Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

ACTA není zákon, ale právní rámec? Ad Acta!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • acta-protest.n
Mnoho povyku pro nic? Jsou k ničemu různé protesty a vyjádření, ať už odpovědných nebo třeba „jen" občanů k podpisu smlouvy, kterou Česká Republika 26. ledna 2012 podepsala? Oficiální místa samozřejmě ladně ignorují protesty v ulicích, protestní petice a vyjádření občanských sdružení, iniciativ atd. Nedivím se. Vládnoucí garnitura totiž dokáže bravurně ignorovat a bagatelizovat i protesty odborů, natož „pár" nespokojenců, kteří protestují proti omezování svobody na internetu, a vlastně i té osobní.

Je to tedy všechno zveličené nebo tuto interpretaci někdo účelově využívá ke svému prospěchu, či spíše v něčí, třeba mediální neprospěch?

A odpovědní činitelé sporadicky, a podle mého soudu naprosto nedostatečně, vysvětlují. Prý jsme se k ničemu nezavázali a ACTA není zákon. Nemusíme se prý obávat, že jednotlivé kroky, k jejichž přijetí jsme se de facto v této smlouvě zavázali, budou dováděny ad absurdum.

Nehrozí nám tedy, že nám někdo na základě nějakého subjektivního podezření zabaví třeba mobil nebo notebook nebo nám poleze do bytu, protože chce zrovna zkontrolovat naší digitální knihovnu nebo počítač? Skutečně? Opravdu nehrozí, že nás někdo třeba zatkne za neoriginální cédéčko v autorádiu nebo MP3 přehrávači? Záruky samozřejmě ale nikdo nenabízí a zkušenosti s praxí v našem právním řádu také nejsou v tomto směru zrovna optimistické. Smlouva však již byla podepsána.

Jistě. Je to jen jeden segment veřejného života občanů a nezákonné aktivity třeba i zde musejí být řádně šetřeny a postihovány. Nevšiml jsem si, že by někdo tento záměr jakkoli zpochybňoval. Právo na duševní vlastnictví a jeho ochranu jsou stejně důležité, jako kterákoliv jiná práva v demokratické společnosti, a určitě se nenajde slušný člověk, který by s tím nesouhlasil. Oproti tomu mě ale dost zaráží, že v jiném ohledu veřejného života, a to hlavně v segmentu veřejných financí a správy veřejného majetku podobná snaha mírně řečeno kulhá na obě nohy. Tady už s takovým nadšením naše, a vlastně ani evropská politická reprezentace, nepřijímá příliš radikální opatření. Nepodepisuje žádné smlouvy o paušálním a tvrdém potírání korupce, plýtvání a klientelismu. Společenský majetek asi žádnou striktní ochranu nepotřebuje. Naopak se při projednávání opatření proti těmto nejrozšířenějším nešvarům staví spíše do role opozice. Namítá, jaké problémy by mohly nastat např. při odkrytí kompletní vlastnické struktury žadatele o veřejné zakázky, argumentuje právem na obchodní tajemství, složitostí kontroly nad dodržováním těchto postupů, apod.

Není však přímo klientelismem či podlehnutím lobbyistickým tlakům právě přijetí této a podpora některých dalších podobných smluv a ujednání? Není toto vlastně jen prachobyčejná podpora významné a finančně i politicky velice vlivné nadnárodní snahy „přijít si na své" za každou cenu? V energetice například je tato praxe přes komické snahy všemožných regulačních institucí naprosto zřejmá a v podstatě již bohužel obecně akceptovaná. Bohužel!

Naše země se podle mého názoru ani za 22 let od pádu totalitního režimu nedokázala zcela zbavit všech nedemokratických nařízení, omezení a restrikcí a už pomalu a nenápadně přijímá další. Nezměnil se třeba jen diktát „velkého bratra" z politického na ekonomický, či lépe na politicko – ekonomický, proti kterému již občan vlastně nemá žádnou šanci? Podobně přijímaná opatření „ad hoc" tomu podle mě nasvědčují a občan musí strpět čím dál razantnější a bezohlednější zásahy do soukromí a vlastnictví ve prospěch „vyššího zájmu"a „vyššího vlastnictví".

Je to tedy snaha o nastolení zákonnosti a pořádku nebo jakási zvrácená touha ekonomické moci ovládnout i tu politicko-občanskou? V komunální politice se to podle mého názoru již z velké části podařilo. Političtí představitelé na svých postech za masivní ekonomické podpory místních podnikatelských bossů zpětně hájí jejich zájmy do roztrhání těla a zájmy občanů možná do roztrhání jejich těl, nebo alespoň peněženek. Ve volebních procedurách využívá tento podnikatelsko – politický konglomerát svůj ekonomický potenciál k ovlivnění jejich výsledků, a to včetně uplácení voličů různými způsoby, ale třeba i vydíráním jejich podstatné části, která je na něm ekonomicky závislá, třeba jako zaměstnanci.

Nejen proto mi některá prohlášení v poslední době nově se prezentujících samozvaných „politických vůdců" z řad „ekonomické smetánky" nahánějí husí kůži.

Nesouhlasím s jakýmkoliv závažným porušováním demokratických zákonů a nařízení a rozhodně jsem pro jejich zákonný postih. Nikdy jsem ale nebyl a nebudu pro paušální a plošný postih, jen snad možných přestupků proti zákonu. Náš právní systém tomuto trendu v některých případech už bohužel podlehl. Každý z nás, kdosi kupuje například jakékoli záznamové médium, je vlastně potencionální, předem odsouzený zločinec a platí v jeho ceně vlastně pokutu za to, že má byť jen možnost na tomto médiu uchovávat nelegální obsah. A to je jen jeden z mnoha příkladů.

Ano, zločiny je bezpochyby třeba odhalovat a trestat. Někdy ale zločincem nemusí být nutně jen sveřepý asociál s maskou přes obličej, ale třeba i dobře vypadající člověk v drahém obleku a kravatě, smějící se na nás z televizní obrazovky nebo předvolebního billboardu.

Jak jsem již napsal, nesouhlasím s porušováním zákonů v jakékoli formě. Nemůžu se však v tomto případě nepousmát, dozvím-li se z médií, že několik, zřejmě velmi chytrých a inteligentních lidí (v tomto případě je to základní předpoklad pro uskutečnění tohoto činu a kteří nepochybně mohli způsobit nepoměrně větší škody) zablokovalo internetové stránky politické strany či státní instituce a dalo tak velmi důrazně na vědomí svůj nesouhlas s ACTA. V zápětí se dovídáme zdánlivě bez souvislostí s tímto aktem o pozastavení ratifikace této smlouvy a ještě později o nutnosti jejího přezkoumání Evropským soudem.

Mohutný zátah Europolu a zatčení asi 25 lidí, údajně členů takzvaných Anonymous, je logickým krokem evropské exekutivy v takto závažném případě proti odporu, který ohrožuje mnoho různých zájmů. Napadá mě několik příměrů z minulosti, kdy státní exekutiva velmi drastickým způsobem zasáhla v případě hájení zájmů jedné skupiny občanů země proti zájmům skupiny jiné. V raných dobách naší československé republiky tehdejší exekutiva nařídila do nezanedbatelné skupiny občanů, hájících své zájmy dokonce i střílet.

Jsou jiné, demokratické a obecně již akceptované způsoby vyjádření nesouhlasu s politickými rozhodnutími. Petice, stávky, demonstrace. Avšak rozdíl mezi zablokováním pražské magistrály a třeba některých oficiálních internetových stránek mi osobně z mnoha hledisek nepřipadá příliš velký. Rozdíl v efektivitě však ano. V poslední době však naprosto nikdo z odpovědných politiků petice, občanské protesty ani stávky naprosto nebere vážně, pokud si z nich přímo nedělá legraci.

Není tedy třeba „internetová blokáda" v době informačních technologií prostým a efektivnějším způsobem, jak našim nahluchlým představitelům moci „pročistit uši"?

Více zde: http://www.hnutiommo.cz/news/acta-neni-zakon-ale-pravni-ramec-ad-acta-/

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře