Nepochopení manželství zejména ze strany některých homosexuálních osob

Sobeckost a umíněnost některých individuí je zarážející. Předně je třeba uvést, že kterákoli homosexuální osoba dnes může svobodně vstoupit do manželství, stejně jako pedofil, zoofil nebo třeba nekrofil. Říkám to proto, že manželství je institut, který v žádném případě nezkoumá sexualitu osob ani jejich sexuální preference. Je to především právní a sociální konstrukt sloužící k vytvoření ekonomického zázemí, poskytující stabilní prostředí osob (rodičů) pro zplození a výchovu potomků a současně oáza jistoty a vzájemné pomoci manželů.

V žádném případě nelze ztotožňovat sexuální preference s manželstvím, jak se toho někteří domáhají. Občanský zákoník jasně sděluje, že manželství je trvalým svazkem muže a ženy, a toto ustanovení má logické vysvětlení. Dítě vznikne splynutím mužské spermie (třeba homosexuální) a ženského vajíčka (třeba lesbického), proto je třeba chápat, že v souladu se smyslem manželství je možné jej uzavřít pouze mezi mužem a ženou. A tento svazek zasluhuje legislativní ochranu. Jakékoli jiné rozšiřování nebo změna manželství je v naší středoevropské civilizaci nežádoucí a nadbytečná.

To říkám s plným vědomím toho, že jako zastánce mnohoženství vysloveně trpím a se mnou jistě spousta podobně nešťastných mužů a žen (mezi ženami je spousta neukojených vyznavaček mnohomužství), kteří nemohou naplnit své sexuální preference a musejí se spokojit s monogamním svazkem, a tyto svoje sexuální touhy mohou naplňovat až jaksi nad jeho rámec a často pak čelí opovržení ze strany sexuální monogamní menšiny.

Takový už je svět, homosexuálové zkrátka nejsou jediní, kterým je umožněna realizace sexuálních preferencí jen nad rámec manželství, a proto ani vyznavačům polygamie nezbývá, než se s touto realitou smířit, přestože - v dnešním globalizovaném světě - relativně nedaleko si jiní občané užívají dosyta nejrůznější státem legalizovaná polygamní a homosexuální manželství.

Stejně absurdní jako je v našem prostředí touha homosexuálních párů vstupovat do manželství, které kvůli tomu chtějí měnit, je bojovat v Česku za polygamii. Jsem velmi rád, že mají homosexuální osoby naprosto stejná práva jako osoby heterosexuální a jsem smířen s tím, že touhy nás polygamistů po vícečetných manželstvích nebudou ještě dlouho vyslyšeny.

Je třeba se zkrátka smířit s tím, že se nikdy nemohu stát členem svazu brunetek, nikoli proto, že bych neměl tmavé vlasy, nýbrž proto, že jsem muž, což mě ale zase neopravňuje být členem svazu blonďáků (leda bych za pomoci peroxidu vodíku lhal), a musím se smířit s tím, že jsem odsouzen být maximálně členem svazu brunetů. Nikdy by mě ovšem nenapadlo vytýkat svazům brunetek a blonďáků, že mě diskriminují a určitě by mi přišlo naprosto drzé po nich vyžadovat, aby mě přijali, když mohu naprosto svobodně iniciovat založení třeba svazu registrovaných brunetů.