Pro mnohé z politiků by to měla být povinná četba

Přeložila jste Bílou knihu aneb Pravda o Ukrajině, shrnující porušování lidských práv a právního státu na současné Ukrajině, včetně mnoha zločinů. O březnové prezentaci v Praze jsme v Haló novinách informovali. Jak jste se k překládání vlastně dostala?

Ano, kniha byla vydána v březnu, s pomocí sponzora, který ji financoval, ale později se ukázalo, že to byly osobní plány, jak na sebe upozornit. Byla to také reklama na sociální síť, což je pro mezinárodní dokument nepřijatelné i ze strany jeho autora, kterým je Konstantin Dolgov.

Co vás tedy k překladu vedlo?

Minulý rok v létě, když jsem sledovala dění na Ukrajině, jsem si ve zprávách na internetu přečetla o tom, že v Německu vyšla Bílá kniha mapující dění na Ukrajině. Pak jsem našla rozhovor s autorem překladu, německým občanem, který byl šokován reakcí německých čtenářů, kteří většinu informaci čerpali z televize nebo běžných médií. Našla jsem tento dokument, oficiálně zveřejněný na stránkách Ministerstva zahraničních věcí RF, a čekala jsem, že naše média se o tom aspoň zmíní…

Nestalo se tak. Krátce poté jsem byla pozvána na shromáždění, které se konalo před Úřadem vlády, kde se aktivisté s fotografiemi z místa konfliktu snažili upozornit naše politiky na to, jaká zvěrstva páchá vláda Ukrajiny, podporována evropskými lídry. Byly tam také televizní štáby ČT, Nova, Prima, ale nikdo z nich neprojevil zájem upozornit na to ve svých zprávách. Stejná reakce byla i od politiků (ministrů), kteří přicházeli na zasedání a vyhýbali se pohledu na fotografie hrůzy.

Přiznám se, že mne to velmi znepokojilo, a začala jsem přemýšlet o tom, že naši občané musí vědět o tomto dokumentu, kde jsou zveřejněna svědectví obyvatel Donbasu a celé Ukrajiny o situaci, a mají právo na svůj vlastní názor. Tak jsem se pustila do překladu…

Kde jste se naučila česky? A jaká vlastně byla vaše cesta do naší republiky, v níž již dlouho žijete a pracujete?

Vdala jsem se do Československa v roce 1984. Od té doby jsem tu doma, a přesto, že jsem dávno občankou ČR, není mi jedno, jaký názor se uměle vytváří na mou rodnou vlast. Takže čeština je rodným jazykem mých dětí a doma mluvíme česky. Mám syna a dceru a není mi jedno, v jaké společnosti budou žít oni a jejich děti.

Je to váš první překlad, nebo už máte s překlady zkušenosti?

Víte, ještě dnes se sama divím, že jsem se pustila do překladu. Nikdy jsem s tím neměla zkušenosti, není to ani obor, který bych vystudovala. Pracuji totiž v oboru, který jsem vystudovala doma - ekonomika a finance, jako OSVČ.

Tak jsem si říkala, že hrubý překlad bych zvládla. Pravdou je, že první vydání se úplně nepovedlo a vznikly tam chyby i kvůli nešťastnému výběru písma, které nezná češtinu.

Naši čtenáři a čtenářky mohou mít o Bílou knihu zájem. Kde a jak je možné o ni požádat?

Protože jsem neměla možnost realizace prvního vydání, které mělo především humanitární účel, rozhodla jsem se pro dotisk a výtěžek z realizace bude věnován dětem na Donbase. Chci také poděkovat prostřednictvím vás mým přátelům, kteří mne v tom podpořili a pomáhají s realizací. Chceme, aby se tento dokument dostal k co největšímu počtu čtenářů. Doufám také, že o informace z Bílé knihy projeví zájem i naši politici, pro mnohé z nich by tato kniha měla byt povinnou četbou!

Knihu je možné objednat u mne, mailem: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..">Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Mimopražským čtenářům bude zaslána poštou, osobně ji bude možné vyzvednout na adrese: Komunardů 27, Praha 7. Příspěvek je dobrovolný, minimální cena za knihu je stanovena na 100 Kč.

Bílá kniha, kterou jsem listovala, zachycuje porušování lidských práv na Ukrajině od dubna do poloviny června 2014 a vím, že je to vlastně již druhé pokračování.

Ano, Bíla kniha aneb Pravda o Ukrajině mapuje události za období zhruba od poloviny dubna do poloviny června 2014, a zachycuje již vojenské operace ukrajinské armády a soukromých praporů. Oslovila mne právě tím, že právě v tomto období nám média podávala lživé informace, bez jakýkoliv důkazů, které jsou dnes dokonce dementované i pozorovateli OBSE na Donbasu.

Paradoxem je, že v době, kdy na Ukrajině umírali ruští novináři i novináři a fotografové z Francie a Itálie, kteří odtud podávali informace a riskovali životy, jejich kolegové zde se o tom ani nezmínili. Přitom vraždy ruských novinářů byly odsouzeny i Mezinárodním svazem novinářů. Nejen ruští žurnalisté, i z jiných států EU byli v centru dění.

Mnozí naši reportéři přinášeli »zaručené zprávy« o »agresi« ruské armády přímo z centra Moskvy. Což je zarážející a divím se, že dodnes mají akreditaci a mohou dál vysílat z RF. Na rozdíl od ruských novinářů, kteří jsou celou dobu pronásledováni a vyhoštěni z Ukrajiny.

Jsou mapovány zločiny i následujícího období?

V lednu 2015 byl zveřejněn již třetí díl Bílé knihy. I ten bych ráda pro naše čtenáře přeložila. Chci, aby tato nesmyslná válka brzy skončila a mezinárodní humanitární organizace začaly konat to, co je jejich povinností. Jinak se stáváme součástí zločinů, páchaných na bezbranných lidech.

Žijeme v době rychle se rozvíjejících informačních technologií, lidé mají možnosti čerpat informace, porovnávat, dělat vlastní úsudek. To, co se dnes děje, je alarmující pro celou Evropu a svět. A pokud Evropa a naše politické osobnosti budou přehlížet zvěrstva, páchaná na Ukrajině, za chvíli to může být tady. A příkladem jsou osoby, viděné na pražském Staroměstském náměstí, občané Ukrajiny, kteří byli účastníky Majdanu v Kyjevě v roce 2013. A ti jsou, z nepochopitelných důvodů, chráněné některými našimi politiky.

Jsem především žena a matka a nesouhlasím s politikou, kterou zvolila naše vláda ve vztahu k Ukrajině. Válka skončí, až EU vyzve ukrajinskou vládu, aby konala jako demokratický stát, zatím to, co se děje, lze jednoduše nazvat jako podpora nacismu, popíraní lidských práv a demokratických principů.

Ti lidé, kteří dnes na Donbasu trpí a zažívají všechny hrůzy, které my známe jen z válečných dokumentů, jen řekli své »ne« nacismu a nelegitimní vládě v právoplatném referendu, o kterém dodnes nikdo nemluví a které je samozřejmostí pro demokratický stát, za který je také považována Ukrajina.

Až se zastaví přepisování historie a Evropa oficiálně odsoudí pravé viníky, nemusí se naše republika a další státy EU připravovat na válku, kterou nikdo nechce ani tady, ani na východ od našich hranic, a do které se nás někdo snaží zatáhnout ve svém vlastním zájmu.

Monika HOŘENÍ