Kdo jsme, aneb od evoluce člověka k akceleraci evoluce kvalitativního zdokonalování (I.,II.)

I. K evolučnímu zdokonalování člověka.

Zdokonalování člověka a lidské společnosti procházelo až dosud dvěma základními přírodně-historickými evolučně-vývojovými etapami:

Etapou evoluce člověka podle I. signální soustavy hominidních a lidských mozků s cílem přežívání a reprodukce (v době předhistorické). Člověk (bez existence lidské společnosti), aby přežil, musel se přizpůsobovat daným pohotově disponibilním přírodním podmínkám. Nepotřeboval poznávat přírodní zákony fungování, aby se mohl preventivně vyhnout jejich negativním účinkům. Mohl však využívat zkušenosti, které si předávaly ústně z generace na generaci, aby mohl přežívat lépe. Žádný z předchůdců Homo sapiens, však ani Homo sapiens sapiens nemohl založit lidskou společnost jako podmínku dokonalejšího přežívání v kolektivu společenství lidí, v níž by mohly být využívány pozitivní účinky vzájemně výhodné spolupráce a pomoci.

(Druhá etapa je etapou akcelerace evoluce dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností a člověka této společnosti. Lidská společnost se měla zdokonalovat dominantně kvalitativně podle II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“, kterou však nemohla vytvořit, neboť nepřežívala v podmínkách většího či menšího společenského kolektivu, nikoli však malého a izolovaného společenství lidí v předchozí době ledové.)

Při fungování člověka (do současné doby meziledové) nebylo možné se zdokonalovat jinak než podle I. signální soustavy lidského mozku a dědičných vlastností a schopností svého mozku. Člověk této etapy přežíval na základě přizpůsobování se vnějším přírodním a konkurenčním podmínkám, pudovým a dědičným vlastnostem a schopnostem I. signální soustavy mozku člověka a zkušenostem lidských generací. Využíval síly a šikovnosti svých rukou k nošení břemen, k úchopu kamenných a dřevěných útočných a obranných nástrojů, avšak i rychlosti nohou k útěku před predátorem. Lovil zvěř, ryby a sbíral plody.

K této etapě zdokonalování živočišných druhů se zejména vztahuje poznání Charlese Darwina, který formuloval teorii evoluce ve svém díle O vzniku druhů přirozeným výběrem. Darwin přímo netvořil závěry o nutnosti zdokonalování lidské společnosti jakožto lidského společenského druhu. Zdokonalování druhů však chápal jako vytváření drobných „každodenních“ evolučních změn uvnitř a mezi druhy, které během mnoha generací vytvářely druh nový, přizpůsobivější a tudíž dokonalejší, neboť přežíval a přizpůsoboval se přírodním podmínkám dokonaleji.

Byla to etapa do příchodu současné doby meziledové a do výrobního přežívání lidských společností (do cca 11 000–6 000 let před n.l. postupně podle odtávání zejména severních ledovců).

II. K dominantnímu kvalitativnímu zdokonalování lidské společnosti

Na etapu evoluce člověka měla navazovat etapa akcelerace evoluce dominantního kvalitativního zdokonalování „lidských společností“ s cílem aktivace pozitivních vlastností a schopností II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“ lidských společností, společenskéo poznávání fungování přírodních a planetárních zákonů pohybu a možného opuštění planety Země na straně jedné a s cílem rozvoje a využívání pozitivního efektu zpětné vazby společenského poznání na optimálně-kvantitativní zdokonalování lidských společností s cílem prodloužení podmínek životaschopnosti na planetě Zemi na straně druhé.

Člověka a lidské společnosti charakterizují vlastnosti a schopnosti II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“. Tuto signální soustavu získal člověk od mimozemské civilizace buď genetickou manipulací nebo/a křížením s relativně nejdokonalejším hominidním druhem na celé planetě Zemi před cca 140 000 - 200 000 lety v evolučně-vývojové době života našich hominidních předchůdců, kteří vyhynuli. Předhistorický člověk (ve stadiu hominidního druhu) však byl svědkem příchodu, respektive „příletu“ zástupců neznámé mimozemské civilizace, vždy s nebeských výšek, která uměla nemožné. Pro lidi doby předhistorické, avšak i rané doby historické to byly návštěvy mimozemšťanů na planetě Zemi. Stopy o jejich přítomnosti jsou zanechány v kamenné stavební kultuře na různých místech světa.

Základem vlastností a schopností II. signální soustavy lidských mozků jsou pozitivní kvalitativní vlastnosti a schopnosti člověka a lidské společnosti, založené na vynálezu, rozvoji a využívání slova, myšlení, řeči, komunikace a spolupráce mezi lidmi a lidskými společnostmi s cílem kvalitativního zdokonalování jednak jako podmínky možného opuštění planety Země a osídlení životaschopných planet v kosmickém prostoru (reálně tč. v naší sluneční soustavě), jednak s cílem využívání pozitivního efektu zpětné vazby kvalitativního zdokonalování na zdokonalování optimálně kvantitativní, aby bylo možné prodloužit životaschopnost planety pro přežívání podstatné části lidské společnosti, která planetu Zemi neopustí.

V podmínkách přechodu od evoluce člověka k akceleraci evoluce kvalitativního zdokonalování lidské společnosti nemohla nevzniknout první velká společenská krize, v níž se řešil komplex podmínek spojených s přechodem od přizpůsobování se přírodním podmínkám k výrobnímu přežívání lidské společnosti, k využívání přírodních a ekonomicko-výrobních podmínek současné doby meziledové, od dominantního fungování šamana a náčelníka kmenového společenství na základě víry v božstva k podmínkám začátků společenského poznávání a k víře ve vědu, od evoluce člověka k akceleraci evoluce lidské společnosti, od využívání vrozených vlastností a schopností podle I. signální soustavy mozku člověka k II. signální soustavě „společenského mozku“ lidské společnosti, od přizpůsobování se přírodním podmínkám k rozvoji a využívání společenských zákonů fungování k výrobnímu přežívání, od dominantního kvantitativního přežívání k dominantnímu kvalitativnímu zdokonalování lidských společností a k využívání pozitivního efektu zpětné vazby na optimální zdokonalování kvantitativní, od historicky daného způsobu přežívání pouze na planetě Zemi k možnému opuštění planety Země a osídlení životaschopné planety v našem „vesmírném“ prostoru.

V podmínkách historicky první velké společenské krize se do funkce vládnoucí skupiny lidí měla uschopnit lidská společnost, která na základě vybavenosti II. signální soustavou individuálních lidských mozků a „společenským mozkem“ lidských společností se měla stát kvalitativně novým lidským společenským druhem. Místo lidské společnosti se však do vládnoucí skupiny samoustavili zástupci bývalých kmenových společenství lidí spolu se zástupci božstva na planetě Zemi.

Místo lidských společností byly jednak zakládány podmínky fungování soustavy třídních společností vůbec a otrokářství jako první třídní společnosti zejména. Základní podmínkou bylo založení soukromého vlastnictví podmínek výrobního přežívání jako základ rozvoje a využívání rodícího se kapitálu. Na těchto kvalitativně nových základech byly vytvořeny podmínky pro dominantní kvantitativní fungování a pro kvantitativní obohacování vládnoucích třídních společností, takže podřízené třídní společnosti fungovaly ve službách rozvíjejícího se kapitálu jakožto parazita. Kapitál jako faktor parazitního kvantitativního přežívání se nepotřeboval a dosud nepotřebuje zdokonalovat s cílem dominantního kvalitativního zdokonalování a vytváření podmínek pro opuštění planety Země, neboť je to společenský parazit, jehož hostitelem jsou podmínky třídního přežívání lidských společností. Kvalitativní zdokonalování je mu cizí.

Vlastní je mu zneužívání kvalitativního zdokonalování s cílem konkurenčního vítězství ve vztazích mezi výrobci a vedení válek mezi konkurenčními společensko-politickými systémy fungování států. Vítězství je zhodnocováno v mimořádné zisky a kapitalizovány v kvantitativní růst vlastníků kapitálu. Tyto formy konkurenčních vztahů se vzájemně doplňují jednak s cílem dosahování předstihu konkurenčních vztahů ve výrobně-ekonomických efektech – mimořádných ziscích, jednak ve válečném ničení podmínek přežití s cílem vítězství a jeho transformace v kapitál.

Lidská společnost jakožto lidský společenský druh měla především aktivovat skryté pozitivní vlastnosti a schopnosti II. signální soustavy lidských mozků, aktivovat vlastnosti a schopnosti spolupráce mezi lidmi a lidskými společnostmi a stát se dominantním faktorem kvalitativního zdokonalování podmínek výrobně-ekonomického přežívání na základě předstihu dominantního kvalitativního zdokonalování. Na základě osvobození od fyzické práce (bez podmínek nutnosti konkurenčních a válečných vztahů), ale kvalitativního předstihu ve výrobně-ekonomických vztazích se měli zástupci lidské společnosti ustavit ve vládnoucí společnost a vytvářet podmínky pro dominantní kvalitativní zdokonalování celé lidské společnosti vnitrodruhovým způsobem.

Lidská společnost se začátkem doby historické začínala teprve vytvářet a nemohla naplnit podmínky své dominantní funkce – stát se faktorem dominantního kvalitativního zdokonalování na základě tlaku podmínek fungování přírodně-historického zákona akcelerace evoluce dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností, neboť až dotud člověk kočoval po planetě Zemi s cílem svého přežívání na základě přizpůsobování se přírodním podmínkám (podle I. signální soustavy svého mozku). Třídní společnosti nevytvořily podmínky přechodu v přežívání od evoluce člověka podle I. signální soustavy člověka k akceleraci evoluce kvalitativního zdokonalování lidské společnosti podle vlastností a schopností II. signální soustavy lidských mozků, respektive od dominantního kvantitativního využívání I. signální soustavy k dominantnímu využívání pozitivních kvalitativních vlastností a schopností II. signální soustavy. Na tomto základě se měla lidská společnost samoustavit ve vládnoucí část lidské společnosti a vytvářet podmínky přechodu od dominantního kvantitativního zdokonalování s cílem spokojení hmotných potřeb „společenského žaludku“ k dominantnímu kvalitativnímu zdokonalování lidských společností celé lidské společnosti.

Podmínky fungování II. signální soustavy byly však závislé na dominantním fungování lidských (nikoli třídních) společností, jakožto partneru mimozemské civilizace. Zatímco třídní společnosti vznikly jako efekt třídního rozdělení lidské společnosti, lidské společnosti jakožto lidský společenský druh je podmínkou aktivace, rozvoje a využívání pozitivních a tvůrčích vlastností a schopností II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“. Historicky bezprostřední kvantitativní uspokojování hmotných potřeb „společenského žaludku“ lidské společnosti mělo vyplývat z pozitivního efektu zpětné vazby kvalitativního na kvantitativně-optimální výrobně-spotřební přežívání, aby nemohlo docházet k zakládání plýtvavých spotřebních společností jakožto podmínce možnosti přechodu k akcelerovanému čerpání a ničení přírodních zdrojů a podmínek přežití k možného předčasného nepřežití lidských společností.

Vedle založení „společenského žaludku“ měla lidská společnost založit „společenský mozek“ k vytváření podmínek jednak pro aktivaci vlastností a schopností II. signální soustavy lidských mozků s cílem dominantního kvalitativního zdokonalování lidského společenského druhu, jednak k nutnému kvalitativnímu zdokonalování jakožto podmínce možného opuštění

planety Země, jednak k souběžnému maximálně-kvalitativnímu zdokonalování při optimálně-kvantitativním uspokojování hmotných potřeb „společenského žaludku“ s cílem prodloužení životaschopnosti planety Země k přežívání lidské společnosti, která planetu Zemi neopustí.

Na rozdíl od II. signální soustavy člověka, není „společenský mozek“ lidské společnosti biologický, ale společensko-kvalitativní. Je závislý na ukládání individuálního poznávání člověka psanou, tištěnou nebo namluvenou formou do vědecko-výzkumných a vývojových ústavů Akademie věd jakožto „společenského mozku“, do vysokých škol, veřejných knihoven apod., aby byly k dispozici pro využívání kvalitativně se zdokonalujícími lidskými společnostmi. Kvalitativní zdokonalování vyžadovalo založení podmínek spolupráce mezi lidmi a kvalitativní sjednocování tvůrčího myšlení lidských společností.

„Společenský mozek“ lidské společnosti začal být vytvářen rozvojem lidských společností v začátcích současné době meziledové před cca 10 000 lety vynálezem a využíváním slova. Teprve až v letech 1488/9, kdy J. Guttenberg vynalezl knihtisk, začínalo být individuální a společenské poznávání naplňováno psanou nebo tištěnou formou, dnes pak rovněž internetovou formou ukládáno do „společenského mozku“ lidské společnosti. Lidská společnost se tak stala svým způsobem kvalitativně novým společenským druhem také proto, že se zdokonaluje jinak než člověk, neboť jak člověk nebo třídní společenství lidí, přežívají především na rozdílných - podmínkách fungování – tj. na kvantitativních podmínkách fungování bez nutnosti kvalitativního zdokonalování, tj. bez vědecko-technického a technologického rozvoje a zdokonalování lidských společností, ale ke zneužívání dominantního kvantitativního fungování třídních solečností.

K aktivaci II. signální soustavy chyběla člověku nejenom lidská společnost a osvojování rozvíjejícího se kvalitativního poznávání na základě vytváření podmínek vládnoucí části lidské společnosti, ale i využívání pozitivních efektů zpětné vazby kvalitativního poznání na rozvoj a využívání spolupráce pro využívání faktoru zespolečenšťování kvalitativního zdokonalování celé lidské společnosti a na optimální zdokonalování kvantitativní na základě spolupráce s přírodou a životním prostředím. V tomto smyslu měl být přírodně-historicky zabezpečován přechod člověka kočovného k lidské společnosti, která se měla zdokonalovat vnitrodruhově, přežívat výrobně a ve zpětné vazbě maximálně zdokonalovat podmínky svého výrobně-optimálního uspokojování hmotných potřeb „společenského žaludku“. Na tomto základě by nemohly optimálně-výrobní vztahy zakládat podmínky možných krizí, konkurenčních vztahů mezi výrobci a válečných vztahů mezi státy.

Součástí aktivace vlastností a schopností II. signální soustavy lidské společnosti bylo nejen naučit se učit, přizpůsobit se poznávaným fyzikálním vesmírným zákonům, přírodně-historickým evolučním podmínkám a zákonům fungování a zdokonalování lidských společností. Bylo nutné naučit se i pracovat a spolupracovat v podmínkách výrobně-technologické koordinace činností v kolektivu lidí lidské společnosti, naučit se využívat šikovnosti lidských rukou, vynalézat a objevovat, naučit objektivně myslet, myslet v souvislostech, osvojit si metody vědeckého poznávání, poznávat mechanismus fungování přírodních, společenských, kosmických, technicko-technologických procesů a zákonů, maximálně a pozitivně využívat vlastností a schopností II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“ apod.

Na otázky „kdo jsme“ a „odkud jsme přišli“ nelze jednoznačně odpovědět. Víme však, že musíme ještě dlouho hledat kvalifikované odpovědi na základě možné spolupráce s mimozemskou civilizací. V rané době historické ještě neexistovala lidská společnost jako společenský druh, neboť si ještě nevytvořila svůj „společenský mozek“. II. signální soustava lidských mozků je proto funkcí mozku dosud neznámého mimozemského druhu, který nepřímo, genetickou manipulací, osídloval planetu Zemi. O tom, že bez kosmického skafandru a „planetárního vybavení“ nebyl schopen přežít na planetě Zemi vyplývá z vyobrazení, vytesaných do kamenných kvádrů patrně samotnými mimozemšťany. Byla to svým způsobem fotografie s podpisem mimozemšťanů. Byla to i umělecká práce náročná jednak na obrazotvornost, jednak na využívání pracovních železných nástrojů, které člověk v dané době ještě neuměl hutnickou technologií vyrobit.

Byli jsme schopni kdy v minulosti II. signální soustavu na planetě Zemi vyvinout, když jsme ji do současné doby meziledové nejen nevyužívali, ale ani neaktivovali? Ani v současné době meziledové, v podmínkách fungování třídních společností, jsme ji nemohli vytvořit, neboť jednak třídní společnosti fungují dominantně kvantitativně, jednak by nemohly ani vzniknout, neboť II. signální soustava není založena na podmínkách dominantního kvantitativního fungování. Člověk s II. signální soustavou pochází z Afriky, proto se v oblasti kolem řeky Nilu, na Předním východě a v Jižní Americe projevil určitý předstih kvalitativního zdokonalení zejména v oblasti stavební kultury, který byl překonán průmyslovou Evropou.

Je dobré si však uvědomovat, že jsme II. signální soustavu získali genetickou manipulací mimozemšťanů, že se pozitivním rozvojem a využíváním této signální soustavy stáváme dokonalejšími, lidštějšími avšak i odpovědnějšími za své chování, že jsme se stali formálně mimozemšťany, že jakožto mimozemšťané jsme osídlili planetu Zemi, že jsme se na planetě Zemi narodili a proto k ní máme citový, domovský vztah. Stejně krásné mohou být i životaschopné planety v kosmickém prostoru, neboť v množině sluncí musí vzniknout podmínky náhody k založení planetárního života, že ve vzájemných vztazích mezi lidmi, lidskými společnostmi, a státy se musíme zdokonalovat dominantně kvalitativně. Je proto absurdní a nepochopitelné, že žijeme vedle sebe jako třídní lidé s možností III. světové války a možného nepřežití, neboť trvale fungují buď studené nebo horké války mezi jednak třídními, jednak mezi náboženskými společnostmi. Lidské společnosti potřebují rozvíjet a využívat především objektivní poznávání na základě svobodného rozvoje a demokratického využívání vědy a kvalifikace. Ideologové válek a třídního podmaňování využívaly vždy náboženské a třídní manipulace slovem. Na druhé straně nacházely podmínky organizovaného davu lidí, ochotných naslouchat a nechávat se manipulovat.

Objektivním přírodně-historickým zákonem kvalitativního zdokonalování lidské společnosti byla a zůstává akcelerace evoluce dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností, která vytváří tlak na receptory II. signální soustavy lidských mozků zdokonalovat se dominantně kvalitativně, na rozvoj a vytváření „společenských mozků“ ve prospěch kvalitativního zdokonalování celé lidské společnosti vůbec a k opuštění planety Země zejména. Touha po opuštění planety Země je stejně přítažlivá jako touha poznávání lidských společností, neboť patří k životnímu smyslu a stylu. Podmínky opuštění planety budou vždy silné, i když ne vždy silnější než opuštění „rodné hroudy“. Vítězí však podmínky nutnosti přežití a poznání.

Třídní společnosti fungují dominantně kvantitativně, kvantitativním obohacováním, parazitní metodou „na úkor“ a „bez ohledu na“ negativní účinky svého fungování na lidskou společnost, přírodu, přírodní prostředí, na kvalitativní zdokonalování lidských společností. Fungování třídních společností nepatří proto ani do kosmického prostoru, ani na planetu Zemi. Člověk se musel až dosud přizpůsobovat především třídně-společenským, třídně-politickým a třídně-výrobním podmínkám přežívání, volním zákonům fungování třídních a náboženských společností, nikoli však akceleračně-evolučním podmínkám dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností. V tomto smyslu byly na základě nepřímého ale dominantního fungování kapitálu vytvářeny podmínky kvantitativního fungování vůbec a dominantního fungování vojensko-mocenských vztahů mezi státy a vedení válek zejména. Individuální a společenské poznávání se proto začínalo rozvíjet kvalitativně až v době vzniku ekonomických a společensko-politických krizových situací a zejména regionálních nebo světových válek, neboť v těchto podmínkách propouštělo síto fungování lidských společností myšlenky nutnosti dominantního kvalitativního zdokonalování jakožto akceleračně-evolučního zákona kvalitativního zdokonalování lidských společností.

Kapitál nebyl však válkami poražen, ale naopak vítězstvím válek byl posílen, neboť ziskové vítězství bylo velmi výhodně kapitalizováno. Na tomto základě připravuje kapitál a jeho vlastníci podmínky vzniku možné III. světové války jakožto objektivní podmínky možnosti nepřežití samotného kapitálu jakožto parazita na základě nepřežití hostitelů. Dominantní kvalitativní zdokonalování lidských společností je v podmínkách fungování třídních společností neuskutečnitelné. Stále více vystupuje do popředí jednak nutnost rozvoje a využívání dominantního kvalitativního zdokonalování, jednak ve prospěch lidských společností.

Reálně začalo docházet k objevům a vynálezům jakožto projevům objektivních podmínek nutnosti fungování akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování. Začaly být vyvíjeny, vyráběny a využívány dokonalejší pracování nástroje a stroje. Novým pracovním strojům se přizpůsobovaly nové produktivnější technologie, aby „pracovaly“ za fyzicky pracujícího člověka ve prospěch osvobození od namáhavé fyzické práce jako podmínky vzdělávání.

Na druhé straně byl člověk od svého narození přizpůsoben přírodním podmínkám, včetně gravitačním a biochemickým zákonům na planetě Zemi, takže těmto planetárním fungování se musel přizpůsobovat i prapůvodní mimozemšťan na planetě Zemi. Na základě genetické manipulace mimozemské civilizace zůstal člověk svým tělem pozemšťanem, svým mozkem se stal mimozemšťanem. Člověka dělá především II. signální soustava jeho mozku. Jeho mozek, vybavený II. signální soustavou se měl stát prostřednictvím lidských společností a jejího „společenského mozku“ velínem dominantního kvalitativního zdokonalování člověka a lidské společnosti na planetě Zemi. Nestal se.

V naplnění superstrategického cíle lidských společností - možného opuštění planety Země – včetně možného osídlení relativně nejbližší jiné životaschopné planety v kosmickém prostoru. a hledání životaschopných planet v relativně nekonečném vesmírném prostoru spočívá relativně nekonečné kvalitativní zdokonalování lidských společností.

Na základě rozvoje a využívání dominantního kvalitativního zdokonalování se měla lidská společnost stát kvalitativně novým - kosmickým dlouhodobým až „věčným“ společenským druhem. Vzhledem k dominantnímu třídnímu fungování a podřízenému fungování lidských společností se nemusí podařit naplnění a splnění těchto společenských cílů lidské společnosti. Na pořadu třídních společností nebylo dominantní kvalitativní zdokonalování, ale kvantitativní obohacování vládnoucích třídních společností jakožto společnosti vlastníků kapitálu. Lidé a lidská společenství stáli na prahu ekonomicko-výrobního a společenského vzdělávání a sebevzdělávání. Více než lidské společnosti byli k řešení podmínek „civilizační“ krize relativně připraveni jednak bývalí náčelníci kmenových společenství, jednak šamani jakožto léčitelé a samozvaní zástupci božstva na planetě Zemi.

Podmínky výrobního přežívání třídních společností byly nalezeny ve výrobě výrobních přebytků k založení podmínek třídního fungování na základě možného zneužívání pozitivních vlastností a schopností II. signální soustavy k založení první třídní společnosti - otrokářství se stálým osídlením zejména na břehu řek (např. v oblasti Předního východu a Nilu v Africe). Objektivně navázali na evoluci člověka, fungující podle I. signální soustavy mozku člověka s cílem přežívání a reprodukce bez nutnosti kvalitativního zdokonalování. Síla a moc v daných krizových podmínkách výrobního přežívání byla na straně otrokářů a vládnoucí části této třídy, kteří si uvědomovali svou příležitost k soukromému využívání výrobních přebytků, ke svému osvobození od fyzické práce a k vykořisťování s cílem dominantního kvantitativního obohacování.

Individuální člověk nebyl schopen bez lidské společnosti jednak vyvinout II. signální soustavu, jednak ji aktivovat, neboť ji ke svému bezprostřednímu kočovnému přežívání a reprodukci ani nepotřeboval. Potřebovala ji především lidská společnost ke svému dominantnímu kvalitativnímu zdokonalování na základě vytváření a využívání „společenského mozku“ lidské společnosti, při využívání slova, při své komunikaci s člověkem a ostatními lidskými společnostmi a k ustavení se do funkce vládnoucí lidské společností, která měla vládnout sobě jakožto celé lidské společnosti s bezprostředním cílem vytváření podmínek pro dominantní kvalitativní zdokonalování lidských společností a se zprostředkovaným cílem možného opuštění planety Země. Třídní společnosti ji potřebovaly především ke svému kvantitativnímu obohacování, aby mohly fungovat více kvantitativně, více než spotřebují, přepychově a plýtvavě, zejména pak k vojensko-mocenskému ničení.

Omezujícím faktorem aktivace II. signální soustavy lidských mozků byla a dosud zůstává neexistence plnohodnotné lidské společnosti jakožto lidského společenského druhu, který se měl zdokonalovat vnitrodruhově. Lidská společnost, coby lidský společenský druh, se neustavila ve vládnoucí lidskou společnost. Na druhé straně se samoustavili bývalí náčelníci kmenových společenství a šamani coby léčitelé a zástupci božstva na planetě Zemi k vedení třídních společností.

Třídní společnosti (otrokářství, nevolnictví a kapitalismus) začaly fungovat dominantně kvantitativně s cílem kvantitativního obohacování parazitní metodou „na úkor“ a „bez ohledu na“ negativní účinky svého fungování na otroky, nevolníky a dělníky, i když v každé následující třídní společnosti se podmínky přežívání, avšak i třídní svobody pomalu uvolňovaly ve prospěch základních třídních svobod člověka. Akcelerace evoluce vytvářela tlak na rozvoj a uspokojování potřeb „společenského žaludku“, který kapitalismus transformoval na tržní vztahy mezi spotřebiteli a výrobci, zprostředkované poptávkou a kupní silou spotřebitele. Nikoli průměrný, ale maximální až mimořádný zisk se stal kriteriem svobodného fungování kapitálu demokracie vlastníka kapitálu. Zisk se stal faktorem plýtvavého čerpání zdrojů bez ohledu na negativní účinky kapitálu na plýtvavé čerpání zdrojů, což se nemohlo neprojevit jako negativní efekt zpětné vazby na bezohledné čerpání zdrojů a krácení podmínek životaschopnosti planety, na vznik ekonomických krizí a válek mezi státy. V oblasti víry v božstva se místo škol stavěly kostely a rozvíjela se okázalá chrámová kultura, jako forma útěchy a úniku ze života zotročeného a poddaného člověka k těšení se na „život“ posmrtný v Ráji. Evoluční síla života vytvářela však silnější tlak na nekontrolovanou reprodukci člověka, využívanou válkami k přesile a vítězství, zhodnocovaného v kapitál.

V podmínkách vzniku společenských krizí, ať už k feudalismu nebo ke kapitalismu, nedošlo nikdy k pokusům o dominantní kvalitativní zdokonalování lidských společností, ale o přechod k relativně dokonalejšímu dominantnímu kvantitativnímu fungování třídních společností. Ačkoli se vždy podřízené lidské společnosti zasloužily rozhodujícím způsobem o vítězství nové třídní společnosti, výsledky vítězství si vždy přisvojila nová vládnoucí třídní společnost. Podstata větší míry svobody a demokracie spočívala především ve svobodnějším fungování kapitálu jakožto podmínky kvantitativního fungování parazita a demokratického fungování vlastníků kapitálu. Byly to podmínky směřující nejen k dokonalejšímu uspokojení potřeb především „společenského žaludku“, ale nepřímo a především ke kapitálově efektivnější třídní společnosti. Hmotné potřeby „společenského žaludku“ byly v podstatě uspokojeny po II. světové válce založením spotřebních společností.

Zatímco vlastníci kapitálu vytvářely třídně-parazitní podmínky svého dominantního kvantitativního přežívání a reprodukce, podřízené třídní a lidské společnosti hledaly podmínky svého osvobození na základě třídních revolucí a kvalitativního zdokonalování lidských společností, které bylo podporováno akcelerací evoluce dominantního kvalitativního zdokonalování lidské společnosti vůbec původně s cílem možného opuštění planety Země. Byl to objektivní cíl lidských společností, které se měly zdokonalovat dominantně kvalitativně pro naplnění a splnění svého strategického cíle – ustavit se ve vládnoucí lidskou společnost a zdokonalovat se dominantně kvalitativně s cílem možného opuštění planety Země a zálohovat přežití lidské společnosti na další životaschopné planetě.

Na základě pozitivního efektu zpětné vazby kvalitativního na optimálně-kvantitativní zdokonalování měly lidské společnosti vytvořit podmínky zpětné vazby k prodloužení životaschopnosti planety ve prospěch podstatné části lidských společností, které planetu Zemi neopustí, nebo se jí nepodaří opustit planetu Zemi vůbec. V kvalitativním zdokonalování, společenském poznávání a přizpůsobování se kosmickým a přírodním zákonům je nutné hledat a nalézt smysl života lidských společností na planetě Zemi. Toto zdokonalování je nekonečné jako je nekonečný sám Vesmír. V tom spočívá hlavní funkce, význam a smysl vlastností a schopností II. signální soustavy individuálních a „společenských mozků“ lidských společností. Jaký by byl smysl fungování Vesmíru bez vzniku nejdokonalejší formy hmota – života a jeho zdokonalování podle II. signální soustavy lidských a „společenských mozků“ lidských společností“? Není Velký třesk především obnovou podmínek života? Nefungují třídní války mezi třídními společnostmi proti směru fungování těchto vesmírných a planetárních zákonů?

Dominantně kvalitativně se začal člověk zdokonalovat jako člověk lidské společnosti (v podmínkách vzniku lidské společnosti), kdy se měl stát organickou součástí kvalitativně nového lidského společenského druhu, který byl cílově zaměřen na možné opuštění planety Země. Reálně se stal jednak člověkem-vlastníkem kapitálu, jednak člověkem hostitelem kapitálu jakožto parazita. III. světová válka jako řešení konkurenční formy přežívání třídních vztahů mezi státy s cílem vítězství a jeho transformace v kapitál by s využitím atomových a vodíkových zbraní se stala tečkou nejenom za fungováním třídních společností a fungováním kapitálu, ale i za podmínkami možného opuštění planety Země, protože vědecké kapacity lidských společností by se nestačily do příchodu příští doby ledové obnovit.

Za několik set let se má na planetu Zemi opět vrátit doba ledová, která po dobu cca 1 mil. let podstatně omezí životaschopnost planety Země. Vzhledem k tomu, že cca 75% povrchu se nachází na severní polokouli, bude docházet ke „stěhování národů“ jižním směrem, kde dojde k možnému velkému přelidnění při nižší úrovni industrializace. Po možné III. světové válce by ke stěhování jižním směrem již nedošlo. Proto je nutné využít pozitivního efektu zpětné vazby kvalitativního zdokonalování lidské společností na zdokonalování optimálně kvantitativní s cílem prodloužení životaschopnosti planety Země a pro dokonalejší přežívání lidské společnosti, která planetu Zemi neopustí. Pokud do té doby zástupci lidské společnosti trvale neopustí planetu Zemi, nebylo by vyloučeno, že bychom mohli kdy opustit planetu Zemi vůbec.

Akcelerace evoluce kvalitativního zdokonalování lidské společnosti vytvářela tlak na receptory II. signální soustavy lidských mozků přizpůsobovat se jednak obecným nadřazeným planetárním zákonům v galaktickém prostoru Mléčné dráhy, jednak zejména gravitačnímu zákonu a biochemickým podmínkám, fungujícím na planetě Zemi. Na Zemi se těmto podmínkám dlouhodobě přizpůsobovali naši hominidní předchůdci, takže mimozemšťanům šlo pouze o předání dědičných vlastností a schopností své II. signální soustavy našim zástupcům, aby mohli genetickým způsobem osídlit planetu Zemi.

Vzhledem k tomu že II. signální soustava nevznikla na planetě Zemi, ale genetickou manipulací či křížením mimozemské civilizace, měla být aktivace vlastností a schopností II. signální soustavy již založena na akceleraci evoluce kvalitativního zdokonalování lidské společnosti na planetě Zemi. To znamená, že lidská společnost byla zproštěna podmínek nutnosti jednak vytvářet II. signální soustavu, jednak současně ji využívat pro současné a bezprostřední kvalitativní zdokonalování lidských společností na planetě Zemi. Nelze nejprve vytvořit vlastnosti a schopnosti II. signální bez současné aplikace těchto vlastností a schopností na reálné podmínky zdokonalování. Proto došlo na planetě Zemi k asymetrii mezi fungováním II. signální soustavy a kvalitativním zdokonalováním lidských společností. Při souběžném využívání II. signální soustavy lidských mozků a kvalitativním zdokonalováním lidských společností by nemohlo dojít k založení třídních společností vůbec. Třídním společnostem by absence kvalitativního zdokonalování ani tak nevadila, neboť se zdokonalují dominantně kvantitativně.

Pokud se „zdokonalují“ kvalitativně, zneužívají kvalitativní zdokonalování k vítězství v konkurenčních vztazích mezi výrobci a vítězství ve válečných vztazích mezi společensko-politickými systémy fungování třídních států s cílem kapitalizace efektů vítězství. Svoboda kapitálu je svobodou fungování parazita. Podmínkou třídních společností proto není dominantní kvalitativní zdokonalování, ale kvantitativní růst kapitálu faktorem zdokonalování. Demokracie třídních společností je dominantní fungování vládnoucí třídních společnosti jakožto společnosti vlastníků kapitálu. Jestliže hlavní podmínkou rostoucí kvalifikace lidské společnosti je svobodný přístup k podmínkám vzdělávání, rozvoj demokracie je podmínkou využívání podmínek pro dominantní kvalitativní zdokonalování ve prospěch celé lidské společnosti. Čím více je lidská společnost kvalifikovanější, tím je i jednotnější.

Nekonečné kvalitativní zdokonalování lidské společnosti má mimořádně vysokou účinnost jak pozitivní, tak negativní. Společenské poznávání musí být maximálně pozitivní, tj. ve prospěch celé lidské společnosti. Každý člověk musí poznávat maximálně kvalitativně, celoživotně a pozitivně, aby byl naplněn nejen jeho životní smysl, ale především celé lidské společnosti. Obsahem vlastního výchovně-vzdělávacího procesu zdokonalování se historicky stalo základní, střední, vysokoškolské a vědecké vzdělávání jakožto etapy náročnosti na rostoucí společenské poznávání a jeho využívání.

Začátky odborného kvalitativního zdokonalování byly zakládány teprve před cca 250 lety, zatímco třídně a nábožensky se lidská společnost „zdokonaluje“ již cca 6 000 let a přesto hlavním nebezpečím současnosti je možné nepřežití lidstva na základě připravované III. světové války, kterou připravují supervelmoci kapitálu. V rostoucí síle kapitálu a moci jeho vlastníků na straně jedné a v růstu významu třídní a náboženské manipulace podmaněnými lidskými společnostmi na straně druhé spočívají hlavní příčiny dominantní funkce manipulace vládnoucích třídních společností nad lidskými společnostmi.

Pro přežívání na základě využívání kvalitativních vlastností a schopností II. signální soustavy, bylo a je důležité, aby člověk a lidská společnost dospěli svým poznáním do podmínek možného opuštění planety Země, které je cílem lidské společnosti. Je to také podmínka společenského poznávání pro založení nekonečných podmínek možného a nutného dominantního kvalitativního zdokonalování a využívání pozitivního efektu zpětné vazby na kvantitativní optimální zdokonalování na jakékoli planetě a tudíž i na planetě Zemi. Dominantní kvalitativní zdokonalování lidských společností bylo nutné spojovat jednak s cílem možného opuštění planety Země, jednak s využíváním pozitivního efektu zpětné vazby na optimálně kvantitativní zdokonalování podstatné části lidské společnosti s cílem prodloužení podmínek svého přežití na planetě Zemi. Podmínkou optimalizace kvantitativního zdokonalování mělo být jednak dosažení optimální úrovně společensko-výrobního zabezpečení, jednak maximálního rozvoje a využívání spolupráce mezi lidmi a lidskými společnostmi s cílem kvalitativního zdokonalování. Tyto podmínky měly vyloučit možnost založení třídních společností vůbec.

Založením podmínek dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností států k rozvoji a využívání vlastností a schopností II signální soustavy lidských mozků, mělo být individuální lidské poznávání, vkládané do paměti „společenského mozku“ společensky dědičné, kumulovatelné a obohacovatelné ve prospěch kvalitativního zdokonalování celé lidské společnosti. Vzhledem k tomu, že „společenský mozek“ lidské společnosti je obměňován novými generacemi lidských společností a zásobován pozitivním společenským poznáváním podle vlastností a schopností II. signální soustavy lidských mozků, bude lidská společnost relativně „věčná“, neboť vytvoří podmínky možného opuštění planety, překoná příští dobu ledovou a vytvoří podmínky pro pokračování svého druhu na vhodné životodárné planetě jednak naší sluneční soustavy, avšak i mimo ni.

Vlastnosti a schopnosti mozku člověka a „společenského mozku“ lidské společnosti se měly přiblížit vlastnostem a schopnostem mimozemské civilizace, která byla dokonalejší proto, že absolvovala dlouhodobou etapu současného jednak poznávání jednak využívání vlastností a schopností II. signální soustavy svých mozků.

Vlastnosti a schopnosti II. signální soustavy lidských mozků nejsou využity dominantně. Hlavním úkolem lidské společnosti zůstává vytvořit všestranné podmínky pro aktivaci, rozvoj, pozitivní využívání a naplňování vlastností a schopností II. signální soustavy. Tyto podmínky je možné založit překonáním dominantního fungování současného kapitalismu. Dominantní kvantitativní zdokonalování v současném kapitalismu byly vyčerpány založením spotřebních společností, respektive, jinak řečeno, uspokojením hmotných opotřeb „společenského žaludku“ lidských společností bezprostředně po II. světové válce.

Nacházíme se na rozcestí – buď založit podmínky dominantního kvalitativního zdokonalování lidských společností, nebo pokračovat v dominantním kvantitativním zdokonalování, vedoucímu ke vniku III. světové války vlastní sebezáhuby.

(pokračování)