Kdo řídí svět aneb Opět „velké spiknutí“?

Toto reagování běžného vědomí se proto vždycky hodí do mocensko-manipulačních praktik elit jako celků nebo některých jejích složek. Není třeba zdůrazňovat, že jde o odpovědi nepravdivé, falešné a zavádějící, i když spojené s bouřlivými emocemi, které za určitých okolností vybuchují, nabývají masového charakteru a končí v krveprolití. Dnes se zaměřím jen na tu obvyklou antisemitskou podobu těchto spikleneckých teorií, i když bych mohl hodně napsat např. o té antikomunistické, která se podepsala na osudech řady poctivých komunistů a marxistů - stoupenců sociálně spravedlivé společnosti, odpůrců diktatury třídy řídícího aparátu v prvním historickém pokusu o socialismus.

Než podrobím kritice antisemitismus, chtěl bych rovnou vyrazit z rukou např. pana Martínka argument, který už jistě má na jazyku – no ano, Heller, už podle jména je to ten pravý, který brání Židy. Je mi líto, nevím, kde se jméno Heller vzalo u sedláků na středočeské vesnici, leccos se dělo při svévolné germanizaci jmen poddaných panskými úředníky v 18. století, ale mohu ujistit pana Martínka či jiné, že můj za války ještě dost rozvětvený rod byl osvědčenými nacistickými kádrováky prokádrován důkladně a byl shledán árijským (přitom by sice nijak závratný, ale také nezanedbatelný majetek 17-20 hektarových středních rolníků s pěknými grunty jistě byl vítaným příspěvkem do fondů třetí říše, minimálně jako odměna pro kolaboranty). Ve stejné době žilo v našem regionu nemálo Hellerů – Židů, mj. i velkostatkáři a fabrikanti, většinou ovšem maloměstská inteligence – drobní obchodníci, zubaři atd. Ti všichni neměli to štěstí jako můj rod a drtivá většina z nich, včetně malých dětí, na než si moje babička dobře vzpomínala, padli za oběť holoucaustu. Já už jsem po svém narození 1947 široko daleko kolem rodného městečka na žádného Hellera – Žida nenarazil. Samozřejmě dnes mám přátele „židovského původu“, tak jako mám přátele Romy, Němce, Slováky a Čechy. Tolik k mé objektivitě. Jsem ateista, marxista, komunista.

K panu Martínkovi mám jeden dotaz. Když jste vyzýval paní Svobodovou k četbě Protokolu sionských mudrců, tak jistě znáte mezi historiky všeobecně akceptovaný poznatek, že jde o falzifikát vyrobený carskou ochrankou na sklonku 19. století? Jestli ne, je to smutné. Podobně to asi bude s jinými „materiály“, které různě vznikaly a které neznám zase já, Vy patrně ano.

Jděme však do větší hloubky problému. Snahu vyvozovat nějaké závěry z etnických charakteristik lidí musím odmítnout už z pozic marxistické metodologie – rasa (i když to je ubohý termín – Semité jsou antropologicky europoidní rasa jako Slované), ale ani jazyk (pravda - semitské jazyky jsou zařazovány do skupiny severoafrických jazyků) nezakládají žádná biologická východiska či předurčení pro jednání lidí, navíc ještě napříč historickými epochami, jak je to připisováno Židům. Nezakládají dokonce ani příslušnost k etnickému útvaru zvanému „národ“, který už s biologickými charakteristikami nemá nic společného (viz Brazilci či Američané různé rasy), v oficiální ideologii je charakterizován jako jazykové,

kulturní, územní či psychologické společenství (v marxismu především jako relativně uzavřená a ucelená ekonomická pospolitost určité kvality). Proto, přísně vzato, mluvíme-li o národu, můžeme maximálně mluvit o izraelském národu, nikoli o národu židovském, protože lidé, označovaní jako Židé kvůli biologickým rysům nebo i víře v judaismus a kulturním společným rysům či jazyku, jsou dnes především příslušníky jednotlivých moderních národů (jako např. Američané-Irové či Afroameričané nebo Češi- Židé). A to „národní“, je daleko podstatnější než např. to česko-židovské či irskoamerické, i když – dnes již s globální ekonomikou národy začínají odumírat a ztrácet svou vyhraněnost.

Z hlediska marxismu však ani to „národní“ není to nejpodstatnější. Tím jsou určení třídní, konec konců, v různých odstínech, vlastnická či nevlastnická (vlastnictvím přitom nemyslím právní titul, ale reálnou ekonomickou roli).

Zkroťme emoce, které může vyvolat antisemitský způsob uvažování pana Martínka a spol., velmi nedostatečně zastíraný zdánlivou objektivitou, kdy se tito pánové brání, že nesoudí na kvalitu lidí podle rasové příslušnosti (event. kulturně náboženské jako u Židů), že neříkají, že by byli méněcenní, že naopak oceňují jejich životaschopnost a pouze evidují fakta o jejich podílu na různých dějinných procesech v minulosti i v současnosti. Zkusme si položit otázku, nakolik nám marxistický ekonomicko-třídní pohled může dát odpovědi na otázky či přímo varování, které dotyční pánové vznášejí – tedy především na to varování před „velkým spiknutím“ a podílem Židů na negativních rysech společenského vývoje.

Ty nejčastější argumenty antisemitů o neúměrném podílu Židů na bohatství a moci v různých obdobích historie, včetně dneška, by vlastně bylo možno smést ze stolu prostě studiem dějin. Je přece všemožně známo, co změnilo tak zásadně mentalitu a kulturu palestinských pastýřů a městských obyvatel nelišících se od jiných etnik doby, proslulých statečným odporem proti jakémukoli agresorovi (a samozřejmě i nemilosrdnou krutostí při hledání svého „místa na slunci“ – která ale byla obecným rysem dějinné epochy i dalších epoch u všech etnik – chtěl bych připomenout v pramenech uváděnou proslulou krutost českých válečníků táhnoucích s německými císaři do Itálie, již T.G. Masaryk odmítal obrozenecké iluze o holubičí povaze Slovanů). Odpor proti Římu, diaspora a pracně včleňování se Židů ani ne tak v otrokářské společnosti, jako později za feudalismu – to byl ten základní faktor, který změnil mentalitu etnika a nějak je zformoval do doby zániku feudalismu. Známe přece skutečnost, že Židé neměli jinou možnost, než zabývat se peněžnictvím a obchodem, ale také intelektuální činností převyšující dobové evropské poměry (např. lékařstvím, uměním, vědou). To ovšem byla odvětví, které je na rozdíl od Romů nezačleněných do společnosti vůbec nijak, připravila takřka ideálně pro nástup kapitalismu. Historici také vědí, že už za feudalismu, i při nucené vnitřní sounáležitosti židovských obcí, byla tato etnická pospolitost dosti ostře třídně rozčleněna a ne všichni Židé vstupovali do kapitalismu jako držitelé prostředků, ze kterých se stal kapitál či znalostí a dovedností, které jim umožnily zaujímat různá dělbou práce privilegovaná a také dobře placená místa ve společenské organizaci. Nicméně – značný podíl židovského etnika na procesu prvotní akumulace kapitálu, v minulosti draze vykoupený krvavými pogromy a i dále provázený nízkou společenskou prestiží až diskriminací, faktem skutečně je. (K zajímavým úvahám motivuje fakt, že vlastně jedněmi z prvních skutečně velkých bankéřů a držitelů peněz byli arijští templářští rytíři – co by asi bylo, kdyby se tento řád dožil nástupu kapitalismu? Ostatně i templáři a jiné podivné pospolitosti stále figurují v seznamech různých pánů Bartošů, Martínků i jiných a nějak se prolínají s jejich obavami z „velkého spiknutí“ Židů). Faktem je i to, že nejen velká židovská buržoasie, ale i řada příslušníků té nižší a primitivnější, sehrála dějinami připravenou roli kapitalisty až příliš přesvědčivě a zapsala se těžce do povědomí městského i venkovského obyvatelstva jako bezohlední lichváři, kteří

vysávali prostředky na akumulaci kapitálu z těch nejchudších a nejnevzdělanějších vrstev ničených nástupem kapitalismu a v imaginární „soutěži“ o místa kapitalistů vítězili nad mnoha svými, dějinami ne tak dobře vycepovanými, křesťanskými konkurenty z různých etnik. Kde jsou peníze, bývá i moc a svévole, nízká morálka a korumpování veřejné moci a i tito židovští shromažďovatele kapitálu – např. hostinští-lichváři na zakarpatských vesnicích - jistě neodolali pokušení zneužít privilegovaného postavení k neekonomickým formám útisku neprivilegovaných, např služebných. Jistě například, stejně jako páni fabrikanti jiného etnického původu a náboženství, považovali svůj ženský služebný personál či dělnice za své harémy (jak o tom píše např. Engels) a zapříčinili tak mnohé lidské tragedie. Jejich o nic mravnější konkurenti z jiných etnik a také vládci se jistě postarali o to, aby jejich poklesky se těžce zapsaly do povědomí chudiny i středních vrstev a mohly být v případě potřeby ventilovány formou pogromu upouštějícího páru ještě třídně neuvědomělé nenávisti vykořisťovaných a utlačovaných a odvádějícího pozornost od systémových zločinů buržoasie a politicko-mocenských elit. Tato skutečnost nijak moc zdokumentována není a v seznamech antisemitů se neobráží. Stejně jako fakt, že kapitalismus srazil do role neprivilegovaného, včetně role dělníka, i mnoho příslušníků židovského etnika a vytvořil židovský proletariát a pochopitelně taky drobnou a vykořisťovanou židovskou inteligenci, která –vystavena dvojímu pronásledování – přírozeně tíhla k sociálně spravedlivé společnosti.

A tady je vyvrácení dalšího mýtu pánů antisemitů, spojujících zejména židovské etnikum, se zločiny prvního pokusu o socialismus – protosocialismu, a to zejména v Rusku (ale nejen tam – jinak by stalinští kádrováci v době boje proti sionismu neměli co čistit, např. v Maďarsku,Polsku nebo v Československu padesátých let). Jde o vysoký podíl příslušníků židovského etnika mezi stoupenci socialismu a marxismu, jemuž největší z novodobých Židů – Karel Marx dal dokonce své jméno. Musíme samozřejmě oddělit od sebe dvě věci. Je třeba odlišit:

1. na jedné straně podíl Židů na protikapitalistickém či vůbec levicovém boji jako jejich velkou zásluhu (kterou jistě současná oficiální ideologie neuznává a kriminalizuje) a také skutečnost, že za občanské války v Rusku se nezřídka řádění bílých obracelo nejen proti komunistům a dělníkům, ale i proti všem Židům bez rozdílu, což později v určité formě zopakoval stalinismus,

2. podíl těch Židů, které pozdější vývoj protosocialismu vtáhl do řad protosocialistického řídícího aparátu a politické elity – opět vzhledem k jejich nadprůměrné vzdělanosti a odborné připravenosti pro roli řídícího,resp. politicko-řídícího pracovníka i ideologa za situace, kdy o kvalifikované kádry byla zejména v Rusku veliká nouze - na negativech až zločinech systému protosocialismu

Nikdo snad nezpochybňuje fakt, že za svůj podíl na boji za pokrok lidstva zaplatili právě Židé i nadprůměrnou daň v lidských životech, a to nejen za občanské války, revolucí a kontrarevolucí a za dob fašismu, ale i později za dob stalinismu. Samozřejmě jako při všech společenských změnách se Židé jako významní podílníci na řídících a ideologických funkcích bohužel zapsali i do zločinů plynoucích z faktu, že se protosocialismus ještě nestal skutečným socialismem a že se naopak vyznačoval řadou systémových vad projevujících se zejména v éře stalinismu. Osobnosti jako Rákoczi, Slánský, Reicin, Molotov, Kaganovič nelze oddělit od zločinů stalinismu a připsat je jen Gruzíncům Džugašvilimu či Berijovi nebo Čechu Gottwaldovi nebo Číňanu Mao-Ce-tungovi či Rumunům Dejovi a Ceaušescovi.

Nicméně – marxismus jasně ukazuje, že i když značná část židovského etnika vstupujícího do kapitalismu převzala roli kapitalisty či jeho pohůnka a nebo ne už tak jednoznačně negativní roli příslušníka řídícího aparátu protosocialismu a má tudíž podíl na nemalých zločinech kapitalismu (které pro dnešní antikomunistické bijce jakonby neexistovaly, i když mají několik století trvající tradici a stále pokračují) a protosocialismu, sehrála jiná část etnika více než důstojnou roli bojovníků za lepší budoucnost lidstva. Problém není v etnicitě, ale v sociálně ekonomických poměrech a hádání o to, jaký podíl měla různá etnika při obsazování negativních sociálních rolí je nesmyslné a je to jeden z projevů toho, jak konec konců vládnoucí třída – dnes globální buržoasie - manipuluje neprivilegovanými masami a oddaluje svůj odchod na smetiště dějin (Strážcům zákona o trestnosti schvalování zločinů komunismu nebo jejich nové přípravy připomínám, že v moderním marxismu a mezi nestalinskými komunisty víme, že pád kapitalismu už nesmí probíhat antihumánními a nedemokratickými formami známými z protosocialismu a sázíme na vítězství samosprávného vlastnického sektoru ve svobodné ekonomické soutěži za podmínek nejširšími vrstvami si vynucované politické demokracie).

Z argumentace antisemitských spiklenců nám už zbývá jen to poslední – role příslušníků „židovského“ (viz výhrady marxismu k samotnému pojmu) etnika v dnešním světě a v naší zemi a obavy z jeho spiknutí k ovládnutí světa bez ohledu na společenské systémy. I zde něco na argumentaci antisemitů, i když je zase falešná á manipulativní, je – a to je fakt, že mezi fyzickými držiteli role kapitalisty či "„pohůnka kapitalisty“ - např. tzv. učeného lokaje, řečeno slovy V.I.Lenina, mnoho „Židů“ je. Ve starých kapitalistických zemích je to stále pokračující historický náskok z doby prvobytné akumulace kapitálu, který jsem již vysvětlil – kapitál se přece dědí a svým způsobem se i po mnoha letech projevuje určitý sociálně daný sklon Židů v mnoha národech k výkonu specifických funkcí, které jim usnadňují zakotvení ve vyšších patrech společenské hierarchie - např. v ekonomii a peněžnictví, ideologických vědách, ve vědě vůbec apod. – nejde o geny, ale o mnoho let trvající sociální přenos. Proces má i druhou stránku – řada Židů, i těch majetnějších, je i dnes, podobně jako kdysi K.Marx, Rosa Luxemburgová, ruští revolucionáři apod., vnímavější k sociálním otázkám a stojí na levici. Proto taky i dnes je mnoho Židů mezi marxisty a komunisty, a to i ve vedoucích funkcích i v rolích "celebrit".

V podmínkách globalismu, kdy se kapitál propojuje a organizuje nezávisle na tradičních etnikách a státních útvarech a vznikají různá lobby podle jiných principů, existují jistě i lobby kapitálu "židovského“ ovšem zaručeně nikoli především z náboženských či kulturních sympatií, rasového pudu apod.,ale z klasického kapitalistického základu – podle zisku a zisk zabezpečující mocenské logiky. Podpora židovské lobby Izraeli, ovládanému obzvláště zavilou složkou mezinárodního imperalismu zneužívající sionismu a nacionálního i náboženského šovinismu Izraelců i Židů po světě, má určitě za základ kšeft a míru zisku a jako taková se jistě střetává se zájmy lobby, která umístila svůj kapitál jinde a kalkulují s jinými mocenskými faktory na jeho zabezpečení. Tito konkurenti pak jistě rádi obětují prostředky na příslušnou „spikleneckou“ propagandu, zvláště když tím mohou zasáhnout i levici a zejména komunisty.

A přitom mají mocného spojence – již výše zmíněné běžné a i normální buržoasní ideologií připravené a otrávené běžné vědomi vrstev, které by jejich zájmy měly vést spíše k bioji proti kapitalismu a internacionální soliaritě, ale které jsou drceny ze všech stran a zoufale hledají východiska pro svou inidviduální sociální existenci. Lenin kdysi velmi dobře charakterizoval toto radikalistické (napravo či nalevo) vědomí, jako „maloměšťáka, který zešílel z hrůz kapitalismu“. Tohoto maloměšťáka a intelektuála, který se v tomto prostředí zrodil, je možné pomocí spikleneckých teorií doslova „utáhnout na vařené nudli“, jako se to podařilo jistému tapecírerovi jménem Adolf Hitler.

A ještě třešnička na dortu – proč ten podíl „Židů“ na našem veřejném životě? I tento problém má jednoduché řešení. Je to výše několikrát zmiňovaný náskok řady lidí z tzv. židovského prostředí a kultury při obsazování společensky privilegovaných funkcí působil i v minulém režimu a zrodil jak vysoký podíl těchto lidí mezi těmi příslušníky protosocialistického řídícího aparátu a inteligence a tím i mezi tou jeho částí, která se v protosocialismu zklamala (buď hned nebo v r. 1968, byla postihována za normalizace a dostala se mezi disent). Po listopadu pak disent vzniklý jak z bývalých stoupenců socialismu a komunistů, tak disent z vrstev inteligence staré, s buržoasními základy, i nové, které řídící aparát dusil systémově po celý protosocialismus, byl nejlépe připraven pro roli politických a ideologických nástrojů rekapitalizace. Paradoxně se ocitl ve službách neoburžoasie vzniklé hlavně z příslušníků bývalého řídícího aparátu, bez ohledu na dávné na legitimace. Ti, kdo za velkých převratů bývají do podobných rolí vtaženi, se většinou stávají horlivějšími a zaslepenějšími obhájci nového systému než, dejme tomu, příslušníci bývalých „kulackých“ či „živnostnických“ či „fabrikantských“ rodin, ačkoliv ne vždy zažívají i nějaký významný sociální vzestup. V našem případě jsou prostě kanonenfutrem novodobých zbohatlíků, cítí to a nějak v tom všem kličkují a jejich část může klesnout i k těm spikleneckým teoriím. A že v těchto sloužících je významný podíl Židů z důvodů, o nichž jsme hovořili, snad není nutno znovu rozvádět.

Takže – vrátíme-li se k otázce, o kterou jde panu Martínkovi, totiž k otázce Kdo řídí svět?, nemohu nabídnout než starou otřepanou odpověď – pokud se někdo pokouší vědomě řídit živelné mechanismy skryté v lůně kapitalismu, pak je to kapitál na základě své klasické motivace -–zvyšování míry zisku, stlačování hodnoty pracovní síly a k tomu účelu likvidování odporu a komplikací všeho druhu. Pokud se tohoto procesu účastí Židé, pak nikoli jako Židé, ale jako kapitalisté pohlcení svou sociální rolí, nebo jako s touto rolí úzce spojené služebné vrstvy – manažerské, ideologické, vědecké či vojenské a také kriminální struktury. Není důležité, jak dalece přitom dosahují celosvětové shody nebo jak dalece se přitom střetávají nebo střety předstírají, aby mohli zisk získat třeba válkou nebo vylupováním přírodních zdrojů některých oblastí pod záminkou boje proti terorismu nebo třeba proti ebole či holohlavým. Vzít jím půdu pod nohama znamená překonat kapitalismus, což vyžaduje, abychom se sice klidně cítili jako Češi, Arabové, Eskymáci nebo Židé, ale abychom si především uvědomovali, že naše zájmy jsou protichůdné a že jsme vykořisťovaní a ovládaní. Budeme-li silní a jednotní, můžeme té odcházející buržoasii nabídnout mírovou, humánní, demokratickou a individuálně pohodlnou a příjemnou cestu odchodu. Jinak čeká lidstvo buď zánik nebo návrat hluboko do chudé historie.

Ale myslím, že jsem se tu namáhal zbytečně. Pro pány Martínky jsem zajisté ten nejodpornější agent světového židovského spiknutí, bez ohledu na rasovou příslušnost a na limitovanost příjmů důchodem, a to proto, že nejen omlouvám Židy a popírám jejich spiknutí, ale nadto jsem ještě otráven marxistickým židobolševismem, takže komunikovat se mnou bude jistě pod jejich důstojnost. Kdyby tak přece jen učinili, nechci zatěžovat tento server a vyzývám je na „boží súd“na webu svém a doktora Františka Neužila (http://nestalinsky marxismus.webnode. cz), kam jsem tento článek rovněž zavěsil a kde mohou mít rozsáhlou možnost diskuse. Howgh.