Jaké to je, být Němcem…?

.
Německý národ, tak známý a pověstný svou precizností a uměním zachovat pořádek i tam, kde většinou vládne chaos, prošel za svou existenci, stejně tak, jako jiné národy, mnoha proměnami. Dokázal dát světu mnoho dobrého, na druhou stranu dokázal nastavit v nedávné historii laťku zla tak vysoko, že ji v dobách následujících překonal jen málokdo.

Tak trochu rozumím tomu, že vyrovnání se se svou vlastní minulostí musí nutně přinášet pro mnoho Němců pocity viny, frustrace a snad i hanby. Druhá světová válka, stejně, jako ta První, přeci jen ještě nejsou tak dávnou záležitostí a v mnohém jsou živé dodnes.

Myslím si, že však už nadbytečně.

Němci žijící dnes, když nepočítáme skutečné kmety, prakticky nijak nemohou za zlo, které světu napáchal jejich kdysi vůdce a nacistická strana. Nemají žádnou, ani tu sebemenší povinnost minulou německou vinu, jakkoliv světu vynahrazovat, nejsou to oni osobně, kdo je za nacistické válečné zločiny odpovědný.

Nejsou proto povinni dokazovat světu i sobě, že jejich humanitární cítění je už nyní na mnohem vyšší úrovni, než je tomu u druhých. Nikdo se na ně nebude dívat skrze prsty, když přestanou jakoby bezmyšlenkově zachraňovat celý třetí svět.

On totiž zachránit nejde, což by si měli uvědomit všichni, kdo mají to nutkání spasit všechny cizí životy i vlastní duše. Nikdy se nepodaří přemístit každého chudého člověka z Afriky, nebo z Asie do Evropy. I kdyby se to podařilo, nikdy jim nebude moci Evropa nabídnout takové životní podmínky, v jakých dnes žijí třeba právě obyvatelé (zatím...) hospodářsky vyspělého Německa.

Snahou za každou cenu pomoci každému migrantovi, který se rozhodne žít v Evropě, totiž nelze pro budoucí časy zajistit současný stav kvality života takové, jakou právě dnešní Němci mají. Jako by si mysleli, že ten určitý svůj životní standart, který mají, mají zaručený navěky, a to ať se děje, co se děje.

Takhle to ale nefunguje, pokud změníte vstupní data - statisíce až miliony příchozích lidí, o které se bude třeba postarat, aniž by díky jejich malé vzdělanosti a naprosto jinému přístupu k životu, než je evropský standart, byla záruka nějaké citelné revanše z jejich strany do německého hospodářství, navíc lidí, jejichž počet bude díky vyšší porodnosti, než mají současní, v relativním luxusu žijící Němci, neustále vzrůstat – nemohou zůstat ekonomické ukazatele na stále stejné úrovni, tím méně, aby snad mohly vzrůstat.

Ne, takové zázraky se nedějí, i kdyby si je sociální inženýři stokrát denně malovali na zeď.

Další věcí, před kterou ti z Němců, kteří v současné době nemají ve svých myslích žádné migrační zábrany, zavírají oči, je zcela markantní nárůst kriminality všude tam, kde počet příchozích migrantů dosáhl určitého vyššího počtu. Ti lidé, mnohdy tvarováni od dětství násilím a rozbroji pro třeba jen pouhý původ z vedlejší vesnice, nebo jiného kmene, rodu atd. lidé, kteří vyrůstali pod vlivem ne všude a vždy umírněného islámu, si nenechají problémy, které je rozdělovaly od vlastních sousedů, doma, oni si je pochopitelně přivezou s sebou do Evropy.

Sotva se trochu otrkají a rozkoukají se kolem sebe, najednou zjistí, že okolo sebe mají stále stejné nepřátele, navíc přibylo pár nových. Nejsnadnější výdělek se stejně, jako kdekoliv jinde, objeví v enklávách migrantů v podobě drog, kšeftu s nimi, dále v kuplířství a v další kriminální činnosti. Je vždy mnohem snadnější sklouznout do takového směru, než se vydat pro příchozí nezvyklou a mnohem namáhavější cestou učení se cizímu jazyku, cizím zvykům, učit se nezvyklým pracovním činnostem, stejně jako úplně jinému životnímu režimu, než na jaký byl člověk do té doby zvyklý.

A když k tomuto všemu dojde, a ono většinou opravdu dojde, tak je na světě malér, jako hrom. Podobné vystřízlivění v současné době prožívá například Švédsko, kde si s, mezi sebou bojujícími gangy migrantů, přestávají vědět oficiální úřady rady.

K tomu je třeba nutno připočíst nebezpečí radikálního islamismu, tedy něčeho, co je smrtelně nebezpečné každému, kdo není na jeho straně.

Němci, kteří dnes například velebí kapitánku lodě Sea-Watch 3, Carol Racketeovou, nechtějí vidět tyto stinné a doslova nebezpečné stránky migrační problematiky. Sami o své vůli přivírají oči nad faktem, že v každé zemi, do které za současné migrační krize přišel větší počet běženců, problémy s těmito jen narůstají, jejich integrace se prakticky nedaří, politika vyhošťování těch, kteří jsou uznáni jako persony non grata, absolutně nefunguje.

Neexistuje jediný přínos, jediný klad, jaký může mít dopad současné, Němci bohužel často zlehčované, migrační krize, snad krom možného pocitu sebedestruktivního uspokojení nad vlastní lidumilností a pocitem vlastního lepšího člověčenství, než jaký mohou mít v očích příznivců migrace ti, kteří to vidí opačně, než oni.

Ne, opravdu nerozumím současným Němcům, proč nevidí věci, které jsou tak očividné a průkazné?

Otázka samozřejmě je, nakolik tato „nákaza“ iluzorního nereálného světa, kterou zjevně trpí nejméně německá politická reprezentace, pronikla i do širších německých lidových vrstev. Nechce se mi věřit, že by i lidé mimo Bundestag, lidé – Němci, denně se potkávající ve své domovině s problémy s migranty v reálném životě, byli ve většině také postiženi vlčí mhou.

Každopádně německý průšvih rovná se evropský průšvih, v tomto případě to platí bohužel doslova...
.

Autor: Vladimír Kroupa

Zdroj: https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720252