MUKL, pravda a lež.

2013.

   Poznal jsem člověka, který mi je docela sympatický, ale hlavně je komunikativní a stále usměvavý. Po několika dnech návštěv a diskusí se mi podařilo do tohoto člověka nalít nějakou tu štamprli a položit několik otázek. Nejdřív mne přesvědčoval že nepije a pokud ano, tak jen občas. Dáme si dvě, snad možná tři a potom uvidíme.

Zeptal jsem se, jak je možné, že se pořád směje? Odpověď:

   Proč ne? Vždyť život je přeci fajn. Pokud víš, o čem ten život je.

To musím souhlasit, ale stejně nevím o čem život je.

   Nevíš? Nevadí. Jednou to poznáš.

Řekneš mi víc?

   A co bys rád slyšel? Začne se zase smát.

Kolik je Ti let?

Bude mi padesát. ( vypadá maximálně na třicet pět ). Kecáš. (Opět smích a ujištění, že nekecá.)

A co jsi do nynějška dělal? Fakt na padesát nevypadáš. Jsi herec, zpěvák....?

   Ne. Vůbec ne, ale nechci moc mluvit o tom, kdo jsem. Nech to být a ber mě tak, jak mne znáš.

Beru, ale stejně mi to vrtá hlavou. Lžeš mi?

   Proč bych měl lhát!? Ukázal bych ti občanku, ale je neplatná. Asi mi nebudeš věřit, ale klidně se podívej.

Opravdu. V občanském průkazu je datum narození v letech 1960... Nebudu uvádět přesné datum, protože to vážně není podstatné ale platnost OP skončila v roce 2007. V závěru opravdu pochopíte, že není podstatné mít OP.

   Nejde mi to do hlavy. Proč máš propadlý OP? Bojíš se něčeho, nebo jsi psanec?

Nebojím se ničeho. Dneska už ne. A psanství mám za sebou. Prostě občanku nepotřebuji.

   Každý ji potřebuje. Jinak nemáš žádnou existenci. Karta, úvěr, výplata, důchod....?

Tak to vidíš, příteli? Smích a já si připadám jako debil.

 Máš pocit, že tady nejsem? S kým tedy mluvíš?

Tak teď si nejsem jistý s kým mluvím. Je to divné.

   Asi ano, ale pokusím se ti to vysvětlit. V osmdesátých letech jsem byl kluk plný elánu a napadlo mne jedno. Zmizet do zahraničí. Konkrétně do NSR, ale byl tam problém. Na čáře mne chytili i s kámošem a skončili jsme ve vazbě a potom ve vězení. Tenkrát jsem neměl odvahu střílet na kluka ve službě, a to bylo dobře. To bych si dnes a snad  nikdy v životě neodpustil. Já měl vojnu za sebou jen pár dní, jenže návrat z vojny nebyl podle mých představ a myslel jsem si, že pokud uteču do zahraničí, bude to lepší a asi by i bylo, jenže to prostě nevyšlo. Dostal jsem se ven ( do civilu ) až s amnestií V. Havla. Tenkrát jsem ho obdivoval a fandil mu. Dal šanci každému. I vrahům. A já si myslel, jak to bude všechno bezvadné a nemusím utíkat. Začal jsem makat, ale nebylo to tak snadné, jak jsem si myslel.

   Tenkrát, tedy v devadesátých letech, to snad bylo v pohodě, ne?

   Do jisté míry ano. Eufórie z nabylé svobody, u které dnes zjišťujeme,¨že vlastně svobou není, byla veliká. Pocity se nedají vyjádřit slovy. Jenže všechno se rychle změnilo. Pamatuji si, když Václav Klaus říkal do televize a lidem, že na pět let utáhneme opasky a dostaneme se na úroveň vyspělých kapitalistických států, Havel pro změnu, že nechce žádné majetky zpět a dělá to všechno čistě z víry ve spravedlost a svobodu. Restituce, pády, tunely, výměny stran a jejich názvů a dnes, když se koukám na to všechno zjišťujji, že nedošlo k ničemu jinému, než k přeorganizování vládnoucí třídy. Jména z doby socialismu, jsou dnes v běžném scénáři, jenže nikdo si je už nepamatuje. Bývalí veksláci jsou politici, bývalí STB - áci podnikatelé. Znám je. Tedy pár jich znám. Měl jsem s těmi lidmi co do činění, díky pokusu o přechod státní hranice. Dostal jsem pěkně do držky a vytrpěl si své na díře v osmdesátých letech. To byla cela pro protestující a zlé terstance. Z celého trestu pěti let, jsem strávil téměř tři roky v díře ve Vykmanově. Dostávali jsme tam jen jedno jídlo denně a tím jídlem byla omáčka s knedlíkem. Konkrétněji dva knedlíky a šlichta, která nakonec i musela chutnat. Prostě jen mouka. Jedna převařená a druhá uvařená, ale přežil jsem. V noci nám čas od času udělali budíček, protože jsme spali dlouho a ještě k tomu otočeni na břicho, což  nebylo podle pravidel. Dvacet minut spánku a budíček. Po čtyřech hodinách, kdy už člověk začal znovu usínat, opět budíček Museli jsme spát hlavou a obličejem ke kukani. Ještě ve vazbě k nám chodil jistý bachař, přezdívaný Prasečák. Údajně měl na svědomí v padesátých až šedesátých letech upáleného vězně ve vazbě, ale to není tak jisté. Každopádně přezdívku měl adekvatní. Jednou jsem chtěl trochu chleba navíc, tak mi ho dal. Jenže napřed ho namočil do kýble s vodou na vytírání chodby. Kolikrát nám dělali v noci přestávky na spaní, ani nepočítám.

   Jasně. Nebylo to lehké a všichni dnes víme, že v současné době je situace jiná a do vězení se chodí skoro za odmněnu a politici přeci nemůžou být ti, kteří byli před revolucí?

   Pokud jde o politiky, podívej se někdy na jména, rodinné vazby, náklonnost k jiným rodinám a projdi si kousek historie. Dojdeš tam, kam bys možná ani nechtěl. Víc než polovina těchto lidí je spojená s politikou předrevolučních let a další procenta s vekslem a STB. Jedna verbež, která snad ani nemůže být v paměti lidí, po všech těch aférách a přeskocích do nových kabátů. V base dáš hajzlovi prostě na hubu a vezmeš jeho místo, nebo to místo zrušíš, nebo dostaneš, ale v politice to tak není. Místo vezme někdo z rodiny a ten kdo měl dostat přes hubu, dostane místo v elektrárnách. Nejlépe ředitelské. Vzpomeň třeba na Grosse. Smích.

   Jsi tak trochu skeptik a zveličuješ. Názorově to nemáš sladěné a drbeš prostě všechny. Máme strany a každá strana dělá něco. Nenechají někoho jen tak, dělat si co chce.

   Mám radost, že jsi optimista. Podle mého neexistuje strana, která by chtěla fungovat pro lidi. Vlastně ani nemá důvod. Pokud důvod je, nejsou důvodem lidé a strana, ale finance. Podívej se dneska na situaci ve světě. A týká se to i nás. Obama trvá na vpádu do Sýrie a Putin zase vyhrožuje, že pokud se tak stane, dojde ke konfliktu. Jeden dobrý, druhý zlý. Náhoda a nebo opravdu někdo konflikt nechce? Přečti si něco málo z historie. Apokalypsa, Nostradamos, Sybila, Mayská proroctví a zjistíš, že jsme na pokraji těchto proroctví, i když si to nepřipouštíme. Konec světa 2012 se totiž opět nekonal. Koná se nyní a bude ještě chvíli konat. Myslíme si, že je někdo hodný a někdo zlý. V politickém světě jsou zlí všichni. I ten málo vzdělaný, ale přesto chytrý a bohatý pan Bill Gates . Došli totiž k tomu, že nás je moc a musíme umřít. Jenže Bible praví jedno: Nepočítej člověče kolik vás je, to je práce Boží a ty nemusíš mít starost, jenže to ti nikdo neřekne a ani nechce říct. A už vůbec ne to brát vážně v potaz. Dělají se sčítání lidu a hlavně majetku. Nech si to projít hlavou.

   No dobře, ale stejně si myslím, že Putin se zastává slabšího a to vidím jako pozitivní.

   Pozitivní z našeho pohledu to určitě je, ale ne z globálního pohledu. Každý i u nás vidí, že něco není v pohodě, ale co to je? To už vidí jen málo lidí a ještě méně lidí tomu opravdu rozumí, ale to je televizí a rádiem. Do nedávna jsme měli v paměti, jak volal Pražský rozhlas o pomoc a to rovnou dvakrát. V roce 39 a potom 68. Podívej se, jak se všechno opakuje po deseti,třinácti a dvaceti letech. Náhoda??? Mám to tak stejně. Deset let klid a potom chaoz. A o chaoz jde. Vše v chaosu vede k pevnému režimu. Nakonec si ho sami schválíme. Pokud by se Putin zastával slabšího, vystoupilo by Rusko z OSN a vytvořila by se nová, silná organizace, podporující opravdový mír, ale to se neděje. OSN, CFR, EU a další, jsou ve své podstatě komplicové a nahrávají si na smeče. Hrát se musí na obou stranách kurtu, aby byl hra dala v závěru výsledek a smysl. To je účel hry, stejně jako ve fotbale, kdy je jeden žádán k prohře, ale fanoušek to neví.

   Trochu drsný pohled, nemyslíš?

   Já moc nemyslím. Smích a vzápětí kamenná tvář. Zní to určitě jako absolutní skepse a snad i úchylka, ale posuď sám: Jak zní Janovo vidění a jak se situace vyvýjí? Prostě to tak je a je potřeba uvěřit v Krista.

   To je i na mě moc, chlape. Jsi asi trochu posedlý.

   Možná ano, ale jak jsem ti řekl, i u mne se to všechno opakuje zhruba po deseti až třinácti letech. Ačkoliv jsem neprovedl nic strašného, znovu jsem skončil ve vězení. Beru to jako osud a potřebu. Ne že bych tam chtěl, ale stalo se a tenkrát, jsem došel k malému poznání. Nic není tak, jak to na první pohled vypadá. Naučil sem se tam meditovat i přemýšlet a jsem za to vděčný. Venku bych to nedokázal.

   No to asi proto, že se v base nemusí makat, že jo?

   Vlastně nemusí, ale myslím, že mnoho lidí by makat chtělo. Mnoho lidí, kteří tam jsou a musí být, by rádo pracovalo, jenže jim to nikdo neumožní. Podal jsem si snad stokrát žádost o práci a i přes to, že mám vzdělání, práci jsem nedostal. Kolikrát ani odpověď na žádost. Jednou mi řekl hlavní šéf, že pokud nebude víc podnikatelů, kteří budou v kriminálech podnikat, bude práce jen pro pár lidí. Běžná věznice má asi tak 1.200 trestanců a zaměstná pro svoje potřeby zhruba 200 lidí. Nejraději dlouhodobé trestance, což znamená s trestem od pěti let. Ti další mají smůlu, protože podnikatelé tam nechtějí podnikat. Musí totiž zaplatit pronájem prostoru, energie, zaměstnance, ostrahu a filtrování odchozích výrobků, aby někdo z trestanců neutekl. Náklady tedy ve výši, která neodpovídá výdělku a není nutno se tedy divit, že tam prostě práce není a nebude.

   Slyšel jsem ale, že se tam trestancům pracovat nechce, nemusí a spíše využívají sportovních vyžití, televize a dalších vymožeností, které jim musíme poskytovat.

   To jsem slyšel také. Moje zkušenosti jsou však trochu jiné. Jak už jsem ti řekl, žádal jsem o práci mockrát s nulovým výsledkem. A ne jenom já. Bylo by totiž rozumnější pro spoustu trestníků pracovat. Sportu tam zase tolik není, když vezmeš v potaz, že vše co děláš, je pod dohledem nějakého bachaře a ten tam rozhodně dvě hodiny stát nebude, aby si muklové hráli třeba s míčem podle vlastního chtíče. Práce tam znamená klid, víš?

   Jaký klid?

   Aha. Tak jo. Šedesát až sedmdesát procent trestanců jsou totiž cigoši a k tomu ještě feťáci. Dnes a denně jsem poslouchal, který z nich měl víc pervitinu pro své děti a kdo ukradl víc jogurtů před kuchyní mateřských škol a jeslí. O přepadeních gádžů (a co je to v cigánské hantýrce za prestiž) mluvit nebudu, ale rozhodně, je - li práce pro trochu normálního člověka v base, je to opravdová svoboda. Jednak máš nějakou tu korunu,potom nějaký ten klid, nějaké to zpestření a nevracíš se domů s dluhem. Já šel domů, tedy vlastně do světa s 250 - korunami. To byla částka, kterou jsem při opouštění výkonu trestu dostal. U kurátora jsem dostal ještě 1000 kaček jednorázovku a starej se, MUKLE. Bydlení - nula, finance - nula - práce nula.  Nestěžuju si, ale snadné to nebylo. Spal jsem na ulici a na první požádání o práci mi bylo sděleno, že je téměř jisté, že jsem nespolehlivý člověk a ještě bych firmu přivedl do krachu. Starej se a tak se starám. Stát a pomoc - nula - dluhy nezměrné. Asi dva měsíce po propuštění mi přišel účet k úhradě basy víc než 5 000,- Kč. Ve stejnou dobu si soudce Berka stěžoval v novinách, že je těžké přežít po propuštění z vazby s částkou 9.500,- Kč státní podpory a ještě nesmět vykonávat práci, kterou má tak rád. Přeber si to Tome jak chceš, ale já se rozhodl dělat si své: Neplatit daně, zdravotní pojištění a ani jiné poplatky, nedělat si občanku, protože se necítím jako občan, nechodit k volbám, neposlouchat kecy z TV a rádia, podělanou hudbu šitou na míru k vymejvání kebulí a jíst to skvělé, chemické jídlo, nebo pití. Kašlu na to všechno, Tome a jde to. Měli by to udělat všichni a celá politická scéna by se stala pantomimou. Stačí jen chtít. Sebekázeň a nic není problém. Nežiju v džungli, nejsem bezdomovec, ale jsem svobodný a ještě k tomu si vydělávám. Není to moc. Snad bych ani daně nemusel platit, ale s občankou bych ani nesměl pracovat. Stát a jeho legislativa mi šlapou na paty, jenže já nemám OP a tedy podle nich ani nejsem. Mám volnou ruku i mysl. A jde to. A půjde to i dál. Zítra zase přijdeš a budeš mi říkat: Stejně kecáš. Když myslíš ....

   Nevím kolik tomuto příběhu,(který zatím neskončil) věřit, ale zamyslet se nad několika detaily asi nebude na škodu. Ten člověk, MUKL, opravdu žije a je naprosto v pohodě. Nabíjí energií a smíchem spoustu lidí z různých profesí a ti lidé, včetně mne, si ho váží. Není to sice žádná důležitá zpráva k dennímu dění, ale za zmínku to stojí. Hezký den všem. Tomáš Polorný