Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.: Pre pracujúcich zostáva stále menej príjmov z vyrobeného bohatstva! Mladí sú obeťami ideologickej manipulácie! Rozhovor s profesorom sociológie o problémoch doby
- Podrobnosti
- Doporučujeme / CFP! doporučuje|
- 9. srpen 2019|
- Jan Keller, Lukáš Perný|
- 5335 x
Po rozhovore s českým filozofom Michaelom Hauserom vám prinášame ďalší rozhovor s významnou osobnosťou, ktorý bol vytvorený špeciálne pre DAV DVA. Je nim významný český sociológ Jan Keller.
Profesor PhDr. Jan Keller, CSc. je moravský sociológ, filozof, publicista, environmentalista, ktorý bol v rokoch 2014 až 2019 poslancom Európského parlamentu a od prezidenta republiky získal medailu za zásluhy v oblasti vedy. Rozhovor spracoval Lukáš Perný.
Lukáš Perný (ďalej LP): Pán profesor, vašu tvorbu evidujem snáď od prvého stupňa vysokej školy, kedy sa mi vaša kniha dostala do osnov predmetu sociológia. Niekoľkokrát som vás aj citoval vo svojich štúdiách. Keby ste mohli zhrnúť svoj pohľad na súčasný svet sociálnej nerovnosti ako sociológ, čo presne by ste povedali človeku, ktorý nečíta knihy, no intuitívne chápe, že súčasný systém nie sociálne spravodlivý?
Jan Keller (ďalej J. K.): V současné době, která trvá už několik desítek let, se protnuly dva významné procesy, které spolu úzce souvisí. Jednak se v rámci kapitalismu přesouvají příjmy a majetky k velkým rentiérům. Výroba zboží a poskytování služeb přináší stále méně ve srovnání s výnosem obrovských rodinných majetků. To mimo jiné znamená, že na ty, kdo žijí z práce, zbývá stále méně příjmů z nově vyrobeného bohatství ve srovnání s těmi, kdo žijí z velkého, především finančního kapitálu.
Jan Keller (ďalej J. K.): V současné době, která trvá už několik desítek let, se protnuly dva významné procesy, které spolu úzce souvisí. Jednak se v rámci kapitalismu přesouvají příjmy a majetky k velkým rentiérům. Výroba zboží a poskytování služeb přináší stále méně ve srovnání s výnosem obrovských rodinných majetků. To mimo jiné znamená, že na ty, kdo žijí z práce, zbývá stále méně příjmů z nově vyrobeného bohatství ve srovnání s těmi, kdo žijí z velkého, především finančního kapitálu.
Druhý proces spočívá v tom, že zmizely třídy, či alespoň třídní povědomí, a nastoupilo stále tvrdší individuální soupeření o získání a udržení aspoň jakéhosi místa ve společnosti. Zatímco velké majetky se promyšlenou rodinnou politikou spojují, veškerá konkurence se přenáší na ty, kdo toho moc nemají. Ti spolu urputně zápasí o drobky, přičemž ti nahoře je chválí za jejich dynamičnost, flexibilitu a adaptabilitu. Souhrnně se těmto neblahým procesům říká „modernizace společnosti“.
L.P.: Množstvo mladých ľudí, u nás, a predpokladám že, i v Českej republike, inklinuje k neoliberálnej ideológii, ktorá je v konečnom dôsledku aj pre nich samých deštruktívna (spoplatnenie zdravotníctva, školstva, strata sociálnych práv atď.). Vy dlhodobo demaskujete a bojuje proti neoliberalizmu. Prečo sa toto z hľadiska sociologického deje?
J.K.: Panuje nesprávné přesvědčení, že kapitalismus je ze své povahy konzervativní systém. Ve skutečnosti je kapitalismus svým způsobem velice dynamický, místy až „revoluční“. Ničí na cestě za vyšším soukromým ziskem všechno, co maximalizaci profitu brání. Už zhruba od šedesátých let 20. století k tomu využívá ideologii, která konvenuje mladým lidem. Klade důraz na neohraničený rozvoj touhy, kritizuje každou autoritu, která by mohla touhu jakkoliv omezovat, a živí v lidech představu neomezené volby.
To přesně odpovídá mentalitě mladých lidí. Také oni si chtějí užívat touhy bez hranic, kritizují zcela přirozeně autoritu počínaje tou rodičovskou a odkládají svoji dospělost, protože dospělost znamená, že určité volby (rodinné, profesní aj.) jste už učinili, takže se vám prostor možného snížil. Kapitalismus použil mentalitu adolescentů v podobě reklamních hesel konzumní společnosti. Neučinil tak pochopitelně kvůli modrým očím mladých lidí, ale proto, aby zvýšil příjmy majitelů a akcionářů. Není jednoduché tuto fintu prohlédnout, protože v roli propagátorů touhy, kritiků autority a zastánců neomezené svobody vystupuje právě od 60. let 20. století takzvaná nová či také kulturní anebo liberální levice.
Její „myslitelé“ fungují jako užiteční idioti expanze velkého kapitálu za jakoukoliv hranici. Snažím se to popsat v připravované knize „Společnost věčného mládí“. Nekritizuji v ní mladé lidi, ale ukazuju, proč byl vybudován kult mládí a jakým způsobem je používán k ovládání pracujících všech generací.
L.P.: Ktoré vaše knihy by ste odporúčali našim čitateľom ako najinšpiratívnejšie a najobľúbenejšie?
J.K.: Myslím si, že sociologicky se mi nejvíce podařila knížka Tři sociální světy a po stránce literární knížka Odsouzeni k modernitě.
L. P.: Aký je vás postoj k utópii? Veríte v sociálnu emancipáciu ľudstva alebo pripúšťate aj možnosť deštrukcie celej planéty? Súčasné problémy vrátane environmentálnej krízy napomáhajú skôr druhej možnosti. Venujete sa dlhodobo aj environmentalizmu. Dokáže sa ešte ľudstvo zachrániť pred vlastnou skazou?
J. K.: Přestal jsem pořádat přednášky o environmentálních problémech, protože končily vždy stejně. Někdo z publika se pochopitelně zeptal na to, jaké mám řešení. Když jsem řekl, že řešení neznám, vyčetl mi, proč tedy o těch věcech vůbec mluvím, jestliže nedovedu ukázat správnou cestu. Když jsem nějaké řešení navrhnul, okamžitě mne někdo okřiknul, že chci lidem vnucovat svoji pravdu Takže už nikomu raději nic nevnucuji a o environmentálních problémech nepřednáším. A tak aspoň ve zkratce. Planetu ničí jednak konzum bohatší části lidstva, jednak populační exploze chudší části. Když kritizujete nezodpovědné chování konzumní společnosti, obviní vás, že chcete brát lidem ve výběru a ohrožujete tím jejich svobodu. Když kritizujete chování těch chudých, obviní vás z malthusianismu. Když k tomu ještě dodáte, že řešením není přestěhovat chudé na území těch bohatších, jste rasista a fašista. Prostor pro věcnou analýzu tady není prakticky žádný. Pořád si lámu hlavu, komu taková situace vyhovuje.
L. P.: Pôsobili ste taktiež v Europarlamente. Moja zásadná otázka nie, je vôbec možné presadiť štrukturálne sociálnu politiku v „globálnom svet-systéme“ (Wallerstein) založenom na voľnom trhu?
J. K.: Když jsem tam v roce 2014 šel, naivně jsem se domníval, že Evropská unie je schopna a ochotna ubránit své členy před tlaky globálního kapitálu, nadnárodních firem a velkých financí. Když jsem se ze svých iluzí vyléčil, vyvodil jsem z toho dva důsledky: V knížce Evropské rozpory ve světě migrace jsem se snažil popsat, jak funguje EU ve skutečnosti. Tou druhou věcí bylo, že jsem si pečlivě sbalil věci, abych v Bruselu nic nezapomněl, protože mi bylo jasné, že se tam už nikdy nevrátím.
L. P.: Fukuyama nedávno prehodnotil svoje tvrdenie o liberálnej demokracii ako konci dejín a pripustil možnosť socializmu. Ako vnímate tento jeho obrat?
J. K.: Fukuyamovi nevěřím ani to, že se jmenuje Fukuyama. Jeho esej o vítězství liberalismu bylo něco tak neskutečně tendenčního, nepodloženého a naivně propagandistického, že vůbec nejsem nadšen, bude-li nyní zrovna on hlásat něco o příchodu socialismu. Když to říká Fukuyama, přestávám v perspektivy socialismu věřit.
L. P.: Bude to síce ťažko zodpovedateľná otázka, ale v najnovším čísle DAV DVA budeme mať tému „Čo robit?“. Preto sa i vás spýtam, aké praktické kroky má urobiť ľavica v súčasnej dobe?
J. K.: Hlavní úkol zbytků skutečné levice vidím v tom, že si jasně uvědomí, kam zavedla levici tzv. nová levice liberální, jejíž hlavní hesla převzaly sociálně demokratické a socialistické strany. Též podle toho dopadly. Vrátím se k tomu, co jsem říkal úvodem. Kapitalismus ničí v touze po stále větším privátním zisku všechny hranice, autority, normy, zvyky, překračuje stále další morální tabu a vydává to za vyšší stupeň emancipace člověka. Tuto ideologickou práci odvádí právě liberální či kulturní levice. Pravicové strany samy to dělat nechtějí, protože by ztratily tu část svých voličů, včetně dělníků a zaměstnanců, kteří jsou orientováni konzervativně. Jejich konzervatismus přitom samozřejmě není to, co býval konzervatismus původní, tedy podpora nerovností daných rodem, monarchie, církve apod. Konzervatismus normálních, obyčejných lidí má podobu neochoty zříci se svého zakořenění, své místní a národní identity, své kultury.
Liberální levice tyto lidi přesvědčuje, aby se zřekli jakékoliv příslušnosti, náležení a stali se věčnými nomády potulujícími se geograficky, profesně i rodinně ve světě bez hranic, bez zábran a bez identity. Výsledkem je, že se od levice odvrátili a začali volit takzvané populistické strany. Pokud levice nevymyslí něco, co by je přivedlo zpět, může o svém znovuzrození leda tak teoretizovat v nějaké lacinější kavárně.
L. P.: Postavili ste sa proti stavbe americkej základne na území ČR. U nás už dnes funguje logistické centrum NATO, ktoré odhlasovala NRSR (pozri tiež diskusie z NRSR o hlasovaní a komentáre politikov), ale aj prítomnosť cudzích vojakov na našom území (pozri tiež vyslanie príslušníkov ozbrojených síl do Pobaltia), a dokonca i ľavicové vlády podporujú zbrojenie a militantnú politiku USA, v čase, kedy nie sú vyriešené štrukturálne problémy ako zamestnanosť mladých, dostupné a kvalitné bezplatné zdravotníctvo či bytová otázka. Pripájam aj video poslankyne, ktorá sa proti tomu postavila a následne náhodne „zmizla“ z politickej scény…
Ako vnímate tento kontrast investícií do zbrojenia. Podľa môjho názoru, keby sa všetky financie vynaložené na zbrojenie investovali do sociálneho pokroku, tak je na planéte Zem utópia…
J. K.: Naprosto s vámi souhlasím. O tom, jak je dnešní liberální levice trapná, svědčí dva výroky jejích českých představitelů. Sociální demokrat Jakub Landovský, který je českým velvyslancem u NATO nedávno prohlásil, že v NATO nemůžeme být přehlasováni tak jako v Evropské unii. Člověk by si pomalu myslel, že vojenská organizace je demokratičtější než Evropský parlament. Ve skutečnosti v NATO nemůžeme být přehlasování jednoduše proto, že vše, co potřebují, dají nám rozkazem. A druhý příklad: předseda českých pirátů Bartoš se dlouhou dobu vydával za přesvědčeného pacifistu. Když se ho nedávno ptali, zda by jako pacifista byl pro rozpuštění NATO, prohlásil, že v žádném případě ne, protože NATO je, jak všichni vědí, obranná, nikoliv útočná aliance. Jak chcete s takovými „levičáky“ dělat politiku?
L. P.: Ako by znela jediná veta, ktorú by ste zanechali svet a našim čitateľom?
J. K.: Tak takovou větu mám promyšlenu naprosto přesně. Zní: „Bez komentáře“.
L. P.: Ďakujem vám za rozhovor. Snáď mnohé uvedené fakty povedú k prebudeniu mnohých, ktorí si neuvedomujú v akej dobe žijeme.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- V.V. Putin směrem k USA: "Pokud Spojené státy zaútočí na území Íránu, aby podpořily Izrael, podpoříme Írán"
- PODZEMÍ: RUSKÉ VZDUŠNÉ SÍLY ZASÁHLY UMÍSTĚNÍ FRANCOUZSKÝCH ŽOLDÁKŮ VE SLAVJANSKU
- KOZACKÝ RUSKÝ ATAMAN VZKAZUJE MAKRONOVI
- Z Russkoj Vesny (15.4.2024)
- Írán vrací úder. Izrael zasypaly rakety Hizbaláhu.
- Začalo obkličování Časov Jaru, a to ze čtyř směrů
Související články