Z Vésky hanácké Beverly Hills a souvislosti s úspěšným Íčkem (?) Nakonec vlastně nic nového – takto to běží po staletí.

Z nenápadné Vésky se stává hanácké Beverly Hills

Také u nás v Česku se objevují celkem často pohádkové příběhy, ve kterých odvážný hrdina zachrání nejen princezny, ale dokonce i celé vesnice či města. A tak jako podle pohádky, se z nedávno ještě nenápadné obce Véska (asi 2 km od Dolan u Olomouce), stalo něco na způsob hanáckého Beverly Hills. Už tu nemáme žádné prince (jenom spícího knížete na Hluboké), tak musel pomoci ambiciózní politik, ještě lépe pak vlivný funkcionář dříve nejsilnější vládnoucí strany u nás, pravicové ODS. A do hry někdy kolem roku 2002 vstoupil právník a lékař Ivan Langer, ve své straně zvaný Íčko. A rodina Langerových v této příměstské lokalitě Olomoucka začala skupovat, co se dalo. Od domů až přes pozemky. A jako řádný patriot právě Olomoucka se regionální politik Ivan Langer v Praze opravdu činil. Zasloužil se o zviditelnění a oživení Vésky, také (nějak) o dotace kolem 11 milionů na tenisové a golfové areály a hotely, vybudované pak právě v této obci. Pak přišly dokonce i evropské dotace.

Stal se někdejší politik Ivan Langer jen úspěšným mužem (?)

A dnes už má v Dolanech Vésce málem hlavní slovo společnost Resort Véska s.r.o., která patří právě Ivanu Langerovi. Přestože základní kapitál podle obchodního rejstříku není ani 5 milionů, skokově se stav majetku této firmy neustále zlepšuje. Dnes je v obci už Golf hotel Véska, SK Véska hotel, také mistrovské 18-jamkové golfové hřiště Golf Clubu Olomouc, nový tenisový areál (r. 2004 získal na něj dotace Langer). Z 30 milionů dotací z Regionálního operačního programu (ROP) hotel a z evropské 60-ti milionové dotace i areál luxusní klubovny golfu s restaurací a ubytováním. Za tímto vším přímo či nepřímo stojí regionální politik, exposlanec a exministr vnitra Ivan Langer. A určitě to není konec jeho všem aktivitám, vždyť ho najdete ve vedení nejméně dalších 8 firem zapsaných v obchodním rejstříku. Pak si skutečně my občané, starostové nebo i hejtmané můžeme jen přát, aby podobných snaživých Langerů bylo po republice více a také v našich krajích či okresech. Jenom snad podle nejrůznějších zpráv a komentářů z internetu, novin či televizí někdy nevíme, zda podobným lidem za jejich oživení života a dění v obcích, také za podporu cestovního a hospodářského ruchu poděkovat, nebo spíše doporučit příslušným orgánům tyto aktivity a úspěchy nechat prověřovat. Jeden nikdy neví...

Příběhy „úspěšných" politiků jsou stejné, jako kdysi ve starém Římě

A možná právě o tom je nejen naše regionální a vrcholová politika, katapultovat z regionální politiky do Prahy poslance nebo senátora, nechat ho nějakou dobu se motat a orientovat v oblasti správy státu, využít pak jeho kontaktů a centrálních informací pro podporu, získání a alokaci konkrétních dotací... Když se toto všechno v řádném sledu pak podaří, tak samozřejmě, nakonec stejně jako ve starém Římě, bude tento úspěšný politik – donátor oslavován a bude mu patřit příslušné místo v síních slávy a také adekvátní majetek. Nakonec to všechno vůbec není pohádka – jak jsem nastínil v úvodu, ale běžný život, který tu běží už po staletí. Jenom účastníci těchto příběhů se mění, mění se i metody a způsoby, ale všechno ostatní se už jenom vždy opakuje. A když to jde poklidnou cestou, nazýváme to demokratická správa státu. Pokud to někde demokraticky nejde, hned to vnímáme jako diktátorské, arogantní, nebo protilidové. Politici, politologové a komentátoři pak k tomu ještě dodají příslušný slovník a své přívlastky, kdy všechno bude řádně pojmenované a klasifikované – levicové, pučistické, komunistické, pravicové, fašistické, neonacistické, prozápadní, socialistické, teroristické, občanská válka, humanitární bombardování, pokojnou cestou...

Vždy fungovala metoda „brácha na bráchu"

Při aplikaci tohoto mého nijak zvláštního „příběhu" z Olomoucka a Česka do mezinárodního prostředí, do různých mezinárodních společenství a uskupení (Západ, Východ, NATO, EU, OSN...), zjistíme, že se ve světě neděje také nic nového, něco jde mírovou cestou, něco výhružkami a válkami, něco jen obyčejně „brácha na bráchu". Možná toto je ona politika, možná zde se dělí lidé i celé státy na subjekty uznávající morální a lidské hodnoty, nebo na ty, kteří „až na prvním místě" vidí peníze a finance, jedno v které měně. A zde své obecné i konkrétní příběhy a úvahy vzdávám. Došli jsme vlastně z malé olomoucké Vésky, možná i přes nejmenovanou Ukrajinu, vlastně až na konec světa.

(Matuška)