Homosexualita, homosexualismus z pohledu duchovní zákonitosti

V poslední době se stále více dostává do pozornosti médií otázka homosexuality, homosexualismu, a s tím spojená často agresivně prosazovaná nadnárodní agenda prosazující tzv. ochranu práv těchto menšin z pohledu sexuálního chování. Vzhledem k tomu co lze pozorovat a číst v médiích, je evidentní, že lidé nerozlišují, o co jde.

Když lidské společenství upadá do nevědomosti a kolektivně si na sebe připravuje okovy, které lidské společenství jako celek uvrhá ještě do většího odpadnutí od Boha, sdělují nám mudrci své. Málokdy jim však většinové lidské společenství naslouchá a opravdu se řídí jejich dharmickými radami (které zajištují celku svobodnější a zdravější klima pro život). Ve starším věku lidských civilizací a rodů byli lidská společenství řízená duchovními, kteří udržovali vědomé spojení s Bohem, a na základě přímo zřených duchovních zákonů také byla řízena první - starší lidská společenstva. Ať již se těmto říkalo volchové, šamani, mudrci, atd. V pozdějších dobách lidské společenství – rod jako celek se postupně odklánějí od Boha a jeho božských zákonů – tzv. dharmy a tak lidstvo jako celek více trpí a je sužováno vlastní nevědomostí a zlem, které vytváří, hromadí a pak odžívá.

To, co dále sdělím, není názorem nějakého člověka, je zkrátka sdělením, které nám je říkáno jako celku od našeho Otce, ať již jej budeme nazývat Otcem, Aláhem, Jehovou, Hospodinem, Buddhou, Ježíšem, nebo zkrátka Bohem, či Absolutním vědomím, jak je každé víře libo.

Cílem lidského života je poznat sebe sama, poznat svou duchovní podstatu, kterou je Bůh a to nikoliv na základě určité konkrétní víry určitého konkrétního zevního náboženství, ale jako přímou živou zkušenost nás samých. Tato cesta je ryze vnitřní, vede naším nitrem, vědomím a vede k poznání Sebe sama. Všechna velká náboženství jsou jenom zevním – externím projevem již zastřeného sdělení mudrců, kteří dosáhli poznání Pravdy ve svém srdci přímo a tu pak komunikovali svým současníkům, kteří to bohužel nikoliv vždy chápali a místo toho vytvořili zevní organizace často s násilným prosazováním své jediné pravé víry. Náboženská nesnášenlivost přinesla lidstvu snad nejvíce utrpení. Bohužel později vznikly jenom obyčejné zevní kulty – náboženství, odkud se postupně vytratil jejich cíl: poskytovat podpůrné prostředí pro dosažení téhož poznání jako jejich zakladatelé, ať již jim byl Ježíš Kristus, Mohamed, Buddha, Krišna, či kdokoliv jiný z mudrců. Příkladem je římskokatolická církev, ale sama není jediná, jde v zásadě o všechny zevní etablované organizované církve, ať ji evangelické, nebo katolické.

Cílem každého lidského společenství – komunity, rodiny, společenstva, obce, rodu, národa a lidského společenství – celé lidské rodiny jako celku je jeden jediný: zachovat co nejrozumnější životní podmínky pro lidskou rodinu – společenství jako celek tak, jako celek – to zdůrazněme, aby byl umožněn, co nejsvobodnější duchovní rozvoje každého jednotlivce. Proč je zřejmé, cokoliv učiním druhým, učiníme sobě. Jenom opravdu naprostý duchovní ignorant tento zákon nechápe. Krátkozraké zaměření na egoistické cíle, ať již jednotlivců, nejrůznějších zájmových a mocenských skupin, národů, států na úkor druhých, ať již vědomě, nebo v nevědomosti je projevem porušení duchovních zákonů a přináší to lidstvu jako celek zpět zlo a utrpení, kterého si nelze v našem světě nevšimnout. Je pouze rozmnožováním zla a utrpení, v kterém se lidstvo jako celek souží – dodejme vlastní vinou a vlastní volbou odpadnutí od Boha.

Sexualita, sex je pro člověka samozřejmě velmi osobní a intimní téma. Sexualita je zdrojem nejen nejintenzivnějšího lidského prožitku blaha (tzv. sexuální lásky a potěšení), ale je i přirozeným prostředkem pro plození dětí, tedy rozmnožování lidského druhu. Proto se v historii otáčejí postoje od tabuizace, až po zcela volnou nevázanost. Oba extrémy přinášejí člověku jenom zlo a utrpení v konečném důsledku. Vycházejí z nevědomosti o tom, co člověk je a o čem je sexualita. Zneužívání sexuality jako něčeho hříšného zneužila právě římská církev k poslušnosti. Svým odsuzováním přirozené sexuality za hřích a ženy dokonce za projevy hříchu vytvořila v duších mnohých lidí zvrácené představy a to zcela neopodstatněně. Cíl byl jediný: ovládnutím sexuality mas z nich získala povolné ovečky. Sami se pak představitelé této církve oddávali všemožným sexuálním odchylkám. Opačný negativní extrém je propagace nevázané sexuality a dokonce sexuálních odlišností jako hodných napodobování a následování, případně rovnocenných s přirozenou sexualitou.

Jelikož žiji v kulturní oblasti, kde je lidem blízké křesťanství jako základ evropské kultury, budu vycházet z křesťanského pojetí duchovní zákonitosti, která je ale stejná pro všechny náboženství, pokud známe jejich vnitřní esoterický – tedy pravý význam.

Člověk jak nám všechny náboženství říkají, včetně křesťanství je obrazem Boha. V knize o stvoření (Genesis) se dovídáme metafyziku vzniku člověka. Byl jím prvotní duchovní pravzor člověka, který žil v ryze duchovním těle blaženosti (onen Eden - ráj) jako svobodná Sebe si vědomá individualita – A-DAM. Ano původní hebrejsko – perské – aramejské A- DAM odpovídá českému JÁ – JSEM. Z Adama, z jeho nikoliv „žebra“, jak bylo přidáno později, ale z jedné strany srdce v hrudi se stala Eva – jeho ženský protiklad. Tato symbolika nám sděluje vnitřní duchovní pravdu, že jako lidé jsme podstatně duchovními bytostmi, nikoliv bytostmi s masa a kostí. Naším základem je duchovní vědomí A-DAM, nebo JÁ JSEM – Sebe si vědomé ryzí svobodné vědomí, které je i oním Kristem – světlem Božím. Když Ježíš v bibli o sobě hovoří: „Já jsem dveře, pravda a život, atd…“, hovoří právě o tomto JÁ JSEM – vědomí své vlastní ryze duchovní podstaty. Podobně Mojžíš obdržel jméno Boží: JÁ JSEM kterýž JSEM. Jako duchovní bytosti jsme tedy androgynní, máme v sobě duchovní „mužskou“ i „ženskou“ část, neboť sám Bůh je stejného druhu, je naším nebeským Otcem – Matkou, neboli oním JÁ (vědomí) - JSEM (bytí). Tato naše duchovní podstata, kterou do nás Bůh vložil a oživil svým dechem, který vdechl do pravzoru prvotního člověka A-DAMa je tedy dynamikou vědomí – bytí, tedy duchovní „mužské“ a „ženské“ části našeho božství. Božská zákonitost a její vzory – struktury se postupně replikují ve svém stvoření do všech nižších úrovních stvoření. Tak se tato naše duchovní obojetnost rozlišuje v úrovni fyzických těl jako muž a žena a jejich vzájemná přirozená přitažlivost a komplementarita. Bůh je trojjediný. V teologické rovině hovoříme o třech božských osobách: Otec – Duch svatý – Božský Syn. Jenom dodám, že v raných křesťanských sektách byl Duch svatý chápán jako božská Matka. To samé schéma nalézáme ve všech duchovních a náboženských směrech. Zkrátka ze dvou vzniká třetí osoba – Syn. Podobně v úrovni fyzických těl, jejich spojením a vzájemnou láskou vzniká třetí člověk: jejich děti. Jinými slovy rodina chápaná jako muž – žena – děti, chceme-li otec – matka – dítě je obraz Boží a nejvrozenější lidská přirozenost, která je člověku dána jeho Stvořitelem – Bohem! Slovy duchovní zákonitosti, tento vzor – struktura je dharmická. To znamená, že její dodržování vytváří rámec pro zdraví duchovní vývoj.

V bibli čteme nabádání cti otce a matku svou přeci. Nečteme cti otce a otce svého, nebo matku a matku svou, nebo ano? Sexualita je určena jednak ze své přirozenosti k plození dětí, ale i je člověku dána jako účinný prostředek pro dosažení hlubších duchovních zkušeností a přirozeného potěšení. To vše je od Boha dáno k užívání člověku. Sex, sexualita člověka neposkvrňuje. Je to člověk, který ve své nevědomosti sexualitu znesvěcuje a zneužívá.

V bibli čteme o městech hříchu, Sodomě a Gomoře, které poukazují na toto sejití z přirozenosti. Bůh také jedno město zničil a druhé zachoval jenom proto, že v něm žil člověk „spravedlivý“ – tedy člověk, který si uvědomoval Boha – žil s Bohem.

Jinými slovy otevřeně. Homosexualita jako sexuální přitažlivost stejného pohlaví je duchovní nečistota, nikoliv vrozená „odchylka“ týkající se fyzického těla. Homosexualita nemá nic společného s fyzickým tělem, ani nějakou DNA, jak se snaží dnes materialističtí vědci „dokázat“. Homosexualita je svobodná volba každého jednotlivce – je rozhodnutím opustit dharmickou cestu lidské přirozenosti. To, že se zdánlivě homosexuálové se svou orientací „rodí“, je jenom proto, že si svůj zvyk a náklonost zvolili v jiných svých životech a v dnešním se jim naplnila zdánlivě bez jejich vědomé volby. Přesto platí, že je výsledkem předchozího myšlení, cítění a jednání – jejich svobodnou volbou, byť učiněnou v nevědomosti. Ať tomu věříme, nebo nevěříme, tak tomu je. Existují zprávy z výzkumu českého psychiatra S. Grofa, kdy původně lidé s homosexuální orientací po aplikaci vysoké dávky entheogenu, kdy nahlédli svou božskou podstatu, se po návratu s takového sezení vrátili k přirozenému sexuálnímu chování a na svou původní homosexualitu zcela zapomněli.

Současně jako lidská společnost se musíme také tak kolektivně chovat, jako lidé a nikoliv jako zvířata. Proto je zcela přirozené a správné, že existují zákony, které chrání tyto sexuální menšiny. Je jistě projevem velké hlouposti a netolerance, pokud by měli být lidé většinovou společností pronásledování, nebo diskriminování pro svou sexuální orientaci. To je jisté. Proto je jistě správné případně zákony zajistit, aby lidé nebyli pro svou odlišnou sexuální orientaci jakkoliv diskriminováno. To si myslím je v každém demokratickém státě a mezi slušnými lidmi, snad zcela přirozené chování. Současně ale není dharmické tvrdit a natož říkat a prosazovat, že tyto sexuální odchylky jsou rovnocenné s přirozeností člověka. Jedna věc je tolerance a zabránění jakékoliv diskriminace a druhou věcí je prosazování a uzákoňování nepřirozeností lidské podstaty v lidských společenstvích.

Prosazování a dokonce propagace sexuálních odchylek, nejen homosexuality jako rovnocenné s lidskou sexualitou podle duchovní přirozenosti člověka je agenda, která se nazývá homosexualismus. To nemá nic společného s tolerancí menšin a jejich práv, ale je naopak velmi skrytým útokem na lidské společenství. Snaha dokonce jak jsem četl již mládež seznamovat v pubertě v rámci sexuální výchovy s těmito sexuálními odchylkami a podáváním návodů na masturbaci, se mi jeví jako opravdu civilizačně nebezpečné. Jednak právě proto, že sexuální orientace nesouvisí s vrozeností těla, ale s přijetím určitého vzoru – sklonu sexuálního chování, což se dá dosáhnout i vhodným podmiňováním právě v oblasti sexuálního dospívání, nebo v dětském věku ve spojení s masturbací. Zřejmě si ti, kteří toto prosazují, jsou toho vědomi.

Tyto snahy jenom povedou ke zmatku lidí. Nakonec mládež vše nové, co odmítají jejich rodiče – či starší generace rádi přijímají jakou svou vrozenou tendenci k revoltě. Homosexuální sex zbavuje zodpovědnosti, mohou si užívat sexu bez zábran bez možnosti otěhotnění. Tak je sexualita ponížena na pouhý chtíč bez vyššího smyslu. Pouze ze spojení muže a ženy může vzniknout jiný člověk. Proč asi? Není to replikace božské zákonitosti? Stvořil Bůh člověka proto, aby muži souložili s muži a ženy s ženami? Byť máme tyto odchylky akceptovat a tolerovat, nelze naopak akceptovat jejich povýšení na přirozené sexuální chování a zákonnou normou rovnocennou s manželstvím a rodinou.

Kritizovat pak například Rusy, že uzákonili zákaz propagace homosexualismu mezi mládeží pod pokutami jako totalitní nedemokratický režim utlačující menšiny je demagogie nejvyššího stupně. Současně přitom v Rusku je samozřejmě přijatý zákon na ochranu menšin, jako v každé západní zemi. Naopak jsou to právě Rusové, kteří se chovají v souladu s dharmickým postojem ke zdravému vývoji celého lidského rodu – společenstva. A je to bohužel západ, který si nevidí do své pusy, co hlásá, prosazuje. Ale co víc, nikdo nikomu nebere přijímat zákony jaké chce, ale neměl by je vnucovat druhým, a nebo pokud je nepřijmou, je osočovat z potlačování práva a svobod.

Muž a žena a z jejich vztahu zplozené děti je odvěkou přirozeností, která byla dána člověku od Boha. To, že existovali určité modifikace tohoto schématu ve smyslu mnohoženství, nebo mnohomužství je nutno chápat v daných podmínkách. Ale stále nešlo o homosexualitu, ale o úpravu vztahů na základě například nedostatku mužů (byli zabíjení ve válkách), apod. Samozřejmě ponechám stranou vrtochy mocných se svými harémy.

Rodina je základem funkčního národa. Jelikož rodina je odrazem božské zákonitosti a ekonomie. Jenom muži, mající rodiny, své ženy a děti, jsou ochotni také svou rodinu bránit, a tak bránit národ i jeho stát. Skupina homosexuálně orientovaných lidí nikdy své rodiny a národ bránit nebudou. Nemají přeci proč. A právě o to jde.

Snaha dále prosazovat před zákonem rovnoprávnost svazků manželských a homosexuálních je nesmyslné a obrátí se proti lidskému společenství, neboť z druhého svazku nemohou vzejít děti, tedy ani funkční rodina. Pokud navíc se usiluje o prosazení možnosti adopce opuštěných dětí těmito svazky, je to na pováženou. Ano, jistě je dobrý argument, že pro některé děti, které jinak končí opuštěné v ústavech, je to lepší, ale jde jenom o vyklepávání klínu klínem. Budeme si muset zvykat na to, že rodinou již není matka – otec – dítě, ale rodič 1 – rodič 2 a děti, abychom náhodou neutiskovali menšiny se svými právy? A o jaká práva jde, když se jich svou vlastní osobní volbou zřekli?

Ptejme se, kdo má zájem na prosazování této agendy homosexualismu?

Ptejme se, komu a čemu to prospívá?

Ptejme se, proč i bible – písmo svaté, jež považujeme za základem evropské kultury je s tímto v rozporu a přeci to „křesťanský“ západ prosazuje? Proč je mezi členy římskokatolické organizace výrazně tolik homosexuálu s pedofilními sklony?

Nejde právě o cílený útok na duchovní hodnoty naší civilizace a celého lidského společenství jako celku?

Musím s výrokem moskevského patriarchy souhlasit, byť zřejmě on to říká spíše intuitivně, přesto, co říká, je pravdou.

Ježíš nám jasně říká, abychom milovali v prvé řadě Boha a to jako Sebe sama. Bůh není ani muž, ani žena, ale je Otec – Matka v jednom. Není Otec-Otec v jednom a není ani Matka-Matka v jednom. Druhé máme milovat jako sebe sama a Boha, tedy máme milovat muže i ženy jako své bratry a sestry, neboť v nich je stejný Bůh jako v nás. Máme ctít matku i otce svého, tedy nejen jako Božský princip, ale i jako své rodiče, tedy se chápe, že rodiči může být pouze muž a žena.

Globalizační tendence jsou v protikladu k tradičním národním státům, jejichž základem je rodina tvořena mužem a ženou a dětmi. Proto cílem rozbít odpor proti těmto snahám je shodný s cílem rozbít národní státy. To se dá jediné rozrušením pospolitosti, soudržnosti a z toho plynoucí přirozené solidarity v rámci lidských společenstvech. Cílem je vytvořit co nejvíce rozkolů a z nich plynoucích schizofrenií v lidském společenství. Dále pak rozhádat jednotlivé společenské i sociální vrstvy obyvatel mezi sebou. Zpochybňováním tradičních hodnot, včetně přirozené sexuality a rodiny je jednou s dalších zbraní. Přidejme k tomu zpochybňování vlastní historie, případné její dehonestaci jako prostředek odnárodnění. Když v někom dostatečně dlouho vytváříme pocit viny a hanby za svou historii, dějiny, národ, vytvoříte povolného kolaboranta, který, aby unikl svým tísnícím pocitům, ochotně bude za něčí peníze kálet do vlastního hnízda a ponižovat vlastní národ a ještě se k tomu bude hrdě hlásit – takto duševně postihnutých jedinců mezi různými bloggery a pisálky v pravdoláskařských médiích nalezme hodně. Nyní přibývají ideologové „chránící“ práva menšin proti „usurpující“ přirozené většině. Co přijde pak?