Podle vás se na rozdmýchání konfliktu negativně podílela i arabská média?
Média mají v dnešní době obrovskou sílu a mohou stavět, ale mohou také totálně ničit. Pokud si zvolí být v roli ničitele, tak jako byly Džazíra a Arabíja, potom skutečně nesou odpovědnost za to, co se u nás děje. Protože tato média nebyla neutrální. Proto bychom si přáli, aby všechna média, všechny sdělovací prostředky, které přenášejí zprávy, skutečně zachovaly objektivitu. Chtěl bych, aby vaši čtenáři pochopili, že je třeba Sýrii navštěvovat, je nutné vidět na vlastní oči, v jakém stavu se země nachází, a posoudit, jaký je rozdíl mezi skutečností a tím, co vidí a co čtou.
To, co je dnes realitou na syrském území, je něco, co zastupuje zájmy jiných mocností, například Saúdské Arábie, Kataru, Jordánska a Turecka. Taktéž jsou některé země, jako jsou Spojené státy americké a určité evropské země, které rovněž podporují tyto teroristické skupiny. Kdyby vaši čtenáři viděli ty hrůzné masakry, které se odehrávají v Sýrii – zabíjení malých dětí, zabíjení starců, vyrvání ještě nenarozených dětí z břich jejich matek a házení celých rodin do pecí, aby se všichni spálili najednou, pak by pochopili, koho podporují a co jsou to za skupiny.
Jak je to tedy s Islámským státem?
Před touto syrskou krizí jsme žili v zemi, která měla svou stabilitu, svůj zaručený vývoj, a skutečně jsme věděli, co nás v budoucnosti čeká, a k tomu jsme směřovali. Byli jsme téměř soběstační. Pokud k nám přišly tyto skupiny, které se najednou vyskytly v oblasti a začaly provádět své hrůzné masakry, pak to nebyl islám, tak jak oni si říkají. Oni jsou velmi dalecí islámské víře. Zeptám se vás, copak si lidé jiné víry, jako jsou křesťan nebo Žid, při svém narození zvolili být Židem nebo křesťanem? Když tyto teroristické skupiny přicházejí například do křesťanských oblastí, tamní lidé mají na výběr. Buď přejdou na islám, anebo pokud si to nepřejí nebo z jakýchkoliv důvodů nemohou, musejí zaplatit daň z víry. Ta má historické kořeny – kdysi dříve v počátcích islámu – 17 gramů zlata ročně. Anebo mohou odejít ze země, jinak budou zabiti.
Copak si myslíte, že by vzdělanci zakázali vzdělání? Ale tihle teroristé skutečně zakázali vzdělání takové, jaké jsme měli, zavřeli všechny školy a začali vyučovat svým způsobem. Oni je učí jenom jednomu předmětu. Oni nepotřebují, aby se naučili matematiku, fyziku nebo chemii. Oni je pouze učí jakémusi náboženství, které vyhovuje jejich zájmům. Pokud budeme hovořit o jejich školách, je lépe použít slova výcvikové středisko. Protože děti se v nich učí kromě Koránu a určitého výběru to, co těmto teroristickým skupinám vyhovuje – třeba držet zbraň. Například ve městě Tadmur nechali děti zabít své vlastní příbuzné. Ty děti vycvičili natolik, že jim v tu chvíli nevadilo, že zabíjejí své nejbližší. V jednom dělnickém městě zase hodili celé rodiny do pecí.
Chtěl bych se zeptat mocností, které podpořily a napomohly těmto teroristickým skupinám, jež je financovaly, ozbrojily a dovolily jim vstoupit na naše území – co ony nyní žádají od syrské vlády, od občanů Sýrie? V našem společenství jsme žili skutečně velmi tolerantní občanskou společností. Ta společnost je jako mozaika – každý z nás byl jiný, žili jsme vedle sebe, nikomu jsme si navzájem nevadili, já jsem se svého souseda nikdy neptal, jakou má víru, jakým směrem jde například jeho víra v rámci islámu. My jsme žili vedle sebe, nevadili jsme si, tolerovali jsme se, měli jsme se rádi a tento život nám naprosto vyhovoval. Saúdská Arábie financuje tyto skupiny, zajišťuje dodávku nových členů do těchto teroristických skupin. Tito teroristé a extremisté jsou z celého světa. Rekrutují se především ze Saúdské Arábie, následně z Kataru, Turecka, Jordánska, ale také z Ameriky, z Evropy pak hlavně z Francie a z Velké Británie. Nejdříve členové těchto skupin vyšli do ulic s tím, že žádali demokracii a svobodu slova. Zdalipak v takovém saúdskoarabském království, které si do svého názvu dalo jméno svého vládce, platí nějaká svoboda slova, nějaká demokracie? Žena tam nesmí řídit auto, parlament tam vůbec neexistuje. Myslíte si, že Saúdské Arábii vyhovuje, aby v zemi, jakou je Sýrie, byla nastolena demokracie?
My jako vláda Syrské arabské republiky dávno před tím, než nastala krize, jsme připravili balíček reforem a těmi jsme chtěli nabídnout našim občanům lepší práva a lepší úroveň občanské společnosti. Byla upravena ústava, která byla přijata prostřednictvím všeobecného referenda. V ní byl zrušen článek o vládě jedné strany – BAAS – a byly přijaty zákony, které uvolňují demokracii v zemi. Přijali jsme také nový volební zákon, jenž je rozdělen do čtyř oblastí – oblast prezidentských voleb, oblast parlamentních voleb, oblast voleb do samospráv a oblast všeobecného referenda. Bylo zákonnou normou, že do voleb smí vstoupit pouze jediný kandidát na prezidentské volby. Nyní naopak je napsáno, že nesmí být jediný kandidát, že musí být vždycky více než jeden kandidát. Během těchto prezidentských voleb přijeli pozorovatelé, kteří kontrolovali jejich transparentnost. Tyto monitorovací výbory byly ze třiceti zemí. Voleb se zúčastnili tři kandidáti, jeden z nich byl Bašár Asad, druhý kandidát byl nezávislý a třetí kandidát byl zástupce pravicové opozice.
Pan Asad získal více než osmdesát procent hlasů. Některé země, zastávající demokracii a svobodu ve volbách, zrovna nedovolily našim spoluobčanům žijícím v zahraničí, například v Americe a některých evropských zemích, aby se mohli zúčastnit voleb ve svých ambasádách. V našem 250členném parlamentu je nyní jedenáct politických stran a k nim nepřipočítávám bezpočet nezávislých poslanců a taktéž ženy jsou zde zastoupeny nemalou měrou. V rámci parlamentu máme sedmnáct výborů, dříve jich bylo pouze třináct. Nově ustavené jsou Výbor pro svobodu a lidská práva, Výbor pro ženská a dětská práva, Výbor pro národní usmíření a Výbor pro mučedníky. Ustavilo se nové ministerstvo pro národní usmíření a společně s příslušným parlamentním výborem se snaží navrátit uprchlíky ze země a přivézt je zpět do Sýrie. Opravdu už se řada uprchlíků vrátila do své rodné země. Je přijat i nový zákon pro svobodu médií. Není pravda, že by syrská vláda nedovolovala vstoupit novinářům na její území. Naopak, my pouze chceme, aby přišli zákonnou cestou, dali o sobě vědět, především pak příslušnému ministerstvu. Chceme zabezpečit jejich bezpečnost. Nejsme zodpovědni za život novináře, který k nám přijde a ministerstvo o něm nebude vědět.
Úhlavní nepřítel je tedy váš přímý soused, Turecko?
Strana Erdogana, která se nazývá stranou spravedlnosti a pokroku, jež posílá a podporuje ozbrojené skupiny, rozvrací naši zemi. To je skutečně sousedská země, která by měla mít dobré vztahy? Tyto teroristické skupiny vykrádají naše hospodářství, zmocnily se našich rafinérií a prodávají naftu za směšnou cenu právě Turkům. Turecko je využívá, aby zničilo naši infrastrukturu, aby zničilo naše mosty a silnice. Erdogan je vybízí k tomu, aby vykrádali naše památky, aby zničili tuto civilizaci, která trvala více než sedm tisíc let. Vykradli svatyně, křesťanské kostely, zabili náboženské představitele – jak křesťanské, tak islámské. U nás v zemi byl vedle sebe kříž i půlměsíc. Erdogan a jiné země, které podporují tento rozvracející se vývoj, se snaží zničit, co v ní bylo, toleranci náboženství.
V některých médiích se hovoří o tom, že vládní vojsko používá chemické zbraně, na společenských sítích se k tomu objevily i různé fotografie. Používá syrská armáda proti vlastnímu lidu tyto hrůzné zbraně?
Co se týká údajného užití chemických zbraní naší armádou, chci říci, že v zemi máme dvě továrny na výrobu chlóru – jedna z nich je v oblasti, která je kontrolována teroristickými skupinami.
Skupiny kolem Islámského státu se zmocnily oblasti, které se říká Rakka. Zde přímo bojují proti vládním jednotkám, zabíjejí naše vojáky. Naše vojsko obhajuje právo našich občanů na život v míru. My a naši občané stojíme na jedné straně barikády.
Nás nezajímá, jestli Islámský stát zabere nějaký prostor, který nemá ekonomický význam nebo je bezvýznamný i vůči obyvatelstvu. Pokud se bude roztahovat v pouštních oblastech, nebudeme tam posílat vojáky, aby tam padli v boji za osvobození tohoto místa. Kolem velkých měst a významných prostor je jakási červená čára, pomyslná hranice, za kterou nedovolíme jakýmkoliv ozbrojeným skupinám, aby vešly a šířily hrůzu. Podlehly jim některé oblasti, a to pro nás představuje jisté preference, abychom tyto oblasti osvobodili od jejich vlivu. Nemohu tedy odpovědět konkrétními čísly, protože význačnost některých míst je rozmanitá.
Co říkáte účinnosti náletů spojenců proti Islámskému státu? Samotná Amerika i Evropa již začínají pochybovat o jejich účinnosti.
Kdyby země, které tyto nálety podnikly, měly skutečně seriózní požadavek v boji proti Islámskému státu, tak by bojovaly jinak. Bojovaly by tak, že by vedly politická jednání například s Erdoganem. Protože v Turecku se tito lidé učí vést boj, cvičí se tam, Turecko je podporuje finančně, Turecko jim dovoluje dostat se na naše území, a v tuto chvíli si myslím, že ty spojenecké nálety nejsou tím hlavním. Kdyby totiž skutečně chtěly bojovat, tak by věděly, jak mají bojovat! Nám bude stačit, pokud nebudou teroristické skupiny podporovány zvenčí. Teroristické skupiny jsou jak Islámský stát, tak al-Núsra.
Co považujete za svůj hlavní úkol při návštěvě naší republiky, nemluvě již o vylíčení situace v zemi?
Přišli jsme do České republiky představit situaci v Sýrii a promluvit o sankčním režimu, který byl nastolen rozhodnutím Evropského parlamentu. Když běžný občan nemá k dispozici léky, zvláště pro chronická a rakovinná onemocnění, a taktéž malé děti nemohou využít svého nejzákladnějšího práva na mléko. Tím, že byly nastoleny tyto sankce vůči Sýrii, se nepotrestá syrská vláda, ale potrestá se syrský lid, syrský člověk. Evropské státy mají náhled, který je opravdu zvláštní. Proto jsme si mysleli, že Česká republika jako člen evropského společenství může využít svého vlivu a může o těchto skutečnostech promluvit na evropské půdě, aby přispěla ke zrušení těchto sankcí.
Jsem si jist, že během bližší doby zvítězíme nad teroristickými skupinami a velmi blízko začne období rekonstrukce země. Proto jsme chtěli, aby Česká republika a její hospodářství byly prvními, kteří se budou podílet na rekonstrukci naší země. Česká republika zůstala pevná ve svém postoji vůči Sýrii, který byl historicky velmi významný a přes veškeré těžkosti této krize nechala svůj zastupitelský úřad otevřený po celou dobu. Také dovolila našemu zastupitelskému úřadu, aby zůstal v Praze. Toto je důkazem toho, že Česká republika je ve svých úsudcích mnohem objektivnější než ostatní evropské země. Myslím, že Češi velmi rychle zjistili, že tyto události a terorismus jsou jako ohnivá koule, která nezůstane na svém místě, ale bude se valit dál a přejde do jiných zemí a žádný stát jí nebude ušetřen. Jedině lid dává možnost, aby armáda zvítězila. Pokud stojí na jedné straně barikády armáda, vláda, všichni občané země a k ní prezident této republiky, pak o vítězství nemůže být pochyb.
Odkud je Islámský stát, kdo mu dovoluje růst? Za tím vším je Saúdská Arábie. Co se týká al-Núsry, její ozbrojenci, pokud byli raněni vládními jednotkami, se poté transportovali do Izraele, kde byli léčeni. A jak vznikly tyto skupiny? Vždy, když o nich hovořím, se mi dostane na mysl al-Káida. Protože jsem lékař, tak jsem ji popisoval tak, jako když jste v laboratoři, vezmete nějakého mikroba, dáte jej do mističky a k němu dáte antibiotika. A když nemají žádnou účinnost, tak se tyto mikroby rozrůstají tak, až to vyvolává strach. Možná, že zabijí i toho laboratorního pracovníka a třeba se do té laboratoře nebude moci ani vstoupit. Myslím si, že tyto ozbrojené skupiny Islámského státu jsou výrobkem Ameriky. Spojené státy si myslely, že je mají pod kontrolou, ale ony je přestaly poslouchat a dělají si věci, jak chtějí.
Jisté naděje jste také vkládali do nového egyptského vedení. Nezklamali jste se tak trochu v generálovi, nyní prezidentu Sísím?
Co se týká nového egyptského prezidenta, předpokládal jsem, že nám bude nakloněn, protože Mursí pocházel z Muslimského bratrstva a stál proti nám v negativním postoji. Ostatně nezapomnělo se, co na konci sedmdesátých let páchalo v Egyptě Muslimské bratrstvo. My jsme vkládali určité naděje do nového prezidenta Sísího, který byl volen svobodnými volbami. Očekáváme jakousi reakci, ale zdá se nám, že nereaguje příliš rychle. Ten nevýrazný postoj může být proto, aby uspokojil nepřátele Sýrie. Kdyby ve věci nefigurovala Saúdská Arábie, tak bychom se lépe domluvili, protože náš nepřítel je jeden, a to je právě Muslimské bratrstvo. Ale moc bych jej nekritizoval, protože má ve své zemi starostí až dost. Protože nastolit v této velké zemi stabilitu, když si země prošla takovým těžkým obdobím, nebude jednoduché.
Vaším velkým spojencem je Írán, který není zrovna v Evropě ani Americe příliš oblíbený. Nerozděluje ale právě on vaši zemi?
Írán je pro nás přátelská země, která nás podporuje jak ekonomicky, tak politicky. Oni taktéž pochopili, a to hned zpočátku, že my nejsme přímí účastníci této války, která se vede v naší vlasti, zemi. A také ví, že tyto ozbrojené skupiny vstoupily jak na území Iráku, tak na naše území.
Když například Kurdové nebo Čerkezové bojují proti Islámskému státu, chrání svoji oblast, neznamená to přece, že to jsou separatisté a že chtějí odtržení svého území a že nebojují za syrskou věc. Lidé si nepřejí rozdělení Sýrie.
Děkuji České republice za vstřícný postoj a svědčí to o velkém přátelství mezi oběma zeměmi a svědčí to o tom, že vám není lhostejná naše situace. Nicméně myslím, že namísto toho, aby Česká republika vynakládala takové prostředky na pomoc uprchlíkům, kteří se dostávají – a často nelegálně – na její území, bylo by dobré, aby tyto stejné finance zasílala do naší země. Aby azylanty v rámci možností posílala zpět do jejich vlasti a peníze zasílala za nimi k nám, protože i u nás jsou uprchlíci, kteří potřebují pomoc. Takzvaná pomoc Evropské unie uprchlíkům je taková, že za peníze pro jednoho uprchlíka by bylo pomoženo minimálně šesti lidem v zemi jejich původu. Nebojte se tyto lidi vrátit zpátky do země – není člověk, který by neměl své srdce připoutáno ke své vlasti. Kdyby se vám podařilo zastavit válečný konflikt v zemi, nebude k vám ze Sýrie přijíždět jediný uprchlík. Mám také řešení i pro to, jakým způsobem se tento válečný konflikt dá zastavit. Kdyby Amerika a některé evropské země vynaložily dostatečné úsilí, aby Jordánsko a Turecko přestaly teroristy podporovat, vycvičovat je, pak zcela jistě tento konflikt vyhasne. Pokud by Saúdská Arábie přestala financovat tyto skupiny společně s Katarem a s dalšími mocnostmi, pak bychom velmi rychle zvítězili. Rapidně by se také snížil počet těchto bojovníků a bylo by jednoduché nad nimi zvítězit. Tito lidé vlastně tlačí na občany Syrské republiky, aby se vystěhovávali do zahraničí.
Co říkáte názorům, že bychom si měli utečence vybírat, snad i s pomocí naší ambasády, a třeba upřednostňovat křesťany kupříkladu z Aleppa. Není to však zasahování do vnitřních věcí Sýrie a neublížíme těm lidem tím, že je takto budeme selektovat?
Musím ještě jednou opakovat, že Česká republika přijímá naše uprchlíky, a jsem tomu velmi rád. Ale na druhé straně jsme řekli, že nejlepším, nejmírovějším řešením i pro uprchlíky samotné je, aby je evropské země vracely do jejich vlasti. Tím tato myšlenka odpadá. Nechceme být jako Islámský stát. Když někoho budete či nebudete brát, tak budete selektovat různá náboženství, která v zemi jsou. A možná že by se tím pěstovala určitá nenávist, kdy oni možná pak přestanou mít Českou republiku za přítele. Nejde tedy do toho vstoupit, že si budeme vybírat určité obyvatelstvo, protože tam je tolik aspektů, podle kterých by se to vybíralo. Nejde jen o dvě náboženství, tam jsou skutečně některé sekty, některé oblasti, kde nelze oddělit jedny od druhých, prostě tento postup a tento klíč nebudou fungovat. Nebude pro vás těžké vybírat křesťany a nechávat muslimy? Budete přijímat Kurdy, ale odmítat Araby? Buď přijměte všechny, nebo skutečně ty, kteří nemají žádné zázemí, žádný dům, majetek.
Znovu opakuji, i u nás jsou uprchlíci a uchylují se do prostorů kontrolovaných vládou, kde jsou v bezpečí. Ti přece také potřebují pomoc! Z osmdesáti procent nabízí pomoc syrská vláda, z pouhých dvaceti procent je tato pomoc financována ze zahraničí. Pokud by tedy tato pomoc byla navýšená o prostředky, které evropské země vynakládají na jejich záchranu, a kdyby v tom byly evropské vlády jednotné, neuvidíte jediného uprchlíka opouštět svou zemi.
Syrští občané mají turecké občany velmi rádi, navštěvují se, pořádají řadu společných akcí, které je spojují. Nechováme žádnou nenávist a žádný nepřátelský postoj vůči Turecku a k tureckému lidu. Sen Erdogana je o znovunastolení Osmanské říše a nutí jej nejen nám, ale i svému lidu a jeho straně. Naši občané brzy pochopili, že Erdogan skutečně nenávidí naše občany a nenávidí našeho prezidenta. On zastává takové postoje, které se nelíbí ani členům jeho strany, která při nedávných volbách obdržela citelnou porážku. Bude-li v nové turecké vládě zastoupeno více stran včetně Kurdů, bezpochyby se vztahy obou zemí zlepší.
Jaká je spolupráce s Ruskem?
Přátelství k Rusku již existuje dlouhou dobu. Máme smlouvu o nákupu zbraní s Ruskem, Rusko má jisté zájmy v Sýrii. Ruská federace pomáhala k řešení krize, stojí po boku syrské vlády a snaží se najít prostor, aby opozice měla možnost se vyjádřit a podílet se na diplomatickém řešení krize. Rusko pozvalo zástupce opozice do Moskvy, abychom u kulatého stolu mohli diskutovat o svých potřebách. Když místopředseda naší vlády jednal s Putinem, ruský rezident prohlásil, že Rusko bude Sýrii podporovat politicky, hospodářsky a vojensky a tento svůj postoj nebude měnit ani v dnešní době.
Ještě otázka na závěr. Médii proběhla zpráva, že některé památky byly z ohrožené Palmýry odvezeny. Kým a kam, se ale neuvádělo. Rozumím tomu tak, že syrská vláda se pokusila alespoň nějaké sochy zachránit a odvezla je do depozitářů?
Prostřednictvím vládních zpravodajských služeb jsme věděli, že se ozbrojené skupiny blíží k Palmýře, a protože jsme měli skutečné obavy, že by sochy, které se dají přemístit, byly prodány do zahraničí, mohu potvrdit, že tyto cennosti vláda včas dokázala uschovat. Bohužel jsou tam památky, které jsou nepřenosné, a ty jsou bohužel zničeny.
