POPRVÉ BUDU VOLIT ZEMANA

Jiřího Drahoše jsem neznal, tedy až do oznámení jeho kandidatury na prezidenta. Od té doby jej sleduji, jak objíždí republiku a nechá se s kdekým fotit. Nikdy mi nepřišel nějak zajímavý a vlastně nevím, proč chce být (mým, naším) prezidentem. Za prezidenta bych jej nechtěl a přál bych si někoho jiného, lepšího (tj. politicky kompetentnějšího).

Z devíti prezidentských kandidátů jsem si uměl vybrat, ať již šlo o hodnotově pevného Jiřího Hynka či zkušeného a energického Mirka Topolánka. Politicky čitelná byla i kandidatura Pavla Fischera, vše ostatní tak nějak pokulhávalo. Nicméně má volba v prvním kole byla jasná a byla o tom, koho chci vidět na Pražském hradě. Vybraný kandidát byl mým favoritem.

Volba v druhém kole je rozhodně bez osobního favorita. Přesto půjdu volit. Nevolit není můj styl. Chci se podílet na společném výběru, a tak je třeba si vybrat, i když se člověku nechce. Ti dva kandidáti přece nejsou stejní a po sečtení a odečtení všech plusů a mínusů vyjde jeden o něco lépe. A tomu to taky hodím.

Otázkou je, co vše je třeba započítat a jaké mají jednotlivé položky hodnotu. Zde si každý sám musí oddělit zrno od plev, neboť skutečně podstatných věcí je jen pár. A třeba slušnost to (po mém soudu) rozhodně není. Když to hodně zjednoduším a zkrátím, tak v zásadě tu jsou tři klíčové faktory:

1) Islámská migrace a střet civilizací

Už slyším, že na to nemá prezident vliv či pravomoci. Má i nemá. Prezidentem zřetelně formulovaný názor je v takto zásadní věci stěžejní. Ovlivňuje společenské mínění a tedy i politiku.

Co činí (dlouhodobě a konzistentně) Zeman? Opakovaně říká „Tahle země je naše. Není a ani nemůže být pro všechny. Nikdo, kdo nebude zván, tady nemá co dělat“. Anebo také hlásá: „Já řekl, že islám je náboženstvím nenávisti. A za tím si stojím, protože tento můj výrok nevyplynul z žádného předsudku, ale ze studia islámských textů.“ (10. ledna 2013). Nemusíte s tím souhlasit, ale snad uznáte, že ta řeč je jasná.

Co činí Drahoš, ať již v kampani či raději před ní? V roce migrační krize jako čelný signatář podepisuje tzv. „Výzvu vědců“ (17. srpna 2015), která českou společnost obviňuje z narůstajícího strachu a xenofobie (pozn. namísto aby vnímal, že islám v našem způsobu života nechceme). Píše se v ní např. toto: „Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.“ Na setkání v Lucerně pak (červen 2017) říká: „Jsem přesvědčen o tom, že přijmout tady nějakých 2600 prověřených (z bezpečnostního hlediska) uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.“ Nyní stále dokola opakuje, jak je proti nesmyslným kvótám, pro ochranu vnějších hranic Evropy a pomoci strádajícím lidem v jejich zemích. Snad bych tomu i věřil, ale ta „Výzva vědců“ to byl klacek na všechny, kteří tehdy kritizovali vítací politiku (refugees welcome). To co se dnes (u nás) všeobecně říká, a tak to říká i Drahoš, bylo tehdy vehementně zatracováno. Nemusíte s tím souhlasit, ale snad uznáte, že to konání je (v takto závažné věci) poněkud rozporuplné.

2) Multikulturní revoluce, svoboda slova a evropský superstát

Ano, hned sem přistane námitka, že stávající prezident je eurofederalista a na hradě vyvěsil vlajku EU. To je pravda, je to také socialista a populista (či plebejec, jak sám sebe označuje).

Co tedy činí Zeman? Vystupuje jako národní konzervativec, hájí národní zájmy a svrchovanost našeho státu. Svou podporu pro přijetí eura revidoval (i když to může být účelovka pro kampaň). Ano, je to vše méně čitelné, než v předchozím bodě, avšak Zemana nelze podezírat z ideologie nové levice (kulturního marxismu), která na Západě zachvátila i tradičně pravicové strany (viz CDU v Německu). A hlavně Zeman si říká co chce a (tedy) i my (všichni) si říkáme co chceme, a to je úžasné, neboť v diktátu politické korektnosti to již vůbec není samozřejmost.

A co Drahoš? Opravdu nevím, to tedy nevím. Co on říká? Vlastně je to jedno, jsou to jen slova bez předchozích skutků. V tomto je to muž bez minulosti, resp. osobní politické historie. Ovšem jeho skalní podporovatelé z „pražské kavárny“ či „kulturní fronty“ tu historii mají a na Drahoše budou mít vliv. Volba Drahoše je cestou (podpory) do „tvrdého jádra EU“ a tam tedy opravdu nechci.

3) Domácí politika a dělba moci

Poměrně složitá a nejméně přehledná situace. Všemožně se varuje před mocenskou osou Zeman – Babiš, potencionálně je to nebezpečná hrozba.

Jaký je Zeman? Je to alfa samec, zrovna tak jako Babiš, a ti nehrají druhé housle. Jejich aktuální spojenectví je pragmatické a nutně dočasné. Jakmile bude Zeman zvolen, už nebude Babiše potřebovat. Bude mít volné ruce, a tak silný prezident bude vyvažovat silného premiéra. Jisté to pochopitelně není, ale co je vlastně v politice jisté…

Jaký je Drahoš? Tak to už vůbec nevím. Má prý přinést změnu (a slušnost), ale jakou změnu? To snad může stačit těm, kteří hlasují čistou „antivolbou“ proti Zemanovi. Kladu si otázku: Jak si může člověk, který se nikdy k ničemu ve společnosti nevyjadřoval (vynechám-li tedy tu nešťastnou „Výzvu vědců“) a politicky nijak nepůsobil, nárokovat post hlavy státu? Člověk bez zkušeností z politiky, bez názorového zakotvení v ideích a hodnotách, jež by dlouhodobě zastával a obhajoval.

Tak toto jsou (mé) tři klíčové proměnné, na které je třeba brát v rozhodování zřetel a vše ostatní upozadit (jakkoliv se mi to nelíbí). Přitom faktor masové islámské migrace je svým významem ještě o řád výše, než zbylé dva.

Nu, a co s tím?

Miloše Zemana jsem nikdy nevolil, jednou s tím však člověk začít musí …

Autor: Michal Krejčí

zdroj:http://pravyprostor.cz/poprve-budu-volit-zemana/