Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

EU mezi srpem a kladivem aneb trocha pravicové demagogie

Krátké zamyšlení nad tím, proč se Evropská unie stala komunistickým strašákem české pravice.

  • eu-mezi-srpem-a-kladivem-aneb-trocha-pravicove-demagogie

Sám za sebe můžu říct, že zcela určitě nepatřím k příznivcům Evropské unie, alespoň tedy rozhodně ne v její současné podobě. Se svým postojem nejsem určitě v naší republice sám a počet lidí, kterým tato instituce vzala iluze, od roku 2004, kdy jsme do EU s pompou vstoupili, radikálně narůstá. Bohužel pro nás, kteří jsme obdrželi téměř posměšné označení ,,euroskeptici" (což, podle ironického akcentu mediálních hlasatelů, znamená něco jako zaostalí hňupové, kteří neví co je ,,In" a které čeká už tak leda cesta na smetiště dějin) není v naší republice téměř žádná oficiální politická síla, která by naše názory veřejně zastávala.

Jedinou výjimkou je v tomto směru pouze nejkonzervativnější frakce pravice, reprezentovaná ,,železným kruhem" sdruženým okolo Václava Klause a jeho samozvanými politickými pohrobky, koncentrovaných v partaji Svobodných občanů.

Ovšem v jejich případě je zásadní problém v tom, že kromě horlivé negace všeho, co pochází z EU, včetně EU samotné, jsem ještě jaksi nepochopil PROČ si právě EU u ortodoxní pravice a jejího duchovního otce z Hradu tuto pozici vlastně vykoledovala. Jistě, stačí se mrknout na stránky Svobodných a důvody proč nemít rád Evropskou unii se jen sypou. Stěžejním ,,argumentem" (a podle pravicové ideologie to má být zřejmě i argument nejpádnější) proč EU představuje zlo, je to, že Evropská unie je údajně socialistický výplod zakuklených marxistů. ,,Důkazem" toho má být především poukazování na někdejší členství některých unijních pohlavárů, jako Manuela Barossa, v komunistických a socialistických stranách, regulace trhu a všudypřítomné umné (nikoliv však už nápadité) koláže hvězdiček, srpů a kladiv.

Jistě, už klasik propagandy, Goebels věděl, že zatvrzele opakovaná lež se pozvolna stane všeobecně přijímanou pravdou. Nicméně já patřím k těm, které nezajímá pompézní rétorika, obcházející logiku a útočící na lidský sentiment, ale fakta. Z toho důvodu bych zde rád provedl stručnou analýzu výše uvedených bodů, na nichž pravověrná pravice buduje svůj antiunijní postoj.

Náš rozbor začněme od konce. Ikonografickou ani rétorickou stránku antiunijního tažení pravice není snad třeba ani komentovat. K podobným praktikám se ve světě politiky uchylovaly a uchylují, více, či méně, všechny politické subjekty. Stačí si vzpomenout na plakáty z 50. let, ale třeba i na nedávné billboardy pravicové antikampaně s rohatými příslušníky opozičních partají. Takovéto výtvory sice mají (bohužel) schopnost sugestivně ovlivňovat veřejné mínění, ale z pohledu logiky a věcných faktů jsou naprosto sterilní.
Další důvody konzervativní pravice k negaci EU jsou už ale zajímavější, protože se přece jen opírají o reálné skutečnosti a je zde tedy i o čem polemizovat. Všudypřítomné regulace jsou již zdrojem pravičácké averze vůči EU zcela reálným. S formou, v jaké je vedení EU provádí, taktéž nesouhlasím, ale to je asi tak vše, v čem se v tomto punktu s pravicí shodnu. Euroskeptici (když tedy použiji toto poněkud zavádějící mainstreamové označení) z řad konzervativců a (neo)liberálů právě kvůli regulacím a snahou o jakési řízení ekonomiky osočují EU z inklinování k socializmu. Jenže tady docházíme k prvnímu momentu, kdy pravicoví ideologové buďto neví o čem v zápalu boje mluví, anebo svoje stoupence záměrně mystifikují. Musí totiž moc dobře vědět, že snaha o řízení ekonomiky v socialistickém systému (kdy jsou všechna, nebo přinejmenším klíčová ekonomická odvětví, spravovaná státem) a v (neo)liberálním systému EU, má zcela odlišný společenský podtext.

Ve státním sektoru (a není teď důležité, jak moc rozsáhlém) skutečně socialistického zřízení totiž odpadá motiv konkurence a samoúčelného shromažďování zisku, jakožto primární motory systému liberálního. Stát si vlastní hospodářský potenciál může regulovat a řídit, ale sám si také nese náklady na jejich provoz, i zodpovědnost za případné chyby způsobené regulacemi. Nikdo konkrétní tedy nemůže být regulacemi poškozen. V socialistickém zřízení je nemožné, aby regulace byly zneužity k účelům lobbyizmu, protože protěžovat jeden státní podnik na úkor druhého státního podniku postrádá smysl.

Naproti tomu, v jinak liberálním prostředí EU, jsou regulace především výplodem lobbyismu a protekcionalismu soukromých korporací. Poukazování na negativní dopad regulací na ekonomiku i společnost je tedy záležitost dost relativní. Jejich dopad je totiž negativní především pro to, že regulace jsou prvek socialistické ekonomiky (která je s liberálně kapitalistickou neslučitelná) implantovaný do ekonomiky (i společnosti), kde hraje prim soukromý sektor. Takto vzniklý hybrid umožnil ekonomicky nejsilnějším privátním subjektům, které vygeneroval předchozí konkurenční boj a ,,ruka trhu", pomocí oněch regulací jen trvale zajistit jejich pozice a pro budoucno již předem eliminovat z konkurenčního boje pomalejší a slabší konkurenty.

Regulace, jakožto prvek socialistické ekonomiky, tedy v případě EU, skutečně přinesly deformaci stávající neoliberální ekonomiky. Ovšem zmíněná deformace se stále pohybuje ve striktních mantinelech kapitalistického systému a ve své podstatě jej ještě umocnila. Vytvoření korporátní elity, která si uzurpací politického vlivu a za pomoci regulací pojistila svoji pozici a omezila vliv konkurence, v žádném případě neznamená, že EU směřuje k socializmu.

Další ,,argument" proč je prý EU socialistická, je ten, že někteří vedoucí členové nejvyšších unijních institucí byli kdysi členy marxistických stran. Nejvíc je v tomto směru na pranýři již zmiňovaný Manuel Barosso. Ovšem bývalé členství Barossa v komunistické straně Portugalska má jako ,,důkaz" nějakého socialistického spiknutí asi stejnou váhu, jako někdejší členství Petra Nečase v SSM. To samozřejmě platí i o ostatních údajných ,,kryptomarxistech" ve vedení EU.

A tady se už dostáváme k samotné podstatě Evropské unie, jenž je podle pravice, sama o sobě ztělesněním socialistického zla. Za vysvětlení by ovšem stálo například už to, jak je možné, že v parlamentu ,,socialistické" EU mají od roku 1979, (od kdy se volby do europarlamentu konají) permanentní většinu pravicové partaje konzervativců, liberálů a křesťanských demokratů..? A ptát se můžeme dál. Co je socialistického na řízené likvidaci modelu sociálního státu, k níž právě v Evropě dochází na nátlak Bruselu, ruku v ruce s MMF a ECB? Co je socialistického na požadavku striktní privatizace posledních zbytků toho, co bylo do teď ve vlastnictví jednotlivých států? Co je socialistického na horečných přípravách Bruselu ještě větší centralizace a koncentrace moci v rukou hrstky unijních oligarchů, když idea socializmu tkví v přesném opaku, ve směřování k většímu podílu každého jednotlivce na řízení společnosti? A vůbec, položme si zde základní otázku, na kterou když si odpovíme, tak si zároveň odpovíme i na otázku jestli je EU institucí se socialistickým zřízením. Co je totiž hlavní myšlenkou, která dělá socializmus socializmem? Co je jeho podstatou, která jej na první pohled odlišuje od všech verzí kapitalistických zřízení?

Ať nalistujeme heslo ,,socializmus" v kterémkoliv naučném slovníku, či na internetu, tak se dozvíme, že pointou tohoto ekonomicko-společenského zřízení je jeho specifický vztah k vlastnictví strategických výrobních prostředků, zdrojů a institucí (bankovního sektoru), které mají klíčový význam pro fungování celé společnosti. Účelem tohoto ,,společenského" vlastnictví není samoúčelné generování zisku do kapes jednotlivců, ale formou rozšiřování výdobytků sociálního státu umožnit participovat na zisku co nejširší části společnosti. A kdeže se tak v ,,socialistické" EU děje? Nikde.

Pokud ale EU nesplňuje toto základní ekonomicko-společenské kritérium socializmu, tak v jejím případě o nějakém socializmu nemůže být ani řeči. A politika fanatické proklamace multi-kulti a programové adorace všemožných i nemožných menšin a společenských outsiderů na čistě kapitalistické podstatě EU nic nezmění. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví je v EU stále tak silným dogmatem, že jej unie není schopná překročit ani ve chvíli, kdy soukromý sektor přivodil faktický ekonomický otřes celého projektu. Nebo je snad projevem socializmu, že soukromé banky jsou zachraňovány na úkor životní úrovně milionů Evropanů kteří na předchozí aktivity těchto soukromých institucí, a jenž současnou krizi přivodily, neměli sebemenší vliv? Pravdou je, že ve skutečně socialistickém systému by tyto banky byly státní, takže by k této ekonomické katastrofě, nezpůsobené ničím jiným, než touhou po zisku soukromých bankéřů, nedošlo.

Po shrnutí uvedených faktů, jasně vyplývá, že (neo)liberální báchorka o socialistické EU postrádá jakékoliv reálné jádro. Česká pravicová reprezentace sice, kdykoliv dojde na Evropskou unii řeč, začne vehementně chrastit srpy a kladivy (přičemž taktně nevzpomíná např. fakt, že v ČR to byla právě KSČM, která se jediná stavěla k našemu vstupu do EU negativně, a že proti současné podobě EU se v Evropě vyslovují vesměs veškeré autenticky levicové strany), ale skutečnost je taková, že to je neoliberální pravice, která vždy držela projekt EU (ideologicky, ekonomicky i politicky) pevně ve svých rukou.

Zbývá tedy jen odhalit skutečnou příčinu, proč je české pravici projekt evropské neoliberální ,,internacionály" takovým trnem v oku. Důvod proč tomu tak je, nalezneme v samotném jádru pravicové ideologie, postavené na zásadách volného trhu a do ekonomie přenesených evolučních principech, kdy přežije jen, jak stoupenci pravice rádi říkají, ten ,,nejschopnější".

Ovšem zásadu, že jen nejschopnější (bližší specifikací tohoto termínu se pravice raději nahlas nezaobírá) mají nárok existovat, jednotliví stoupenci liberalizmu uznávají pouze tehdy, pokud jsou v pozici ,,schopných" právě oni. Všechny ostatní pak ,,demokraticky" častují přízvisky jako socka, ulice, lůza atp.
Se vstupem ČR do EU se však český elitní kroužek ,,nejschopnějších" ocitl v situaci, kterou zřejmě neočekával, nebo přinejmenším silně podcenil. Jestliže si čeští podnikatelští kapři doposud v klídečku kultivovali svůj rybníček, do kterého pustili jen koho chtěli a spokojeně tloustli z malých českých méně schopných (nebo vůbec neschopných) rybiček, tak vstup do Evropské unie pro ně znamenal prolomení hráze dělící český rybník od moře. Čeští kapříci, kteří se o zboření hráze už delší dobu vehementně snažili, se do moře volného evropského trhu s jásotem nahrnuli, v naivní představě, že se stanou pány situace, zrovna jako doma.

Jenže prvotní euforie opadla ve chvíli, když zjistili, že evropský trh už dávno ovládají ostřílení žraloci, kteří se s českými kapříky nebudou nijak párat, stejně jako se doma čeští kapříci nepárali s neschopnými rybičkami. Prolomenou hrází se však nevalili jen čeští podnikatelští kapři do moře, ale především se okamžitě nahrnuli žraloci do českého rybníka, který ovládli a kapry, které nesežrali eliminovali vhodně ušitými regulacemi. Liteře liberalizmu bylo učiněno za dost, zvítězili ti nejschopnější...

Drtivá většina českých kaprů opožděně a s hrůzou zjistila, že nejen že si v evropském tržním moři neškrtnou, ale že budou vůbec rádi, když přežijí. Ti méně rázní začali alespoň nahlas brblat a domáhat se na žralocích zrušení regulací, což je však přesně to, co nadnárodní žraloci nikdy neudělají, protože regulace jim na pořád zajišťují jejich náskok a výsadní postavení.

Radikálnější kapři pak začali rovnou uvažovat o znovupostavení hráze, aby mohli zase nerušeně požírat alespoň domácí české rybky a nehrozilo jim bezprostřední nebezpečí od žraločích magnátů.
Myslím, že tento příměr dost jasně vystihuje, v čem tkví nevraživost českých pravicových kruhů vůči EU, i jejich zájem proč unii opustit. Primitivní a neopodstatněnou antisocialistickou rétoriku potom zvolili proto, že na ni slyší podnikatelská vrstva, z jejichž řad se stoupenci pravice ponejvíce rekrutují. Ve skutečnosti však v EU česká pravicová elita narazila právě na zákonité důsledky liberalizmu a působení neřízené ,,ruky trhu" které v ČR sama povýšila na úroveň státní ideologie.

Jinou otázkou nadále zůstává, proč si skrz naskrz neoliberální Evropskou unii jako svoje božstvo vybrali tzv. ,,socialisté" ze středolevicových partají. I na to by se dala najít odpověď, ale o tom někdy příště.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře