Češky prý chtějí kvóty EU i genderové “strážnice” a “porodnice"...?

Což tak začít místo harašení meči a sudlicemi, studiem genderové rovnosti, pro začátek třeba v mluveném či psaném projev?. V roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Pak se údajně ženám vrátí suverenita a splní evropské kvoty při dosahování vyšších postů, které zatím ovládají muži. Řekněme si, co je to gender? Někdy se ztotožňuje s pojmem pohlaví. Gender je ale v současném odborném jazyce (sociologickém, filosofickém, literárně vědném, kulturologickém) chápán jako obraz toho, jak člověk vnímá svou rodovou příslušnost a identitu.

Zkrátka genderová rovnost je tehdy a jen tehdy, když nebude žádné z obou pohlaví povyšováno nad to druhé a kdy rovněž nebude povyšována jedna sexuální orientace nad jinou. A jednou z oblastí, v níž se takové jednání projevuje, je třeba i naše mluva, resp. mateřský jazyk. Zdoláním jeho úskalí zocelí ženy natolik, že budou snadněji pronikat na posty premiérek či prezidentů, ředitelek a šéfek firem. Mateřský jazyk má spoustu slov, která se hodí jen k mužům, ale když ženy jinak nedají a budou tlačit na pilu, tak na slova “zabiják”, “porodník” “génius” či “strážník” budou muži nuceni, pokud nechtějí být prohlášeni za sexisty, reagovat oslovováním slovy typu “zabijačka”, “porodnice”, “géniuska” či “strážnice”.

Jen bych chtěl rozlišovat rodičky a feministky, které už ze svém podstaty zapčklých žen dráždí zažité floskule, jako např. “ženská logika“ jež je synonymem pro “nenormální“ logiku a jako by byla společná všem ženám.  Nelíbí se jim ani slova jako “ženskost“ a “mužnost“, tedy u žen je ve smyslu slabosti - křehkost a přecitlivění, resp. u mužů znamená statečnost, sílu, bezpečí... Je snad obrazem ženskosti jen čistá panna, obětavá matka, oddaná manželka, pečovatelka, Matka Tereza či modelka, prostitutka, děvka, čůza, herdekbaba, zlatokopka...? A obrazy “mužnosti“ jsou snad pouze galantní rytíř, proutník, moudrý profesor, ředitel zeměkoule, manažer, superman, batman, Rambo, žoldák, fotbalista, lamželezo, buran nebo pivař…? 

Bývalá europoslankyně Jana Hybášková, s níž se znám z ambasády ve slovinské Lubljani, kde byla několik let velvyslankyní ČR, se zase rozhodla vypracovat studii o tom, že Ústava České republiky je skrz naskrz prolezlá diskriminací vůči ženám. Podporuje v tomto ohledu hnutí žen Gaia, které tvrdí, že Ústava je mačistická. Zřejmě od slova “macho-mačo”, tedy samolibý samec, silný vůdce, pohrdající ženami. A oč jde? Jak mi řekla, v Ústavě jsou jen mužské rody, resp. jsou v ní uváděny názvy profesí jako poslanec, prezident či senátor atp., místo poslankyně, prezidentka či senátorka… A to chce paní Hybášková i spolek Gaia změnit. Možná i proto, že jí byla udělena mimořádná Zlatá žába 2008  za sestavení příručky: “Více žen do politiky? Samozřejmě, ale jak?”

„Když jsem před několika lety kandidovala do Evropského parlamentu, mé stanovisko bylo jednoznačné: „Ne, nejsem pro kvóty. Já se do politiky dokážu dostat sama a nepotřebuju k tomu žádné berličky,“ řekla na setkání se členkami hnutí "Žáby na prameni" v Bruselu. “Dnes se za to stydím. Já jsem se do Evropského parlamentu dostala, avšak svými neinformovanými a hloupými řečmi jsem způsobila, že se to desítkám dalších žen, které nejsou v tak výhodné situaci, nepodařilo. Místo toho, abych přiznala fakt, že žiji v prostředí a v manželství (sociolog Gabal), které mi umožnilo být finančně nezávislá, egoisticky jsem vše zúročila pouze pro sebe…“

Třeba expremiér Mirek Topolánek byl jako typický "mačo" nominován už několikrát na ocenění Kyselá žába, které uděluje Sdružení "Žába na prameni" za nejhorší nekorektní sexistické výroky. Vzpomínám si na naše setkání v Polském domě v Ostravě. Jednou za rok tam byl novinářský ples a bar obsadili ředitelé Nové huti, Vítkovic a OKD i s manželkami, nechyběl ani primátor s chotí, jen Topolánek byl sólo a dával k dobru své antifeministické výroky.

Poprvé si premiér zakuňkal za své prohlášení, že šéfem strany ODS musí být "chlap s gulama". Ženu tak z boje o vedení ODS rovnou vyloučil. O počtu žen v politice řekl: „Pokud by měly příslušné kvalifikace, tak by jich tam bylo nepochybně víc.“ A když předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová řekla, že ji muži při jejích vystoupeních neposlouchali a bavili se, Topolánek uvedl: „Vrcholová politika je jako hokejová šatna – je tam binec, hluk a smrad.“ Pak získal Kyselou žábu opět. Tentokrát to bylo za výrok, že ženy se mohou svobodně rozhodnout nemít děti a pak mají stejné šance jako muži.

A jak popsal žijící klasik naše milované víly? Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách. Ve věku 21 až 30 let se žena podobá Americe nebo Japonsku. Je zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta. Mezi třicátým a čtyřicátým rokem jsou ženy jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavé, uvolněné a vědomé si své vlastní krásy. Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami byla skoro napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.

Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je však bezpodmínečně nutná, což si ale vyžádá nemalé finanční prostředky a řadu obětí. Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Proto její ledové klima nechává chladným každého muže. Mezi šedesáti a sedmdesáti lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na smysluplnou budoucnost. Po sedmdesátce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce...

Kdo by řekl, že se genderový systém bude vztahovat též k hymnám? V Česku máme naštěstí státní hymnu zcela genderově vyváženou. Země česká... voda šumí... po lučinách... Její autor určitě nebyl "mačo", což nelze říct o autorovi hymny rakouské. Ta se bude zřejmě měnit. Konkrétně text hymny, která má nově opěvovat nejen „vlast velkých synů“, ale v zájmu rovnoprávnosti bude přepsána v duchu „vlasti velkých dcer“. Tím by byl doplněn čtvrtý verš první sloky a nové znění původního textu rakouské spisovatelky s chorvatskými kořeny Pauly Preradovičové by mělo být: „Jsi vlastí velkých dcer a synů“.

Na udobřenou jednu genderově zcela nevyrovnanou anekdotu. Jede policejní oddíl na výlet do Londýna, kde mají prohlídku města v doubledeckeru - dvoupatrovém autobuse. Za jízdy se policisté v dolním patře náramně baví, popíjejí whisku a zpívají, zatímco nad nimi v patře je hrobové ticho. Jeden policista vyleze nahoru a ptá se, proč jsou všichni zelení, s vytřeštěnýma očima a křečovitě se drží sedadel? Jeden se zmůže na pár slov a říká: "To se vám tam dole výská, když máte řidiče..."

Inu, proč si nestěžují na diskriminaci muži, že nemají schopnost rodit a jsou tím připraveni o jedinečný zázrak, jakým je porod a zrození nového života? Jakou jinou výjímečnost ženy ještě chtějí…? Osobně z toho mám docela složitý mindrák. jelikož rodu ženského není jen válka, lež a nenávist, ale především Země, láska, pravda a naděje, co umírá předposlední, když poslední umírá člověk...

Když mu zpívali „živjó“, nevěděli, že je to sexuální zvrhlík…?

Změní se texty rakouské hymny a české Ústavy…?

Nic víc než pravda o Pussy Riot, aneb Kundičky, co milují sex…?

Je to rovná příležitost, když jako muž nemůžu rodit ani kojit…?

Romové pozor! Za sterilizaci soud, ale i auto, televize a peníze…

Zrušíme porodnice a přednostou pediatrie uděláme pana Hesse…?