Máme tu novou iniciativu europoslankyně Šojdrové - přijmout padesát syrských sirotků. Pánbůh někdy pracuje neuvěřitelně rychle, zdá se, že se nám toho předvedení skutečně dostane.
Moc bych nebral vážně všechna ta politická prohlášení ze všech stran. Ať už jde o výzvy TOPky ohledně přijetí nebo prohlášení Babiše ohledně nepřijetí. Stejně tak si moc nedělám z toho, že jde o princip, ať už z hlediska vítačského nebo z hlediska odmítavého. Každopádně dneska se budu zabývat možností, že na toto přijetí sirotků dojde. Správný politik sleduje odkud fouká vítr. A pokud se vítr změní, změní se i jeho postoje.
Dovolím si tvrdit, že milí pěstouni, kteří se už přihlásili a jejich političtí patroni nezačali nejlépe. Přece jenom je něco jiného mluvit o tříletém sirotkovi, který přišel o rodinu, a něco jiného je mluvit o dvanácti až patnáctiletém adolescentovi. A vzhledem k tomu, že má dojít spíše na ty starší, bude mít většina národa zase pocit, že byli obelháni. Navíc, mluví se pořd jen o sirotcích, ale o žádných sirotách. Jako kdyby kupodivu existovali jen syrští kluci, ale žádná děvčata.
Stejně tak ani Šojdrová, ani Kalousek, ani kdokoliv jiný ještě neřekli ani slovo o tom, co s těmi sirotky má dále být. Dostanou naše občanství? Budou žít tady? Budou adoptováni, nebo budou mít náhradní péči? A co když nějaký pěstoun svoji roli nezvládne, půjdou do děcáku? Chceme z nich mít křesťany nebo ateisty? Má být výsledkem vzdělaný mladý Syřan? Bude mít možnost se vůbec vrátit domů? Ani slovo o hromadě důležitých věcí. Jen ten ideový náboj postarat se chudáčky sirotečky.
Za Vidláka říkám, že nemám ani slovo proti. Stejně jako mi nevadily aktivity GEN 21. Ať si padesát rodin zkusí, jaký je to med vychovávat děti prošlé válečnou zkušeností z jiné kultury. Tyhle děti budou pod novinářským drobnohledem a lecjaký psycholog si na nich obhájí disertaci. Docela mě bude zajímat, jestli je to stejné jako s romskými dětmi v adopci, kdy se prakticky půlka těchto osvojených dětí stejně dostane na šikmou plochu i přesto, že byly úplně od malička u milujících pěstounů nebo náhradních rodičů. Devadesát procent adopcechtivých rodičů si do dotazníku píší, že chtějí dítě majoritního etnika. Jo zkušenosti nejsou nijak růžové.
GEN 21 už to zkusili a moc se jim to nepovedlo. A pachuť neúspěchu už vyvanula. Je nejvyšší čas udělat další předváděčku. Předvést, že se z předchozích neúspěchů poučili a teď už to udělají lépe. Jak s výběrem, tak s následnou výchovou. Zcela upřímně jim přeju úspěch. Zcela upřímně je zapotřebí problém migrace a dětí bez rodičů vyřešít. Zcela upřímně by bylo dobře, kdyby někdo nějaké řešení vymyslel. A zcela upřímně si myslím, že se jim to nepovede.
Jak říkával můj tatínek - lidi mají pocit, že když do něčeho dají celé své srdce, celou svou duši a obětují tomu všechno, tak mají právo uspět. Ale takhle to není. Ono se to nejdřív musí umět.
zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/budou-mit-moznost-predvest
