Kdo je majitelem novin, jejich sponzoři a čí zájmy noviny podporují. Příkladem toho Babiš a Bakala. Pak bude méně překvapení.

Kdo tahá a za jaké nitky v novinářském průmyslu?

Kdo také a za jaké nitky v našich médiích a hlavně v tištěných novinách? Aneb pomůcka pro voliče ve stylu – čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Politické strany a jejich kandidáti nás hlavně přesvědčují před volbami na stránkách denního tisku, nebo v týdenících a dalších periodikách. A podle vlastnictví těchto novin, nebo dokonce sbratřených skupin více novin, můžeme odhadnout a většinou i předem poznat názory nejen jejich novinářů (zaměstnanců), ale zejména pak politiků, kteří chtějí k volbám získat naši přízeň a naše hlasy. Z hlediska podnikatelského pak noviny buď přímo některý z politiků vlastní, jako svůj majetek a svojí firmu, nebo mu tyto konkrétní noviny jsou hodně názorově blízké a tak je sponzoruje, tj. má možnosti pak obsah novin, často ve svém zájmu, nějakým způsobem ovlivňovat. Takže dnes často uváděné slogany – o nezávislých novinářích nebo o nezávislém tisku – je přece jen nutné brát trochu někdy s určitou rezervou. Jde přece v první řadě o obyčejný zaměstnanecký poměr a vztah – majitelé novin, ředitelé novin a novináři, redaktoři, tedy zaměstnanci novin – firmy. A hledej v tomto obyčejném podnikatelském řetězci ty odvážné a statečné zaměstnance – novináře. Často to pak je jak s hledáním oné pověstné jehly v kupce sena...

I u nás máme novinářské špičky a nezávislé novináře

Ano, máme u nás nezávislé novináře a renomované profesionály novináře se svými názory, ti jsou už skutečně třídou, renomovaní a veřejností tak uznalí, že mohou dovolit ten přepych, prezentovat SVÉ názory a SVÁ investigativní zjištění. A rozhodně by se korumpovat jakýmkoliv vlastníkem novin nedali. Nalezneme je převážně tzv. na volné noze, nebo jen jako přispívatele do novin u nás i v zahraničí, nebo pak hlavně ve veřejných sdělovacích prostředích – rozuměj v České televizi, nebo Českém rozhlase. A do této kategorie bych rozhodně nezařazoval například nedávného poslance a kdysi prý oblíbeného investigativního novináře Radka Johna. Jakou objektivitu čekat od novináře a současné politika? A už i ten způsob „novinářské" práce – ve sněmovně se dostane k neveřejným informacím a pak pro nás čtenáře a diváky hraje skvělého novináře, který své novinářské „špeky" zjistil a objevil svým kvalitním a namáhavým pátráním... Tomu neuvěří už ani děti v mateřských školách.

Televizáky Moravce a Drtinovou bych rozhodně z ovlivňování neobvinil

V dalším případě, zcela jiném od Radka Johna, se jen ale dosti bojím, a nevím, zda oprávněně, jak je to s novinářskou objektivitou a etickým kodexem novinářů například v případě skvělého profesionála, moderátora, novináře a novinářského pedagoga Václava Moravce z České televize. O profesionalitě jeho novinářské práce nechci hovořit, určitě je to u nás novinářská a hlavně televizní špička. Jeho nedělní diskusní pořady patří mezi nejsledovanější a také podle řady průzkumů mezi nejobjektivnější. Jenom někdy se mi zdá, že na některé přizvané politiky či političky není stejně ostrý a stejně důsledný při vyžadování jejich odpovědí. Někdy je šetří už i při kladení dotazů – některé otázky bych zařadil do kategorie otázek, které jsou až zbytečné a v pořadu dělají málem něco jako „vatu" pro prodlužování pořadu. Takové odpovědi pak jsou už dopředu téměř jasné i někdy jen banální. Ale rozhodně nechci tohoto profíka nějak dehonestovat nebo kritizovat, navíc si myslím, že politiků a mecenášů se ani tak nebojí on, ale pokud, tak spíše vždy ředitel televize.

Také si zkouším představit, že kdyby nedělní debatu nemoderoval Václav Moravec, kterého dalšího profesionála a objektivního televizáka by tam nasadili. Až se obávám, že třeba vystudovaná právnička a také novinářská jednička Daniela Drtinová, by některé politiky přímo "kosila", a to při nedělním obědu by nebylo zrovna příjemné. Naopak její podvečerní nový pořad „Interview" Česká televize už dlouho potřebovala. A že se tam někteří politici až bojí chodit, je jen správné a novinářské. Oběma jmenovaným jenom držím palce, aby vydrželi a také aby si vychovali své následovníky. Politici se střídají často, stejně tak jsou často u nás i volby, takže je a bude i do budoucna potřeba takových novinářů jakou jsou vedle jmenovaných i Veselovský, nebo Augustová, kterým se dá věřit a navíc to umí.

Noviny a Babiš, Bakala, také Rakušáci a Švýcaři. Z českých jen Právo a Haló noviny

Ale rád bych se vrátil ke svému úvodnímu záměru na téma – majitelé novin a objektivita.  Tady pak  rozhodně patří i dnes úsloví – koho chleba jíš, toho píseň zpívej... Nebo latiníci pak říkají známé rčení ještě z dob násilné rekatolizace u nás v 17. století  - "cuius regio, eis religion". Česky pak přeloženo "Koho vláda, toho náboženství", nebo jen opisem – koho moc, toho víra. A v našem, ne nijak velkém novinářském prostředí, toto určitě dodnes sedí. Nakonec většinou alespoň trochu vidíme, jak že to vypadá v našem tiskovém a novinářském „průmyslu"? A zde můžeme až na výjimky zkonstatovat, že v českých rukou je z nejčtenějších periodik hodně málo novin – z větších bych uvedl snad jen PRÁVO (majitel česká společnost BORGIS) a HALÓ NOVINY (česká společnost FUTURA). Jako největší ryby v rybníce můžeme v tom novinářském česku jmenovat dva podnikatelské magnáty – a to Andreje Babiše, dnes lídra politického hnutí ANO, který vlastní skupinu MAFRA a.s. – tj. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny. Druhým magnátem je nyní často uváděný (ale to v aktuální kause dolu Paskov na Ostravsku) miliardář Zdeněk Bakala, který pak vlastní společnost ECONOMIA, a.s. – potažmo pak Hospodářské noviny, Respekt a Týdeník Ekonom. Navíc je sympatizantem a hlavním sponzorem politické strany TOP 09.

Ostatní novinářské skupiny podnikající v novinařině u nás, mají sice ve svých řídících orgánech řadu Čechů, ale většinou se jedná o zahraniční majitele a jejich vliv na politické subjekty není alespoň viditelně tak výrazný. Například vlastník regionálních novin DENÍK, společnost VLTAVA-LABE-PRESS se jen česky tváří, ale z obchodního rejstříku je jejím vlastníkem rakouská společnost HKM Beteiligungs GmbH. Stejně tak třeba skupina Ringier Axel Springer CZ, která vydává vedle bulvárních periodik Blesk, Aha, také třeba týdeník Reflex, má sice své sídlo v Praze, ale vlastníkem je švýcarská obchodní společnost. A do obchodních, nebo sponzorských či sympatizujících vazeb s politikou a politiky u nás zase tak my obyčejní občané nevidíme a neznáme je.

Vnímejme majitele novin, jejich zájmy a politickou podporu konkrétním stranám a politikům

A vrátím na začátek tématu svého příspěvku – věřím, že každodenní novinařina, stejně jako reklama, prezentace ve stylu public relations, nebo jakékoliv propagační formy a metody, dnes hlavně internet, mají značný vliv na rozhodování občanů, také firem a podnikatelských subjektů, ale i politiků. I když v jejich případě je to hlavně obráceně. A před jakýmikoliv volbami to platí vždy a obzvlášť. Nakonec si sami za uvedenými novinami a majiteli novin, také za jejich sponzory, dovedeme představit konkrétní politiky, politické strany a jejich zájmy. Jedno zda pravicové, nebo levicové.

Před letošními volbami, kdy na pravici a ve středu politického spektra se bude jak o duši bít hlavně TOP 09, ODS, Suverenita Jany Bobošíkové a ANO Andreje Babiše, lze předpokládat hodně viditelnou silnou úlohu právě novin, rozhlasu a televize. Můj text měl jen poukázat na to, že za těmito médií, hlavně pak za nejčtenějšími novinami – tj. Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Blesk, Reflex, Respekt a Hospodářské noviny – stojí vždy konkrétní majitelé, sponzoři a jejich zájmy. Rozhodování u voleb je a bude na každém z nás, jenom snad podle titulů a majitelů konkrétních novin, se snažme vnímat a chápat pravdu, objektivitu a zájmy těchto novin a také podporujících a zviditelňovaných politiků a politických stran. Pak zřejmě budeme na své hlasování lépe připraveni a po volbách budeme zase méně překvapování.

(Matuška)