Rozhovor prezidenta republiky pro Týden

Víte, že z Vás mají děti, přátelé a rodina premiéra Bohuslava Sobotky strach? Že je děsíte?

Já bych na to odcitoval server, který se jmenuje Viditelný-Macek. Tam stálo, že jen naprostý ňouma může mít strach z bonmotu. 

Bavíme se o Vašem bonmotu z Tišnova, doslova zněl: "Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta, a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta, a ta se jmenuje kalašnikov." Nicméně je vhodné takovéto bonmoty používat? Zvlášť když dobře víte, že mohou být vytrženy z kontextu? 

Podívejte, pane redaktore, z kontextu můžete vytrhnout i větu, že se Země otáčí kolem Slunce. Jde vždycky o to, kdo ten kontext vytrhává. Takže to bych vlastně nemohl říkat vůbec nic. Já nesnáším formulaci „věta byla vytržena z kontextu“. Já si myslím, že věta byla řečena naprosto jasně a byla dezinterpretována. Kdybych byl tak paranoidní jako pan Sobotka, který se obává, že jsem vyzval k jeho zastřelení, tak protože jsem v té větě vůbec nejmenoval premiéra, ale sebe, prezidenta, tak bych se stejnou logikou mohl tvrdit, že jsem vyzval k zastřelení prezidenta republiky. Nu, a to je samozřejmě nesmysl. 

Tím byste asi děsil své vlastní rodinné příslušníky, ne? 

Přesně tak. Jenomže moji rodinní příslušníci mají pro strach uděláno. 

Je zjevné, že se Vaše vztahy s premiérem po jistém, řekněme, oteplení vrátily zase tam, kde byly dlouhá léta, do bodu mrazu. Je to tak? 

Já bych to nehodnotil těmito meteorologickými termíny. On i mráz může být někdy užitečný. Například proto, že zabíjí bacily. 

Vaše přestřelky zatím vyvrcholily po akci 17. listopadu na Albertově. Premiér dokonce v nedávném rozhovoru pro LN odmítl termín, že šlo o „pošťuchovačku“, a mluvil o „zásadní hodnotové diskusi“. Vnímáte to také tak? 

Ano, v tomto s panem premiérem naprosto souhlasím. Je to naprosto zásadní hodnotový střet, který se týká toho, zda máme odmítat nelegální islámské migranty. A já kladu důraz na obě adjektiva. Neříkám, že máme odmítat imigranty, říkám, že máme odmítat za „A“ nelegální imigranty, za „B“ islámské imigranty. Zatímco pan premiér se domnívá, že bychom je sice neměli přijímat na základě povinných kvót, ale na základě dobrovolnosti. Což je, upřímně řečeno, totéž. V extrémním případě by se dokonce mohlo stát, že bychom jich přijali více, než nám ukládají povinné kvóty. 

Váš mluvčí Jiří Ovčáček před časem „vypálil“, že premiér Sobotka ani žádné názory na migrační krizi nemá. Že mu je utvářejí a předpisují jeho poradci. Myslíte si totéž? 

Víte, já vím, že existuje pojem speechwriter a že takového člověka, který píše politikům projevy, často čekají perné chvíle. Protože někdy napíše projev, který toho politika úplně zničí. Ještě jsem se nesetkal s případem, kdy by speechwriter napsal projev, který by politikovi naopak výrazně pomohl. Takže i když jsem možná spíše výjimka, zastávám názor, že politik si má své projevy připravovat, nikoli nutně psát, sám. I když si vzpomínám na dobu, kdy jsem byl předsedou sociální demokracie a ťukal jsem do starého psacího stroje. Protože projev musel být rozdán příslušným delegátům sjezdu, tak jsem to naťukal sám a pak spatra pronesl jakýsi komentář k tomuto textu. Čili možná, že je to obsese, ale mám hlubokou nedůvěru k lidem, kteří si alespoň zásadní projevy nepřipravují sami a spoléhají se na své poradce. 

Nedávno se jacísi neonacisté dostali do Sobotkova soukromého e-mailu. Díky tomu se ukázalo, že třeba právě postoje k uprchlické krizi premiérovi skutečně vštěpovali jeho poradci, například Oto Novotný. Nemyslíte ale, že je v první řadě třeba odsoudit, že se vůbec někdo hrabe v premiérově soukromé poště? 

No, já jsem řešil podobný problém, když jsem odmítl jmenovat pana Fajta profesorem. Protože MF Dnes publikovala jeho email, z něhož vyplývalo, že žádal Komerční banku o milionovou dotaci jako příspěvek ke svému platu. No, a teď bych mohl také říct, co je podstatnější? To, že mu někdo email ukradl, respektive se do něj prolomil, anebo to, co v něm je? A já bych dával přednost obsahu před formou. Mimochodem, Oto Novotný je taková tragikomická figurka. Já jsem ho v roce 1994 vyhodil pro neschopnost. Říká se o něm, že je jako vrátný Matěj z Parkinsona. To znamená, vyslechni radu vrátného Matěje a jednej naopak, protože jeho rady se míjejí účinkem. Pak jsem Novotného ztratil z očí a najednou jsem zjistil, že se vynořil jako jeden z hlavních poradců premiéra. Myslím si, že každý má právo vybrat si své poradce, ale že to vypovídá také o těch, kdo si je vybírají. 

Když už bych přistoupil na Vaši tezi, že má přednost „obsah před formou“, co podle Vás uniklé e-maily o premiérovi vypovídají? 

Tři věci. Zaprvé, že tam dochází k evidentnímu ovlivňování institucí pro výzkum veřejného mínění. Zadruhé, že tam dochází k evidentnímu ovlivňování některých médií. Jak víte, já nemiluji instituce pro výzkum veřejného mínění, ještě méně miluji média. Ale přesto jsem se je ani v jednom, ani v druhém případě za celých pětadvacet let své politické dráhy nikdy nesnažil ovlivňovat. No, a pokud jde o tu třetí věc, tu už jsem Vám řekl. Poradci jsou od toho, aby radili, ale nikoli proto, aby substituovali názor politika. Ten názor si musí politik, je-li skutečným politikem, vytvořit sám. 

Vaše „pošťuchovačka“ s premiérem může brzy pokračovat. V LN naznačil, že je nespokojen s prací ministrů dopravy Dana Ťoka a průmyslu Jana Mládka. Vy jste naopak hovořil o tom, že by se ministři dopravy neměli měnit tak rychle. Tudíž byste Sobotkův případný návrh na Ťokovo odvolání odmítl? 

Pokud by došlo k návrhu na odvolání pana Ťoka, tak pouze se souhlasem předsedy hnutí ANO pana Babiše. Protože si nedovedu představit pana premiéra Sobotku, jak odvolává člena své vlády bez souhlasu svého koaličního partnera. Pokud jde o Jana Mládka, já si nemyslím, že je to špatný ministr průmyslu. Ale pokud by se ho premiér Sobotka rozhodl odvolat, tak bych toto rozhodnutí respektoval. 

Když Dan Ťok před více než rokem nastupoval na Ministerstvo dopravy, jeho hlavním úkolem bylo udělat tendr na provozovatele mýta po roce 2016. Ťok Sobotkovi sliboval, že to zvládne. Jenže nepřipravil takřka nic a teď hodlá mýto vyřešit prodloužením smlouvy firmě Kapsch bez výběrového řízení. Vám to připadá v pořádku? 

Vím, že existuje dodatek s firmou Kapsch, který je obtížně zrušitelný. A i v případě jeho zrušení by došlo k výrazným národohospodářským ztrátám. Takže já osobně nemám nic proti prodloužení smlouvy s firmou Kapsch za podmínky, že tato firma poněkud sníží svoji ziskovou marži. Protože mýtné brány už instalovala, to znamená, že investiční náklady se jí dávno vrátily. Nu, a za této situace by tedy mohla být poněkud lacinější. 

Po celé tři dny Vaší návštěvy Jihomoravského kraje Vás provázel hejtman Michal Hašek, chlapík, který se po takzvaném lánském puči zdál ve straně „na odstřel“. Nyní je podle průzkumů nejpopulárnějším hejtmanem v zemi. Může podle Vás opět začít promlouvat do dění v sociální demokracii? 

Víte, já se zásadně nevměšuji do vnitřních záležitostí jakékoli politické strany. I když u ČSSD je situace specifická, protože tu jsem spolu se svými kolegy osm let budoval ze sedmi na třicet dva procent. A samozřejmě, že mi je líto, když takto vybudované dílo někteří neumětelové přivádějí do nižších pater politického vlivu. Nu, a protože zastávám názor, že politiku dělají spíše osobnosti než bezvýrazní úředníci, tak si vážím hejtmanů, kteří řídí své kraje, což je práce zhruba stejně náročná, i když trochu jiná, jako práce prezidenta nebo premiéra. A myslím si, že ČSSD má svoji skutečnou základnu právě v hejtmanech. Nu, a protože Michal Hašek je nejpopulárnější hejtman, a to dlouhodobě, tak si myslím, že mrhat takovým kapitálem je projev právě toho politického neumětelství. 

V rozhovoru pro Právo z předminulé soboty jste po dotazu na případné jmenování Andreje Babiše premiérem, pokud by za dva roky vyhrál volby, kromě jiného řekl, že vždy pověříte vítěze, a pokud získá většinu ve sněmovně, jmenujete ho premiérem. Pak jste ale zmínil, že byste to udělal „v případě pana Babiše, pana Sobotky, pana Chovance“. Znamená to, že byste si Chovance uměl představit jako vůdce ČSSD a kandidáta na premiéra? 

Když si ten rozhovor přečtete ještě o jednu větu dál, tak ta věta pokračuje: „… nebo kohokoli jiného. Dokonce bych se zaťatými zuby jmenoval i pana Kalouska.“ Zkuste tedy někdy nejen moje, ale jakékoli jiné rozhovory číst tak, že se podíváte alespoň na následující větu. 

Samozřejmě, že jsem ji dočetl. Ale Kalouskovo pověření sestavením vlády je už kvůli preferencím TOP 09 sci-fi. Zatímco ČSSD by v té roli být mohla. A Vy jste kromě jejího předsedy Sobotky zmínil i prvního místopředsedu Chovance. Znám Vás dlouho a vím, že takové věci „neplácnete“ pro nic za nic. S Chovancem navíc máte třeba na migrační krizi mnohem bližší názory než se Sobotkou, ne? 

Vnímám ho jako člověka, který má podobné názory na migrační krizi jako já. Víte, ona podobnost názoru se mění téma od tématu, a z toho vyplývá, že vždycky najdete lidi, kteří s Vámi v něčem souhlasí a v něčem nesouhlasí. 

Co vůbec očekáváte od podzimních krajských voleb? Bohuslav Sobotka si vytyčil zisk sedmi ze třinácti křesel hejtmanů. Co tomu číslu říkáte? 

No, tak já jsem zažil vytknutý cíl třicet pět procent v parlamentních volbách. Říkalo se, že jakékoli číslo, které nebude začínat trojkou, bude totálním neúspěchem. Totální neúspěch se dostavil. No, a pak se mluvilo o lánském puči, třebaže pana premiéra Sobotku k rezignaci vyzvalo dvacet členů předsednictva a třináct bylo proti. Takže žádný lánský puč se nekonal, byla to přirozená reakce vedení strany na volební neúspěch. No, a když teď mluvíme o vytyčování jakýchkoli cílů, tak teď si myslím, že ten cíl je poměrně skromný a opatrnější, než bylo těch třicet pět procent v minulosti. Když jsem býval předsedou ČSSD, tak jsem říkal, vstoupíme do vlády hlavním vchodem. Básník, pane redaktore, praví, malý je jen ten, kdo malý má jen cíl. Nu, takže vytknutí nízkých cílů je, slovy básníka, znakem malosti. 

Vraťme se k migrační krizi. Bavorský premiér Seehofer dává ultimáta a mluví o odvolání kancléřky Merkelové, švédský premiér hovoří o možném konci Evropské unie, Dánové zpřísňují azylové zákony. Máte radost, že Vám teď začíná dávat celá Evropa za pravdu? Že si můžete sednout a s úsměvem vykládat, vidíte, já jsem vám to říkal? 

Jeden můj kamarád mi říkal, ty už nemusíš, Miloši, nic jiného dělat. Můžeš jenom jednou za čtrnáct dní vystoupit a říci, já jsem vám to říkal, a skončit. Ne, není to pravda, člověk má pracovat dál. Pokud mi Evropa dává v něčem za pravdu, tak to není jenom migrační krize, ale například také zrušení sankcí proti Ruské federaci. Nevím, jestli jste si všiml, že francouzský ministr hospodářství Macron před pár dny prohlásil, že tyto sankce mohou být zrušeny v polovině letošního roku. No, a Francie je dostatečně silná země, aby se její názor bral v potaz. 

Názor na uprchlíky rozděluje Česko jako Sparta a Slavia. Buď je člověk sluníčkář, nebo xenofob. Nic mezi tím. Nepřispěl jste k tomu dělení? 

Pane redaktore, pokud bych měl použít Vašeho přirovnání, tak přístup k migrantům rozdělil lidi na, dejme tomu, Spartu a Dolní Kotěhůlky. Nebo, abych neurazil Slavii, tak Slavii a Dolní Kotěhůlky. Tam je ten nepoměr velmi výrazný. Fifty-fifty to není ani náhodou. Někdy se říká "lidovecké rozhodné možná". Znáte ten výrok? Ano? No výborně. Vy mi radíte, abych říkal "lidovecké rozhodné možná". Já přece nikoho neurážím, když cituji islám, když cituji naprosto konkrétní súru. Stačí si přečíst korán, abyste si ověřil, že ta súra je citována správně. To není urážka, když citujete ideový základ někoho, s kým nesouhlasíte. Stejně jako když citujete třeba soudní pravidla, kde žena má poloviční hodnotu při svědectví před soudem oproti muži. Takže jsem si nevšiml, že bych kohokoli urazil. Vrahy, teroristy nelze urazit. Toho, kdo postřílí desítky nevinných civilistů, a Vy konstatujete, že je vrah, přece tím slovem vrah neurážíte. Jenom konstatujete skutečnost. 

Jistě dobře víte, že tak jsem to nemyslel. Že jsou lidé, kteří Vašim slovům přikládají velkou váhu. Pak se vedle Vás objeví Martin Konvička, jenž mluví o mletí lidí na masokostní moučku. Při návštěvě Jihomoravského kraje jste hovořil i o „prolamování politické korektnosti“. Moje dcera je tmavé pleti, chcete-li, černoška. A já mám velké obavy, že na ni někdo v rámci onoho „prolamování politické korektnosti“ začne hulákat třeba „negře“ a všem to bude připadat v pořádku. Vy z toho obavu nemáte? 

To je něco podobného, jako kdybyste prohlásil, vy bijete v Americe černochy. Víte, co zlomilo americkou averzi vůči černochům? Film Hádej, kdo přijde na večeři s Katharine Hepburnovou a Spencerem Tracym, kde hrál tu černošskou roli Sidney Poitier. Čili nesuďme lidi podle toho, jakou mají barvu pleti, jaké mají náboženství, ale suďme je podle toho, jak se chovají. Nu, a já pokládám za naprosto primitivní odsuzovat někoho třeba zrovna za tu barvu pleti. Víte dobře, že jsem velmi výrazně vystupoval na podporu vietnamské komunity. Nevím, zda si pamatujete, že kdysi se Vietnamcům říkalo „rákosníci“. Dokázali se ale skvěle integrovat v naší společnosti. Takže suďme nejen jednotlivce, ale i celou komunitu podle toho, jestli má tuto asimilační schopnost, nebo ne. 

Dobře, pojďme k poslednímu tématu. V září jsem se Vás ptal, za jakých okolností byste znovu kandidoval na prezidenta. Odpověděl jste mi, že v případě, že se boje zúčastní osobnosti, kterých si hluboce nevážíte. Dva roky před volbou se hlásí první adepti, Vladimír Dlouhý, Zdeněk Škromach, Jiří Pospíšil a kandidaturu nevylučuje ani Jiří Dienstbier. Už máte z tohoto pohledu o kandidatuře jasno? 

Každé rozhodnutí je multifaktoriální. Uvedl jsem Vám jeden faktor a na něm trvám. Ale stejně tak bude dalším faktorem například můj zdravotní stav nebo důvěra či nedůvěra voličů. Protože, jak víte, panská láska po zajících skáče. A totéž se dá říct i o lásce veřejnosti. Čili z těch jmen, která jste uvedl, bych bez uvedení konkrétních jmen konstatoval, že dva lidé v tomto setu splňují tu podmínku, že si jich hluboce nevážím. Myslím, že si snadno domyslíte, o koho jde. 

Jiřího Pospíšila s Jiřím Dienstbierem je asi zbytečné jmenovat. Nicméně nedávno jsem zaslechl bonmot, Miloše Zemana může v příští prezidentské volbě porazit snad pouze alkohol. Co tomu říkáte? 

Na Vaše zdraví, pane redaktore.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Týden, 1. února 2016