Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Czexit ano a jak dál (IV.)

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Ing. Jaroslav Tichý

25.1.2019

Část IV.

Jak dále po Czexitu

Czexit a jak dále

Odchod z EU by měl být koordinován s dalšími zeměmi z V4 (a příp. i s některými dalšími)

tak, aby bylo možné z nich vytvořit nový ekonomický a (na volnější bázi i politický) celek, a to Konfederaci svobodných středoevropských zemí.

  • czexit-ano-a-jak-dal-iv

Jde o volnější svazek států, který:

* si vytvoří podmínky pro obranu proti své islamizaci, jež v EU nemá a mít ani nebude, neboť Brusel usiluje o pravý opak, do něhož nutí i členské země EU bez výjimky;

* ubrání alespoň část Evropy na původních křesťanských základech;

* zachovává jednotlivé členské země i nadále samostatné, s jejich vlastními politickými orgány a představiteli, s jejich jazyky, národy, kulturou, zvyklostmi, měnami atd.;

* bude rozhodovat a jednat ve společných otázkách v souladu s dohodou vrcholných představitelů členských zemí a v zájmu těchto zemí, nikoliv tedy v zájmu nějakých or-gánů nově vzniklého subjektu odcizených členským zemím, jejichž představitelé ani nejsou do svých funkcí demokraticky voleni, nýbrž jmenováni ze zákulisí;

* je koncipován na základě mezinárodní smlouvy, jeho členové zůstávají nadále subjek-tem mezinárodního práva;

* umožní svým členským zemím hájit své vlastní zájmy a začít znovu pracovat ve svůj prospěch a nikoliv na cizí země a na jejich firmy. 

Členské státy pak mají vlastní společné orgány, které spravují společné záležitosti, které se zpravidla týkají společné obrany, politiky a diplomacie. V ostatních směrech zůstávají, nebo mohou zůstat, sdružené státy v jednání samostatné. Členské státy konfederace mají obvykle garantováno ústavou nebo smlouvou právo z ní vystoupit. Občané členských zemí zůstávají tedy občany své vlastní země, a to se vším všudy.

Společnou dohodou lze nicméně vytvořit společný bezcelní prostor uvnitř konfederace a spo-lečnou celní politiku vůči nečlenským zemím, volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob uv-nitř konfederace, pokud její členské země budou mít uspokojivě vyřešeno nebezpečí své isla-mizace). Lze si uzavírat i společné mezistátní obchodní dohody s nečlenskými zeměmi. 

S těmito zeměmi v rámci konfederace budou naše šance vyrovnanější, než je tomu v součas-nosti. v rámci celé EU, kdy uvedené principy poskytují jednostranné výhody pouze zahranič-nímu kapitálu na úkor zemí V4 vč. ČR, kdy volný pohyb zboží a kapitálu byl výhodný pouze pro zahraniční firmy a kdy volný pohyb osob je při současném stavu islamizace západní Ev-ropy pro nás dokonce zásadním nebezpečím, ač tuto zásadu někteří lidé u nás stále bezmyš-lenkovitě omílají. Otázka pohybu zboží a služeb bude ve vztahu k nečlenským zemím pak zá-ležitostí reciproční, avšak rozhodně s cílem nepodporovat u nás další činnost cizích monto-ven a lacinou práci našich lidí. Je totiž třeba orientovat naši výrobu opět na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. 

Tedy již žádná nová unie ani společná říše, žádná islamizace, žádná byrokracie, žádné přejí-mání cizích (často nesmyslných) zákonů a vyhlášek do naší legislativy, žádná nová společná měna jako platidlo v konfederaci, žádné dotace, žádné korumpování penězi či funkcemi atd.. 

Politická orientace nového seskupení

Nemějme ambice být na straně „velkých“, budeme zneužiti. Naše geografická poloha v cen-

tru Evropy k tomu přímo vybízí. Buďme již konečně svoji.  Buďme ve větším volnějším celku, který spojují společné zájmy a ohrožení. Mějme ambice vytvořit s dalšími zeměmi V4+ určitý politický blok, který:

* bude neutrálním s bezpečnostní garancí Ruska a USA (bude-li to dosažitelné) či 

* bude důsledně provádět mírovou politiku v rámci OBSE, tedy v rámci širokého konsenzu několika desítek členských zemí této organizace. 

Takový krok by mohl či měl přispět ke zklidnění situace v Evropě a k zamezení války na na-šem kontinentu. Rusko a země západní Evropy by tak byly navzájem odděleny, v zásadě by šlo o podobný projekt jako je projekt Trojmoří, avšak výlučně bez amerických či jiných raket a základen v zemích této nové konfederace.

Ekonomická orientace a spolupráce

Budeme-li jako konfederace dostatečně velcí (s dostatečně velkým trhem a ekonomickým potenciálem) a o to tu jde, máme šanci realizovat rozumnou obchodní politiku „všech azi-mutů“, a to nad rámec spolupráce zemí konfederace. Budeme totiž i v celosvětovém měřítku partnerem pro jiná velká seskupení či země. 

Tmářství a skutečnost

Z našeho odchodu z EU jsou obavy jak u nás doma od těch, kteří ze současného uspořádání a zejména z vytvořeného korupčního prostředí profitují, tak v zahraničí od těch, kteří na nás jako na kolonii profitují ještě daleko více. Aby nás od takového kroku (a tím i svého ohrožení) odradili, neštítí se použít sebevětší lži. Např. takové, jak lidé u nás přijdou o (špatně place-nou) práci, jak náhle nebude snad co jíst. Straší dopady brexitu atd. Pravdivé důvody svých obav nám logicky říci nemohou. V této souvislosti je především třeba si uvědomit, že:

* Velká Británie se nalézá v diametrálně odlišné pozici od ČR, neboť její HDP dosud ze 60 % vytvářely bankovní operace (a mohla tak rezignovat na svoji zemědělskou výrobu a zčásti i sektor strojírenství – vše potřebné měla za co dovézt), zatímco u nás je to naopak otrocká špatně placená práce v montovnách pro cizí firmy;

* po brexitu dojde ve Velké Británii k velkým výpadkům obratu v bankovním sektoru (a tím i jejího HDP a tedy i k potřebě tento výpadek něčím nahradit), neboť firmy v EU budou poté realizovat své finanční transakce přes Frankfurt, tedy již ne přes londýnskou City, zatímco cizí firmy v ČR budou mít v případě Czexitu i nadále zájem udržet si své pozice v ČR a onen pověstný krmelec pro sebe, a to do té doby, než své montovny nahradí roboty, které si postaví do výrobních hal doma; 

* naše „konkurenční výhoda“ špatně placené práce tak jako tak skončí. Ovšem nikoliv Czexi-tem, jak je nám nalháváno, nýbrž příchodem 4. průmyslové revoluce. A je zásadní otáz-kou, zda na ni budeme připraveni či nikoliv. Zatím tedy rozhodně nejsme a nic pro to ani neděláme. Včasnou změnou bychom mohli alespoň něco v tomto dohnat, avšak nikdo o to očividně neusiluje. Ani vláda ani opozice.

A jestliže cílem Czexitu (kromě naší ochrany před islamizací) je též zlepšit podmínky pro fun-gování našeho státu a život našich občanů, nelze předpokládat, že po Czexitu „pojedeme stále po stejném prkně“. Naopak, Czexit má umožnit zahájení rozsáhlých změn k lepšímu pro naše lidi a náš stát. 

A že to bude velká práce? To ano, stavět je vždy těžší než bourat. V minulém období jsme ne-rozvážně zbourali to, co stavěly generace před námi, jakož i my, dříve narození. Promarnili

jsme nejen příležitost, ale i majetek nás všech, který vytvářely celé generace našich předků. Nyní nastává čas obnovy, která bude o to těžší, bude-li naše republika v dané chvíli bez pro-středků, prakticky vyrabovaná. Vytvoření předpokladů k zahájení nápravy nelze proto odklá-dat. Neodkládejme to i z důvodů generačních. Mladší generace to samy již nesvedou. Nemají k tomu ani potřebné vzdělání ani praxi. 

A že tomu budou někteří lidé i u nás bránit? No v tom tkví přece podstata věci, neboť určitá garnitura lidí u nás ztratí své pozice a uplatnění. V nových podmínkách nebudou totiž použi-telní (podobně jako tomu bude u zastánců neoconů v USA). 

Co mít trvale na zřeteli 

Mějme na zřeteli především to, že:

1. při rozhodování o našem dalším postupu je třeba posuzovat všechny nastíněné problémy v jejich kontextu (tak, aby nedocházelo k protichůdným dílčím návrhům na řešení, které ve svém souhrnu nikdy nemohou fungovat – např. „budeme bránit hranice proti migran-tům, ale zůstaneme v EU“ – tedy v té EU, která dovoz migrantů do Evropy a jejich rozmís-ťování do jednotlivých členských zemí přímo organizuje a členské země do jejich přijímání nutí. To je logicky protimluv, takové dílčí řešení nemůže v praxi fungovat, je totiž nesmy-slné);

2. EU se může již v krátké době rozpadnout či přestat fungovat ve stávající skladbě zemí, k čemuž má solidně našlápnuto. I na tuto variantu je třeba se připravit;

3. USA mohou vystoupit z NATO a opustit Evropu;

4. po naznačovaném odchodu USA (a návazně i Kanady) z NATO se toto vojenské seskupení v Evropě rázem stane Spojenou evropskou armádou pod velením Německa. EU je již nyní smluvně provázáno s NATO. Urychlí se tak přeměna EU či toho, co z ní bude zbývat, ve 4. říši jako přestupní stanice do Evropského islámského chálifátu, který je globalisty řídícími Brusel dlouhodobě plánován. Necháme-li svojí váhavostí či taktizováním celou situaci do-jít až do takového bodu, nebude pak pro nás z EU resp. z toho, co přijde po ní, úniku. 

5.  Dostáváme se do situace možného opakování 2 období z novodobých evropských dějin, kterými jsou:  

a/ muslimský vpád z Afriky přes Gibraltar na Pyrenejský poloostrov počátkem 8. století, kdy po vítězné bitvě u Jerez de la Frontera r. 711 došlo k postupnému obsazení téměř celého Pyrenejského poloostrova muslimy. Tuto muslimskou expanzi zastavil až Karel Martell v bitvě u Poitiers (Tours) v jižní Francii r. 732, přičemž znovudobytí Pyrenej-ského poloostrova (Španělska) (tj. reconquista) bylo dokončeno teprve r. 1492 předá-ním poslední bašty Maurů ve Španělsku (Granady, resp. její pevnostního komplexu Alhambra) do rukou královského páru Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské. V té době ovšem proti vetřelcům bojovaly celá království v tehdejším rozdrobeném Španěl-sku v čele se svými vládci, podporu měly i z dalších zemí Evropy (viz klíčová bitva u Las Navas de Tolosa r. 1212). Přesto znovu ovládnutí Pyrenejského ostrova (zejména pak Španělska) křesťany trvalo skoro 800 let.

A jaká je oproti tomu situace dnes? Výrazně horší, většina z vedení jednotlivých evrop-ských zemí se staví na stranu vetřelců proti vlastním občanům a západní Evropa je již téměř dobyta;

b/ 2. světová válka a záměr hitlerovského Německa na likvidaci Slovanů, vč. nás Čechů a Slováků, jakož i Poláků, Rusů atd. Mnoho nechybělo a již jsme jako národ neexistovali. 

O tom ale mlčíme, dokonce se snažíme překroutit historická fakta a naše osvobození Rudou armádou vydávat za akt naší okupace. Nelze nevzpomenout přitom na osvobo-zení Plzně a okolí americkou armádou, zejména pak na jejich nesmyslné bombardování Plzně na samém konci války a na vykradení technické dokumentace z tamní Škodovky. 

Nejsme tedy poučitelní, a proto stojíme opět před podobnou situací, kdy zcela reálně hrozí, že si budeme nuceni dějiny zopakovat. A navíc k tomu ještě s horšími následky. Ta doba již přichází.

Co dodat na závěr

Ve světě dochází k velkým změnám. Ukazuje se, že heslo „America first!“ začínají postupně uvádět do praxe v upravené podobě pro svoji potřebu i další země při prosazování a obha-jobě svých vlastních zájmů. Budeme z toho muset vycházet i my a k tomu hledat i vhodné po-litiky. Ti, jejichž hlavní kvalifikací je servilnost, snaha lézt neustále někomu do pozadí, schop-nost deklamovat bezmyšlenkovitě či dokonce vědomě sebevětší hlouposti a cíleně prosazo-vat cizí zájmy u nás na úkor těch našich národních, se již neuplatní. Jejich doba končí. 

Nespoléhejme tedy dále na ty politiky, kteří obhajují odcházející systém ve snaze urvat ještě, co se dá a prodloužit alespoň o něco svoji existenci na výsluní. Podle nich se řídit nelze. Ne-mohou obstát v nárocích, které přinesou změny ve světě a které se nevyhnou ani naší zemi. Nečekejme tedy od nich v tomto nějakou spolupráci či pomoc. Neřiďme proto další postup směrem k potřebným změnám podle nich. 

Nemůžeme se ale řídit ani podle dalších, kteří chtějí zůstat ve stávajícím systému, a proto vy-kládají, jak změnit nic nelze. Tudy cesta nevede. V souvislosti s postupným prosazováním 4. průmyslové revoluce přijde i opožděná 5. Kondratěvova vlna s vynucenou systémovou změ-nou ve společnosti a v jejích vztazích tak, jako tomu bylo i u těch K-vln (a průmyslových revo-lucí) předchozích. 

Zaměřme proto naši pozornost na lidi schopné budovat a znovu vytvářet to, co jsme spo-lečně promrhali. Na lidi s vědomostmi, znalostmi a praktickými zkušenostmi, nikoliv na ty, kteří se vyznačují pouhou výřečností, ničím nepodloženým přehnaným sebevědomím či ná-padnou kadeřnickou kreací na hlavě a kteří často vystavují na odiv svoji vlastní hloupost a ne-znalost. Začněme se aktivně podílet na správě našeho státu. Jinak se nepohneme vpřed. 

Usilujme o to, abychom se stali vůdčím elementem v nové Konfederaci nezávislých středo-evropských států a iniciátory potřebných změn. Nečekejme pasívně, až nás ty změny samy dostihnou a zaskočí. 

Je přitom třeba rozumět i tomu, že některé změny nelze v politice udělat hned. Důvody pro to mohou být ty nejrůznější, nepochybně existují i některé skutečnosti, které jsou známé jen některým našim vrcholným politikům a které jsou ostatním občanům utajeny. Lze proto i po-chopit, že v politice taktika v některých případech se může odlišovat od strategie a jejích cílů. Je třeba ale též vědět, že pro realizaci určitých záměrů je nutné využít k tomu vhodného oka-mžiku. 

Je přitom na nás občanech, abychom o tyto změny usilovali, je na nás, abychom se bránili před naší plánovanou likvidací. Abychom dali potřebný impuls námi voleným představitelům.

Koncem konců stát, to jsme my, občané. Máme do toho tedy co mluvit, navíc jde přece o ži-voty a osudy naše a našich rodin a našeho národa. Je třeba podle toho hledat a nalézt v této věci shodu a začít ji prosazovat v praxi. Podle toho je třeba volit i naše zástupce tak, abychom je konečně začali volit podle potřeb našich a nikoliv podle rad k tomu zaplaceného mainstre-amu.  

Odložme tedy nesmyslnou rivalitu, osobní ambice některých jednotlivců a žabomyší války, začněme v alternativě urychleně hledat to, co nás spojuje, spojme se za tímto účelem! Neod-kládejme to dále, vedlo by to k fatálním koncům. Teď již půjde o všechno! 

Konec

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře