Občané vyjmenovali výhody členství v EU

Jak, kdy a za pomoci jakých osob Evropská unie vznikla, bylo napsáno dost, ne vždy je to sice pravda, ale ať se tím prokope hezky každý sám. Ovšem nejméně pravdy bylo napsáno o tom, proč vlastně vznikla.

Pochopitelně, že nemám na mysli oficiální proklamace typu "bla bla bla" - těch je opravdu dost a víme, že papír, aniž by odporoval, snese hodně. Ale, víte co? Vykašleme se na oficiální zdroje i na to, co tvrdí alternativní zdroje. Obě strany mohou mít nějaké úkoly, aby nás ovlivnily nějakým směrem a tak nejlépe se dá na otázku "proč?" odpovědět tím, že vyhodnotíme to, co dnes vidíme na vlastní oči. Když bych to měl nějak připodobnit, tak taky jsem se neoženil proto, že mi dohazovačka řekla, že ta slečna ve vedlejším pokoji je nádherné stvoření, ale proto, že jsem to zjistil já sám, osobně.

Pojďme tedy po 15-ti letech svazku osobně zjišťovat - tedy udělat rozvahu naší účasti v oné organizaci, nesoucí název "Evropská unie". Zřejmě jsme se do EU nezapsali z dlouhé chvíle (výsledek referenda 8:2 je dostatečně výmluvný) a naše účast by měla pro nás být i něčím přínosná. Budeme tedy předpokládat, že přistoupení do unie jsme získali více, než ztratili a proto budeme nejdříve jmenovat pozitiva této naší účasti. Až potom, pokud jsou, tak se pokusíme najít i nějaká ta negativa. Pojďme tedy do toho:

Můžeme se cukat, můžeme se kroutit jak chceme, ale platí, že demokratická většina lidí je na prachy. Na peníze. Je to prostě tak, takže prvním pozitivem je, že nám EU posílá peníze. Je to skoro jako globální nepodmíněný příjem a moc se nám to líbí. Peníze za nic. Jen sedíte, napíšete do Bruselu: POŠLI, a je to. Podívají se na žádost, dají ohvězdičkované razítko, zmáčknou ENTER a jedničky a nuly přeskočí z jedné tabulky do druhé tabulky. Úplnej sen! Je to sice trochu takové "nalej - vylej", protože napřed my peníze pošleme jim do Bruselu a potom nám jich oni pošlou o něco více zpátky, ale teď, když z nebes padají peníze, to je jednoznačně fajn.

No jo, jenže za pár měsíců to skončí! Pak už budeme jenom platit a i kdybychom lezli po kolenou, ENTER už nikdo nezmáčkne. Navíc v Bruselu mají napsanou každou korunu, kterou nám poslali, takže jsme zadlužení až po uši. Státní dluh, který dlužíme soukromým bankám, dnes činí zhruba 1.600 miliard korun se nám zkrátka rozrostl o peníze zaslané Bruselem. Máme prostě u Evropské unie, sice skrytý, ale nemalý dluh. O tomto dluhu se nemluví, ale drží nás jím pod krkem. A závěr tohoto pozitiva? No, pokud je dluh pozitivem, tak jedině když očekáváte událost, blízkou konci světa. Řeknu vám, nic moc. Tady jsme špápli vedle, takže raději pojďme rychle dál.

Druhým pozitivem může být, že nám EU pomáhá se stavbami. Když se podíváte kolem, tak prakticky u každého chodníčku, cyklostezky, asfaltky, lávky, náměstíčka, obecního domu, atp., je vidět dvanáct žlutých hvězd v kruhu a něco o tom, že bylo spolufinancováno z fondů EU. A nejen stavby. Nálepky o financování z fondů EU najdeme na autobusech, na úřadech, v soukromých firmách, na školách, na stránkách neziskovek, výzkumných ústavech, nemocnicích, kulturních akcích, lavičkách i čůracích patnících pro psy. Lze říci, že tyto tabulky a vlajky jsou dnes přítomny už úplně všude a malé děti, které nepamatují dobu před naším vstupem si musejí myslet, že tohle vše máme jen díky EU. Vypadá to, že nebýt EU, tak se tady brodíme bahnem, skáčeme po stromech, pojídáme kořínky a naši vědci v jeskyních ještě stále vymýšlejí oheň. Podle všech znaků to vypadá, že jsme našli a odůvodnili první skutečné a neoddiskutovatelné pozitivum, ...pro malé děti.

Jenže ani malé děti nejsou hloupé. No však schválně - zeptejte se dětí na kolečkových bruslích nebo s kyblíkem barevných kříd v ruce, co na to říkají na rekonstrukci chodníku (pochopitelně s vlaječkou EU), kde byl pěkný, rovný asfalt nahrazen betonovou zámkovou dlažbou.

Říká se sice "mládí vpřed!", ale pokusme se pojmenovat pozitivum nejen pro malé děti. Totiž dalším, neoddiskutovatelným pozitivem je cestování mezi státy EU bez pasů a nebo dokonce úplně bez dokladů. Když si vzpomeneme na dřívější kolony aut, čekajících na celní a pasovou kontrolu, tak s pozitivním hodnocením našeho vstupu do EU musí souhlasit každý, kdo zakusil tyto dlouhé hodiny v rozpáleném, stojícím autě. Už žádné otevírání zavazadlových prostor, baťohů a tašek, a už žádné zkoumání, zda vousy na fotce odpovídají vousům majitele dokladu. Prostě konec buzerace na hranicích. Když na chvíli zapomeneme, že nás tito uvolnění financové dnes buzerují zase někde jinde, tak musíme uznat, že otevřené hranice jsou super. Je to pohodlné a líbí se nám když platí, že kdo je na území kteréhokoli člena unie, může cestovat od Norska po Řecko a nebo od Francie po Slovensko, bez jediné kontroly.

Jediná drobná nevýhoda tohoto svobodného, bezhraničního přístupu je, že EU musí mít dokonale, ale opravdu dokonale chráněné hranice. Vysoké ostnaté ploty, maskované střílny, opevněná kulometná hnízda, minová pole a po zuby ozbrojené stovky hlídkových člunů. Je to proto, aby sem nemohl proniknout někdo, kdo  tu nemá co dělat, koho tu nechceme mít nebo někoho, kdo je nebezpečný. Svých, domácích vrahů, zlodějů a násilníků máme dost a další nám nejsou zapotřebí. Jestliže se ovšem stane, že nově příchozí kriminálník jednou hranici překročí, ztratí se v davu a svým způsobem se stává neviditelný. Může přecházet mezi státy unie sem a tam a nikde ho žádný financ, natož policajt, nezastaví. A protože Evropská unie nemá hranice chráněné téměř vůbec, tak nás EU před takovou neviditelnou osobou neochrání. Musíme chránit svou rodinu sami, což není ani trochu dobré. Život, stále s nožem v ruce a ve věčném střehu, není život a bohužel taktéž i nově nalezené pozitivum, není pozitivem. Škoda.

Pozitivum volného cestování se sice rozpadlo jako domek z karet, ale hledejme dál. Dalším pozitivem je totiž plná zaměstnanost politiků. To také neokecáte - dnešní VÚMLy jedou na 300%, vyučených politiků je čím dál více a každý chce vydělávat. V Senátu a Parlamentu není neomezený počet míst, neziskovky jsou filozofy přecpané k prasknutí, a proto je dobře, že vznikla další výdělečná místa v katedrálách EU. Navíc, protože Brusel platí svým politikům mnohem větší gáži, než my tady doma našim politikům, tak tam odcházejí ti politici, kteří jsou nejhrabivější ze všech a nemusejí se tak obohacovat na náš úkor. Obohacují se na účet Bruselu a to je dobré.

Ovšem i tohle pozitivum, že jsme se zbavili těch nejhrabivějších (tedy i nejhloupějších) politiků a úředníků, kteří jsou pro peníze udělat cokoli, přináší určité záporné momenty. Proč? No přemýšlejte - co se stane, když několik desítek tisíc finančních nenažranců s IQ shodným s číslem jejich bot, seskupíte na jedno místo? Počítám, že si asi nic pěkného nepředstavujete, ale teď si ještě k této hrozné představě navíc představte, že této dobře placené skupině úředníků, dáte právo rozhodovat o vás, o vaší rodině a o vašem státě... Nic moc, že? No, další celkem nadějně vypadající pozitivum, zbavení se horší části lidské populace do Bruselu, je nenávratně pryč. Hledejme ale dál.

Když nebudeme zahledění jen na náš evropský dvoreček, tak pozitivní na EU, je snaha pomoci lidem i mimo unii. To je hezká vlastnost. Bruselští politici jsou vyhlášení svou empatií a chtějí pomáhat všem - sytým i hladovým, bohatým i chudým, napojeným i žíznivým, zdravým i nemocným, vzdělaným i nevzdělaným, spokojeným i nespokojeným, pronásledovatelům i pronásledovaným, vrahům i jejich obětem. Je to úplně jedno komu, důležité je zkrátka pomáhat. A kdyby ti, které si Brusel k pomoci vyhlédne, o pomoc náhodou nestáli, tak jejich zem třeba rozbombardujeme. K naší pomoci je zkrátka přinutíme. Sílu nato máme. Aby tato naše pomoc byla účinná, tak se prostě musíme řídit podle hesla: "Pomůžeme vám, i kdybychom vás při tom měli zabít". Osobně tomuto postupu říkám "neha" (nesmlouvavě humanitární agenda) a nevím, zda nad "e" by správně nepatřil všeříkající háček.

Lidskost a humanita je správná věc a právě z těchto pohnutek si Brusel nechal v roce 2009 vypracovat studii ("Study on the feasibility of establishing a mechanism for the relocation of beneficiaries of international protection"), která spočítala kolik obyvatel může Evropa ještě humanitárně přijmout. Tato studie přišla na to, že Evropa může bez problémů pojmou téměř čtyři miliardy lidí (tj. 50% současného osídlení planety) s tím, že na naši republiku vyšlo zhruba nějakých 68.000.000 obyvatel.

A co těchto 68 miliónů znamená? V praxi to znamená, že každý obyvatel ČR, od kojence po starce, může humanitárně pomoci dalším téměř šesti nově příchozím. V ještě více přiblížené praxi to znamená, že každá současná čtyřčlenná rodina se rozroste na rodinu 24-člennou a nebo jinak: každý rodinný domek české, 4-členné rodiny, bude mít kolem sebe minimálně šest rodinných domků nečeských 4-členných rodin. A když to vezmeme do úplného humanitárního důsledku, tak na cestách bude 6x více aut, v autobusech bude 6x více cestujících, v čekárnách lékařů bude 6x více pacientů, v obchodech bude 6x více zákazníků, v nápravných ústavech bude 6x více vězňů, ve školách bude 6x více žáků, 6x více bude závislých na drogách, 6x vzroste výroba tepla a spotřeba vody, atd., atd. Jediného, čeho nebude 6x více, jsou nezaměstnaní, psi, kriminalita a státní dluh. Nezaměstnaných bude podle mého hrubého propočtu totiž zhruba 45.000x více, kriminalita vzroste asi 8.000x a růst státního dluhu bude cca 18x rychlejší. Naopak psů ubude zhruba 26x. Nevím, zda nad tímto vším autoři studie přemýšleli, ale mi osobně se toto humanitární pozitivum našeho členství v EU vůbec nelíbí. Avšak nevzdávejme se. Musíme hledat dál. Přece musí existovat alespoň jeden skutečně pozitivní přínos našeho členství v EU!

Pátrejme tedy dál - Přejmenování žárovek na tepelné zdroje pro nás v ničem přínosné není, stejně tak vyrovnávání banánů a okurek v obchodech. Co by přínosem snad i mohlo být, tak to byla dávno zapomenutá snaha EU o balení každé koblihy a každého rohlíku do plastového sáčku. Kdyby to tehdy plastová lobby prosadila (a že moc nechybělo!), tak dnes tyto plasty mohli společně s brčky a kelímky zakázat a to by pro nás bylo přínosem. Tehdy ale toto koblihobalení neprošlo a Bruselský úředník byl přinucen nám povolit sahat na rohlíky jen tak, špinavýma rukama.

Dalším pozitivem mohl být zákaz zbraní v EU, jenže Brusel chce odebrat zbraně jen civilním, slušným občanům. O odebrání zbraní kriminálníkům, mafii, policii a vojsku  se zatím nemluví, takže to vypadá, že jen máme být vydáni na milost a nemilost těm po zuby ozbrojeným. Bohužel, v tom také nic pozitivního nelézt nelze.

Avšak nevzdávejme to. Přicházíme totiž k úplné novince, protože, jedním z největších pozitiv našeho členství by mohl být zákaz dezinformovat a manipulovat občany lživými nebo neúplnými informacemi. Právě o tom jednají a Brusel tlačí, aby se tento zákaz uvedl do našeho života co nejrychleji. Lze žíci, že my si takový zákaz určitě zasloužíme - lhali nám západní spojenci před druhou světovou válkou, lhali nám Goebbelsovi pohunci, lhali nám komunisti, lhal nám disent a teď nám lžou oligarchové, korporace, politici i média. Všichni nás chtějí manipulovat a všichni nás chtějí ovládat. Snaha bruselských úředníků je tedy legitimní a vypadá to, že jsme našli první skutečné pozitivum našeho členství v Evropské unii. Jen si to představte, jak to bude krásné - všichni politici budou mluvit pravdu, Česká televize přestane ze dne na den manipulovat své diváky, Český rozhlas začne vysílat diskuse, kde budou stejným dílem zastoupeny všechny názory, farmaceutické korporace zahájí informační kampaně o nebezpečných očkovacích vakcínách, oligarchové a filantropové se začnou přiznávat, jak hanebným způsobem přišli k majetkům a kolik lidí při tom museli zlikvidovat, atd., atd. No prostě nádhera a svět se rázem změní v ráj na zemi. Jediný problém je v tom, že zatím není jasné, jak chce Brusel, který je právě oligarchy, korporacemi a filantropy ovládán, takový zákaz dezinformací prosadit.

No, když to není pravda, tak jsme si na závěr alespoň ironicky zasnili. Pravdou tedy je, že žádná skutečná pozitiva z naší účasti v Evropské unii jsme nenašli a proto nemá smysl hledat negativa. Bylo by to nefér. Podle všeho to vypadá, že jsme do EU vstoupili skutečně jen a jen z dlouhé chvíle a se zcela vypnutým mozkem.

Závěr? Ten může být takový, že když umíme takovýmto laxním způsobem přistupovat do různých mezinárodních skupení, možná by nebylo od věci podobným způsobem prokádrovat naše členství v NATO, OSN a všech ostatních spolcích, ve kterých jsme byli naším členstvím poctěni.