Ministryně Izraele „Národní charakter Izraele je více než lidská práva“

Izraelská ministryně Ayelet Shaked argumentuje, že občanská práva jsou stejná pro všechny, ale nemohou být pro všechny stejná národní práva, ta mají být nadřazena univerzálním hodnotám. Nadřazenost národního práva nad univerzálními hodnotami, má zajistit, že židovský stát zůstane židovským státem aniž by byl porušen princip demokracie.

Ještě než se někteří budou snažit oponovat, že jde o nacismus v židovském podání, tak bych rád upozornil, že by si měli pořádně přečíst co ministryně spravedlnosti státu Izrael řekla a měla na mysli. Nejde jí o to, sebrat občanská práva těm, kteří nejsou Židé, tedy například Arabům, ale všichni bez rozdílu budou muset respektovat, že Izrael je židovský stát. Nešlo by tedy o to, aby se tento stát přizpůsoboval požadavkům menšin na jejich kulturní a náboženské odlišnosti a na základě toho upravoval své zákony, ale šlo by o to, že každý, kdo bude chtít žít v Izraeli by měl tuto skutečnost respektovat. Respektovat zákony Izraele, respektovat jeho kulturní, národní a historickou svébytnost. Něco podobného zde bylo již v našich zemích. Příslušníkem zemí Koruny české se nemohl stát nikdo, kdy by nevládnul českým jazykem, neuznával svrchovanost panovníka a samozřejmě, kdo se nemohl postarat sám o sebe. To jest, neměl by prostředky k obživě a nepodřídil se zemským zákonům.

A nebylo to jen v našich zemích. To, co požaduje izraelská ministryně spravedlnosti byl princip římského míru „Pax Romana“. Není to tedy nic, co by mělo něco společného s nacismem, jak se budou mnozí „domnívat“. Každý v Římské říši mohl uznávat své náboženství, svoje kulturní zvyky, ale pod podmínkou, že bude dodržovat Římské zákony a mezi jiným i císaře jako boha na zemi. Což byl například pro křesťany problém a vedlo to k jejich pronásledování, přestože například židé v tomto problém neměli, protože Judea se svým náboženstvím byla právním a svébytným náboženským celkem v rámci Říše, dokud Židé respektovali římskou moc. Ale i po vyhnání Židů z Judee bylo jejich náboženství náboženstvím Římem uznaným, při respektování zákonů Říma. „When in Rome, do as the Romans“.Když jsi v Římě, chovej se jako Říman.

A to je přesně to, co by si měli všichni ti nadšenci z rozmanitosti kultur uvědomit, když argumentují, že musíme respektovat náboženské a etnické menšiny, že jde o jejich práva. Nejde. Pokud přijde někdo do Evropy, tak by měl především respektovat zákony zde platné. Pokud sem někdo přijde a chce zde prosazovat svoje zvyky a žít svým způsobem života, tak otázkou je, proč nezůstal doma. A vzhledem k dávné historii; I když do Římské říše proudili lidé z jiných koutů tehdejšího světa, tak proto, že se chtěli nejen podílet na římském bohatství, ale také žít jako Římané.

Ostatně na požadavku respektování kulturních, náboženských, jazykových a legislativních zákonech hostitelské země není nic nacionalistického. Nacionalismus z toho dělají ti, kteří sami nejsou schopni tohle respektovat, Ti, kteří vidí odlišnosti u příchozích a rádi by, aby ostatní tyto odlišnosti respektovali i za cenu, že se vzdají části toho, co vytváří jejich vlastní jedinečnost.

Třeba křížů na blbém letáku nějakého supermarketu.

Zdroj: https://martinkavka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=649654