“Já nechci napadat žádného kandidáta na prezidenta, tedy ani Jana Fischera, ale vstoupit do komunistické strany během Pražského jara a být za dva roky poté vyloučen kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací, je něco jiného, než vstoupit do komunistické strany v roce 1980, tedy v době normalizace. Já bych v tom určitý rozdíl viděl, ale jestli je ten rozdíl závažný, o tom rozhodnou voliči. A je dobře, že existuje přímá volba, kdy dostane možnost přes osm a půl milionu oprávněných voličů a ne 281 poslanců a senátorů. To je ten základní úspěch a je méně důležité a není tak rozhodující, kdo bude a kdo nebude zvolen, protože to už je věcí občanů samotných…”
V době našeho rozhovoru se Zemanem se ještě nepsalo o tom, že také ing. Dlouhý, syn Ing. Karla Dlouhého, generálního ředitele Hutnictví železa, člena UV KSČ, šilhá po Pražském hradu, takže o jeho komunistické minulosti vše doplním z životopisu, v němž však není nic o jeho exvztahu k protiatomové energetice, ani o tom, jak se na konferenci v Ostravě dušoval, že polské uhlí do Česka nesmí ani páchnout. Naopak v životopise se píše, že členem KSČ byl od roku 1977 do konce roku 1989. Do partaje dobrovolně vystoupil, aby po deseti soudružských letech "pochopil", že je stvořen pro OF. A jeho Očekávání Funkce se mu naplnilo také díky tomu, že jako mladý komunista ještě stačil v letech 1978 až 1979 studovat na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii. Asi jako pro Boží rozhřešení za svůj mrzký komunistický hřích... Kdo by to řekl; já katolík, on katolík-komunista...
A pak to přišlo; v červnu 1990 kandidoval za Občanské fórum do Federálního shromáždění, stal se poslancem a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR. Po rozpadu Občanského fóra se stal členem Občanské demokratické aliance a byl zvolen jejím místopředsedou, aby ji pak dovedl až k (ne)šťastnému konci. Mezitím byl ještě jedním ministrem. V červnu roku 1997 ale promyšleně odešel ze všech vládních i politických funkcí a už čerpal jen ze svých soukromých iniciativ, na které si "našetřil" podnikáním ve stáním hospodářství… Nyní zřejmě nastal čas na ještě vyšší zhodnocení jeho snah...
Po odchodu z lukrativních služeb své vlasti nyní pracuje jako mezinárodní poradce investiční banky Goldman Sachs pro oblast střední a východní Evropy. K tomu ještě zodpovědně stihne práci jako člen představenstva amsterodamské společnosti Cofinec a konzultantem pro Tishman Speyer Properties. A ještě je předseda sboru poradců londýnské společnosti Chayton Capital, člen představenstva KSK Power Ventur se sídlem v indickém Hajdarábádu a předseda sboru poradců pařížské společnosti Meridiam Infrastructure… Prezident ČR by se na tomto privátním seskupení vyjímal jako třešnička na dortu…
S podporou komunistů, tedy už KSČM, kandidovala jako nekomunistka 15. února 2008 ve druhé volbě na prezidentku ČR rovněž Jana Bobošíková. Vzápětí pronesla projev a kandidatury se vzdala. Je to náhoda nebo osud, že dne 9. května 2012 podalo občanské sdružení Poškození ve spolupráci s politickou stranou Suverenita - Blok Jany Bobošíkové k městskému soudu v Praze žalobu na zrušení rozhodnutí ministra hospodářství ČSFR Vladimíra Dlouhého č. 208/1990, kterým byla ukončena činnost státního podniku OKD s. p. a jeho majetek byl vložen do akciové společnosti OKD a.s.
„Máme také důkazy o tom, že současný vlastník bytů OKD, Bakalova RPG Byty s. r. o. , dlouhodobě vědomě účtovala nájemníkům některé poplatky v rozporu se zákonem a tedy se dá říci, že nájemníky okrádala,“ řekl mi Zdeněk Pavlíček místopředseda Suverenity SBB. „Celou kauzu pochybné privatizace bytů OKD a kritickou situaci nájemníků těchto bytů sleduji již mnoho let a jako europoslankyně jsem dvakrát interpelovala v EP v této záležitosti. Snažím se lidem z bytů OKD pomáhat a podporuji jakoukoli snahu, která by mohla napravit nespravedlnost, ke které došlo při privatizaci OKD a zvláště 42 000 bytů OKD,“ dodala Jana Bobošíková, která nedávno poskytla nájemníkům nemalý finanční dar, aby k Evropskému soudnímu dvoru mohli podat žalobu v kauze bytů OKD.
Počítejme; 45 tisíc bytů v 547 bytových domech. Byl to zcela nepochopitelný dar, oceněný částkou 1,7 miliardy Kč, cca 40 tisíc za byt. Pak byly byty vyvedeny, jak již bylo napsáno, od nabyvatele na RPG Byty. Kromě toho získal OKD řadu rekreačních zařízení vesměs vysoké úrovně, vybudovaných z tehdejších fondů kulturních a sociálních potřeb, které rozprodal. Mezi ně patří PERMON ve Vysokých Tatrách. Jaká by byla hodnota OKD dokazují tržby za uhlí a koks v roce 2008 při těžbě 22 mil tun cca 125 mld Kč…?
Kdepak strmí páně uhlobaronovy paláce z jeho krve a potu, když z roboty jde na robotu a uhelný prach sed mu do očí, ze vlasů, z vousů a z obočí visí mu rampouchy uhlí a kolem samé dlouhé nohy a prsní silikony českých Miss... (Viz foto: Obnažení nahé pravdy...) To musí přece ti chudáci z hornických kolonií pochopit, že jejich peníze za pár desítek tisíc bytů nutně potřebuje. Nemůže být nějaké ořezávátko, aby se neposunul v dolarově-miliardovém žebříčku Forbesu...
Vzpomínám si, že jako ministrant jsem vyrůstal na vesnici v silně antikomunistické rodině, jež měla komunisty za své nepřátele. Bylo to snadné; byli jsme praktikující katolíci, když mírně retardovaní valašští komunisté vyhodili mého tátu, "metafyzického" živitele rodiny, z práce jako učitele fyziky a chemie. Ateisté, zaprodanci a kariéristé, to prostě nebyla naše krevní skupina, což trvá dodnes. Ovšem u mě už ne v tak radikálním stavu, i když jsem nikdy pro jistotu nebyl vůbec v žádné politické straně. Jak stojí výše psáno, Ing. Dlouhý neměl na rozdíl ode mne s obojetným pojetím pokrytectví žádnou potíž...
Změna mého pohledu na komunisty nastala v době, kdy jsem si vylepšoval kádrový profil jako hornický brigádník v podzemí OKD, kde nebyla okna, ale spousta členů KSČ. Jeden z nich, komunista-hlavní předák prosté mysli, mně svérázně popsal svoji pitoreskní komunistickou anabázi. V sedmdesátých letech pracovalo v ostravsko-karvinských dolech hrubě přes sto tisíc zaměstnanců, mezi nimiž bylo asi dvacet procent bývalých vězňů. Socialistická republika totiž využívala dolů, tohoto polovojenského pracovního prostředí, k všeobecné reaklimatizaci chovanců nejrůznějších československých káznic.
„Když jsem vyměnil celu za podzemí, byl to šok. Mříže tam sice nebyly, ale jen tma, žádná okna, avšak kilometr pod zemí tuny uhelného prachu. Děs, pak mi ale dali první výplatu a bylo to jak zjevení. Havíři měli v průměru až třikrát vyšší mzdu než většina jiných profesí. Byl jsem svobodný synek, žádný vrahoun, jen příživník, tak jsem peníze vždycky během víkendu rozfofroval a fáral dál. Prachy byly motivace,“ pokrčil Fero rameny jak hrana. (Viz. foto: Vzpomínka na Fera...)
„Pak přišla rodina a s ní zodpovědnější pohled na život. Už jsem tolik nechlastal a měl se k manželce, což se prohloubilo, takže se narodila děcka. Chtělo to ještě víc peněz, tak jsem už fedroval i o sobotách a nedělích. A když můj prvorozený kluk začal chodit do školy a seděl vedle holky, co měla tatu doktorem a na mého synka se ošklíbala, že je jen fracek od blbého havířa, tak mě to vzalo, že jsem šel mezi komunisty, co dostávali metály za rekordy. A vítal je u šachty po vyrárání generální ředitel, psali o nich noviny, byli na fotkách na vrátnici a peněz už měli víc než doktoři…" rozkašlal se...
"A to bylo ono; dřina a fárání byly furt, ale žádné komunistické podrazy. Alespoň ne z mé strany. Co bylo špatného na tom, že jsem byl v KSČ a dřel ještě víc než předtím…? Já vím, dřel bych i bez toho komunistování, ale oni ze mě udělali borce a děcka byly na tatu hrdé, že mají doma ctěného předáka a ne špinavce z lochu, i když se tomu dneska asi smějí... Taková byla ta moje kariéra, z níž mám teď silikózu, zničenou páteř a vazoneurózu…“
Nevím, jak odpovědět na otázku, jestli vadí, že byli současní prezidentští kandidáti v KSČ nebo ne…? Je otázkou proč a jestli je vyhodili nebo odešli sami za ještě větší kariérou na okresní výbor a potom na KV nebo ÚV… To už si musí rozhodnout ti, co je půjdou volit; sami, ne přes poslance a senátory… Škoda, že Fero už je v havířském nebi. Takových bolšánů byly na šachtách revíru tisíce...
Inu, takový udřený komunista, co by ke všemu nebyl na Hradě jediný z kriminálu, by mně nevadil, i když Fero, jak jsem ho znával, by se na to vysr.al z vysoka, bo havíři musí fedrovat a ne sedět věčně na prdeli...
Chanuka v mysli premiéra ČR Jana Fischera
Kdo komu víc pomohl; ODS Klausovi nebo naopak…?
http://www.ltv-plus.cz/index.php/host/1135-hudební-magazín-19-týden-05-05-2012
