Nový spojenec Šojdrové: už i zpěvák Klus bojuje za sirotky z uprchlických táborů

Snahu o přijetí sirotků z řeckých uprchlických táborů má většina české veřejnosti spojenou především s europoslankyní Michaelou Šojdrovou. Tato politička z KDU-ČSL již před rokem a půl přišla s nápadem, že by Česká republika měla přijmout 50 sirotků, pocházejících ze Sýrie, aby zlepšila svůj obraz v Evropě a „vyžehlila“ si tak v Bruselu to, že od začátku migrační krize odmítala přijímat uprchlíky na základě povinných kvót.

Její aktivita se však u vládních politiků, zejména pak premiéra Babiše, s velkým nadšením nesetkala. Kroměřížská europoslankyně však svou snahu nevzdávala, osobně se například zajela do řeckých uprchlických táborů podívat a někdy v únoru loňského roku přivezla do České republiky seznam sirotků, kteří by mohli být do naší země adoptováni. Pravda, bylo jich oproti původně avizovanému počtu 50 jen 14 a ne všichni byli ze Sýrie... Ani to však Andreje Babiše neobměkčilo a nejenom on stále razil myšlenku, že by bylo rozumnější, kdyby Česká republika přispěla finanční částkou na výstavbu dětských domovů či center pro tyto děti, vybudovaných v některé zemi na Blízkém východě.

Poté, co paní Šojdrová v loňských květnových volbách obhájila post europoslankyně, mi přišlo, že její úsilí o získání sirotků z řeckých táborů malinko polevilo. Ovšem tato myšlenka znovu ožila poté, co vloni na podzim samotné Řecko vyzvalo ostatní členské země EU, aby si děti, pobývající v jejich uprchlických táborech, rozdělily. Český ministr vnitra Hamáček následně vyzval řeckou stranu, aby nám zaslala seznam dětí, které by naše země mohla přijmout. Po několika měsících přece jen dorazila z Řecka odpověď, ze které však vyplynulo, že by se většinově nejspíš nejednalo o menší děti do 15 let, ale o „adolescenty před dovršením plnoletosti“, přičemž většina z nich by pocházela z Afghánistánu či Pákistánu (viz odkaz zde).

Vypadalo to, že prvotně proklamovaná snaha paní Šojdrové o adopci malých syrských sirotků vzala za své. Jenže chyba lávky... Hned poté, kdy trochu pominul strach z pandemie Covid-19 a pomalu začíná návrat k normálnímu životu, ožily i aktivity různých spolků pro „konání dobra“, jako například občanské iniciativy Češi pomáhají, která kvůli přijetí nejenom syrských sirotků na českou vládu již delší dobu tlačí. A jak jsem si dnes přečetl v jednom článku na Aktuálně, tato iniciativa nyní získala významného spojence v podobě populárního zpěváka Tomáše Kluse.

Jak jsem se ve zmíněném článku dočetl, někdejší držitel Českého slavíka se na ty Čechy, kteří správnost přijetí sirotků z uprchlických táborů zpochybňují, pořádně rozohnil: "Jak je možné, že řešíme to, jestli pomůžeme nějakým dětem? Mně je úplně jedno, jestli jsou z Íránu nebo třeba Afghánistánu. Mně to je úplně fuk, jsou to proboha děti. Nejvíc nechutné mi přijde to, že se tady z dětí a lidí, kteří utíkají před válkou, dělá politický náboj," prohlásil například.

S poslední citovanou větou pana Kluse bych určitě souhlasil. Otázkou ovšem je, kdo z této záležitosti zmíněný politický náboj především dělá. Nebyla to v první řadě paní europoslankyně Šojdrová? Pokud by šlo o nějakou iniciativu „zezdola“, kdy by se například některé české rodiny obrátily na naši vládu s žádostí, že by měly zájem nějaké děti z uprchlických táborů, u kterých by byly vyjasněné jejich rodinné vazby, adoptovat, proč ne. Ale jestliže prvně proklamovaným cílem jejího úsilí byla snaha, aby si naše země šplhla v Bruselu, tak se nelze divit tomu, že spousta lidí takovou iniciativu hodnotí negativně.

A když se navíc následně ukázalo, že v úvahu by přicházely především „děti“, kterým je víc než 15 let a tudíž by pro ně nebyla příliš vhodná adopce ani svěření do pěstounské péče, a jediným možným řešením by v jejich případě nejspíš bylo umístit je do speciálně vybudovaných ubytoven či center, má věc trochu jiný rozměr. A přece jen jsem přesvědčen, že i v zájmu těchto dětí či dospívajících by bylo nejvhodnějším řešením vybudovat taková centra v některé zemi Blízkého východu, neohrožené válkou, a na výstavbu těchto center finančně přispět. Jsem přesvědčen, že s něčím takovým by většina českých občanů neměla žádný problém.

Autor: Josef Nožička

Zdroj: https://nozicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752032