Kdyby tato tragédie neměla žádné temné pozadí, nevyrojily by se asi bleskově komentáře těch, kterým je okamžitě jasné, kdo za to může, proti komu budou hrotit své výplody. Jsou to v podstatě mediální lynče, hony na předem označeného pachatele, pochopitelně bez důkazů. Takto vzedmuté hysterické mediální vlny jsou rychle přeměněny na sankce, závazky pomoci, dodávky vojenské techniky. V okamžiku, kdy se ukáže spornost původních obvinění (střelba na Majdanu, sestřelení malajsijského letadla) tak už je stejně vymalováno, plánované akce byly provedeny. To už je vyzkoušená stará vesta, která bohužel dosud do určité míry funguje.
Co se týče variant, je samozřejmě nezbytné neomezovat jejich možnou škálu. Určitým vodítkem může být pověření vyšetřovatele, specializovaného na extremismus. Odtamtud velmi pravděpodobně bude pocházet pachatel, ať už byl najat kýmkoliv. Kriminální podsvětí by asi do fémové vraždy nešlo.
Pokud jde o motivy, je dobré si připomenout, že po smrti Alexandra Litviněnka v britské nemocnici onemocněl v Irsku Jegor Gajdar. Na rozdíl od Litviněnka okamžitě prchl zpět do Ruska – a přežil. Alexej Navalnyj udělal zase všechno pro to, aby v inkriminovanou dobu (před protivládní demonstrací) byl v bezpečí ve vězení. Jakoby tím chtěl napovědět, že tuší, jaká hra se hraje. Že v největším nebezpečí jsou protivníci Vladimíra Putina, ale že v relativním bezpečí jsou tam, kde jim ho Putin přece jen do jisté míry může garantovat.
Ta situace není ničím v dějinách neobvyklým – to dodávám, aby si zbytečně netřepili hubu ti, co hned šermují nějakými konspiračními teoriemi, protože zde jde o staletími prověřené konspirační praktiky. Mnoho detektivních zápletek bylo postaveno na bezvýchodném postavení osoby, které zavraždění jiné osoby objektivně prospělo.
U Putina a Němcova je však ještě další, dynamický moment. Dějiny se totiž odvíjejí a není jeden den jako druhý. I vztah Putina a Němcova se zřejmě vyvíjel, a Putinovo vyjádření o Němcovovi, že si stál za svým, a že se jeho slovu dalo věřit, bylo výrazem dlouhodobé zkušenosti. Možná k sobě měli poslední dobou blíž, než by se někomu líbilo.
Putin navíc hovořil o Němcovovi s respektem, který ale nemohl mít k Chodorkovskému, protože ten slovo nedržel. Je jasné, že nejen na Západě, ale ani u nás tato skutečnost mnoha lidem nic neřekne, protože u nás nemají valnou váhu ani sliby, ani napsané smlouvy. Není tomu tak ale všude na světě.
A ještě jedna věc tu je zajímavá. Němcov prý měl problémy, protože byl žid. Je neuvěřitelné, jak dokážou někteří „komentátoři“ fabulovat. Až dodnes totiž nebylo (ani těmito komentátory) v češtině publikováno, že by Boris Němcov byl žid. Natož že by měl kvůli tomu problém. Což při jejich přecitlivělosti na každý negativní jev v Rusku značí, že tam zřejmě nic takového nebylo, když jim to nestálo za kritickou zmínku. Pouze ti, kteří jsou nějakou temnou silou puzeni, aby otázku židovství stále u někoho zkoumali a sdělovali, se snaží z Němcovovy smrti ještě vyždímat další kapičku jedu.
Může ruská opozice, která si stěžuje na mediální šikanu a útlak, vyrůst v konkurenceschopnou politickou sílu? A jak rozumět prohlášení jednoho z lídrů opozice: ,,Jestli dokážeme zastavit kampaň nenávisti, zaměřenou proti opozici, pak můžeme mít šanci změnit Rusko. Jinak bude hrozit masový občanský konflikt"?
Rozumím tomu tak, že onomu vůdci opozice nic tak nevyhovuje, jako současný stav. Vyvolává-li něčí nenávist, je v médiích. A je jen jedna horší věc, než „být v médiích“: podle Monty Pythonů jí je „nebýt v médiích“. Protože to by pak také mohly začít vysychat sponzorské penízky.
Opozice nedokáže zastavit či ovlivnit charakter kampaně proti ní vedené. Pouze jí hrozbou občanského konfliktu dodává intenzity. Ovlivnit by jí mohla, kdyby se sama věrohodně zřekla lži a nenávisti. Což by ve společnosti, která má plná ústa křesťanství, nemělo být ničím zcela neznámým. Tedy pokud ovšem křesťanství není náboženstvím války a nenávisti, alespoň v jejich pojetí.
Budoucí role Ruska na světové scéně... Diskutované téma. Západní diskurs hovoří o Rusku jako o izolované, zaostalé a poničené zemi, kterou čeká jen stagnace. Alternativní zdroje zdůrazňují ruské hromadění zlatých rezerv, vzrůstající obchod s Čínou, přípravy na realizaci vědecko-technického potenciálu, navazování partnerství v rámci BRICS, Šanghajské organizace a EUrasijské unie a víceméně bagatelizují dopad nízkých cen ropy a sankcí. Kam Rusko ekonomicky míří? A kam míří politicky, když i Lubomír Zaorálek říká, že Rusko se vzdaluje západním demokratickým standardům?
Řekl bych, že Rusko nikam nemíří. Má dost práce, aby svou pozici ustálo. Historicky vzato, se vzrůstající důležitostí surovin vzrůstal tlak Západu na Rusko, okusoval ho chamtivě jak piraňa, se zvyšující se intenzitou. Rusko se bránilo nejprve medvědí, poté hroší kůží, přes níž opravdu ne vždy pronikly ony sofistikované jemnosti, týkající se lidských a občanských práv, protože i ty byly na Západě příliš často v ideální, neimplementované podobě. Vtělený příklad je vždy průbojnější! A proto se ty západní lidskoprávní špílce s velkou pravidelností od té hroší kůže odrážely a s poměrně devastujícím účinkem se vracely zpět na Západ, který tak byl přistižen, že mnohdy sám nedosahuje oněch standardů, které vyžadoval po Rusku. Omlouval to tak, že v případě plné implementace oněch práv v celé jejich šíři by tak poskytl Rusku mnoho prostoru pro jeho zlovolné aktivity, a velmi se čílil, když mu Rusko s jurodivým smíchem odvětilo týmž argumentem, a durdě se zapřísahal, že to nejde srovnávat, že v případě Západu jde o obranu před agresivní ruskou propagandou a perfidní činností jeho páté kolony, kdežto v případě Ruska jde zcela jednoznačně o cenzuru a škrcení lidských a občanských práv. A tak Západ pokračuje ve svém veřejném sebehanobení, protože v době webově sdílených informací už propaganda funguje jen chatrně a jen na ty opravdu nejslabší duchem (anebo charakterem). Ale Západ pouze přitvrzuje a není s ním už vůbec žádná sranda. Tak pokračuje jeho intelektuální, morální, kulturní i materiální úpadek.
Ostatně, trvale udržitelná stagnace může být dočista i výhrou, když se podíváme na hloubku ekonomické a hlavně následné sociální krize západních států, které nikdy netěžily jen ze svého umu a práce. Západ prý přechází ze století depresivního do století narcistního. Tím horší řacha na zbytcích sebedůvěry to bude, až se celý ten napudrovaný nesmysl zhroutí. Apropos, smysl – myslíte si, že je smyslem bytí kombinovat geny vepřů a medúz, aby ve výsledku vepřům ve tmě svítily čumáčky? Řekl bych s úlevou, že zatím Rusko nevypadá, že by sem směřovalo. Někdy je totiž obrovskou výhodou jet pomalu, když se jede blbým směrem.
Na Donbase je zatím relativní klid... Lze čekat, že mír vydrží pár měsíců? Nebo dokonce pár let? Každopádně zbytek Ukrajiny je v bídném stavu- Mezinárodní měnový fond varuje, že jeho operace na Ukrajině může skončit velkým neúspěchem. Ukrajinský proruský akademik Iščenko hovoří o tom, že cílem USA je Ukrajinu zničit a poté pověsit na krk Rusku. Vy jste po podpisu dohod ,,Minsk-2" varoval před tím, aby poslechly ,,zdivočelé hordy", nejsoucí pod kontrolou armády. Též jste varoval, že dohoda je ,,nereprezentativní" a že Kyjev potřebuje válku, aby prosadil potřebné reformy bez kritických ohlasů obyvatel. Jak se Vám věci jeví nyní?
Klid zbraní závisí jak na jejich držitelích, tak na těch, co jim rozkazují. Někdy to jsou titíž – a tam je pak možno předpovědět jistě pouze ozbrojené střety. Mohou být i někdy z vůle (nebo s přihlížením) politiků. Zdá se ale leccos nasvědčovat tomu, že z úrovně politické nebudou (prozatím) přicházet impulsy k ozbrojeným konfliktům. Bylo by to nevýhodné, protože by se tím setřel těžce dosažený balanc. Obyvatelé všech potenciálně konfliktem zasažených stran byli přiochromeni strachem z možného válečného konfliktu, takže nyní budou cálovat svým armádám na nové lampasy, fedrpuše, pozamenty, kyrysy, šavličky a podobně. Na druhou stranu, kdyby konflikt pokračoval, zjistili by lidé, že každý peníz, strčený do těch neumětelských politiků a armádních velitelů je lepší vzít, koupit za něj kořalku a s nepřáteli si to rozříkat jako chlapi.
Neúspěch MMF je zajímavá možnost, ovšem obávám se toho, že Ukrajinu Západ pověsí Rusku na krk nejen vyždímanou, ale i s dlouhodobými kontrakty, které budou z Ukrajiny vyvádět zisky, a kdoví jak tomu bude s vlastnictvím půdy.
Nesmíme ovšem zapomenout na úlohu vzdáleného iniciátora mnoha věcí. USA jsou totiž podle George Friedmana (Stratfor) historicky „válečnickou zemí“. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje. A když to říká tento z nejprestižnějších amerických analytiků, asi na tom něco bude. Spojené státy si na obou světových válkách neuvěřitelně pospravily rozpočet, o amerických privátních firmách ani nemluvě. Vážnou obavu tedy mám z toho, kolik Evropanů se v této situaci nechá zaslepit penězi. Poznáte je docela dobře, právě podle těch peněz.
Dle řady vyjádření plynoucích českým veřejným prostorem se máme bát o naši demokracii, kterou ohrožuje Rusko. Redaktor ČRo Tolčinský tvrdí, že je ,,nutné omezit svobodu slova" za účelem boje s ruskou propagandou. Místopředseda TOP 09 Ženíšek souhlasí a navíc tvrdí, že v českém parlamentu sedí ,,pátá kolona Ruska". Poslanec KDU-ČSL Gabal jde ještě dále a za přítomností zvolených proruských představitelů vidí vliv a propagandu ambasády Ruské federace, tudíž je nutné okleštit počet jejích diplomatů. Velmi často zaznívá, že pakliže naše tajné služby varují před ruským nebezpečím, je nutné postavit mimo veřejný prostor, případně mimo zákon ty, kteří s Ruskem sympatizují. Jak se na každou z těchto úvah díváte jako novinář, bezpečnostní analytik a někdejší příslušník tajných služeb?
Pár dnů před výročím Vítězného února se někteří jedinci vydali v jeho stopách. Alexander Tolčinský promluvil jazykem totalitního cenzora. Tolčinský sám je velkou hrozbou demokracii. Křídla „ochranné cenzury“ nad námi všemi, kteří nevědí, kde je pravda, chtějí roztáhnout zejména ti, kteří chtějí nastolit svobodu projevu v pojetí svazáckých funkcionářů – ti ji měli pro sebe, v mezích které si sami stanovili, v souladu se směrem, na který se adaptovali, protože to bylo výhodné. Sami proto se svobodou projevu neměli potíže, které by je trýznily – a problémy ostatních pro tyto „reálné demokraty“ nebylo téma už ani omylem.
Předseda krajské organizace TOP 09 na jižní Moravě a starosta Židlochovic Jan Vitula se zase v krajském zastupitelstvu pokusil prosadit návrh na zrušení podpory pro festival ruské kultury. „Podporovat dnes festival ruské kultury je totéž, jako kdyby v létě 1938 někdo v Čechách pořádal festival kultury německé,“ míní tento desorientovaný jedinec, jemuž tak nějak ušlo, že Československo se před válkou naopak stalo azylem pro výtečné představitele německé kultury. „Za této situace by ale bylo rozumné neustále všem občanům Ruska, kteří do České republiky přijedou, dění na Ukrajině připomínat a komplikovat jim tady situaci,“ mudroval dále, aniž by mu asi došlo, že trestněprávní orgány budou muset neprodleně zvážit možnou kolizi jeho výroků s oddílem trestního zákoníku, týkajícím se trestných činů, narušujících soužití lidí. Horší vysvědčení pro český vzdělávací systém i pro intelektuální a morální úroveň politiky těžko vystavit.
Ivan Gabal jde na věc rádoby odborně, a chce redukovat počet ruských diplomatů. Vychází přitom zřejmě z poznání, co jsou ti diplomati za všiváky. Nebude to asi platit obecně, protože to by doma nerozchodil, až by se jeho paní vrátila z diplomatické mise.
Zatím nevím, jestli se už mám začít obávat, protože mi tito amatérští příznivci honů na čarodějnice a zle proslulého senátora McCarthyho jsou k smíchu. Modus operandi komunistické cenzury tu je sice jak přes kopírák, ale zatím mám pocit, že bude stačit pár facek, protože jednotlivě jsou tito jedinci zbabělí. Jsou vlastně politováníhodní, protože si léčí všelijaké nemohoucnosti (nechci je urážet použitím latinského ekvivalentu). Proto si myslím, že pokud lidé nyní prokáží základní demokratickou orientovanost a osobní statečnost, nemusíme se dostat do nějaké zvláštní krize. Naopak, obyvatelé by tím mohli získat na sebedůvěře. Je ale nutno reagovat hned, na jakýkoliv totalitarizující náběh.
K tomu bych si dovolil připojit námět pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání: bylo by žádoucí kodifikovat pravidlo pro korektní vedení diskusí ve veřejnoprávních médiích – jakýsi numerus clausus pro oponenty v diskusích. Nelze připouštět pouze přikyvovací pořady, to ať si dělají soukromá média. Nemohou být dva diskutující avizovaně stejné pozice, ať již v jednom pořadu, nebo v monopostních pořadech po sobě jdoucích. Já vím, že je to protivné, vlastně oběma stranám. Nicméně právě Parlamentní listy mohou být příkladem. Publikují někdy takové (pro mne) nehoráznosti, až se mi vaří tělní tekutiny, abych se vyjádřil opisem. Útěchou mi pouze může být, že zase při čtení mých názorů se mohou vařit tělní tekutiny jiným. Holt, demokracie opravdu není procházka růžovým sadem. Ale cenzorů už snad bylo dost, nebo ne?
Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.? A mimochodem... Hybridní útok na Pobaltí, útok na Polsko či Litvu z Kalinigradské oblasti, varování, že ,,Rusko jednou může zabušit na naše vrata"... Toto není jen rétorika, neb americká přítomnost u ruských hranic se zvyšuje. Jak na pravděpodobnost takových dějů pohlížíte?
Největším bezpečnostním rizikem je manipulace se strachem. A druhým největším je ignorování skutečných příčin vzniku bezpečnostních hrozeb. Podle George Friedmana je zvyšující se riziko konfliktu s Ruskem srovnatelné pouze s rizikem, jaké by pociťovaly Spojené státy při vstupu Mexika do Varšavské smlouvy. To tedy znamená, že ohrožujeme sami sebe, jako členský stát NATO. Děkuji pánubohu za statečný postoj ministra Zaorálka, s nímž odmítá poslat zbraně na Ukrajinu. Pomáhá tak vytvářet v NATO ostrůvek pozitivní deviace.
Bušení Ruska na naše vrata, za tím jako bych slyšel vyděšeného pana Dobrovského. Bodejť by ne, když posouváme naše vrata k Rusku!
To byla vydařená akce, nedávno v parlamentu, jak vojáci využili stínu nadcházejícího konfliktu a lobovali za svůj větší rozpočet! Padala tam divná slova, jako že „jsme si nevšimli, že už jsme ve válce“. Ten plurál použili vojáci, nikoliv politici, takže se to dalo vykládat jedině tak, že generální štáb naší armády pozdě prozřel. Nikdo však nehájil svou důstojnickou čest, že by si vpálil kulku do hlavy. A vedly se tam v parlamentu tak depresivní řeči, že to bralo úplně chuť k životu. Divil jsem se, že to neskončilo hromadnou sebevraždou. Asi to bylo proto, že to všechno, co se tam vedlo, byly jen takové řeči. Prostě klasická manipulace se strachem. Přisypejte nám do žlabu, varovně žadonila armáda, a my dáme na chvíli pokoj a nebudeme strašit ani zatahovat republiku do rizikových situací. A nikdo je nedegradoval. To jsme to fakt dopracovali!
Mimochodem... Lidé jako zmíněný místopředseda TOP 09 Ženíšek staví mimo jakoukoliv diskusi, že jsme součástí NATO a Západu jako takového. O tom se prostě diskutovat dle nich nemá. Nicméně, čistě teoreticky- znamenalo by dle Vás občanskou či jinou válku, či jakoukoliv katastrofu, kdyby naše země někdy pootočila geopolitický azimut? Myšleno teoreticky vystoupení z NATO, navázanost na Rusko, neutralita, ,,mostování" mezi Západem a Ruskem. Případně, pokud by to udělalo Maďarsko či jiný nyní západní stát? Populaci je sdělováno, že by se nutně stalo jen to nejhorší.
Nestalo by se vůbec nic. NATO je po přijetí Albánie a dalších zemí už jen hadrovým panákem. Česká republika je povinna dodržovat mezinárodní právo a civilizační normy. Je povinna takto zachovávat skutkem alespoň minimální úctu k civilizačním tradicím, na něž se neustále slovy odkazuje, a pro ty, jimž na tom záleží, i k tradici, kterou představoval mladý disident Václav Havel, očekávající Evropu bez vojenských bloků. Proto by nemělo být případné vystoupení z NATO ničím nepředstavitelným. Naopak! V případě neslučitelnosti s deklarovanými normami by obyvatelé této země – letos si připomínající 600. výročí upálení Mistra Jana z Husi – mohli takovým statečným krokem sehrát důstojnou roli.
Nelze se Vás při té příležitosti nezeptat: Jaké geopolitické směřování naší země si přejete Vy? Co z kursu nastaveného za posledních 25 let byste ponechal, co byste pozměnil? Jak se stavět k Rusku, jak se stavět k USA? Jak se stavět k americké agendě lidských práv, jak komunikovat s Čínou, arabským světem... ?
Vyklouznu Vám z otázky, protože o budoucnosti přemýšlím jinak. Nejde mi o to, k jakému subjektu se přimknout, nebo aliančit, ale jaké hodnoty zastávat. V poslední době jsme svědky toho – čeho si mnozí „zastydlí“ ještě nestačili všimnout – že se nositelé určitých směrů a hodnot nějak popřeházeli, někdy dokonce přímo prohodili. Zastáncem klasické rodiny je nyní spíše Putin, než Obama (o ultrazmatené Evropě vůbec nemluvě). To bude hrát do budoucna velkou roli. Svým samodevastujícím se školstvím Západ urychlí svou deklinaci. Soudím totiž, že odliv mozků ze zemí s tradičním školstvím nebude trvat věčně. Víte, je zajímavé, že přes období stalinismu a břežněvismu a jelcinismu je ruské školství stále na světové špičce – a není to zdání, je to tvrdý fakt, projevující se ve vědě a výzkumu. A to i přesto, že se to Jefimovi Fištejnovi nebude líbit, když on v Rusku vidí jen svrab a neštovice. Asi mu spousta věcí nedošla – jedna kontrolní otázka za všechny: jaké rakety používají Spojené státy, aby se dostaly do vesmíru?
Takže jsem pro hodnotovou orientaci, a zde najdeme zajímavý svorník pro všechna tři abrahámovská náboženství (židovství, křesťanství, islám). Je to desatero. K němu patří „prováděcí norma“, kterou má každé jen trochu slušné náboženství na světě: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby dělal on tobě.“ Kdyby zastánci těchto náboženství zapracovali společně v tomto směru, stabilizovalo by to rozhodující polovinu světa.
Budete ale mít pravdu, když mi připomenete Friedmanovu tezi o tom, co je hlavním formujícím principem USA. Mír to rozhodně není.
Ale ještě jedno prováděcí pravidlo bych zavedl. Bude nezbytně nutné zajistit, aby demokratický proces probíhal uzavřeně v každé zemi, bez rušivých zásahů zvenčí, bez vměšování. Souhlasím s těmi, co se obávají různých „pátých kolon“. Ve Spojených státech na to mysleli už dávno, a tak již v roce 1938 přijali zákon, který bychom s maximální naléhavostí měli urychleně přijmout i u nás. Jde o zákon známý pod zkratkou FARA (Foreign Agents Registration Act). Tím by se předešlo novým ruským agentům a pod sankcí by se museli přiznat ti, co berou ze zahraničí nějaké peníze, aby to bylo všem jasné. Ať si je berou, ale musí to deklarovat veřejně. Všichni. A když říkám všichni, myslím skutečně všichni. V tom je ten vtip!
