Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

3x s Mílou Ransdorfem /1 Oběť dvojnásobného šoustu

Míla byl jeden z nejzajímavějších lidí, které jsem poznal, když jsem přišel do Prahy. Brzy (a dlouho po tom) jsme si byli blízcí. Psal se rok 1978. Pozval mě k sobě do Petrovic u Rakovníka, kde žil s rodiči. Rozhodl jsem se návštěvu spojit s turistikou. Jel jsem vlakem do Berouna, prošel přes Křivoklátské lesy a stoupal po modré směrem k Rakovníku. Celkem to mělo být tak asi 72 km.

Když jsem se blížil k městu Nezbedného bakaláře, v dálce už bylo vidět věže kostela a radnice, začalo drobně poprchávat. Před sebou jsem uviděl dvě dívenky. Jednu větší, tmavovlásku, druhou menší, blondýnku. Zrychlil jsem krok, a když jsem se dostal k nim, jedna se obrátila, v její tváři se objevilo nadšení a zvolala: "Jé, pane profesore!"

Ukázalo se, že jsou to moje studentky, které jsem právě učil na VŠE. "Kateřina je sama doma", povídá ta větší, "její rodiče odjeli. A tak tam budeme samy. Přidejte se k nám, uvidíte, že nebudete litovat. Vína máme dost." Kateřina zjevně souhlasila. A mně bylo pouhých 25 let, tehdy jsem byl dost pěkný. Věrohodný příslib dvojnásobného zážitku. Velké dilema. Skončit už v Rakovníku, nebo dojít až k Mílovi?

  • 3x-s-milou-ransdorfem-1-obet-dvojnasobneho-soustu

Dodnes nevím, zda jsem udělal správně, ale člověk nemůže mít vše. Existuje něco jako náklady obětované příležitosti. A vtomto případě byly hodně velké. Přesto jsem se vydal na cestu k Mílovi. Mezi tím už déšť zesílil. Z Rakovníka mě zbývalo asi dvanáct kilometrů po silnici, podle mapy se však cesta dala zkrátit kolem polního letiště. Tak jsem se pokusil o zkratku. Déšť se změnil v bouři. Blesky bily kolem mě. Za letištěm cesta skončila a já musel prošlapovat lepkavé a hluboké bahno kukuřičného pole. Byl jsem po zásluze potrestán.

Nakonec jsem nelitoval. Strávil jsem nejen nádherný večer, ale diskutovali jsme až do rána. Zabíjačka z čerstvě poraženého vepříka, domácí slivovice, ale hlavně nesmírně zajímavá výměna názorů.

Mílova maninka mě byla velmi sympatická. Podle ní byl Mílův intelekt (kterého si byla dobře věoma a na který byla hrdá), výsledkem toho, že mu od ranného dětství vyprávěla pohádky.

Během nočního rozhovoru s Mílou jsme probrali situaci, shodli se na tom, že je nutné zásadně reformovat společnost, že nelze asistovat při pokračování politiky nesvobody. Shodli jsme se i na tom, že řešení by mělo vycházet z té teorie, která poprvé byla schopna rozlousknout záhadu dějin. Tj. toho, čím jsou dějiny jako přírodně historický proces, jako proces přetváření přírody společností a od něj se odvíjející proces sebeutváření společnosti, určovány.

Vypili jsme toho hodně, ale dodnes si pamatují mnohé z toho, co jsme pro sebe vzájemně objevili v názorech toho druhého. Poslouchali jsme vážnou hudbu a Mílovo oblíbené elpíčko s nacionalistickými (zakázanými) písněmi z toku 68. Míla byl na rozdíl ode mě vynikající zpěvák. A když zpíval "stáli sokolíci", tak i jemu stály v očích slzy.

Končili jsme mezi pátou a šestou posloucháním rakousko-uherských pochodů. Každý pluk musel mít svůj.

Zdržel jsem se až do oběda. Ukázal mi okolí. Přímo naproti jeho domku byl zámeček, ve kterém byl archiv naciliteratury. Nedostupný. Míla z toho byl zoufalý. V té době totiž už přečet všechno, co bylo v Národní (tehdy Státní) knihovně. Potkával jsem ho tam často ve studovně vzácných rukopisů. Studoval Husovy spisy i s autentickými poznámkami vepsanými Jakoubkem ze Stříbra. Základ jeho kandidátské práce.

(Pokračování)


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3098-3x-s-milou-ransdorfem-1-obet-dvojnasobneho-soustu.html

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře