Drancování české přírody vybírá svou krutou daň!

Naši zemi provázejí extrémy v oblasti přírodních podmínek a okolností, což se projevuje například snižováním výskytu vodních zdrojů, "sahelovým" suchem, proto jsou zaznamenány v kritických ročnících výpadky zemědělské úrody, dále pak dlouhodobě pociťujeme, že zejména jehličnaté monokultury trpí kůrovcem, k tomu můžeme připočítat erozi půdy.

V České republice dochází i k nebezpečným povodním a záplavám sídel, měst, obcí a polností. To všechno připomíná „El Niňo“ - tentokrát ve střední Evropě!

I zemětřesení vybírá svou krutou daň v našich končinách, stejně tak nebezpečné vichry a bouře, když dochází rovnou k podceňování této situace.

Dále jsme zejména v zimních měsících svědky zvýšeného smogu, poté můžeme jmenovat ztenčování ozónové vrstvy v ozonosféře nad naším územím. Katastrofy se kumulují a kumulují, stejně tak drancování české přírody např. výstavbou nesmyslných a předražených dálnic, čím dál více jsme zatěžováni rakovinotvornými exhalacemi, když je Česká republika přeautována.  

Ještě můžeme jmenovat zanedbání rozmanitosti osevních  postupů, když jsou naše pole bezhlavě zamořena řepkou, též ubývání zemědělského půdního fondu je způsobeno výstavbou nesmyslných a ponižujících montoven.

Procházíme tedy tragickým příběhem, jenž bohužel otevírá tragickou a smutnou budoucnost pro naše potomky, když se k naší přírodě chovají současní mocní bezohledně.

Drancování přírodního bohatství a bezhlavá privatizace přírodních zdrojů činí z našeho národa ponižující montovnu a zapáchající odpadní skládku Evropské unie.

Václav Kovalčík, Zlín