Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Nietzsche tvrdil: “Morálka neexistuje, pouze osobní disciplína…”

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • moralka
Nedávno mě jedna hodná paní politička rozhořčeně sdělila, že současná společnost má prohnilou morálku, za kterou mohou komunisté v minulém režimu. Na můj dotaz, jak to, že ve Spojených státech nikdy nevládli komunisté, a přesto tam mají též prohnilou morálku, zloděje, tuneláře, chudáky, vrahy, podvodníky a osmnáct bilionů dluhů, jen mávla rukou s tím, že se tato bolševická nákaza přenesla od nás až k nim.

 

Protože ta paní byla jinak velmi vlídná, a když jsem si srovnal její poslanecký plat s mým důchodem, trochu jsem ji chtěl poučit svým výkladem o morálce a dalších lidských hodnotách. Friedrich Wilhelm Nietzsche byl německý filosof. Už v roce 1869 stal profesorem na univerzitě v Basileji, ale roku 1879 musel ze zdravotních důvodů školu opustit. Následujících 10 let strávil na cestách po Evropě, kde napsal většinu svých velkých děl. Mimo jiné o tom, že morálka neexistuje, že je v nás místo ní pouze osobní disciplina…

A měl pravdu. Kdybychom věřili na morálku, to obnošené klišé, museli bychom mít na sto různých morálek. Jinou před manželkou, další před sousedy, jinou na pracovišti, další v baru nebo v divadle, na schůzce rodičovského sdružení a tak dál. Jde tedy o osobní kázeň, o schopnost, jak se dokážeme postavit prohřeškům, lhaní, podvodům a sexuálním úchylkám, jak naložíme se svým testosteronem a chorobnými ambicemi. A přitom by stačilo jen dodržovat pouhých deset přikázání...

Osobní disciplinu alias morálku máme prostě v sobě a je jenom na nás, jestli nám ji někdo dokáže zničit, či nikoli. Kdo nepodlehl moci rudé knížky, kdo odolal kariérismu a mocenským choutkám, ten si svoji morálku uchoval, jelikož měl dokonalou osobní disciplinu. Věděl, kde jsou meze slušného chování. Že záleží pouze na nás samých, zda se budeme chovat přívětivě, gentlemansky a útlocitně, či nikoli. Žádní komunisté, pokud bychom nechtěli, by s námi nehli ani o píď, byť by nás uvrhli do žaláře. Ten naopak zoceluje a přeje vzdorovitým.

Morálka? Dělí se prý na "ospravedlnitelnost" jednání, na „nikdy neomluvitelné“ či na "vždy omluvitelné"… Vražda z politických důvodů, řízení pod vlivem alkoholu, pohlavní styk pod 15 let, užívání drog, pohazování odpadků, požadovat státní podporu bez oprávnění, šizení na daních, přijmout či dát úplatek, mimomanželský milostný poměr, prostituce, potrat, rozvod, způsobit bankrot banky, genocidu, holocaust… Jak hříšný jsme svět. Lze považovat nějaké zlo za ospravedlnitelné či vždy omluvitelné…?

Svět se nyní potácí nad propastí. Krize je přirozená součást kapitalismu. Ve znamení katarze. Je to morální vědět a neříct to, že lidstvo je zrůdné a krize že se bude opakovat co půl století, jen aby se lumpové poslali od válu a začalo se po stopadesáté s čistým stolem? Je nám bližší až následek, ale nezajímá nás příčina, pro jistotu, abychom nepřišli o zisk? Ve Spojených státech i ve zbytku světa mají poněkud chronickou hospodářskou krizi. Přetrvávající recese na trhu s bydlením a stoupající ceny energie v USA způsobují, že výrazně přibylo amerických společností, které musely vyhlásit úpadek. Loni ve třetím čtvrtletí vyhlásilo bankrot více než sedm tisíc tamních firem. O soudní ochranu před věřiteli vloni požádalo bezmála dvacet tisíc amerických firem, přitom obvyklý počet v posledních letech byl 35 až 40 tisíc společností za rok. Neudržely zkrátka osobní kázeň na uzdě...

Ještě před několika roky byl Island sedmou nejbohatší zemí světa, dnes se po svém vyrovnává s tvrdými dopady hospodářské krize, při které zkolaboval celý bankovní sektor země, má konečně přes 300 tisíc Islanďanů demos-kratein vládu lidu. Zprávu o vinicích krize, při níž padly tři největší banky, nyní veřejně s patřičnou ostudou předčítají na jevišti Městského divadla v Reykjavíku. Jde o stovky morálek nebo o jednu osobní kázeň, která chatrnou a choulostivou lidskou jednotku upozorní, aby nekradla, nevraždila, neznásilňovala a třeba nebyla pedofilem či daňovým podvodníkem a sodomistou…

Jaká to byla americká morálka, když ji neovlivnili komunisté, ale Američané sami? Federal Housing Finance Agency jako regulátor polovládní a polosoukromé instituce zajišťující hypoteční systém v USA podala žalobu na sedmnáct bankovních domů. Podle FHFA tyto banky dobře věděly, že jimi vytvářené balíčky hypotečních a jiných úvěrů mají nulovou hodnotu. Přesto je vytvářely, jejich marketingová oddělení opatřovala tyto produkty velmi nadějnými názvy. Prostě známka nejvyšší kvality. A poté krach… Krach morálek nebo osobní discipliny…?

Bývalým manažerům Enronu a finančního ústavu Merrill Lynch hrozí za podvody a zločinné spolčení trest až patnáct let nepodmíněně. Bernie Madoff, král Wall Streetu a člověk, kterému svěřila své úspory většina boháčů světa, skoro padesát let svým klientům spravoval peníze a podváděl hvězdy showbyznysu, finančníky, šlechtu i uznávané vědce. Trvalo téměř půl století a Madoff stihl zpronevěřit 65 miliard dolarů. Dostal za to 150 roků vězení… Kdo mu vzal morálku, nebo proč nezvládl osobní disciplinu?

Jakou měl morálku Hitler, Mengele, Eichmann, Goebbels, Hácha, Gottwald, Kennedy, Nixon, Noriega, jakou morálku mají dnes Barroso, Merkelová, Cameron, Topolánek, John, Bém, Nečas, Vondra, Kalousek, Putin, Sarkozy, Kaddáfí, Husajn, Mubarak…? Naivní poctivec Václav Havel se buď úmyslně nebo ze sociální zmatenosti zapletl do již zde citovaných klišé – láska, pravda, lež a nenávist. Kdo všechny tyto celebrity na jedno použití nakazil virem chamtivosti, posedlostí vražděním, lhaním, prahnutím po moci a ničením světa?

Jakou morálku mají majitelé zbrojních firem, farmaceuti, politici, členové mafií, průmyslových nebo sportovních…? Co byli zač muži dvou tváří jako Heydrich, ráno tyran a vrah, večer houslista a milovník Mozarta a Beethovena. Doktor Mengele, co napřed přísahal na Hippokrata a pak vraždil v Osvětimi židovská dvojčata svými hrůznými pokusy. A Eichmann, co nejdřív v táborech vykrmoval Židy, aby mohli žít ve své nové domovině, pak vypravoval transporty, aby je zahnal do plynových komor a krematorií…

Byli a jsou to pouzí slaboši a zbabělci, globální rowdies. Justiční mafie má u nás nebývalou moc. Jakou osobní disciplinu má státní zástupce Rampula? A co narcisové Bárta a Škárka? Nezvládli svoji disciplinu chmatáků a schizofreniků, kteří se chvíli hrají na Napoleony, jindy zase na Ferdyše Pištory. Nezvládli své vlastnosti tunelářů, co si mysleli, že peníze zvládnou vše. Jako morálku či disciplinu mají úchyláci, co neudrží na uzdě svůj pohlavní pud a znásilňují? Čím v nich ti zatracení komunisté zničili morálku? Po lásce je nejvíc zprofanované slovo – přátelství. Lev Nikolajevič Tolstoj o něm řekl: „Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš…“

Ještě před šesti lety žilo pod hranicí chudoby 36,5 milionu Američanů. Od vypuknutí krize jich přibylo deset milionů a tato čísla podle sociologů dále porostou. Stát byl nucen seškrtat sociální programy a nezaměstnaní, kteří dříve pobírali slušné mzdy, jsou často nuceni brát špatně placené práce. Dostávají se tak do začarovaného kruhu chudoby, ze kterého není úniku. Krize je prostě přirozená součást kapitalismu… A kde se zapomněla morálka? Skoro tři miliardy chudáků si za rok vydělají tolik, co za stejné období na čtyři stovky miliardářů z žebříčku Forbesu… Neřestné peníze a korumpování s protekcionismem. Jaký jde o stupeň morálky...?

A tak by se dalo pokračovat v děsivém výčtu i v polemice, jestli je lepší recese, očista, recese, očista… únavná sinusoida... Malý dvůr a velký bič… Jaká to je morálka? Jasný důkaz o tom, že existuje pouze osobní disciplina, v jejich případě chatrná kázeň slabochů… Jaká morálka přiměla novodobé kapitalisty, aby se neobešli bez státní intervence, resp. bez znárodňovacího mechanismu. To by pak manažeři, kteří promrhali, co se dalo, neměli na své “zlaté padáky” a zadlužené firmy na výplaty pro své ředitelské osazenstvo… Co zestátněné tisíce bank a firem po celém světě? Podle jakého morálního klíče?

Morálka je jen tisíckrát ohraná floskule, lživý termín, hodící se stejně jako láska, přátelství či pravda jen do doby romantismu. To pouze vyčůránci, kteří si chtěli zjednodušit život, přejmenovali pud sebezáchovy, chemické reakce lidského mozku či chorobnou ambicióznost a další fáze lidského bytí na poetická klišé pro básníky, hvězdičky pop muziky a zrůdné politické šíbry… Mnozí zvonili klíči a dnes jsou pod mosty a vzpomínají na své prozvoněné klíče od aut, domů, garáží a chat... Bez osobní kázně o ně všechny přišli.

Inu, pane Nietzsche, svatá pravda; morálka fakt neexistuje, pouze osobní disciplina, ať se to paní pravicové političce se stovkou morálek líbí, nebo ne…

Zhaslo se a kradlo, pak přišly výmluvy na totalitu a výprodej Česka

Svět je jeden velký podvod a my jen bezradně čučíme…

Čechy krásné, Čechy mé, kolik lidí kvůli nás ještě zahyne…?

Neexistuje nezištný člověk, natož politik, i kdyby převedl slepce…?

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře