Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Rozhovor s Bašárem Asadem: Evropa je vinna!

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 

Z lékaře se stal hrobařem. Syrský prezident Bašár Asad je dnes po Vladimiru Putinovi největším nepřítelem Západu. Co provedl tak strašného? A kde vidí příčiny dnešní krize? „Západ jedním okem pláče pro uprchlíky, ale druhým na ně míří kulometem,“ říká v rozhovoru hlava státu, jenž je zmítán již skoro pět let válkou.

Před jedenadvaceti lety se oblíbený začínající lékař chystal v Londýně na kariéru oftalmologa. Jenže kvůli autonehodě staršího bratra Basila se musel vrátit do Sýrie, kde se stal z rozhodnutí svého otce Hafíze, generála, jenž bezmála 30 let vládl zemi z pozice prezidenta pevnou ruku, jeho nástupcem. A tak po otcově smrti v roce 2000 „zdědil“ zemi tichý a vzdělaný Bašár Hafíz al-Asad s pověstí knihomola a fandy přes moderní technologie. Sýrie budovala vztahy se Západem a dnešní ministr zahraničí USA John Kerry Bašára oslovoval ještě v roce 2010 „drahý příteli“.

 

 
  • rozhovor-s-basarem-asadem-evropa-je-vinna
  • Foto Profimedia
 

Jenže pak přišlo takzvané arabské jaro, které začalo obracet Blízký východ naruby. Arabská televize al-Džazíra ve svých analýzách předvídala, že ačkoli se otřásá jeden arabský režim za druhým, v Sýrii bude dle odborníků klid, protože v čele země je oblíbený prezident. „Mladí lidé jsou na něj hrdí,“ popisuje v reportáži Sýrie, země ticha, jež byla odvysílána v únoru roku 2011, jeden z citovaných analytiků. A je zde rovněž citován výňatek z Wall Street Journal, kde Asad říká, že musí dál reformovat zemi a že Sýrie bude vůči arabskému jaru imunní.

Pokud by bylo arabské jaro povstáním a spontánní revolucí nespokojeného obyvatelstva, byl by v zemi zřejmě opravdu klid. Dnes už ale víme, že byli (nejen) do Sýrie naverbováni žoldáci z celého světa, kteří jsou placeni a vyzbrojováni Katarem, Saúdskou Arábií, Tureckem a bohužel především Západem v čele s USA a Evropskou unií a kteří proti Asadovi vedou už skoro pět let krvavou válku, jež rozvrátila do té doby jednu z nejpříjemnějších a nejbohatších zemí regionu, zabila statisíce a z domovů vyhnala miliony lidí a má jeden hlavní cíl – změnu režimu a svržení nepohodlného prezidenta.

Stejně jako v Iráku či Libyi, kde byli podobně hanebným způsobem odstraněni Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí, není agresorem ten, kdo válku s pochybnými cíly rozpoutal, nýbrž právě člověk, který se – ač nikdo netvrdí, že byl ztělesněním mírumilovnosti a dobra – stal na Západě přes noc ze spojence a reformátora řezníkem a diktátorem. V případě Asada pak nepřítelem číslo dvě hned za Vladimirem Putinem.

V rozhovoru, který syrský prezident poskytl v lednu letošního roku Literárním novinám, se jej na tento paradox západní propagandistické mašinerie ptala novinářka Tereza Spencerová. „Já se nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země. Ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. Naše vztahy se Západem byly dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu, abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích by vyhradili velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu. To je jen několik příkladů našich vztahů a odpověď na otázku, proč se tak rozhodli,“ odpověděl tehdy Tereze Bašár Asad.

Postupně se situace ještě víc vyhrotila. A to nejen v Sýrii, kde se rozdováděl takzvaný Islámský stát (IS), Západem a dalšími zmiňovanými zeměmi placený spolek teroristů, jenž v pozici rovněž uměle vytvořené hrozby číslo jedna vystřídal al-Káidu. Pozoruhodné věci se odehrávají už i v Paříži, kde bylo islamisty postříleno sto třicet lidí a francouzská vláda, které se její podpora terorismu vrátila jako bumerang, vyhlásila výjimečný stav. „Divokému teroru, jaký poznala Francie, čelí syrský národ pět let,“ glosoval situaci Asad v libanonské televizi al-Majadín a připomněl, že právě Francie se na šíření terorismu vydatně podílela a podílí.

ZÁPADNÍ SVĚT PODPORUJE TERORISTY OD ZAČÁTKU KRIZE. NEJPRVE ŠLO O NENÁSILNÉ POVSTÁNÍ, POZDĚJI ŘÍKALI, ŽE TO JE UMÍRNĚNÁ OPOZICE, A TEĎ UŽ TO JSOU AN-NUSRÁ A ISIS.

V září poskytl Bašár Asad další zajímavý rozhovor ruským médiím v čele s Russia Today či Ria Novosti – vysvětluje v něm příčiny imigrační krize, zmaru v jeho zemi a nemožnost posunout se dál, dokud Západ v čele s Američany nepřestane vyzbrojovat IS a jiné teroristické skupiny, jimž se na Západě eufemisticky říká umírněná opozice.

Rozhovor se uskutečnil ještě předtím, než do války v Sýrii vstoupili Rusové nebo jim Turci, o kterých Asad v interview mluví, sestřelili letadlo Su-24. S Rusy má Západ podobný problém jako se Sýrií – neposlouchají. A tak zatímco Sýrie a Rusko bojují proti IS a odnoži al-Káidy Džabhat an-Nusrá, Američané a jejich spojenci bojují proti Asadovi a Rusům. „Před dvěma dekádami bylo Rusko blízkým přítelem Západu, najednou je z něj ale agresorský stát a Západ začal prezidenta Putina démonizovat. V případě Sýrie i Ruska je přitom využívána stejná propaganda. Problém je tedy v nezávislosti těchto zemí. Západ si totiž žádá klientské státy spravované loutkami. To je ve vztazích se Západem klíčové. Nemá to co dělat s demokracií, svobodou nebo podporou národů regionu. Příkladem budiž, co se stalo v Libyi, i zabíjení v Sýrii,“ řekl Asad v lednu zmiňované Tereze Spencerové.

I proto, že je velmi těžké zaslechnout v protiasadovské a protiputinovské hysterii v našem veřejném prostoru nějaká rozumnější slova o příčinách dnešního chaosu, rozhodla se Šifra zveřejnit Asadův rozhovor pro ruská média – aby si zkrátka mohl čtenář udělat názor sám, co mu dává či nedává smysl. Těžko by si asi někdo před lety dokázal představit, že bude-li se chtít člověk něco dozvědět, bude muset číst rozhovor s blízkovýchodním „diktátorem“, který udělala ruská média, neboť ta naše mainstreamová mají zdá se jiné úkoly než informovat čtenáře o realitě dnešního světa. Paradoxně v době naší uzávěrky udělala s Bašárem Asadem velmi podobný rozhovor i Česká televize, od které by to málokdo čekal. (Hned po rozhovoru ČT nasadila dlouhou debatu, kde se znepokojivá Asadova slova, například že na rozdíl od západního boje „naoko“ proti IS pomohla až ruská ofenziva, snažila zasadit do „správného“ kontextu; změna kurzu se tak nedá příliš očekávat.)

Krize v Sýrii trvá už pět let. Navzdory předpokladům západních lídrů, že budete vypuzen, jste stále prezidentem Syrské arabské republiky. Jak se stavíte ke spolupráci a sdílení moci se skupinami v opozici, které stále veřejně prohlašují, že nelze dojít k politickému řešení v Sýrii, pokud okamžitě neodejdete?

Myslím, že je potřeba pokračovat v dialogu a zároveň bojovat s terorismem, abychom dosáhli dohody o budoucnosti Sýrie. Chcete-li ale něčeho opravdu dosáhnout, je nemožné cokoli učinit, když vám mezitím zabíjejí lidi. Krveprolití neustalo, lidé se necítí bezpečně. Řekněme, že si spolu sedneme jako syrské politické strany a dohodneme se ohledně něčeho v politice, v ekonomice, ve vzdělání, ve zdravotnictví, ve všem. Jak můžeme cokoliv zavádět, když prioritou každého syrského občana je být v bezpečí? Můžeme tedy dosáhnout nějaké shody, ale nemůžeme nic z toho uskutečnit, dokud nezastavíme terorismus v Sýrii. Musíme porazit terorismus, ne pouze ISIS a an-Nusrá, které byly Radou bezpečnosti OSN prohlášeny za teroristické skupiny. Ohledně sdílení moci, samozřejmě že sdílíme moc s částí opozice. Před několika lety se připojili k vládě.

Západní propaganda nedávno vznesla obvinění, že uprchlíci utíkají před syrskou vládou, kterou oni nazývají režimem. Popravdě je to tak, že jedním okem západní svět pláče pro uprchlíky, ale druhým na ně míří kulometem. Ti uprchlíci utekli ze Sýrie především kvůli zabíjení a důsledkům terorismu. Když máte v zemi terorismus a zničenou infrastrukturu, nemůžete uspokojit základní životní potřeby, a tak mnoho lidí odchází a snaží se uživit někde jinde.

Západní svět s nimi soucítí, ale zároveň podporuje teroristy od začátku krize. Nejprve šlo údajně o nenásilné povstání, později říkali, že to je umírněná opozice, a teď už to jsou teroristé jako an-Nusrá nebo ISIS – ale na vině je syrský stát a jeho prezident. Čím déle bude tato propaganda pokračovat, tím víc uprchlíků bude Západ mít. Nejde o to, že by je Evropa nepřijala, jde o to, že se neřeší situace. Pokud o ně máte strach, přestaňte podporovat teroristy. Tohle je jádrem celého problému s uprchlíky.

Narazil jste na téma vnitřní syrské opozice. Co by měla učinit, aby syrským orgánům pomohla v boji proti terorismu, což je prý jejím cílem?

Jak víte, jsme ve válce s terorismem, který je podporován zahraničními mocnostmi. Znamená to, že jsme ve stavu totální války. Domnívám se, že každá společnost a každý vlastenecky smýšlející jednotlivec i strany by se měli spojit proti nepříteli; ať už má podobu domácího terorismu, nebo zahraničního. Pokud se zeptáte jakéhokoliv Syřana, co chce, první, co by řekl, by bylo: Chceme jistotu a bezpečí pro každého obyvatele a každou rodinu. Takže my, jako politické síly, ať už vně nebo mimo vládu, bychom se měli sjednotit okolo toho, co si lidé přejí. To znamená, že ze všeho nejdřív bychom se měli spojit proti terorismu. Je to logické a evidentní. Proto stále říkám, že se musí sjednotit jak politické síly a vláda, tak třeba i ozbrojené skupiny, které dříve bojovaly proti vládě, abychom bojovali s terorismem. To už se ale ve skutečnosti stalo. Některé skupiny bojují proti terorismu po boku Sýrie, i když předtím bojovaly proti ní. V tomhto ohledu jsme učinili pokrok.

 

Jak nahlížíte na myšlenku vytvoření oblasti prosté teroristů z ISIS na severu země na hranicích s Tureckem? A co říkáte na nepřímou spolupráci mezi Západem a teroristickými organizacemi jako Džabhat an-Nusrá a dalšími?

Říct hranice s Tureckem bez teroristů znamená, že v ostatních oblastech být mohou. To je nepřijatelné. Terorismus by měl být vyhlazen všude; a my už přes tři dekády požadujeme vytvoření koalice pro boj s terorismem. A co se týče západní pomoci Frontě an-Nusrá, to je skutečnost, protože my víme, že Turecko podporuje an-Nusrá a ISIS tím, že jim poskytují zbraně, peníze a teroristické „dobrovolníky“. Je dobře známo, že Turecko udržuje blízké vztahy se Západem. Erdogan a Davutoglu neudělají nic, aniž by se nejdříve poradili s USA či jinými západními zeměmi. An-Nusrá i ISIS operují s takovou silou pod záštitou Západu, protože západní státy vždycky věřily, že terorismus je karta, kterou mohou vytáhnout a čas od času jí zahrát. Teď chtějí využít an-Nusrá proti ISIS, možná proto, že ISIS se vymyká kontrole, či naopak. To ale neznamená, že chtějí ISIS porazit. Kdyby to chtěly udělat, tak by to udělaly. Pro nás jsou ISIS, an-Nusrá a jim podobné skupiny, které používají zbraně a zabíjejí civilisty, extremistické organizace.

S kým jste ochoten se spojit v boji proti terorismu?

To je velmi důležitá otázka. Od začátku tvrdíme, že jsme ochotni vyjednávat s kýmkoliv, pokud to povede k pokoření terorismu a následnému získání stability. Takže vyjednáváme s každým kromě zmíněných organizací jako ISIS, an-Nusrá a jim podobných. Vyjednávání s nimi je naprosto marné.

A co mezinárodní partneři?

Určitě chceme spolupracovat se spřátelenými zeměmi, obzvláště s Ruskem a Íránem. Také spolupracujeme s Irákem, protože čelí stejnému typu terorismu. Co se týče ostatních zemí, nemáme žádné veto – pakliže mají vůli bojovat s terorismem a ne provádět to, co nazývají „mezinárodní koalicí“ v čele s USA. Popravdě od chvíle, kdy začala koalice fungovat, ISIS se rozšiřoval. Země jako Turecko, Katar, Saúdská Arábie a západní státy, které poskytují pomoc terorismu, jako Francie, USA či jiné, nemohou s terorismem bojovat. Nemůžete být pro a proti terorismu zároveň.

 

TURECKO PODPORUJE ISIS TÍM, ŽE JIM POSKYTUJE ZBRANĚ, PENÍZE A TERORISTICKÉ „DOBROVOLNÍKY“. ERDOGAN A DAVUTOGLU NEUDĚLAJÍ NIC, ANIŽ BY SE PORADILI S USA.

V současné době vede koalice v čele s USA letecké útoky na syrském území, což trvá už zhruba rok, a na stejném území i syrské letectvo napadá cíle ISIS, ale i přesto se zde neodehrál jediný incident, při němž by se USA vedená koalice střetla se syrskými leteckými silami. Je zde nějaká přímá či nepřímá koordinace mezi vaší vládou a americkou koalicí v boji proti ISIS?

Asi vás překvapím, když řeknu, že ne. Opravdu je to zvláštní, ale taková je realita. Nefunguje mezi námi absolutně žádná koordinace, ani mezi syrskou vládou a Spojenými státy, ani mezi syrskou armádou a americkou armádou. To proto, že se nemohou přiznat nebo přiznat skutečnost, že my jsme jedinou silou bojující s ISIS i pozemní cestou. Pro ně, možná, pokud se rozhodnou kooperovat se syrskou armádou, by to znamenalo uznat naši efektivitu v boji s ISIS.

Žil jste na Západě, a také jste se pohyboval mezi některými západními vůdci, kteří od počátku podporují ozbrojené skupiny, jež se vás snaží svrhnout. Jak se cítíte ohledně možnosti, že byste s nimi jednou opět spolupracoval? Dokázal byste jim znovu věřit?

Zaprvé, nejedná se o osobní vztahy – jsou to vztahy mezi státy, a když mluvíme o vztazích mezi státy, nemluvíme o důvěře: mluvíme o mechanismech. Důvěra je velmi osobní záležitost, na niž se nemůžeme spoléhat u politických vztahů. Jste zodpovědní, například v Sýrii, za 23 milionů lidí, a u jiných států za desítky milionů. Nemůžete vložit jejich osud nebo možná osud stovek milionů do důvěry v jednu nebo dvě osoby z jiných zemí. Hlavním úkolem jakéhokoliv politika nebo vlády, prezidenta nebo premiéra, je pracovat v zájmu svého lidu a své země. Pokud setkání nebo třesení s rukou s kýmkoliv ve světě prospěje syrskému lidu, tak to musím udělat, ať už se mi to líbí, nebo ne. Není to totiž o mně, musím to přijmout, ať se mi to líbí nebo ne. Takže ano, jsme připraveni, pokud to bude v zájmu syrského lidu. Udělám to, ať to bude cokoliv.

 

Ohromná vlna uprchlíků, především ze Sýrie, putuje do Evropy. Někteří říkají, že je Sýrie prakticky ztratila. Jsou nešťastní, protože je syrská vláda nedokázala ochránit a byli nuceni opustit domovy. Jak nahlížíte na tyto lidi? Vidíte je jako součást budoucí Sýrie?

Každý člověk, který opustí Sýrii, pro svou domovskou zemi znamená ztrátu, to je jisté, nezávisle na pozici či možnostech dané osoby. To, samozřejmě, nezahrnuje teroristy. Takže ano, emigrace je pro nás ohromná ztráta. Minulý rok jsme měli v Sýrii prezidentské volby, a bylo zde už mnoho uprchlíků v různých zemích, především v Libanonu. Podle západní propagandy utekly ze státu, před jeho útlakem a zabíjením, a tedy se měli stát nepřáteli státu. Ale co je pro Západ překvapením, že většina z nich hlasovala pro prezidenta, který je má údajně zabíjet. To byla pro západní propagandu velká rána.

Myslíte, že by se Evropa měla cítit provinile?

Samozřejmě je vinna. Dnes se Evropa snaží říci, že se cítí provinile, že neposkytla dost peněz a nedovolila lidem se nastěhovat legálně, a proto přicházeli přes moře a topili se. Trápí nás každá nevinná oběť, ale je pro nás oběť utopená v moři cennější než oběť zabitá v Sýrii? Jsou nám dražší než nevinní lidé setnutí teroristy? Můžete se cítit hrozně ohledně smrti dítěte v moři, a ne ze smrti tisíců dětí zabitých teroristy v Sýrii? A co ohledně mužů, žen a starších lidí? Tyto evropské dvojí metry už se nedají akceptovat. Nedává to smysl, cítit smutek pro smrt určitých lidí, ale ne pro smrt jiných. Principy jsou stejné. Evropa je zodpovědná, protože podpořila terorismus, a jak už jsem řekl předtím, stále podporuje teroristy a poskytuje jim ochranu. Rozděluje je do skupin a nazývá je umírněnými, zatímco v Sýrii jsou všechny tyto skupiny extremisté.

Vaši oponenti, ať už ti se zbraněmi nebo političtí, stále trvají na nejdůležitější podmínce pro mír, a tou je vaše odstoupení z politického života i z funkce prezidenta. Jste teoreticky připraven na tuto možnost?

Západní propaganda od samého počátku tvrdí, že problémem je prezident. Proč? Protože chtějí, aby všechny problémy v Sýrii vypadaly, jako že za ně může jeden jediný člověk, a přirozenou reakcí pro mnoho lidí je, že pokud je příčinou problémů jeden člověk, tak tento člověk nesmí být důležitější než celá země. Takže prostě toho jednotlivce odsuňte a bude po problémech. Takhle to přehnaně zjednodušuje Západ. Co se děje v Sýrii, je podobné tomu, co se stalo v Rusku. Všimněte si, co se dělo v západních médiích od puče na Ukrajině. Prezident Putin byl přetransformován z přítele Západu na nepřítele, a znovu a znovu charakterizován jako car.

ONÍM ZÁSADNÍM ZVRATEM, KTERÝ SE STAL V SÝRII, BYLO NĚCO, NA CO BY MNOHO LIDÍ ANI NEPOMYSLELO. BYLA TO VÁLKA V ROCE 2003, KDYŽ USA NAPADLY IRÁK.

Je zobrazován jako diktátor utlačující v Rusku svou opozici a že se dostal k moci nedemokratickými prostředky, navzdory faktu, že byl zvolen v demokratických volbách, a sám Západ uznal, že volby byly demokratické. Nyní najednou demokratické nebyly. Tak funguje západní propaganda. Říkají, že pokud prezident půjde pryč, věci se zlepší. Co to v praxi znamená? Pro Západ to znamená, že tak dlouho, dokud tu jsem, budou podporovat terorismus, protože západní princip v současnosti znamená měnění prezidentů, měnění států aneb jak tomu říkají oni, svrhávání režimů. Proč? Protože neakceptuje partnery a neakceptuje nezávislé státy. Jaký je jeho problém s Ruskem? Jaký má problém se Sýrií? A co třeba s Íránem? To vše jsou nezávislé země. Chtějí, aby určitý jedinec odešel a byl nahrazen někým, kdo bude jednat v jejich zájmech, a ne v zájmech své země. U nás se člověk stává prezidentem díky volbám. Ne proto, že tak rozhodla Amerika nebo ženevská konference. Pokud lidé chtějí, aby zůstal, tak by měl zůstat. A pokud ho lidé odmítnou, měl by okamžitě odejít. To je princip, podle kterého tento problém posuzuji.

 

Vojenské operace už probíhají déle než čtyři roky. Byl zde nějaký moment, kdy jste si uvědomil, že válka je nevyhnutelná? A kdo započal válečnou mašinérii? Vliv Washingtonu na blízkovýchodní region? Nebo zde padly chyby na vaší straně? Jsou zde věci, jichž litujete? A pokud byste měl možnost se vrátit zpátky, změnil byste je?

V každém státě se stávají chyby, a chyby se stávají každý den, ale nepředstavují ten zásadní zvrat, protože chyby se dělají pořád. Co tedy náhle způsobilo, že tyto moje chyby vedly najednou k tomu, jak v Sýrii žijeme dnes? Nedává to smysl. Může vás to překvapit, když vám řeknu, že oním zásadním zvratem, který se stal v Sýrii, bylo něco, na co by mnoho lidí ani nepomyslelo. Byla to válka v roce 2003, když USA napadly Irák. Silně jsme této invazi odporovali, protože jsme věděli, že to povede směrem, který rozdělí společnosti a vytvoří nepokoje. A my jsme sousedi Iráku. V té době jsme viděli, že se z Iráku stane fanatická země, země rozdělená sama proti sobě. Na západ od Sýrie je další fanatická země – Libanon. My stojíme uprostřed. Dobře jsme věděli, že nás to ovlivní. Následkem toho začátek syrské krize či zkrátka to, co se dělo na začátku, bylo přirozeným výsledkem války a náboženské situace v Iráku. Část se přesunula do Sýrie a bylo pro ně snadné založit některé syrské skupiny na základě fanatismu.

Druhá věc, která může být ale méně zásadní, byla, když Západ oficiálně přijal terorismus v Afghánistánu na počátku 80. let a nazýval tehdy teroristy „bojovníky za svobodu“, a poté v roce 2006, když se objevil Islámský stát v Iráku pod americkým sponzorstvím a oni s ním nebojovali. Všechny ty věci dohromady vytvořily podmínky pro nepokoje se západní podporou a penězi ze Zálivu,  z Kataru a Saúdské Arábie, a s tureckou logistickou podporou, od té doby, co prezident Erdogan intelektuálně patří k Muslimskému bratrstvu. Následkem toho věří, že pokud se situace v Sýrii, Egyptě a Iráku změní, znamená to vytvoření nového sultanátu pro Bratrstvo, rozpínající se od Atlantiku po Středozemní moře, a vládl by tomu Erdogan.

Všechny tyto faktory dohromady přinesly to, co vidíme dnes. Znovu říkám, že jsem udělal chyby, a chyby vytvářejí mezery a slabá místa, ale samy o sobě nestačí jako důvod pro to, co se stalo. Nebo pokud tyto mezery a slabá místa mají být příčinou, proč nevedly k revolucím ve státech v Zálivu – především v Saúdské Arábii, která o demokracii vůbec nic netuší? Věřím, že odpověď je jasná.

Článek vyšel v aktuálním čísle tištěné i elektronické verzi Šifry č. 9/2015, ve které najdete spoustu dalšího skvělého čtení. Jejím zakoupením (tištěná verze bez placení poštovného a dopravy, tedy za skvělých 59 Kč nebo 2,40 EUR, Vám přijde až domů do schránky v Česku i na Slovensku; elektronická je oproti tištěné ještě levnější, stojí pouhých 44 Kč nebo 1,80 EUR a můžete ji číst ihned po zaplacení přes platební bránu GoPay na svém PC, mobilu nebo tabletu kdekoli) či objednáním předplatného přispějete jak na vydávání jedinečného časopisu, který píše necenzurovaně o věcech, které hlavní média zásadně nezveřejňují, tak i na provoz tohoto webu. 

Upravil: Milan Vidlák

Překlad: Jan Petrák      

Zdroj

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře