Je před podzimními volbami – adorování i špinění kandidátů, u některých i legrační bilbordy. Urazit může jen pravda!

Bohužel i novinářské adorování či špinění konkrétních politiků a stran

K blížícím se volbám do Sněmovny se nijak moc vyjadřovat na svém blogu nechci. Jednak jsou už říjnových voleb plné televizní stanice, rádia i noviny, ale vlastně už z titulu novin, nebo internetového serveru lze téměř stoprocentně tušit – kdo bude adorován a chválen až do nebe, stejně tak, kdo bude popliván a málem odsouzen k trestu smrti. Právě „vychvalování" ve stylu málem katolické adorace nejen mně, ale zřejmě většině lidí dost nevoní, ba přímo smrdí. Pak od některých novinářů při tvorbě jejich denních textů (samozřejmě potřebných pro následné získání řádné mzdy nebo platu) jejich vyzdvihování politiků nebo celých politických stran, vidím spíše něco ve stylu získávání odpustků.

Zkrátka v některých dřívějších volbách politika zatratili, a nyní „světe div se" ho vytahují z bahna či hnoje, protože nyní ho chtějí zase přirovnávat, když ne k Matce Tereze, tak alespoň přinejmenším k nejvýznamnějším politikům Česka za posledních 24 polistopadových let. Důvody jsou většinou u takto dotyčného novináře (tím nechci tvrdit, že jsou tací všichni novináři, v objektivní profesionály stále ještě věřím) často zcela osobní a subjektivní – změnilo se vedení i zájmy novin, noviny někdo z politiků sponzoruje, nebo je dokonce koupil, nebo jen se dříve vychvalovaný politik tak zkompromitoval, že jeho minulá sláva se dnes už nehodí. Proto texty ve stylu odpustků a nalezení nového „černého koně", kterého lze zase adorovat a psát o něm, že už od narození a mládí se málem připravoval pro dnešní státnicky důležitou Sněmovnu.

Alespoň trochu sebereflexe – Nečas a ani Klaus už by dnes netáhli voliče

Takže oslavovat dnes třeba někdejšího premiéra a exšéfa ODS – Petra Nečase – kterého vlastně dostala z politiky jedna obyčejná, ale hlavně dosti ambiciózní „ženská sukně", už skutečně v žádných novinách nelze. Stejně tak by se po tanečcích kolem lednové amnestie u voličů nechytl i někdejší prezident Václav Klaus. Proto také jeho jakoby vyčkávání na (ne)zájem voličů, a když zjistil, že kromě strany Jany Bobošíkové o něho už není zájem, tak raději elegantně sám vybruslil, do voleb nejde a jenom z dáli komentuje politickou scénu, případně některé činy některých politiků. Ono se už skutečně nedá dnes stavět politické image a politický program pouze na stálé kritice Evropské unie, nebo na frázích o samoschopnostech otevřeného trhu. A nynější americká medaile Klausovi za „boj proti komunismu" je už jen potvrzení skutečnosti, že Amerika také ztrácí soudnost a už zřejmě není koho oceňovat. Nevím, že by se v minulých socialistických časech u nás nějak proti režimu Václav Klaus prezentoval. Pokud by ano, určitě by ho tehdejší režim nepouštěl na zahraniční stáže na Západ, nebo přinejmenším bychom o něm jako o nepřátelském živlu něco četli v tehdejším Rudém právu. Zřejmě to s tímto obdarováváním nejrůznějších medailí nemají popletené jen v USA, ale vlastně i u nás – viz třeba nedávná oceňování medailemi vrahů Mašínů od premiéra Topolánka nebo od ministra Vondry.

Humor a legrace na bilbordech před volbami některým politikům nevoní

V letošní předvolební kampani jsem vedle už výše uvedeného ale zaznamenal i celkem zajímavý prvek, a to dělat si legraci ze svých protivníků. Není to nijak moc urážející legrace, ale něco jen ve stylu českého či anglického humoru. Asi podobně, jako třeba v mém oblíbeném seriálu – „Jistě, pane ministře". Tyto volby jsou o to zvláštnější, než ty dosavadní, protože na jejich přípravu bylo skutečně jen málo času. Také proto se v nich moc neprezentují zahraniční poradci na PR či reklamu, takže si politické strany chtivé křesel ve Sněmovně, musí vystačit s domácí výrobou námětu a hlavně sloganů na plakáty nebo bilbordy. Zřejmě vedle kandidujících stran a hnutí se do kampaně začleňují i vtipálci a aktivisté chtějící některé politiky zviditelnit, nebo naopak zesměšnit. A tak například hejtman a člen vedení ČSSD Michal Hašek se zřejmě při jízdě po dálnici D1 u svého hejtmanského Brna našel na jednom z bilbordů, kde je vtipně konkurencí vystižen, a hned uvažuje, zda nepřezkoumá, jestli nejde o hanobící billboardy porušující i zákony. Celou situaci si zřejmě vzal osobně a vidí v tom zesměšňování krajského hejtmana a sebe jako kandidáta do poslanecké sněmovny. A hned nastoupili jeho právníci s podnětem na prověření, zda to není v rozporu se zákonem o regulaci reklamy. Takže nevím, zda text ve stylu – "Hašek - kecal, lenoch a nevěrník", je zrovna v rozporu se zákonem a událostí nutnou k nějakému prověřování. Hejtman Hašek pro tisk jen uvedl, „že právník má v postupu proti autorům dehonestujících billboardů volnou ruku".

Kritika do hlupáků se může říci každému, jenom ne těm, co jimi jsou

Stačí se jenom trochu projet po silnicích u nás a podobných bilbordů je k vidění dostatek. Můj názor je, že humor a karikatura protivníka není nic trestného. Navíc si vzpomínám, jak v jednom českém seriálu říká primář Sova doktoru Štrosmajerovi při řešení stížnosti jedné ze sester – „to nevíte, že za hlupáka můžete označit každého, jen ne toho, koho se to týká?". Takže už svým přístupem k některým trochu více osobním bilbordům, plakátům i slovním útokům v debatách v rozhlase nebo televizi, postižená konkrétní osoba o sobě ledacos vypovídá. A navíc se vždy nejvíce zlobíme za pravdu vyřčenou na nás. Dost možná, že uraženým, ale rozhodně nejen těmto kandidátům na placenou politickou židli ve Sněmovně, nikdo z jejich poradců neřekl, že jít do voleb je něco jako „jít s kůží na trh". Znamená to, že jako se koni na trhu kupující koukali na zuby, tak i voliči mají právo o kandidátech vědět více, než co sami oni prozrazují v líbivých životopisech a internetových stránkách.

A pokud má některý politik ve své dosavadní osobní nebo politické historii nějaký škraloup nebo „kostlivce ve skříni", tak ať vůbec raději do voleb nechodí. Když ne protikandidáti a opoziční kandidující strany, tak novináři podobné utajené příběhy určitě časem objeví a pak už zůstává politikům jenom se zlobit, urážet, nebo dávat soudní žaloby. Takže zřejmě i negativní reakce na humorné kopnutí či okopávání kotníků je už náznakem toho, že buď politik nemá pochopení pro legraci a humor, nebo něco skrývá před voliči. Takový kandidát pak rozhodně do jakékoliv státem placené funkce nepatří. Jedno, zda je z táborů na levici nebo na pravici politického spektra. Všímejme si tedy vedle řečiček o politických programech i chování politiků, když dostanou ostřejší dotaz, konkrétnější kritiku, nebo když je někdo humorně vystihne a legračně uhodí.

(Matuška)