Jak prosté, milý Navalný

Navalný se rozhodl dokázat, že za jeho otravou stojí ruská Federální služba bezpečnosti. Člověk by řekl, že to je sice hezký nápad, jenomže jak ho provést?
Ale na to je, přátelé, jednoduchá odpověď. Navalný brnkul přímo ruské Federální službě bezpečnosti a tam mu to řekli. Takhle prosté to bylo.

První agent, kterému se dovolal mu položil telefon, protože Navalného poznal. Nyní pomineme, proč si nikdo z novinářů ze seriózních médií nepoložil naprosto zásadní otázku (když přijmeme tuto šílenou verzi): Jak Navalný věděl, kterým konkrétním agentům má zavolat? Předpokládám, že ve FSB slouží minimálně několik stovek zaměstnanců. A jak získal telefonní čísla obou agentů? To se zeptal na ústředně?

Tak dál. Zatímco první agent FSB mu praštil telefonem, tak u druhého agenta měl kliku. Ten se totiž v uvedený den musel srazit s koněm, jak se později ukáže.

Navalný vymyslel geniální plán. Vydával se za vysokého činitele ruské bezpečnostní rady, která zjišťuje, proč se Navalný stále potuluje po tomhle světě, načež mu agent, který prodělal srážku, do telefonu všechno vyklopil, včetně několika pikantních detailů. Třeba, že Navalnému strčili Novičok do trenek (např.aktuálně.cz, 21.12, CNN a další). Tady měl Navalný trochu přibrzdit, protože nahrávka telefonního rozhovoru, kterou vzápětí poskytl světovým médiím, mohla být poněkud dvojsečná. Možná by se někdo ze seriózních médií mohl zaměřit právě na ty trenky. Nemyslím to dvojsmyslně, jen čistě pragmaticky. Aby došlo k časové shodě od kontaktu s Novičokem do prvních příznaků, musel by si je Navalný oblékat až v letadle, případně na letišti, čehož by si asi někdo všiml. Alespoň si to myslím.

Zůstává záhadou, proč by ruští špióni měli pořád tak lpět zrovna na Novičoku. Více to raději nebudu rozvádět.

Solidní média vždycky autorům omlátí o hlavu, když připomenou, že ta či ona vládní verze událostí je děravá jako řešeto. Nazvou to s neskrývaným despektem konspirační teorií.

Ovšem vysvětlení, jak Navalný odhalil, kdo ho otrávil, je zřejmě vrcholem investigativní žurnalistiky s použitím důvěryhodného zdroje (nahrávka, kterou mohl pořídit kdekoliv s kýmkoliv).

Já si naopak myslím, že ujetější spikleneckou teorii jsem zatím ještě neslyšel. Navíc je na úrovni, jako by ji vymyslel Pepek Vyskoč, nebo někdo z respektovaného časopisu.

Autor: František Kašpárek

zdroj: https://blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763210