Presumpce viny nás provází životem a podnikáním jako nový standard. Fakt, že jsme nic neprovedli, musíme dokazovat těm, které si z daní platíme. Podnikatelé, kteří nečerpají dotace, si ze svých daní platí vznik vlastní konkurence. Máme méně volby si vybrat, co budeme vyrábět, jaké služby poskytovat, v kolik a kde co kupovat, kde, kdy a co prodávat. Kvóty a regulace už nejsou zdaleka jen na produkci potravin, ale třeba i na filmy a televizní tvorbu a to nejen ve státních médiích. S náročností založení podnikání nebo v oblasti sílící složitosti daňového systému jsme v žebříčcích hluboko za státy, které namyšleně označujeme za rozvojové. Státní moc přistoupila k cenzuře internetu a sociálních sítí a zvažuje omezení shromažďovacího práva.

Vše výše uvedené by se nestalo bez vůle některých lidí ve volbách a z nich vzešlé vlády. U Sobotky netuším, zda se při kladení slov samovolně bez vztahu k obsahu sdělovaného usmívá, nebo cíleně vysmívá. Babiš má plnou pusu boje proti korupci, na které podíl v minulosti sám přiznal a za hlavní problém označil stav, kdy ti, co brali, chtěli stále víc. A tak je ministrem financí. Korupčních peněz a protislužeb už netřeba, neboť obsadil zdroje demokraticky a napřímo. Teď už nechodí on za jinými, teď už chodí jiní za ním. Zaorálek si jezdí pro noty do Německa k Merkelové, Dienstbier k Sorosovi, Stropnický do USA, Valachová s Marksovou do Bruselu, jen u Pelikána mám podezření, že si svá opatření vymýšlí opravdu sám. Pod jeho vedením měli přejmenovat ministerstvo spravedlnosti na ministerstvo práva, protože to sakra není totéž.

Na zničení sebe samých nepotřebujeme islamisty, jejich násilnou ideologii, samozvané spasitele na pódiích a proti nim zástupce na veřejné rozpočty přisátých tzv. neziskovek, kteří společně zrovna zjistili, že to se teď hraje místo romské problematiky a dá se na tom něco urvat. Dáváme to vlastními silami. V roce 2017 je další šance to změnit. Uvidíme, kolik socialismem nezasažených lidí se zbytky povědomosti o tom, co je to svoboda, ještě zbylo.