Nepřeji si zánik naší církve!

Hrozí Církvi československé vyhynutí? Dle špatných a nepříznivých prognóz ano! Nejsem vůbec nadšen, když za svého života vidím malou účast na bohoslužbách ve sborech naší církve. Je třeba vést děti a mládež, aby se nestyděly za své členství v Církvi československé husitské. Též je třeba zabránit mediálním aférám a nastolit čestnou a poctivou politiku – vnější i vnitřní ve vlastních řadách.

Ubíhají tak léta, člověk zažívá radosti i strasti, člověk by rád změnil svět k lepšímu, ale vždycky se najdou žáby na prameni, jež nepřejí pokroku, osvětě, růstu, rozkvětu a plodnosti! A tak církev klesá, klesá v očích veřejnosti, a to v celkovém „statistickém" měřítku. Nejsem nadšen z těchto „krvácejících" ztrát, pokud Kristovu církev přirovnám ke strádajícímu organismu, jenž na současnou dobu, dovolil bych si říci, celkově nestačí!

Věřící jsou dokonce za své členství a aktivity perzekuováni nejen na internetových diskusích, ale i veřejně. Být v církvi tak není in v dnešní době – raději se lidé ve svém volném čase zavřou do baráku, v pracovní době si zaotročí, vždyť tenhle systém přeplněných supermarketů funguje na objednávku zcela spolehlivě! Ani Evropská unie nám příliš nepomáhá, když většina unijních států zapře svou křesťanskou víru ze strachu před radikálním islámem!

A proto si nepřeji zánik naší církve na pozemském světě. Chci, aby bylo na světě alespoň „pár miliónů" našich členů. Též je nezbytná vzájemná pomoc křesťanů v tomhle nebezpečném světě. Ničení světových církevních a kulturních památek ve světě musí provždy přestat! Evropa nesmí být slabá, ani zbabělá. Evropa musí myslet na své tradice a základní pilíře své existence, stejně tak i naše církev, dokud ještě žijeme.

Václav Kovalčík