vědomosti i zručnosti a uplatnit tvořivý potenciál, jsou přímo podřízené organizační psychické činnosti jednotlivce a ne genetice. Genetika pouze vytváří základ pro toto všechno. 
 
Druhou variantou je metodologický tvořivý přístup na principu: vznikla otázka? - osvoj si metodu, která umožní tobě samému i ostatním dát odpověď na tuto a jiné otázky v míře, jakou budete potřebovat pro situace ve svých životech. To znamená mít schopnost vědomosti a zručnosti ( spolu ) vytvářet tempu vzniku jejich potřeby. K vyřešení současné krize je klíčová psychologie člověka ( osobní i kolektivní ), ze které musí existovat praktické výstupy do pedagogiky ( praktická psychologie na základě chápání procesů, ne ta, co nastupuje poté a která jen opisuje navenek viditelné projevy psychické činnosti, ale nevysvětluje jejich podmíněnost ). Mluvím o skutečné sociální realitě, ne o životu nebezpečných abstraktních ,,humanitních oborech" ( nechvalně proslulí ,,sluníčkáři" ), které se zcela oddělili od reálných přírodních věd a vytvářejí posluhovače falešné morálce postmoderních režimů. 
 
Druhá varianta je však pro degradačně - parazitický systém nepřípustná. Už se nedivíte, že ve všech řídících funkcích státu, médií a firem začínají být figurky ze ,,sorosových" zahraničních škol, lesby, blouznivci, pornoherci a veškerá nihilistická antitvořivá veteš? Snad byste nechtěli, aby se tam dostali přirozeným výběrem talentů ti, co se zde učí o ,,stélkách lišejníků" nebo ,,pískovcových kamenech"...