Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Putin podrazil Zemana. Rusové na Česko kašlou, říká Štěpán Kotrba a rozebírá Čínu, její budoucnost a našeho prezidenta, který ukázal Západu

Podle analytika Štěpána Kotrby dochází k výraznému ochlazení mezi Pražským hradem a Ruskou federací. Naopak je prý dobře, že dochází k navazování dalších vztahů s Čínou. Kotrba pro ParlamentníListy.cz vysvětluje podrobnosti čínské cesty současného vývoje a vrací se též k záležitosti, kde zanechal svou osobní stopu – k odporu proti stavbě radaru v Brdech.

  • putin-podrazil-zemana-rusove-na-cesko-kaslou-rika-stepan-kotrba-a-rozebira-cinu-jeji-budoucnost-a-naseho-prezidenta-ktery-ukazal-zapadu

 

Pro Český rozhlas jste namluvil komentář o ceně čínských investic. Stručně jste sdělil své znepokojení z faktu, že Čína vítězí nad Evropou v kategorii levné práce a vyjádřil jste naději, že z ekonomických problémů se dostane díky možnosti odbytu právě v Číně. ,,Čína má Česku co nabídnout. A kupodivu to chce nabídnout. Nyní hodlá investovat svůj předchozí zisk z expanze do bohatých západních zemí v Česku, neboť si tím sníží náklady na dopravu zboží do Evropy, což pro ni nejspíš znamená víc než ona levná práce. Hodlá pak razantně vstoupit na evropský trh. Česko je nejvýchodnější země se západní kvalitou infrastruktury a kvalifikovanou pracovní silou. Může být branou k asijským trhům...“Popravdě, jak nám může pomoci stále ještě rozvojová země, jejíž značná část obyvatelstva žije pořád v chudobě pro nás nepředstavitelné?

Právě tím, že „značná část obyvatelstva žije pořád v chudobě pro nás nepředstavitelné“. I když s tou „značnou“ částí už nemáte až tak moc pravdu… Chudoba ano, ale už ne „pro nás nepředstavitelná“. Je to tím, že vláda (a politická strana, jejíž je to vláda) chce tento stav postupně měnit. K lepšímu. A mění ho už řadu let. Schválně neříkám, že je to komunistická strana, protože čínská komunistická strana je spíš čínská státně monopolně kapitalistická strana… Zejména svým (a)sociálním programem. Prozatím to není komunistická, ani socialistická politika. Je to socialistická politika s čínskými rysy, při které se mnohým podlamují kolena únavou a mnohým kručí v žaludku hlady. Zvenku nicméně viděno, je to dlouhodobě úspěšná politika.

Čína hodlá z přebytků levné práce, které za posledních čtyřicet let nevyplatila svým občanům jako sociální benefity (v rozporu s cíli komunistických stran) – říkejme tomu zisk z exportu po realizaci „čtyř modernizací“ stanovených Čou En-lajem před padesáti lety (rozvoj zemědělství, průmyslu, národní obrany, vědy a techniky) a po „kai fang“ – otevření země za Teng Siao-pchinga a následně za Ťiang Ce-mina – investovat do svého dlouhodobého, trvalého rozvoje. Byla to právě strategie využití levné práce a otevírání se světu, která umožnila aktivní a asertivní zapojení Číny do globální ekonomiky. Díky tomu se z extrémně chudé země stala v pravém smyslu slova země rozvojová a začal se realizovat Si Ťin-pchingův „čínský sen“ socialistického tržního hospodářství – sen o čínské prosperitě, kolektivním úsilí, socialismu a národní slávě.

Jak naplňování toho snu popsat?

Čínští komunisté kupodivu našli kung-fu cestu vítězství nad kapitalismem pomocí kapitalismu. Navenek jak tvrdě, tak měkce, jak agresivně, tak umírněně. Bojové umění. Dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací… Kung-fu je 1500 let staré šaolinské umění „Pěti starců“, je to životní postoj skrytý v dualitě jin a jang, kde temnota a světlo nemohou existovat jedno bez druhého, kde uklidňující pasivní síla je vždy vyvažována dynamikou tvořivé síly. A naopak. „Jsou to principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…“, učil středověký konfuciánský filosof Tung Čung-šu.

Od roku 1978 se ekonomický výkon Číny zdesetinásobil – ze 140 miliard dolarů na 1,4 bilionů dolarů. Dnes je to země s největším HDP po přepočtu dle parity kupní síly. Průměrný HDP na osobu je přitom 9800 USD. To je ta levná práce a pokorná vlastenecká chudoba většiny, díky níž dosahuje Čína masivního exportu a ekonomicky si podmaňuje druhé. Mezi lety 1981 a 2001 klesl počet lidí pod hranicí chudoby (méně než 1,25 USD na den) z 53 % na pouhých 8 %. Juan (renminbi) se nyní stal čtvrtou nejužívanější světovou měnou. Naposledy Číňané koupili řecký přístav Pireus. Čína má plán do roku 2049, k 100. výročí založení lidové republiky. Čína očekává růst střední třídy o 500 milionů lidí do roku 2025, dokončení urbanizace pro 70 procent obyvatel do roku 2030 a ví, že chudé okolí podél jejích hranic ji už izoluje a brzdí. A nejvíc ji izoluje chudoba a záměrně provokovaná nestabilita Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu. Ví, že zdroje, které jsou na jejím území, jí k udržitelnosti růstu nestačí. Většina zdrojů pro rozvoj Číny je na ruské Sibiři a Dálném východě, v Afghánistánu či v zemích bývalého Sovětského svazu.

Co dělá Čína tak výrazně jinak než Západ?

Víte, v Číně se díky „nekonkurenčnímu komunistickému kapitalismu“ plánuje. Rozvoj znamená dálnice, železnice, optické kabely a produktovody. To jsou centrální koordinované investice, přesahující jedno volební období a přesahující možnosti jakékoliv kooperativní ekonomiky s proměnlivou politickou strukturou, jako jsou třeba EU či USA. Dlouhodobý plán rozvoje Číny, rozdělený na pětiletky, obsahuje program na celé toto století. V tom se Čína liší od Evropy. Zde nikdo neuvažuje na dobu delší, než jedno volební období.

Čínský sen má čtyři části: silná Čína (ekonomicky, politicky diplomaticky, vědecky, vojensky); civilizovaná Čína (rovnost a spravedlnost, bohatá kultura, vysoká morálka); harmonická Čína (shoda mezi sociálními třídami); nádherná Čína (zdravé životní prostředí, nízké znečištění). Letos Čína začne realizovat 13. pětiletý plán, který klade důraz na „inovativní rozvoj, koordinovaný rozvoj, zelený rozvoj, otevřený rozvoj a sdílený rozvoj“. Jeho cílem je do roku 2020 zdvojnásobit HDP roku 2010 a dosahovat meziročního růstu ve výši 6 % až 7 %.

To je všechno zajímavé, ale podívejme se na roli České republiky v čínských plánech. Mnozí mají pochybnosti...

Česká republika leží ve středu Evropy a představuje důležitou zemi v rámci iniciativy „Pás a Stezka“. Je pohodlně dostupná železniční, silniční, leteckou i vodní dopravou a disponuje poměrně dobrou infrastrukturou. Česká republika je tradiční průmyslová země se silnou výrobní základnou a disponuje celistvým průmyslovým řetězcem. Česko klade důraz na vědecké a technologické inovace a úroveň a kvalita vzdělání jeho obyvatelstva je obecně poměrně vysoká. Česká vláda zastává politiku volného obchodu, podporuje zahraniční investice a v České republice je poměrně transparentní daňový systém. Dále zde panuje pevný právní systém, poměrně vysoká politická transparentnost a v posledních letech celkově stabilní politická situace. V současnosti se česká ekonomika dobře rozvíjí a zdejší trh nabízí poměrně mnoho příležitostí. Toto hodnocení Česka jsem neprovedl já, ale čínská velvyslankyně v Praze při vysvětlující prezentaci strategie „Pásu a Stezky“.

A to jsou také podle ní důvody, proč Česká republika představuje pro Čínu jednu z klíčových investičních destinací v Evropě.

Země střední a východní Evropy jsou pro Čínu východní bránou do Evropy a Čína již se sedmi zeměmi regionu včetně Polska, České republiky a Maďarska podepsala memoranda o porozumění mezi vládami o společné podpoře iniciativy „Pás a Stezka“. Bylo také rozhodnuto v rámci spolupráce 16+1 zahájit tzv. „Spolupráci tří přístavních oblastí“ na pobřeží Jaderského, Baltského a Černého moře a stabilně postupovat v projektech zaměřených na propojování infrastruktury.

„Pás a Stezka“, což zkráceně znamená Ekonomický pás podél Hedvábné stezky a Námořní hedvábná stezka 21. století, je iniciativa, kterou 7. září 2013 v Astaně, hlavním městě Kazachstánu, představil čínský prezident Si-Ťin-pching. Uvažovaná oblast je domovem téměř 3 miliard lidí a může být největším trhem na světě. Ještě předtím spojila Čínu s nejbližším okolím Šanghajská organizace spolupráce.

Čína silně potřebuje pro plán svého rozvoje v tomto století spoustu zemního plynu, uhlí, ropy, kovy a nerosty. Napojení plynového pole Galkynyš znamená napojení 60 % HDP Turkmenistánu přes plynovod Turkmenistán-Čína na čínskou ekonomiku. Plynovod Kyrgyzstán-Čína či napojení kazachstánského obřího ropného pole Kašagan s 35 miliardami barelů zásob na severu Kaspického moře na čínské ropovody jsou teprve začátky čínského propojování s okolním světem. Klíčovou zemí pro Hedvábnou stezku je Írán. Už před deseti lety zajistila Čína jeho relativní bezpečnost před americkým útokem z moře továrnou na protilodní křídlaté střely dle staršího ruského vzoru. USA zjistily, že jim ani letadlové lodě nepomohou. Nyní, po odblokování embarga, přichází na řadu hospodářský rozvoj tohoto regionu. V prvé řadě nezávislost Íránu na ropě – rozvoj íránského jaderného programu, v druhé fázi export íránské ropy do Číny i do Evropy. Peking, Moskva a Teherán tvoří nyní ruku v ruce ekonomický základ multipolárního uspořádání světa pro 21. století.

A co ta lidská práva, kvůli kterým Miroslav Kalousek skoro prolomil policejní zátarasy a jiní aktivisté měnili čínské vlajky za tibetské? Asi bychom nechtěli, aby nám zde někdo vypínal nejrůznější internetové stránky, a počet poprav v Číně jistě také není zrovna hezký. Proč bychom toto měli chtít?

No, zrušení trestu smrti v Evropě považuji já osobně za chybu, byť nesenou humanistickými důvody. Každá cesta do pekla je dlážděna ctnostnými důvody. Odstrašující a tím i výchovný efekt pro ostatní nesporně trest smrti má. V Číně jsou tresty smrti udělovány soudem po procesu za činy rovnající se velezradě. Zločinné spolčení, korupce a finanční kriminalita, ohrožování státní bezpečnosti, špionáž, obchod s lidmi, ohrožování potravinové bezpečnosti. Z miliardy Číňanů byl uložen trest smrti tisícovce ročně. Myslíte si, že by si v Česku deset darebáků ročně trest smrti nezasloužilo namísto fešáckého kriminálu bez povinnosti pracovat? Třebas ti, kteří rozšiřovali mezi lidi metanol?

K lidským právům: já osobně považuji lidská práva za kulturně podmíněná. Jiné nároky mají obyvatelé zemí Afriky či brazilského pralesa, jiné Čína, jiné Česko a jiné Švédsko. Evropská sociální charta, která je součástí závazných pravidel o lidských právech u nás, deklaruje každému právo na práci či právo na spravedlivou odměnu za práci a na rovné zacházení v zaměstnání bez diskriminace. Zeptejte se českých dlouhodobě nezaměstnaných, českých seniorů či předdůchodových nezaměstnaných, českých trvale nezaměstnatelných Romů, žen na hubené mateřské či lidí bez kvalifikace – na právo na práci a spravedlivou, důstojnou mzdu, za kterou by mohli žít. Zeptejte se českých bezdomovců. Na diskriminaci. Zeptejte se odborářů na cenu práce. Zeptejte se Srby, Jourové či Ratha na právo na spravedlivé soudní řízení – součást evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Některé kultury přiznávají ženám méně práv než mužům. Některé dovolují jejich veřejné kamenování. Přesto je nekritizujeme a čile s nimi obchodujeme. A Kalouskovi či Bursíkovi to kupodivu nevadí. Je to třeba rodina al-Saúdů. Některé kultury oproti tomu dávají lidská práva dokonce i zvířatům a nesmějeme se jim. Šimpanzi už lidská práva mají – ve Španělsku – a pokoušejí se o to i v novozélandském parlamentu a v USA. Dr. Jeff Sluka, předseda Antropologické asociace Nového Zélandu, tvrdí, že nelze mít pochyb o tom, že šimpanzi, orangutani a gorily si zaslouží práva, která byla až dosud vyhrazena lidem.

Není to trochu zbytečná relativizace lidských práv?

Hrátky Eleanor Rooseveltové s Všeobecnou deklarací lidských práv po druhé světové válce a proces Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, známý jako helsinský, byly politickou strategií USA a Rady Evropy ve studené válce k porážce socialismu. A bylo obrovskou chybou Chruščova i Brežněva, že se k této hře přidali. I díky tomu se socialismus utopil v hádkách o tom, čí práva kdo pošlapal a lidé jako Havel si za peníze Západu hráli na oběti. Ve jménu rozvracení socialismu za tupé nápomoci těch, kteří ten systém měli chránit. Teď se Američanům předchozí zbraň vrací jako bumerang. Někteří radikální ekologové tuhle politickou taktiku převzali k ochraně životního prostředí. A možná se USA budou muset rozpadnout na jednotlivá indiánská území. Kolébka demokracie se přece nemůže řídit dvojím metrem… Nebo může?

Uplatnění práva na sebeurčení v radikální variantě znamená, že by většina stávajících států zanikla. Protože prakticky všechny státy vznikly jako výsledek kolonizačních záborů či válek bez ohledu na něčí práva. Proto existuje právo států na územní celistvost a nevměšování do vnitřních záležitostí. Čína si udržuje svoji územní integritu i za cenu násilného potlačení separatistických tendencí některých ze Západu podporovaných Tibeťanů, Ujgurů či dalších národností. Nedivím se, chce-li zůstat Čínou. I to je právo, dané OSN…

Stejně jako Čína se chovají Turecko či Slovensko, vůči kterým Kalousek s Bursíkem neprotestují. Touha Kurdů po svobodném Kurdistánu by přepsala mapu celého regionu – o území by přišlo nejen Turecko, ale i Irák, Sýrie, Írán a možná i Arménie… Stejně tak nebezpečný je historicky nostalgický expanzionismus Osmanů a jejich sen o chalífátu. Pryč je pokrok Atatürkův. Islamisté z ISIL se už těší na stát od Maghrebu po Chorásán – od „země, kde vychází slunce“ až po zemi, kde slunce zapadá.

Stejně oprávněná jako touha Tibeťanů po „free Tibetu“ je touha Albánců po Velké Albánii zahrnující území Černé Hory, Kosovo, část Srbska, téměř polovinu Makedonie a severozápad Řecka. Šéf kosovského parlamentu Jakup Krasniqi, bývalý mluvčí Kosovské osvobozovací armády (zločinecké UCK), ideu Velké Albánie podporuje… Stát narkomafie, který jsme pomáhali legalizovat, nemá šanci na samostatné přežití… Řecký ministr zahraničí Dimitris Avramopoulos ovšem zrušil plánovanou návštěvu Albánie poté, co její předseda vlády Sali Berisha prohlásil, že před sto lety nezávislost získaly „všechny albánské země od Prevezy po Prešovo“. Problém je, že město Preveza, které je dlouhodobě předmětem řecko-albánského územního sporu, se dnes nachází v Řecku.

Proč hovoříme o Albánii?

Česko má s Albánií čilé diplomatické vztahy, ministr Zaorálek hovoří s předsedou parlamentu Ilirem Metou nebo prezidentem země Bujarem Nishanim a podporuje Albánii ve snaze otevřít přístupová jednání k jejímu členství v EU. Podle Zaorálka Albánie v poslední době „prokázala, že pomáhá udržet stabilitu regionu“. Balkán je plný radikálů… Velké chce být i Řecko, Srbsko, Bulharsko… Nikdo to neřekne naplno, ale všichni by pro to cedili krev těch druhých.

Nám nejblíže je touha Maďarů po velkém Uhersku až po Lomnický štít, včetně Burgenlandu, Banátu, Sedmihradska, Malopolského vojvodství, Podkarpatské Rusi, kusu Chorvatska a kusu Slovinska. Dovedu si stejně jako samostatný Tibet představit samostatné sudetendeutsche Sudety i Ostravskou republiku či Stropnického Zelenou trvale udržitelnou republiku Žižkov, ale uznejte, nezacházíme v uplatňování lidského práva na blbost už trochu daleko?

Miloš Zeman podle názoru mnohých táhne Českou republiku k východu. Nejnověji jsme se to dozvěděli od umělců oceněných českými cenami za produkci populární hudby. Řada dalších umělců a politických aktivistů odsoudila Zemanovo počínání, stejně tak činnost české policie během návštěvy Si Ťin-pchinga. Lze s nimi souhlasit?

Ano. Zeman táhne Českou republiku k východu. Aby Západ pochopil, že nejsme jeho kolonie a přestal nás používat jen jako nevyčerpatelný zdroj dividend a levnou montovnu. „Strategii všech azimutů“ však nevymyslel ani Zeman, ani Paroubek, ale generál de Gaulle při poválečném nastavení Evropy. Když mně byly tři roky, Francie vystoupila z vojenských struktur NATO, kam se dosud nevrátila. De Gaulle navazoval spolupráci nejen se Západem, ale i s Východem včetně Číny a Sovětského svazu a klidně zablokoval britskou přihlášku do EU. Podle svého životního kréda „Francie bude veliká, nebo nebude vůbec“. Francie stále je velká a svou zahraniční politiku dělá suverénně. Učme se, jak se dělá suverénní politika ve prospěch vlastního lidu. Nepředposranou ani z Bruselu, ani z USA, ani z Ruska, ani z Číny.

Tupě velmocensky uvažující Putin Zemana nedávno podrazil, Rusko se zachovalo nepochopitelně ignorantsky, když zcenzurovalo Zemanův rozhovor pro Pěrvyj kanal. A chová se tak doteď v mnoha dalších případech. Není to (dnes už bývalým) velvyslancem, je to nepochopením evropského a zvláště specificky českého vztahu k Moskvě. Rusko potřebuje stále mít podřízené a služebné satelity, nepotřebuje mít přátele na principu rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti. Nepotřebuje win-win strategii. A tak vztahy mezi Moskvou a Pražským hradem ochladly. Stejně tak ochladly vztahy mezi Putinem a Lukašenkem. Zbabělost Moskvy před ukrajinskou krizí byla demotivující. Následky bezpohlavní a vypočítavé koketérie s ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem řeší Rusko doteď. Až v Sýrii došlo ke změně a otázkou je, došlo-li by ke změně, kdyby Rusko nemělo v Sýrii vojenský přístav Tartus. V Libyi Rusové žádnou základnu neměli a tak Libyi nechali svou nečinností v Radě bezpečnosti OSN rozvrátit. Takto se nechová velmoc. Takto se chová zesláblá a bojácná velmoc.

Ve zmiňovaném komentáři pro ČRo jste rovněž uvedl, že ruské finance jsou v lepším stavu než evropské. To může být považováno za odvážný komentář vzhledem k tomu, že Rusové byli nuceni v důsledku cen ropy seškrtat i řadu sociálních výdajů. Nevadí vám to coby sociálně smýšlejícímu člověku?

Při geopolitickém uvažování nehledíte na spekulativní pokles cen ropy a sociální luxus, ale na schopnost ekonomiky přežít krizi v prudce se měnícím prostředí. To Rusové dokázali v míře nevídané. Oč víc si utáhli opasek při západní manipulaci s cenami ropy a prodlužovaným embargem EU za situace, kdy museli restrukturalizovat výrobu, jejíž součást byla na Ukrajině a investovat do svého angažmá v Sýrii, o to víc si udělali prověrku opravdových přátel a lokajů nepřátel. Mě ale zajímá celkový vládní dluh v procentech HDP. Rezervní zásoby zlata a platiny pominu. U Ruska je celkový vládní dluh 10,8 % ruského HDP, Čína má dluh 41 %, Česko 41,5 %, Německo 81,9%, Francie a Británie 90,2 %, Belgie 101,1%, USA 106,5 % a ubohé Řecko mělo 161,3 %. Pravilo MMF. Úroveň 37,2 % zveřejněná nyní ČNB za rok 2015 řadí Českou republiku do skupiny nejméně zadlužených zemí Evropské unie.

Rusko má stále klíčové suroviny, nejen ropu a plyn. Evropa ne. USA velmi omezeně. Rusko má silný státní sektor, nesvazovaný demonopolistickými směrnicemi Bruselu, schopný masivní intervence ve státním zájmu. Evropa ne. USA ne. Veřejné finance netvoří půjčky od MMF, ale prodaná práce dělníků. Evropa i USA jsou předlužené a mají neefektivní výroby s drahou pracovní silou. Věřitelé mohou chtít své peníze zpět. Co si počne Evropská unie, sužovaná mimořádnými výdaji uprchlické krize a sanací řeckých financí, když jí Rusko vypne na oplátku příděl plynu a ropy? Co si počnou USA, když bude chtít Čína přeformátovat své věřitelské portfolio vzhledem k americké vojenské přítomnosti v Jihočínském moři? Do několika měsíců může nastat další vlna Velké krize. Indikátorů už je víc. Může padnout i americký dolar jako rezervní měna. To jsou faktory, které mohou banksterský kapitalismus položit. A zbudou ty suroviny, továrny a práce. Silnice a železnice. Vodárny a přehrady. Domy. Ne machinace na burze a nuly v počítačích bank v daňových rájích.

Od některých aktivistů, kteří tvrdí, že bojují s ruskou propagandou, slýcháváme, že jejím prvním vítězstvím byl úspěšný odpor proti radaru USA v Brdech. V té věci jste byl činný i vy. Co k tomu říci?

Že hloupost je branou k neúspěchu.

Oni „někteří aktivisté, bojující s ruskou propagandou“ by si měli kvalitně analyzovat chování tehdejších aktérů boje proti radaru. Aby se neblamovali. Nebylo ruské propagandy. Nicméně byla kontrapropaganda, vysvětlující a nemaskující americkou propagandu vůči Íránu i vůči Rusku. Ta byla ale česká.

USA si myslely, že jsme kolonie, kde stačí Paroubkovi slíbit diplomatické lobby za vítězství ve volbách a najmout pár amerických židů, kteří pracovali pro Billa Clintona a Tonyho Blaira na volební kampaň, a on se vděčností pokloní k zemi. Paroubek se poklonil. Clintonem ani Blairem se nestal. Ale pak ho donutili se narovnat. To co stačilo u Bursíka, nestačilo v případě ČSSD. Ačkoliv Paroubek byl původně pro radar, většina sociálních demokratů si uvědomila rizika tohoto jaderného hazardu. On to byl jaderný hazard. Protože Brdy se mohly stát cílem preventivního či prvního úderu. A členové ČSSD se neptali svých stranických bossů, ale pohrozili jim odvoláním či nezvolením, když budou radar podporovat. A politici ČSSD poslechli. Poslechli nakonec i politici Strany zelených. Americká agentura, která pracovala pro Paroubka, pracuje nyní pro Babiše. Bůh mu pomoz.

O hlouposti Američanů vypovídají Wikileaks. Nejdále se dostali k poslancům Hamáčkovi či Svobodovi. Ale už netušili, kdo poslancům připravoval odborné podklady a o čí názor se poslanci opírali. Američané hnutí Ne základnám ani jeho protagonisty nezaregistrovali. Přehlíželi je jak krajinu. Vůbec netušili, kdo proti nim stojí. S jakou kvalifikací, s jakými argumenty a s jakými možnostmi mediálními. Američané si mysleli, že hlas Ameriky poslouchají Češi v České televizi jak slovo Boží. Ale to, co možná platilo či platí v Americe, neplatí na českém venkově. A už ani v Praze. Existovaly paralelní síťové informační kanály. Existovali nezkorumpovatelní novináři. A existovali odborníci, kteří odmítli lhát s USA, jen aby nemuseli říkat pravdu s Ruskem.

Rusko na Česko kašlalo stejně, jako na něj kašle dnes. Chová se stále stejně. Tehdy řešilo si svůj velmocenský konflikt brežněvovským způsobem po červeném telefonu s Bílým domem a vyhrožovalo balistickými raketami Iskander poslední generace v Kaliningradu přes Itar-Tass. Zástupce ruského vojenského přidělence, se kterým jsem se tehdy jako člen redakce Armádního technického magazínu ATM setkal na zbrojní výstavě IDET, věděl o technologii toho radaru stejný kulový, jako plukovníci české armády. Což je tristní. Čekal bych u specializovaného diplomata větší domácí přípravu i asertivitu. Nicméně nedočkal jsem se. Tolik o ruské propagandě. Rusové byli z odborných informací, které byly v Praze zveřejněny, překvapení stejně, jako čeští poslanci, kteří se ptali ministra a nedostali odpověď, ačkoliv byli členové branně bezpečnostního výboru. Tato americká hloupost podkopala důvěru poslanců i lidí nejvíce. Protože všem docvaklo, že za tím bezradným manévrováním byla lež.

Ministerstvo obrany a česká armáda byly partou diletantů či prodejných darebáků. Svých partnerů v NATO se měli ptát a neptali se. Měli vyžadovat exaktní odpovědi a nevyžadovali je. Spokojili se s tím, co jim nabulíkovali Američané v PR brožurkách Strategické obranné iniciativy a to papouškovali. Aniž by jedinkrát zapochybovali. Argumentovali falešně a byli usvědčováni ze lži i z neznalosti. Takže plukovníci i generálové byli opakovaně veřejně k smíchu. Protože kdyby znali technické parametry, zejména impulsní výkon radaru, typ raketových sil a aktuální vývoj této technologie v USA, museli by znervóznět a ptát se po taktickém užití, které bylo pro Brdy a veřejně deklarované použití systému zcela nesmyslné. To je jako kdybyste pro lov kachen použili rychlopalný kanón Vulcan. Vyšel by najevo pravý účel této zbraně. Kachny to nejsou.

Celá kampaň byla dílem naprosto spontánně vzniklé a síťově kooperující koalice občanů, většinou propojených internetem, kterou na rizikovost upozornil veřejným kanálem jeden český vojenský rozvědčík v USA. Všichni měli cíl nebýt cíl. Vzpomněli si i na to, že žádná raketa není mírová. Ani ta americká v polských silech. To je naučilo západoevropské mírové hnutí 70. a 80. let minulého století, protestující v Německu, Velké Británii, Itálii a dalších západoevropských zemích proti rozmístění raket Pershing II na hranici s Varšavskou smlouvou. Inspirací byly „Ženy z Greenham Common“ i guru německé strany Zelených Joschka Fischer, v mládí člen skupiny Revolutionärer Kampf. Jsme součástí NATO, aniž se nás kdo ptal, a neseme odpovědnost. I za rozhodnutí, která jsou tak špatná, jako bylo toto. Jít na porážku mlčky zvládnou jen krávy.

Byli to většinou vojenští specialisté v důchodu, kteří si tu odpovědnost uvědomovali. Mnozí z nich byli špičkoví radaroví odborníci, kteří se podíleli na vývoji či obsluze radarů vojsk Varšavské smlouvy. Nebo to byli bývalí diplomaté či důstojníci raketových vojsk. A že bylo Československo radarovou velmocí, o tom nepochybujte. Klíčové znalosti oboru jsou zde dodnes, i když o některých už v USA vědí… Toto jsou zbraně vědy, toto jsou zbraně budoucích válek. Vlnové zbraně byly jednou kategorií strategických zbraní, o kterých v Americe dlouho jen snili. A dlouho, velmi dlouho nebyli schopni protistraně konkurovat. K užití těchto zbraní nakonec nikdy nedošlo, mimo několika „pokusných“ incidentů, většinou na čínsko-ruské hranici.

K fyzikům a bývalým vojákům, kteří přísahali věrnost československému lidu a ne NATO, se v odporu proti nové vojenské okupaci přidali míroví aktivisté a někteří levicoví intelektuálové. Takže se bylo možné podívat na různé odborné aspekty problému: na taktické užití, fyzikální působení radaru, balistiku a výkon raketových motorů Íránu, na arzenál zbraní „darebáckých“ států, na mezinárodně politické aspekty i na vliv na životní prostředí. Za velkou pomoc je nutné poděkovat Greenpeace. Plné ekonomické i lidské nasazení při okupaci kóty 718 ve vojenském újezdu Brdy, stejně jako slogan „Máme cíl nebýt cíl“ byly jejich zbraněmi, zejména vůči farizejskému vedení Strany zelených. Některé argumenty o ochraně životního prostředí Brd sice byly falešné, ale ne všechny. Naftový pohon generátorů, pohánějících radar, by byl pro brdskou přírodu zničující.

Klíčové informace včetně technických plánů radaru i raketových sil dodalo aktivistům „Ne základnám“ americké ministerstvo životního prostředí. Nevědomky. Díky tomu bylo možné argumentovat přesně a věcně, díky tomu bylo možné zpochybnit argumentaci české armády, bývalého náměstka ministra obrany USA Philipa Coyla a amerického vojenského experta profesora Theodora Postola z MIT, který byl poradcem Baracka Obamy. Bez ideologických keců a nesmyslného vlasteneckého PR, které vládě za drahé peníze organizoval tabákový lobbista Klvaňa. Dnes si dokonce myslím, že Klvaňa byl tajným spojencem protiradarových aktivistů, protože každý jeho krok se obracel proti němu a on si předchozí porážky nevyhodnotil.

No, íránští ajatolláhové nenašli zázračný motor do svých raket, který by jim umožnil vystřelit tunovou nálož tak, aby byli s to ohrozit Prahu či Berlín, nevystřelili na Evropu vůbec žádnou střelu. Proč také? Nemělo by to smysl. Američtí generálové utratili nesmyslně miliardy amerických daňových poplatníků ve prospěch amerických zbrojařů, vystřízlivěli z nerealistických očekávání SDI a nechtějí už strefit tenisák ve stratosféře. Rusové mají své chytré Iskandery, které by stejně „deštníkem“ pronikly, a přesto je nepoužili. Proč také? Nemělo by to smysl. Nepočítáme-li západní mejdan na Majdanu a to, co následovalo v Donbasu a na Krymu, v Evropě je prozatím mír.

A to je to podstatné. Všem, kteří přispěli, patří čest a chvála.

Bylo to po dlouhé době první vítězství široké fronty obyčejných lidí nad mocnými tohoto světa. Druhým vítězstvím lidí nad zkorumpovanou mocí bylo vítězství Miloše Zemana v přímých volbách. Lid se teprve učí nesouhlasit. Ale už to předpovídá revoluční atmosféru.

Česká sociální demokracie se pere s případem dluhu vůči bývalému advokátovi Zdeňku Altnerovi. Není to tak trochu chyba Miloše Zemana, pod nímž se smlouva s Altnerem uzavírala?

Právo není morálka. To za prvé. Zaplatit za výhru deset procent ceny teoreticky prohraného sporu je dobrý kauf. Nezaplatit je sviňárna. Desátek je běžný už od Kristových dob. To za druhé. Sociální demokraté uzavřeli výhodnou smlouvu, ve které neplatili Altnerovi palmáre bez ohledu na výsledek, ale cílovou prémii – podíl z výhry. Zeman zaplatit chtěl, protože moc nevěřil ve výhru ani ve spravedlnost při takto výrazně politickém procesu. Bylo před volbami, volební vítězství ČSSD na dosah a Kočárník se pokusil o tah koněm. ČSSD mohla zaplatit pouze 18 milionů, kdyby byli sociální demokraté féroví a závistivě nechytračili. Ale Zemanovi nástupci už chytračili. A Altner se naštval. Divíte se mu? Já ne. O iluze jako právník 90. let musel přijít už dávno. Kdyby nic, tak právo nestudoval nadarmo.

Zda je výsledek dnes pro ČSSD přiměřený nebo ne, je sporné. Vítězství Altnera zachránilo Lidový dům, ze kterého už stejně polovinu prodala ČSSD Rakušanům na stavbu hotelu. Sociální demokraté si zachovali hotovost tak, že mohli být vůči ODS při všech kampaních konkurenceschopní. A přežili doteď, zatímco ODS se potácí na hraně volitelnosti. To je myslím hlavní.

Při seškrtaném rozpočtu se sociální demokraté budou muset spolehnout na sebe a činy, které vykonali pro lidi, ne pro mocné tohoto světa. Budou se muset spolehnout na každého člena, který bude ochoten zaplatit provoz aparátu tisícovkou z platu, zaplatit či vylepit plakát v kampani, případně se postavit na náměstí a obhajovat politiku Sobotky, Zaorálka, Dienstbiera, Marksové, Valachové, Mládka. Tváří v tvář lidem, kteří ho znají a vědí, jestli je to prohnaný darebák nebo poctivec. Sociální demokraté budou muset obhajovat existenci narkostátu Kosovo, Sobotkovu adoraci atlantického partnerství a Zaorálkovy sankce proti Rusku, Tvrdíkovu čínskou vlajkoslávu, Marksové pouhou stovku důchodcům, ožebračování Řecka věřiteli, německou vstřícnost k migrantům včetně kvót, stíhání Konvičky, Valachové inkluzi ve školách, Mládkovo TTIP. Najdou se odvážní, „čelem k masám“?

Moje babička říkávala, že všechno zlé je k něčemu dobré. Každý člen teď bude Sobotkovi dobrý. A každý člen o něm a jeho politice bude vydávat svědectví. Možným voličům. Najde Sobotka dost pokory, aby se omluvil za hlupáky ve vedení sociální demokracie a někdy i za zradu sociálně demokratického programu? Najde sílu, aby vyhodil některé stávající ministry, nahradil je lidmi s mozkem v hlavě a obsadil kandidátku autentickými levicovými kandidáty? Anebo bude pokračovat v bezpohlavní rétorice a pouhém managementu státu bez politické jiskry?

Počítá se výsledek. Tak si na něj počkejme. Nebude to dlouho trvat.

ZDROJ:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Putin-podrazil-Zemana-Rusove-na-Cesko-kaslou-rika-Stepan-Kotrba-a-rozebira-Cinu-jeji-budoucnost-a-naseho-prezidenta-ktery-ukazal-Zapadu-430283

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#1 Bus Bělojar 2016-04-13 07:23
To se zase jednou předvedl nějaký pan anal lick it(pardon analytik) Kotrba. Lidi prosím vás,ani ten článek nečtěte.Úplně zbytečný nesmyslný článek,hlavně schválně takhle dlouhý a plný naprostých hovadin. Je vidět,že někdo z Parlamentních listů nám sem přeposílá jejich odpadky.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře