Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Jak se žije Husákovým dětem v českých montovnách 25 let po sametovém převratu?

Hodnocení uživatelů:  / 39
NejhoršíNejlepší 

Bohužel, velmi depresivní čtení jednoho z přímých účastníků, mého kamaráda Milana. Prosím o vaše sdílení, neboť realita prostých lidí je zcela jiná, než vám dnes ukáží oslavující česká masmédia...

Ve škole nás učili, že feudální systém byl v mnoha ohledech špatný. Mimo jiné v tom, že nutil prosté lidi odvádět vrchnosti tak zvané desátky. Tedy desetiprocentní daň. yPětadvacet let po sametové revoluci si říkám, že feudální systém nemusel být až zas tak špatný…

 

Husákovými dětmi se nazývá generace narozená v 70. letech. „Silnej ročník sedmdesát“ je pak charakteristický ještě jednou věcí. Z duchovního hlediska se právě v roce sedmdesát inkarnovalo na Zemi velké množství velmi starých a zkušených duší…

Možná proto, aby završily své životní cykly, zúročily své zkušenosti a svou prací přispěly k přechodu současné civilizace do nové a v mnoha ohledech i spravedlivější dějinné epochy.

Tato vize může připadat někomu poněkud vzdálená. Ale kdo ví, jakými ději nás blízká budoucnost překvapí… Věřme, že budou jen konstruktivní.

  • jak-se-zije-husakovym-detem-v-ceskych-montovnach-25-let-po-sametovem-prevratu

Na generaci Husákových dětí se vztahovala tzv. „stará škola“. Lidé se brali mladí, brzy měli děti.

Dívám-li se na trend dnešní doby, bylo to v jistém ohledu dobré. Mladý člověk se všemu lépe přizpůsobí a v manželství se případné překážky zdolávají snadněji.

Přelomová doba, která zastihla Husákovy děti na konci osmdesátých let, nás rozdělila na ty, kteří „to ještě stihli“ a na ty, kteří už ne. V bývalém Československu se začala psát kapitola tržního hospodářství, kterou s oblibou nazývám „budováním kapitalismu“.

Snad žádný jiný národ nezažil tolik změn, které otáčely společenským kurzem o 180 stupňů tak často, jako ten Český.

A tak namísto do Moskvy teď létáme do Washingtonu, a kdo hlásá něco jiného, než je „schválený politický směr“, není „trendy“, je novodobý nepřítel státu, zpátečník a gaunerský bolševik.

Na jaře mi bude pětačtyřicet.

Je to věk, kdy člověk začíná rekapitulovat. Mnoho věcí jsem nestihnul a můj život se rozhodně nevyvíjel v duchu mých původních idejí. Mým životem se stala práce.

Kapitalismus se nám nakonec podařilo vybudovat Emotikona smile, jen s tím blahobytem a rozdělováním zisků jsme to zatím nějak nezvládli.
Společnost vypadla z rovnováhy...

Máme tu svobodu a demokracii…

Nestojíme fronty na banány a cestovat můžeme, kam se nám zlíbí. Záleží ale na optice s jakou kdo na poslední dvě a půl dekády pohlíží.

Dávám za pravdu Havlistům, že nestojíme fronty na banány.

Zato však stojíme fronty na Úřadech práce…

„Rovné šance“ umožnily vybraným skupinám zprivatizovat majetek bývalého Československa a shromáždit tak obrovské jmění.

A tak pětadvacet let po listopadu ´89 tu máme nejenom milionáře a miliardáře, ale i 1,5 milionu Čechů žijících na hranici chudoby. Pokud dobře počítám, je to zhruba 15% obyvatel české kotliny.

„Rovná šance“ však byla jen frází. Hloupý opiát pro hloupé ov-čany.

Spoustu lumpáren umožnily děravé a účelově sepsané zákony. Zmetky, jež tvoří naši zákono-dárci.

Zmetky, za které by normálního člověka z práce vyhodili!

Ale jsme v Čechách a tady se jedním metrem nikdy neměří!

Však, co na tom sejde; důležité je, že tu máme opět demokracii!

Nebo spíš… démon-kracii???

 

Hezkým příkladem může být srovnání mezi nadnárodním koncernem a českým živnostníkem (ke kterému se dostanu na konci svého vyprávění).

Nelze upřít snahu těm, kteří chtěli přivést do Čech kapitál a chátrající ekonomiku oživit.

Pobídky byly skutečně atraktivní! Pozemek za „kačku“ a deset let daňové prázdniny! A k tomu spousta jiných výhod – od různých úlevy až po dotace.

Například když vytvoříte pracovní místo a přijmete člověka z Úřadu práce, ÚP vám po dobu několika měsíců vyplácel na tohoto zaměstnance dotaci.

Je to pár let stará věc; nevím, zda ještě funguje, ale rozhodně fungovala dobře. Alespoň pro zaměstnavatele.

Protože, když vás za pár měsíců vyhodili (rozumějme, když na vás skončily „dotace“), jednoduše vzali někoho dalšího (zase z ÚP) a tak vesele šetřili nejen na výplatách, ale především svých výdajích.

Když ale vytvoříte 100 takových pracovních míst, dostáváte se na zajímavá čísla, která vám bezpochyby zvýší zisk.

Velkým hitem posledních let jsou pracovní agentury. Mateřská firma si drží jen omezený počet kmenových zaměstnanců. Když pak dojde na krizi jako v roce 2008, firmu to nepoloží. Jednoduše agenturní zaměstnance propustí.

Řekl bych, že od roku 2009 nastaly pracovním agenturám v ČR skutečné zlaté časy!

Firmám dodávají především obyčejné dělníky a novela zákona jim umožnila doslova kouzelné věci!

Například pracovní smlouvu na dobu určitou; řekněme jeden měsíc s tím, že podle „potřeby“ vám smlouvu buď prodlouží nebo vás propustí.

Smlouvy na dobu neurčitou začaly být vzácností. Alespoň v dělnických profesích.

Připomeňme jen, že tato novela – tedy způsob, jakým se nakládá s lidmi, tedy s občany České republiky - byla schválena našimi démon-kraticky zvolenými zákono-dárci.

Zkrátka Češi, Čechům – johoho! :))))

Dobrej sajrajt, že?

Zkusme se v krátkosti podívat, co se dnes v České republice vlastně vyrábí…

Jen prosím nezaměňujme slova! Je totiž rozdíl mezi slovy „vyrábí“ a „montuje“.

Bohužel pro nás, není procento prvotně vyráběných, českých výrobků zrovna oslňující :(((

Zato tu máme mnohé „montovny“. Ty převažují a jsou svázány především s automobilovým průmyslem. Hrubým odhadem v něm pracuje na 200 000 lidí.

Podotýkám, že jde o hrubý odhad, zahrnující i subdodavatelské firmy (nástrojárny, lisovny, atd., protože vše se vším souvisí).

Vezmu-li v úvahu, že je jedním z uvedených 200 000 lidí „živitel rodiny“ – řekněme „táta“ – pak je nutno na jeho osobu navázat další tři lidi (protože rodina je většinou čtyřčlenná).

Ve finále docházíme k zajímavému číslu, kdy je na automobilovém průmyslu závislých na 800 000 lidí. Zajímavé číslo, že?

V období krize přechází většina lidí na tzv. „úsporný režim“.

A první položka, jejíž nákup se odkládá, jsou bezesporu automobily!

Proto se ptám, páni zákono-dárci! Není tu něco špatně???

Pokud přijde další krize, skutečně uživíte dalších 800 000 hladových?!

Nečekám na vaši odpověď, znám ji předem…

Být totiž agenturním zaměstnancem nepřináší zrovna výhody, protože:

(1) Žijete v neustálém stresu, zda budete mít příští měsíc ještě práci

(2) Díky nestálému pracovnímu poměru máte problém půjčit si peníze od banky (třeba na bydlení)

(3) Váš příjem se ani nepřibližuje průměrné mzdě, jejíž výší se tak často naši politici ohání. Řečeno jednoduše a bez urážky: žijete z ruky do huby.

(4) Doba rodině nepřeje a tak nelze spoléhat ani na to, že vám v případě nouze pomůže někdo z příbuzných.

V oblasti kde bydlím, fungují nadnárodní koncerny. O tom, že spolupracují s pracovními agenturami není pochyb. "A dobře to tam mastí".

Na výrobní lince se tak setkávají kmenoví zaměstnanci s agenturními. Vykonávají stejnou práci – avšak – za úplně jiné (nižší) mzdy. Není těžké si domyslet, jaká atmosféra panuje na takovém pracovišti. Krom toho vám každou chvíli někdo připomene, že jste jen „kusovka“ a za branou na vaše místo čeká dalších deset jiných...

Bohužel mají pravdu a vy s tím nic nenaděláte…

Navíc, když se zaměstnavatelé v regionu domluví (a takové dohody opravdu existují) jaké dají lidem peníze, pak mnoho možností kam jít opravdu není…

Říká se, že „poturčenec horší Turka“.

Často se mi zdá, že právě v Čechách bylo toto přísloví "vytuněno" do dokonalosti (poznámka: tuning = vylepšení).

Zatímco jiné národy si své zájmy hájí (Němci – Němcům – což se mi na nich opravdu líbí), Čechovi stačí „nasypat“ trochu víc než sousedovi a je z něho kápo jak vyžezaný!

Bude vás dusit, bude vás šikanovat, bude na vás bonzovat, hlavně když se mu šrajtofle plní.

Přitom se podívejte na naše mzdy (o daních ani nemluvím)…

Technik s desetiletou praxí si za měsíc vydělá asi tolik co německý dělník se základním vzděláním.

Ale Čech je Čech a ten svá záda před cizákem vždycky shrbí. A tak je vše dotaženo k absurdní dokonalosti:

Máme čipové karty. Naštěstí, zatím jen karty.

Když pracujete na montážní lince a chcete vstoupit, musíte se přes čip přihlásit.

Na velké LCD obrazovce je ihned vidět, kdo z pracovníků na lince je a kdo není.

Potřebujete si odskočit? Čipněte si!

Chcete jít na svačinu? Čipněte si!

Jdete na oběd? Čipněte si! Ale pozor! Na oběd máte jen 20 minut a to včetně cesty! Ani o minutu déle!

Protože minuta prostoje navíc = další výrobky. A další výrobky = peníze!

Když neděláš co máš, následuje trest!

Ještě účinnější jsou ale kolektivní tresty! Protože kolektiv „takového“ zaměstnance nakonec sám „vyštípe“!

Jsme jako roboti, jsme jako otroci, bez svědomí a morálky.

Jsou firmy, kde odbory neexistují.

Neexistují cíleně, protože „vytvářejí problémy“, což neprospívá fungování firmy.

Jejich vznik je systematicky potlačován a zaměstnanci, kteří se pokoušejí odbory založit jsou propouštěni.

Záminka se najde vždy. Zdárně tomu napomáhají všudypřítomné kamery. A tak, kdo chce psa bít, hůl si najde.

Počátkem roku 2009 jsem se dozvěděl zajímavou věc:

Zahraniční firma, působící v ČR neměla zakázky. Proto musela svoji výrobu na měsíc zastavit.

Zatímco si Češi brali dovolenou, náhradní nebo neplacené volno, ponechala mateřská firma své zaměstnance také doma. Jen s tím rozdílem, že 60% mzdy jim zaplatila firma a 30% dostali od sociálních institucí. Kolegové z „mateřinky“ si doma vegetili celý měsíc za 90% mzdy, zatímco Češi žili z peněz, které si naspořili. Dobrý, ne?

Nezdá se mi, že bychom dělali méně nebo hůř, abychom si takové zacházení zasloužili.

Často děláme mnohem více! Naše 120% nasazení se stalo pro zaměstnavatele standardním. Protože dělat na 120% a víc je dnes považováno za normální. Odměnou je nám příslib, že „to tu ještě nějaký čas nechájí“, protože Čína dělá levněji, tak že to tam za pár let stejně přestěhují!

Nemoci z povolání zaměstnavatelé „netolerují“. Pokud by zaměstnanec vyhrál spor a jeho nemoc byla uznána jako z nemoc povolání, hrozil by dominový efekt. Proto je důležité se „kňourala“ co nejrychleji zbavit!

Ani v kancelářích se nežije snadněji.

Zde hraje největší roli stres a psychické vypětí. Ale stres a psychické vypětí přeci není nemoc z povolání!!!

Jsme nemocní, ale nestonáme, protože se bojíme o práci.

Navíc, pokud vám nezanedbatelnou část mzdy tvoří pohyblivá složka za to, zda do práce chodíte nebo ne, pak si každý marodění určitě rozmyslí!

A tak na sebe kašleme!

Je to krásné přirovnání, že? :)))) :((((

Stačí, aby v pondělí přišel do práce jeden nachlazený člověk a v pátek už máte dalších deset kýchajících!

Mimochodem: Velkokapacitní kanceláře jsou úžasná věc! Emotikona wink

Jeden by řekl, že dělat v kanclu je přeci pohoda. To však může říct jen člověk, který o tom nic neví…

Práce je náročná, kupí se a přibývá jí stále víc. Ze všeho nejdůležitější jsou několikahodinové porady (často o ničem), papíry, tabulky, grafy, ale hlavně – „všechno musí svítit zeleně“ – tedy jako že si plníme a jsme dobří!

Skrz množství nesmyslů na skutečnou práci mnoho času není. A tak děláte po odpoledních.

Osmihodinová pracovní doba je přežitek.

V práci standardně trávíte 9-10 hodin denně a stejně nestíháte!

Přesčasy se zásadně neproplácí!

Vyčůraného zaměstnance by totiž mohlo napadnout, zůstávat v práci déle, a co hůř, ještě by si to nechal zaplatit!

Aby se ukřičencům zacpala huba, byly zřízeny tzv. „hodinové banky“.

Zde se evidují přesčasové hodiny.

Přesčas je možné si vybrat formou náhradního volna.

Ale jak si chcete vybrat náhradní volno, když už i tak nestíháte práci?!

Kdyby na zaměstnavatele přišla kontrola a zjistila, že máte v „bance“ například 100 přesčasových hodin, měl by váš chlebodárce vrásky na čele.

A tak nás zase čurdí…

V bance existuje strop ve výši 5ti pracovních dní.

Oficiálně víc hodin mít v bance člověk prostě nesmí!

V opačném případě by vám zaměstnavatel musel přesčasové hodiny proplatit a ještě by slíznul mastnou pokutu za to, že porušuje zákony!

To že máte v bance víc hodin, je váš problém. Zaplaceny je prostě nedostanete!

A pokud si je nestihnete vybrat, je to také váš problém!

Ale když nemáte hotovou práci, šéf vám logicky volno nepodepíše! Tak že zase máte problém!

A tak tečou do kanálu stovky a tisíce hodin, které lidé ve firmách odpracují navíc, aniž by se jim dostalo řádné odměny.

Dokáže si vůbec někdo představit o jak obrovské jde „úspory“?

Jaký „zisk“ vzniká vlastníkovi firmy, když jednoduše lidem za odvedenou práci vůbec nezaplatí?!

Základem úspěchu je, udržet lidi ve stresu a napětí, a vsugerovat jim falešný pocit vděčnosti!

Vždyť kde jinde by sehnali takový výdělek za takovou práci?!

To, že jste psychicky na dně???

To, že berete antidepresiva???

To, že po práci už nejste ničeho schopni???

To, že vás vysáváme až do morku kosti???

Ale jděte!!!

To je váš problém (!!!), že jste staří, opotřebovaní, slabí a psychicky labilní.

Je potřeba umět náš jazyk, i když jste Češi!

Je potřeba být dostatečně tvárný a otevřený našim ideím!

Protože „in“ znamená být: energický, vitální a silný, mít "správné názory" a přijímat (od nás) jakékoliv výzvy (rozumějme rozkazy) i když jsou pro vás zničující…

Patřím mezi Husákovy děti a jediné, co mě drží nad vodou, nejsou cizí jazyky, ale zkušenosti.

Dochází mi však „pára“. Spoustu věcí jsem zvládal díky své píli a svému úsilí. Vždy jsem se snažil pracovat poctivě. Ale i životní energie je komodita se kterou je potřeba hospodařit. Jednoduše proto, že se nedá nikde koupit. Po pětačtyřiceti letech se ohlížím, a jsou chvíle, kdy mi tečou slzy…

Chodím do práce, z práce do obchodu a pak domů. Takový bermudský trojúhelník…

Po náročném dni mi už na nic moc nezbývají síly. Nemám ženu, ani děti...
Život se stal jednotvárný, bez vyhlídky na lepší zítřky.

Jeho smysl, jako by se vytratil…

 

Můj vlak už odjel a já zůstal stát na nástupišti. Žádný jízdní řád tu nevisí…

Zvažuji co dál; zda zůstat stát a čekat na jiný; nebo se sám vydat pěšky vpřed po kolejích, aniž bych viděl cílovou stanici...

V době chaosu totiž žádné pravidelné spoje nejezdí.

 

Přemýšlím co dál.

Jak se uživit a přitom se nezničit? Největším podvodníkem v Čechách je přeci živnostník! Na rozdíl od cizího kapitálu nemá pozemky za korunu ani daňové prázdniny. Na vše si musí vydělat, půjčit a vše zaplatit do poslední koruny. Že tento měsíc neměl zakázky?! Ale to DPH státu přeci MUSÍ zaplatit!!!

A když ne, je potřeba si na takového ptáčka posvítit!

Mám bratrance; je to dobrý člověk.

A právě jednání Českého státu vůči českému živnostníkovi bylo pro něj málem zničující. Nechybělo mnoho, aby si na povinnou platbu DPH musel vypůjčit…

Nakonec to ustál. Jen s jeho láskou k Českému státu, jako k rodiči si už nejsem tak jistý…

Mám však naději, že příjde doba, kdy konečně začneme nazývat věci pravými jmény.

V tomto ohledu fandím našemu panu prezidentovi, ať už je jakýkoliv.

Fráze:
„Český stát zaplatí v arbitráži“ zní zcela jinak než:
„Vy čeští daňový poplatníci zaplatíte ze svých kapes ušlé zisky zahraniční firmy!"

A že všechny ty miliardy platíme vlastně my???

A kdo jsou tedy ve skutečnosti ti naši zákono-dárci?
Jsou to vůbec Češi???

Přeji Českému národu do následujících let jen to nejlepší!

Aby v sobě našel sílu, odvahu a energii obrody!

A také vědomí, že právě oni – obyčejní lidé jsou těmi skutečnými Blanickými rytíři!

Jen je potřeba se nebát, držet pospolu a jít semknuti v jednom šiku!

Vždyť nejlepší způsob, jak rozbořit pyramidu je vytáhnout pár kamenů ze základny!

Neboť dolní kameny jsou tím skutečným základem pomyslné pyramidy!

Přeji českému národu mnoho silných osobností!

Čistých, zásadových a morálně pevných!

Takových, za kterými stojí za to jít!

 

Ve jménu Jednoty, Člověka a Lásky Tě zdraví,

Milan

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 Roman Krejčík 2015-04-22 12:31
Vazeny pane Mikuso,
jsem jedno Husakovych deti, po zkusenostech jsem dosel k poznani, ze jedno jaky je system, protoze ten tvori lide.
Mate plnou pravdu v tom co jste uvedl, je to na nas vsech, co budeme ochotni udelat a jak to udelat.
Potiz je, ze vyse znalosti je na jedinci samotnem a znalosti nejsou zadane, protoze pri znalostech se hure ovlivnuje ...
Zdravi
Roman Krejcik

Facebook komentáře