Tuplovaný magistr Nejedlo nejprve sdělil, že na Úřadu vlády se následujícího dne sejde „Národní konvent o EU“, složený z odborníků (více pozoruhodností o něm viz na www.narodnikonvent.eu) a že tento seminář je organizován na stejné téma pro veřejnost. Zda je nějaká prostupnost mezi těmito grémii, nesdělil, takže je možné, že veřejnost si třepila pysky zbytečně, protože odborníci na Úřadu vlády připraví doporučení pro vládu takové, aby nerušilo její dokonalý klid.

Poté nedvojznačně požádal Michaela Romancova, aby pohovořil o daném tématu „z ruské pozice“. Romancov přetlumočil velmi bystrý postřeh z ruské studie, prezentované na prestižním Valdajském klubu, že Rusové si od rozpadu SSSR v krátkosti zopakovali všechny negativní zkušenosti, které v historii udělali se Západem. Ten v přístupu k Rusku osciloval mezi dvěma mezníky – pohlížet na Rusko jako na „věčného učedníka“, respektive jako na „barbara“, tlukoucího na evropská vrata s úmyslem Evropu zničit.

Přesně před tímto přístupem varoval již před dvaceti lety významný sovětský přeběhlík z KGB, Oleg Gordijevskij, kterého těžko podezírat z nějakých apriori protizápadních nálad. Varoval před urážením a ponižováním Ruska, které takto do kouta dotlačené může být nebezpečné (ostatně to není žádná ruská specialita). A doporučoval důrazně „vzít Rusko do hry“, neboť skutečné (a společné!) nebezpečí Rusku i Západu hrozí z jihu a z východu.

Měli jsme tedy tu pochybnou čest být nyní svědky hrubé neomalenosti vůči rozumu, zkušenosti, dějinám, prostě vůči všemu, co by mělo tvořit páteř evropských hodnot. Politický geograf Romancev (co to je za kvalifikaci, zejména vůči Gordijevskému, když už budeme muset zcela pominout těžko srovnatelnou sumu životních i profesionálních zkušeností, protože jak dělit nulou?) však jednoznačně oznámkoval Západ kladně a Rusko špatně (protože prý vede informační válku, zřejmě na rozdíl od Západu). Znělo to až posměšně, když konstatoval ruské rozčarování nad tím, že po skončení studené války nebylo naplněno nadějné očekávání, že bude budována světová bezpečnostní architektura nová, odpovídající situaci, a že se Západ vrátil k rozvíjení schémat starých, studenoválečnických.

Ideologický škvár

Jakub Janda poté představil „think-tank Evropské hodnoty“ (ttEH), který působí na českém „trhu“. Ano, na trhu – tím freudovsky leccos dalšího učinil srozumitelnějším, a to až velice.

Na problematice sledování desinformačního působení, jdoucího z Kremlu, pracuje prý 10 osob. Expertní úroveň týmu naznačuje zmínka o „mluvčí z ministerstva zahraničí“. Že to není náhoda či mýlka ostatně potvrzuje precizní vyjádření osmi akademiků (z FSV UK, MUP, ÚMV a AMO) ze 4. listopadu t.r. (LN), z něhož stojí za to citovat:

„... nedávno zveřejněná studie think-tanku Evropské hodnoty o výhledu vývoje vnějšího bezpečnostního prostředí ČR, obsahující pouze katastrofické scénáře ... není odbornou studií, ale projevem ideologie, který připravuje půdu pro radikální opatření odůvodněná jako prevence proti (neurčitým a nejistým) budoucím hrozbám. Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou pro vystupování Evropských hodnot příznačné. Bohužel tak přispívají k celkově neutěšenému stavu veřejné debaty o bezpečnosti. ... jsou schopny zaplavovat veřejnou debatu obrovským množstvím ‚expertních studií‘, vyznačujících se kompilační povahou a interpretací striktně na základě (neokonzervativní) ideologie. Tento ‚výzkum‘ přitom slouží k posílení legitimity jejich dalších veřejných vystoupení. ... Samostatnou kapitolou je ... stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a ‚hybridní hrozby‘. Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot týkající se asertivní ruské zahraniční politiky a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy.“

Brilantní vyjádření akademiků končí výzvou: „Jednou z příčin viditelnosti Evropských hodnot je totiž nečinnost části akademické obce zabývající se politicky relevantními tématy. To je třeba změnit, a budeme se snažit vyjít v tomto příkladem.“

Lucky chinese bastards

Jakub Janda dále od boku vystřihl prioritní hrozby pro náš stát v pořadí Rusko, Islámský stát, Čína. Mají ti kluci čínští jen štěstí, že jsou až třetí, nebo v tom hraje roli i něco jiného? To Janda docela příznačně nevysvětlil, žádnými argumenty nepodpořil. Hned přešel k popisu činnosti ttEH.

TtEH vyvíjí investigativní činnost (novináři, styďte se, že nic neděláte, Janda a spol. za vás musejí tahat kaštany z ohně, a jak vyplývá z jejich transparentního účetnictví, činí tak za zhruba 10 tisíc měsíčně, za což by se jich měly zase zastat odbory, neb při tak obrovské jejich „produkci“ je nesporné, že jsou beze vší pochyby krutě vykořisťováni!). TtEH pak o všem, co si myslí, že by je mohlo zajímat, informuje bezpečnostní složky.

Že by BIS nestíhala, a brala zavděk ochotníky? Každopádně tato modelová situace připomíná situaci, kterou líčil nejeden příslušník Státní bezpečnosti, že před podobně agilními práskači se nechávali v práci zapírat, takže ti se pak ani neobjevili v seznamech agentů. Tak byli protivní a dotěrní.

Janda šlápl na hrábě

A ještě střelil do vlastního hnízda. TtEH prý sleduje financování propagandistických projektů, neb je to prý ve veřejném zájmu. Měl by tedy především rozpracovat sám sebe! To je totiž další indicie, která vede k označení ttEH za agenty. Podle amerického zákona o registraci zahraničních agentů (FARA, 1938), by se totiž ttEH měl deklarovat jako „zahraniční agent“. Pak by se snad stalo zřejmým i pro největší ignoranty, že je velikým bezpečnostním rizikem, když ministerstvo vnitra mezi své „odborné spolupracovníky“ zahrnuje i zahraniční agenty.

Nota bene, agenty financované nejen ze zahraničí, ale i podvodně: ttEH podle své výroční zprávy dostal v roce 2014 od Ligy lidských práv přes 675 tisíc korun, aniž by však nějaká taková částka figurovala ve výroční zprávě Ligy lidských práv; za rok 2015 uvádí výroční zpráva ttEH příjem přes 625 tisíc korun od Ligy lidských práv, která pro jistotu do dnešního dne (!) výroční zprávu za rok 2015 nevydala, asi ji stále ještě pulíruje, nebo co.

Takže vedle ministra vnitra (!) sedávají nejen zahraniční agenti, ale agenti bůhvíodkud placení! To je na pořádné rozpracování od NBÚ, BIS, FAÚ a PČR vůbec. Státní zástupci by rozpracování tohoto zjevného problému měli začít ihned dozorovat – a to mají učinit sami od sebe, ze zákona, dozvědí-li se cos podezřelého. Ostatně prezident republiky by se v rámci svých kompetencí mohl na toto bezpečnostní riziko dotázat zpravodajských služeb – což by mělo další efekt, protože on tak může činit pouze s vědomím vlády, a ta by při průchodu prezidentova dotazu svým útrobím měla příležitost se chytnout za nos a tak procitnout z ideologické letargie.

Deus ex machina

Pak promluvil z bruselských dálav Jakub Kalenský. Trochu to připomínalo humanitární bombardování, bylo to z hygienické vzdálenosti a bez možnosti reagovat. A jak to vidí Brusel? Ten to vidí jasně, alespoň někteří, no, pár jich bude, prý 11. Jsou ale dobře placení, jen se nesmí říci, kolik. To víte, mlčenlivost. Ale možná i nebezpečí, že by je někdo mohl snadno přeplatit, protože lze vytušit, jaké „hodnoty“ je tam drží.

A europoslanci ten europropagagitkom a jeho šílené nápady ukázněně schvalují (čest výjimkám!). Pouze s topornými Evropany mají eurokontrapropagáši problém, ti zatvrzelci jsou valnou většinou ideologicky pomýlení a ve svých bludech setrvávají. Řečeno s Brechtem, jestli Evropané ztratili důvěru East Strat Comu Evropské komise, bude asi nutno je vyměnit (možný počátek realizace tohoto původně bonmotu by mohla vysvětlovat ona migrační tsunami).

Nato se Kalenský pustil do příkladů. Například jedno podvržené video, na kterém lidé v maskáčích a kuklách hlásící se k praporu Azov varovali Nizozemce před hlasováním proti ratifikaci Asociační smlouvy s Ukrajinou, vyhrožovali jim teroristickými útoky a spálili nizozemskou vlajku, mělo prý sílu a moc ovlivnit hlasování těch měkkýšů (Holanďanů). Rusko prý ovlivnilo italské a americké volby!!

Kalenský pravil, že je prostě potřeba udělat kolem té ruské propagandy „haló“! (Když se však EU propagandou nezabývá, tak kdo to má u všech všudy udělat? Zase těch 11 stachanovců?)

Pak nás Kalenský ještě zavalil čísly. K těm smrtelně nebezpečným 30 „proruským“ webovým stránkám (z miliónů webů, které jsou po celém světě), o nichž se již mluvilo, přidal ještě další čísla. V Rusku se prý „trolováním“, neboli profesionálním psaním ideologicky pointovaných nesmyslů, živí několik tisíc osob. Rusové prý na to vydávají téměř půldruhé miliardy dolarů.

(Postrádali jsme však – jak typické! – jakékoliv srovnání. Vyjdeme-li například z toho, že USA považují informační válku za důležitou, je pravděpodobné, že na ni vydávají částku poměrnou té ruské. To by však – ojvajvoj! – v absolutních číslech znamenalo zhruba desetinásobnou sumu a protiruští poštěváčci by zase byli v loji, kdo to forzíruje víc).

Kalenský se v tom bruselském propagačním inkubátoru rozvášnil a svou tirádu zakončil naléhavou výzvou, aby si politici všimli, že se u nás do vyšších a vyšších pozic dostávají verbální příznivci Putina a Kremlu. (To už je na Chocholouška, napadlo asi nejen mě.)

Janda pak pokračoval, že nelegální vstupy Ruska do našeho prostředí je třeba „odstranit“. Neřekl, jak si to představuje, ale o cenzuru prý nejde. Možná tedy míní odstranit ty ruské vstupy i s některými lidmi. Ti, co zbydou, si už budou moci povídat, co chtějí, protože potom už by byla cenzura opravdu zbytečná.

A nyní se ti trpěliví čtenáři konečně dočkají těch příběhů natolik příšerných, že se při jejich líčení Jakub Janda viditelně chvěl. Ruský pařát zahlédl v Makedonii. V Maďarsku člověk podporovaný GRU zavraždil policistu. Marine Le Pen je podporovaná z Ruska. (Další poznámky mám nečitelné, jak se mi třásla ruka.)

Jak se však uklidnit, když slyším, že Lukoil zaplatil dluh za hradního lobystu Nejedlého (též Lukoil), jen aby ho udržel v blízkosti prezidenta! Pak se však někdo naštěstí zeptal, čím je toto tvrzení podpořeno, a ono se to celé najednou zhroutilo jak počůraná bábovička z písku. Janda argument neměl, ale jeho uhlířskou vírou to neotřáslo. Evropa je prostě napadena Ruskem, a basta fidli housličky.

Proč jsem nadával, hulákal a gestikuloval?

No, nejprve jsem se řádně přihlásil a položil jsem několik otázek a předložil dvě teze. Připomněl jsem slova Gordijevského a neprůhledné financování ttEH (viz výše). Vyčetl jsem organizátorům jednostranné sestavení panelu, absolutně bez oponentury, jako ztělesnění temné propagandy. Vyčetl jsem ttEH příznačnou metodiku, vyhýbající se jakémukoliv srovnání. Například propagandu nelze vyučovat bez nejbrutálnějšího případu, kterým je agrese do Iráku 2003, založená na třech desinformacích, které byly vyvráceny a vposledku i přiznány americkou stranou (na to odpověděl Romancov, že o tomto případu vyučuje, což je sice možné, ale ve svých publicistických vyjádřeních po této jeho pedagogické mohutnosti není ani stopy).

Pokáral jsem Jakuba Jandu za jeho útok ad hominem na nepřítomného poslance Zdeňka Ondráčka, o němž prohlásil, že je zvaný „Mlátička“. Poučil jsem ho taktně, že kdyby byla srovnávána přízviska Jandova a Ondráčkova, nevyšel by Janda vítězně.

Potom jsem předložil prvou tezi, kajícnou, spočívající v možnosti, že přednášející mají pravdu a já ji sice měl před očima, ale vida, nerozeznal jsem ji: ruská propaganda tu řádí jak černá ruka! Když připustíme ruskou vychytralost a um, dokážeme si představit, že by najali skupinu lidí velmi pracovitých a ambiciózních, avšak bytostně desorientovaných až bezcharakterních. A ta ruská perfidnost by spočívala v tom, že by si ty lidi zaúkolovali propagandisticky proti sobě, aby Rusko pomlouvali a nařkli z informační a hybridní a ideologické války. Svazácký fanatismus a chamtivost těchto desinformačních žoldáků by pak dokonaly dílo zkázy. Jakákoliv a jakkoliv oprávněná kritika Ruska by totiž byla na generaci zdiskreditována, a Rusové by měli volné pole působnosti.

Anebo varianta druhá – jde o smrtonosný podvod. O ruské propagandě se hodně mluví, ale má se to s ní jako s manželkou televizního detektiva Columba, o níž se též mnoho hovořilo, ale nikdo ji nikdy nespatřil. Harry Jelínek prodával Karlštejn, který aspoň fyzicky existoval. Tito podvodníci však prodávají cosi, co není, a manipulují přitom strachem tak, že vlády se bojí je neplatit. Z logiky jejich postupů lze dovodit i oprávněnou obavu, že v případě nějakých pochybností jsou schopni – v „nejlepších tradicích“ StB z padesátých let – nějakou tu ruskou propagandu i sami přiživit.

Co je však mnohem nebezpečnější, je odvádění pozornosti exekutivy od skutečného nebezpečí k vymyšlenému. Na obranu proti neexistujícímu nepříteli se pak vydávají velké prostředky, což připomíná pohádku o císařových nových šatech (ministři vlády ji však asi neznají). Tento zločin, totiž oslabování obranyschopnosti země, spočívá ve vyčerpávání imunitní obranné schopnosti společnosti, která pak může ztroskotat na banálním úskalí.

Na celou moji tirádu, od asymetrického složení panelu, financování ttEH, chybné metodiky, osobní invektivy, až po ony dvě teze, zareagoval Janda věcně: „no, dobře“. Žádný protiargument, žádný odpor, technické k.o.

Mrťafa a jeho židle

Tuplovaný magistr Nejedlo se pak zdánlivě pochlapil, když přiznal, že zprvu uvažoval o pestřejší skladbě panelu, avšak pak – z obavy, aby nepřišel o svou židli na Úřadu vlády – sestavil panel tak, jak byl. Přihlásil jsem se s technickým dotazem, že jsem se asi přeslechl, zda opravdu řekl, že „z obav, aby nepřišel o svou židli“ - ? A tuplovaný magistr to potvrdil, a na můj už tuplovaně nevěřícný druhý dotaz to potvrdil ještě jednou. Pak jsem mu už veřejně, zcela mimo pravidla diskuse, navrhl, jestli to nechce odmávat? Tím v podstatě jakákoliv debata skončila, protože moderátor se ke své neskonalé hanbě třikrát přiznal ke své předposrané nekompetentnosti.

Budiž shrnuto, že tuplovaný magistr Nejedlo ve svém životě mnoho hodnotové orientace nepobral, řečeno velmi diplomaticky. Veřejně však osočil Úřad vlády z explicitně pociťovaného politického nátlaku, jemuž nevyhovění by mohlo mít existenční následky. Bude nyní na Nejedlových nadřízených, jak se s touto situací popasují. Ponechají-li tohoto mrťafu ve funkci, potvrdí tím, že vyhovění určitým politicky deformovaným nárokům je správný sebezáchovný pud. Jediným způsobem, jak očistit Úřad vlády od takového nařčení, je vyhodit Nejedla.

Normalizace nebo výtržnost?

Potom jsem to za své povykování schytal od jakéhosi akademika, který v akademickém prostředí strávil přes půl století. I normalizací prošel, a teď se zřejmě cítil jak za mlada. Vzpěčoval se trochu, když jsem konstatoval, že jiní takové štěstí neměli, a prozradil, že ho od vyhazovu zachránili dva komunisté, kteří se za něj zasadili. Ti se ale nebáli o to, že by mohli přijít o své židle! začal jsem už vztekle řvát. A tento moderátor se veřejně bojí o svou prdel, proto se tak vztekám, že mu to prochází, že se to stává normou pro několik jemu věkově blízkých studentů, kteří se v něm na místě vzhlíželi.

Děs a běs mě bere, že takto jsou dnešní mladí bezhodnotoví. Jeden z nich se Jandovi doslova vlichocoval, že takovým, jako jsem já (a že mou řeč poslouchal téměř plačky), by marně mohl snášet argument za argumentem, ale nikdy by nás nepřesvědčil. Totální svazácký fanatismus bylo cítit jak síru pekelnou. Ne, nedalo se na to nereagovat, i na tu drzou osobní invektivu. Hulákal jsem a nadával a rukama šermoval, a tak bude i do budoucna, protože jednou už jsem normalizaci zažil a podruhé? Kurrrva, ani omylem!!

Autor: Jan Schneider

zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sokujici-svedectvi-Jana-Schneidera-z-debaty-o-ruske-propagande-Mit-tu-jine-recniky-prisel-bych-o-zidli-na-Uradu-vlady-priznal-organizator-Jandovo-argumentacni-vakuum-466382