Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Obrana státu.

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Jak lze snadno zvýšit zásadním způsobem obranyschopnost státu, bez nároku na státní rozpočet? Vyjděme ze základního předpokladu, že stát musí v první linii obrany chránit přece všichni státní úředníci. Ten, který chránit stát odmítne, nemůže přeci být státním úředníkem! To je přeci ten, který nevytváří hodnoty , jako to dělá třeba pekař, nebo svářeč atd. , ale naordinuje si odměny, sebráním, možná poloviny mzdy, těm co pracují. Ten ať jde hned dělat skladníka, nebo ostrahu do supermarketu. Jestliže máme dle vyjádření našich představitelů 160 000 úředníků, tak to je počet, který může zásadním způsobem zajistit obranu státu. Okamžitě. Rozhlédneme-li se po světě, tak vidíme jak se bránit agresorům.

  • obrana-statu

Třeba: babička přijde k agresorům opásaná pod šaty trhavinou. Vždyť též v televisi ukazují jak v Africe umějí střílet se samopaly i děti. Kolik dětí mělo v Rudé armádě medaili za boj s agresory? Viz film –Syn pluku.  Dle filmů: kolik německých dětí likvidovalo tanky při obraně Berlína? Nebo – Most u Remagenu. V jednom dokumentárním filmu vyprávěl starý muž, jak v betonovém bunkříku střílel jako mladíček Američany na plážích v Normandii. Vzdal se teprve, když měl vystřílených nábojnic po kolena a další náboje neměl. V televisi se potom nedávno vytahoval, jak zkušenosti od Stalingradu a z Libye zúročil v NATO.  Počítat pro válku jenom plně vycvičené profesionální zabijáky je zvrácenost. Kolik jich hned, třeba za vyšší žold, přeběhne k nepříteli?  Myslet si, že obránce musí uběhnout, třeba třicet kilometrů naráz s plnou polní  je hovadina. Zatím si naši ministři (ministryně), a generální štáby z  vojenského dějepisu ničeho nevšimli. Asi neměli čas. Jinak by věděli, že už Jiřímu z Poděbrad se osvědčilo mít ozbrojené družiny i v  jednotlivých okresech.  

Z úkrytu, na kraji své vesnice, může i kluk, počítačem odpalovat jeden tank za druhým. To dneska s počítačem zvládnou i čtvrťáci. Taky můžou sundávat helikoptéry nájezdníků  útočících na vesnici, i důchodci. Těm bych do úkrytu zajistil i chemický záchod. To by byl tak největší výdaj pro Ministerstvo Obrany. Ale nešť.  Také by tam mohli dostat i vařič „Dřívkáč“, aby si uvařili urologický čaj.  Chleba, aby hned nezplesnivěl, by si měli upéct doma. Při například poslancích, dosahujících, snad sto let, bych doporučil jejich spouštění a vyzvedávání z hlubších úkrytů hydraulikou. V televisi jsem zahlédl přenos z poslanecké sněmovny ze dne 7. 9. 2017. Marně jsem se snažil dopočítat se víc jak deseti poslanců v sále. To znamená, že ten den se do práce dostavilo asi pět procent poslanců. Prachy však brali všichni. Jako kdyby do práce přišli. Ty by tedy žádný občan nepostrádal. Akorát by nepředělávali nehodící se zákony za nehodící se jiné.  V přestávkách líté válečné vřavy by ochránci mohli šlapat kolo a vyrábět si tlakový vzduch do zásoby. Jestli by ho upravovali přes „panenku“ pro náklaďák, tak by měli dostatek pohonu i pro dynamo na kratší osvětlení.  Při extrémním mozkovém vypětí vynálezců zbrojní techniky, by případné pušky z natlakované bomby daly dostatek tlaku i pro odstřelovačské pušky. Žádné prázdné nábojnice. O to víc nábojů. Domnívám se, že tlak 5 tun, co panenka zvládne, by stačil pro vypálení i slušných nábojů. Nebo i silnější „panenku“? I náboje by jistě naši Edisoni dokázali vylepšit. Není přece třeba mít nanejvýš diaboly-dýzl. V taktice bojů máme u nás hafo skvělých učitelů. Možná drtivá většina starších Vietnamců co tu máme, prošla vřavou bitev. Jistě by nás naučili dělat vražedné pasti a i bojovat třeba s nožem. 

Státním úředníkem by se nesměl stát nikdo, kdo netrefí pistolí třeba na 15 metrů terč velikosti lidské hlavy z deseti ran alespoň devětkrát. Z toho bych osvobodil úředníky se skutečně aspoň patnácti dioptriemi a úředníky bez obou rukou. Jestliže dnes může vystřílet výkonnostní třídu v pistoli i amatér narozen 1932, potom navrhovanou hodnotu musí splnit jakkoliv starý úředník. To se týká i úřednic. Vždyť na mezinárodních závodech jsou naše ženy úspěšnější než muži. Dosavadní státní úředníci by měli dostat půl roku, aby tuto dovednost dohnali. Každý rok přezkoušení na střelnici. Kdo si z toho bude dělat legraci a nenastřílí, hned po střelbách, ten den, končí jako státní úředník, jakkoliv vysoké funkce. Za rok si může střelby zopakovat a zase dělat státního úředníka. Ze zpátky povolaných úředníků všech ambasád se diplomaté i všichni jejich zaměstnanci hodí jako rozvědčíci a lapači „jazyků“. Ať  už budeme napadeni z kterékoliv světové strany, vždy proti nám budou stát nájezdníci mluvící jinými jazyky. Vzpomeňme jenom, jak na nás poslal vrahy z celé Evropy Ital – papež. Kolikrát. Jednotlivá ministerstva by mohla tvořit samostatné divize. Pod vedením jejich ministrů a náměstků. Jestliže dnes hádku mezi dvěma firmami o motorovou ještěrku, řeší soudy všech stupňů přes deset let a i ten nejvyšší soud nakonec řekne: dohodněte se, nebo se to začne soudit znova od nejnižšího soudu. Zase se finančně zruinujete. (Poplatky soudcům vysoko překročily hodnotu ještěrky.)

Potom, když úplně všichni soudci místo souzení budou v první linii chránit stát, třeba čtyři roky, tak si žádný občan ani nevšimne tak krátkého výpadku v jejich činnosti. Všichni členové neziskovek by se nejlépe hodili tam, kde nájezdník nasadí vojenské oddíly ze svých koloniálních držav. Jako například byli Italové u Stalingradu. V naší krajině máme i řadu rybníků. Pod jejich hladinu by se daly (i pohyblivě) rozmístit dobře utajené zbraně, i raketičky. To by ovšem nesměli ministři (ministryně), nakupovat zbraně z vlastně exotických zemí. ( Čím dál, tím delší zájezd.)Jaká to pohoda. Nikdo zatím, ani z generálních štábů, nepřišel na myšlenku zadat například vývoj extra zbraní pro nás ,vypsáním veřejné soutěže i pro jednotlivé občany na originální zbraň. Vždyť máme celou řadu utajených Edisonů. Jejich projekty, tím že nebyli ve straně, (pouze chodili na stranu), se házely do koše. Zvláště, když hlavní balík za vynález, neshrábli straníci. Například Štěpán Polák. Ten něco vymyslel a deset inženýrů to pak rozkreslovalo. Když pak, jako koníček, měl jet do Egypta, pro zachraňování památek před vodami Nilu, tak sám postavil pro pobřežní potápění ponorku. (Několik československých patentů v této oblasti). Ta by se byla uplatnila při revisi a opravách hrází přehrad. V konstrukci motorek velkých kubatur předběhl Evropu o 30 let. A jiní.

Náklady na výcvik všech, až „ ostrostřelců“, lze zajistit bez nároků jediné koruny ze státního rozpočtu. Na to, abyste natrénoval slušnou úroveň v přesnosti střelby, žádnou zbraň nepotřebujete.  Stačí, tak alespoň čtyřikrát týdně alespoň hodinu, raději dvě, trénovat s přibližně vahou zbraně se blížícím,  těžkým závažím. Dokonale vyhoví například i žehlička, co se ohřívala plynem. Nasadíte-li si na ukazovák tenkou roličku z papíru, pak můžete sledovat, jestli spoušť nestrháváte do strany. Zároveň žehlička poslouží jako činka pro posilování. Připevníte-li si ji (raději dvě) k chodidlům, potom můžete ji využít i při sklapovačkách. Po takových dvou měsících si můžete například z leukoplastí vyrobit i mířidla. Dříve to skoro nemá cenu. Zvětšení síly svalů a schopnost dostat se do klidu není za odpoledne. Po dalších dvou měsících se úředníci , třeba celá skupina mohou složit, a koupit si například vzduchovou pistoli –Tex. Ta svou vahou odpovídá většině pistolí ostrých. Nic nevím o tom, že by například soudci pracovali 12ti hodinové směny i o svátcích. Tak ti by se mohli na jedné pistoli ve výcviku střídat. Kdo nastřílí ze vzduchovky, tak ten nastřílí i z jakékoliv pistole slušný výsledek.  Vzhledem k okolnostem a chtěje získat jakoukoliv práci, jsem si po padesátce musel udělat i zbrojní pas. Při zkoušce jsem držel pistoli poprvé v životě v ruce. V terči jsem měl zásahy s rozptylem větší pětikoruny. Takže vím, o čem mluvím.  Kdo je úplné kopyto, tak ten musí na slušný výkon trénovat snad tři čtvrtě roku. Domnívám se, že před velkým třeskem funkcionáři strany, od určitého postavení, musili střílet na střelnicích. Snad povinně? Budeme asi muset přehodnotit vztah vládních představitelů k obraně státu.

Jejich cílem není obrana státu, ale jak nejsnáž a nejpříjemnějc utratit co nejvíce miliard. Kdekoliv, za cokoliv. Vztah společnosti by se měl změnit. K otázce: umíš řídit auto? By se mělo připojit: Jak dobře střílíš? Chce to zařadit střelbu do normálních školních osnov. Dle zákona smí každý trénovat (pod dozorem) už od dvanácti let. Tak by nemělo trénovat střelbu tak asi jen tisící dítě snad jako dnes. Dokonalé odzbrojení občanů není novinka. Například v Japonsku , když se dostal k moci největší zabiják, tak vyhlásil „hon na meče“. Po Druhé světové válce poražení Japonci musili odevzdat Američanům i všechny meče z celého státu. EU vyrábí z obyvatelstva celé Evropy vlastně bezprávné nevolníky, kteří se nebudou mít čím bránit.  Na druhou stranu si musíme přiznat, že stát který nemá hrst atomovek, je v praxi jako beztrestně zařezávané podsvinče, které může nanejvýš zoufale kvičet. To vidíme a slyšíme vlastně celý život. Jugoslávie, Vietnam, Korea, Nikaragua, Libye, Irák, Afghánistán. U afrických států se ani nedopočítáme. Zrovna tak jižní Amerika.

O. Fischer

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 damirr@volny.cz 2017-10-13 07:34
Sice dlouhý a únavný článek, ale je v něm hluboký smysl pro realitu.

Facebook komentáře