Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Marshallův plán

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

 

Po druhé světové válce byla Evropa v troskách. Hospodářská situace v Evropě byla zoufalá. Do toho ještě přišlo hrozivé sucho v roce 1946 a nesmírně krutá zima v roce 1947.

Ve zničené Evropě, kde byly desítky milionů lidí bez práce, se lidé radikalizovali. Nejhorší situace byla v Německu. Miliony Němců  dostávali pouze skrovné příděly k hladovění. Umíraly desítky tisíc lidí. Úmrtnost mezi německými dětmi stoupla desetkrát proti předválečné úrovni. Podmínky v Německu dosáhly svého nejnižšího bodu v roce 1947. Životní podmínky v roce 1947 byly považovány za horší, než v roce 1945. Průměrný  příděl kalorií byl 1040 denně (norma je přes 2000 kalorií), z toho pocházela podvýživa - nejhorší v  poválečném Německu. Herbert Hoover tvrdil, že takový příděl potravin byl sotva větší než množství, které dostávali vězni v nacistických koncentračních táborech.

 
  • marshalluv-plan

V té době spojenci dodržovali v Německu tzv. Morgentauův plán, což byl plán na totální likvidaci Německa. Oficálně obhajoval opatření s cílem zajistit, aby Německo už nebylo schopné vést válku. Cílem nebylo jen zničení  německého zbrojního průmyslu, ale i odstranění nebo zničení dalších klíčových odvětví, která jsou základem pro vojenskou sílu. V jeho rámci bylo demontováno 1500 nejlepších továren a odvezeno ze země. Průmysl v Německu byl omezován. Povolené kvóty výroby oceli byly určeny na 25% předválečné kapacity. Německo mělo být přeměněno na  zemi především zemědělské a pastorační povahy. A podle toho tak vypadalo všechno. Morgentauův plán byl postupně omezen jako neudržitelný a nelidský.

To všechno si uvědomoval i Geoge Marshall. Uvědomoval si, že politická stabilita jde ruku v ruce s prosperujícím hospodářstvím a že není možné stále posílat do Evropy peníze, aniž by existovala nějaká širší koncepce. Pokud by se však situace nelepšila, hrozilo nebezpečí šíření komunismu do západní Evropy. Nebezpečná situace byla nejen ve Francii a Itálii, kde byli komunisté dokonce ve vládě, ale nejistý byl také vývoj v Německu. Zde Stalin zdržoval veškerá jednání o jeho novém uspořádání. Byl si velmi dobře vědom, že čas hraje pro něj. A podle tradičního komunistického hesla „čím hůře, tím lépe pro nás“ čekal, že mu sílící komunistické hnutí v Německu zajistí kontrolu nad touto zemí.

Marshallův plán, oficiálně nazývaný Plán evropské obnovy (angl. European Recovery Program), byl plán přijatý Kongresem v dubnu 1948 s cílem pomoci poválečné Evropě. V důsledku jeho odmítnutí ze strany zemí východního bloku byl plán omezený jen na západní Evropu.

Marschalův plán nebyla charitativní záležitost. Šlo o ekonomické ovládnutí Evropy. Marshallův plán finanční pomoci evropským zemím měl jeden háček: šlo o založení Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která diktovala, jak budou utrácet peníze. Všechny země žádající o pomoc museli vstoupit do OEEC, což znamená, že se zavázaly k obchodu mezi sebou, přijmout kapitalismus jako ekonomický systém, a souhlasit, že jejich měny budou vázány na dolar.

Skutečný důvod pro Marshallův plán byl, že jakmile tyto země byly uvedeny zpět na nohy americkou pomocí, jejich měny byly vázány na americký dolar, a oni by byli nuceni kupovat americké produkty, což podporovalo ekonomiku Spojených států. Každý stát v programu Marshallův plán byl nucen odsuzovat komunismus a socialismus – což byl důvod, proč Československo tento plán odmítlo. Dokonce i Británie se vzdala svých vazeb na předchozí sociální politiku.

V letech 1948–1952 poskytly Spojené státy v rámci tohoto plánu západní Evropě pomoc ve výši přibližně 13 miliard dolarů. Marshallův plán přispěl k hospodářské rekonstrukci západní Evropy, obnovil průmysl, zemědělství a oživil mezinárodní obchod. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečily vliv a prestiž v Evropě, která se postupně rozdělila na bohatnoucí Západ a zaostávající Východ.

Po dvou letech americké pomoci tak začalo ozdravění evropského průmyslu. Situace v západní Evropě se stabilizovala. Byly již vidět první výsledky. Od severu k jihu se daly spatřit nové továrny, nově vybudované přístavy. Zlepšila se situace venkova – vše díky novým strojům a technologiím. Místo koní se již běžně objevovaly traktory. Na zaostalejším rakouském venkově konečně došlo k elektrifikaci. Každý stát tak podle svých plánů a potřeb čerpal finanční prostředky z fondů Marshallova plánu. Ale podmínkou pro poskytnutí kreditů v Marshalova plánu byl zákaz dalších půjček z MMF a Světové banky!

Naprostou většinu těchto finančních prostředků čerpala Velká Britanie a Francie. Dalo by se říci, že dostaly spolu asi polovinu všech prostředků.

Ale mělo to háček. Z Marshallova plánu nikdo nedostal ani jeden jediný dolar! To nebyly peníze v hotovosti, ale pouze kredity na nákup strojů a různých technologických zařízení v USA. Finanční prostředky tak vlastně Spojené státy nikdy neopustily.

Hospodářský růst šel samozřejmě ruku v ruce s politickou stabilitou. Tím, jak se situace občanů zlepšila, byl samozřejmě oslaben vliv komunistů. Stalinovy plány tak nakonec ztroskotaly.

Co byl Mashallův plán, pregnantně řekl Allen Dulles, šéf CIA. „Marshallův plán ... není dobročinný podnik ... Je založen na našich názorech a požadavcích s ohledem na americkou národní bezpečnost ... To je jen mírová cesta, která může odpovědět na komunistickou výzvu proti našemu způsobu života a hrozbě naší národní bezpečnosti." Další důvod, proč jsme Marshallův plán nepřijali.

Nakonec je nutno zdůraznit, že Marshallův plán byla půjčka, kterou musely státy splatit. 

Je zajímavé se podívat, jak jednotlivé země pomoc z Marshallova plánu využily. Britanie dostala více než 4 miliardy dolarů. Přesto všechno celé poválečné období nebylo úspěšné. Hospodářství se potácelo od krize k další krizi. Stávky byly na denním pořádku.  Britská libra – kdysi světová měna – stále ztrácela svoji hodnotu. Tento stav byl důvodem k tomu, že Britanie splatila svůj dluh z Marshallova plánu až v sedmdesátých letech. Stejné to bylo i ve Francii. Zase potíže a stávky, které ničily zemi. K tomu se přidala rozpadávající se koloniální říše a válka v Alžírsku. Ani Francie nevyužila fondy Marshallova plánu ke zlepšení situace.

Zato  Německu  se po roce 1948 začalo dařit dobře. Marshallův plán dal prvotní impuls pro nastartování růstu hospodářství. Ale obrovský úspěch německého hospodářského zázraku byl jinde. Byl v daňovém systému, který zavedl ministr hospodářství a pozdější kancléř Ludvig Erhard. Ten zavedl totální zdanění zisků korporací, což přineslo peníze na rozvoj Německa. Byl to základ německého sociálního státu. Tak se stalo, že Německo splatilo dluh z Marshallova plánu už v padesátých letech. Proto nelze tvrdit, úspěch Německa je úspěchem Marshallova plánu. Německo dostalo jen třetinu toho, co Británie nebo Francie. To by potom musela být  Britanie třikrát úspěšnější. Ale opak je pravdou. Německo zrušilo cenové a mzdové kontroly v roce 1948. Británie až v roce 1955. Takže každému musí být jasné, že Němci udělali něco, co Britanie ne. Zatímco v Británii zuřila inflace a stagnace, v Německu docházelo k opakované revalvaci Deutsch.Mark vůči dolaru, - tedy opak inflace!

Přesto všechno Marshallův plán pomohl zničené Evropě a pomohl i Spojeným státům. Protože všechny peníze musely být utraceny ve Spojených státech, velmi to pomohlo k růstu amerického průmyslu. Stavěly se nové továrny, rozšiřovaly ty staré. Spojené státy zažívaly hospodářský boom. Nakonec na něm vydělali všichni.

 

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře