Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Bude nás EU tlačit k czexitu?

Evropskou unii trápí nejednota. Klíčoví hráči se přetahují o vidění vývoje organizace a Česko vše pozoruje zpovzdálí. To je tristní chyba!

  • bude-nas-eu-tlacit-k-czexitu
  • bude-nas-eu-tlacit-k-czexitu
  • bude-nas-eu-tlacit-k-czexitu

Letošní rok by nebylo těžké nazvat rokem evropské myšlenky, která nevyšla. Od jara do zimy nejvyšší představitelé Unie a jednotlivých členských států přicházeli s nápady na změnu současného stavu. Více než kdy jindy je EU na rozcestí, neodpovídá akutním a aktuálním výzvám, je rozklížená.

Jen pro rekapitulaci, v březnu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker představil několik možných scénářů, podle kterých by se EU mohla v budoucnu ubírat. Buď Unie bude pokračovat v dosavadní praxi, členské státy si ponechají pouze jednotný trh, vícerychlostní Evropa, méně integrace zato efektivně a mnohem více integrační spolupráce.

Pár měsíců poté si Francie zvolila nového prezidenta, nepřekvapivě vyhrál černý kůň kampaně Emmanuel Macron. Ještě jako kandidát ukázal zájem o unijní politiky výroky a obzvlášť cestou do Bruselu. Z Macrona se vůbec vyklubal pro Francii netypický politik. Je euroaktivní a tvrdě se vymezuje proti těm členským státům, kteří přistupují k upevnění Unie vágně. Vzpomeňme si jen na jeho obvinění z cynismu a nerespektování společných hodnot, s nímž vyrukoval na státy Visegrádské čtyřky.

Macron se chce pustit do znovuzaložení Evropy. Pomalí nemají zdržovat ty rychlejší, jinými slovy vícerychlostní Evropa je prospěšná pro všechny. V jeho vizi je lokomotivou evropské integrace francouzsko-německý tandem.

Ano, Makronova prounijní politika není pouhou odpovědí na negaci EU Marine Le Penovou, je to jednoznačná snaha vymanit se ze stínu Berlína a stát se zásadním aktérem unijní politiky tak, aby zájmy Paříže byly více slyšet a lépe prosazovány.


Naposledy vizi Evropské unie budoucnosti přišel předseda německých sociálních demokratů Martin Schulz. S německou razancí prohlásil, že se z Evropské unie v příštích letech musí stát federace. Její členské země by měly přijmout společnou ústavní smlouvu a kdo bude proti, má z Unie vystoupit.

Máme tu kupu scénářů, myšlenek a návrhů napříč celou Evropskou unií. Většina z nich nekompromisně požaduje prohloubení integrace a pomalé rozpuštění národních států. Takové vize mají své pro: EU bude silnější, jednotnější a efektivnější. Má to ale jeden háček. Opět se vše řeší s pomocí ultimatum protiřečící liberální demokracii. Buď jdeš s námi, nebo vypadni.

Brexit a ještě před ním třeba schvalování Lisabonské smlouvy ukázaly tristní tendenci: eurofederalisté neumějí a nechtějí hovořit se svými oponenty. Přehlížejí jiné nebo alternativní názory. A pak se diví. Právě šéf EK Juncker, jeho arogance a neomalenost, nemalou měrou přispěl k tomu, že si Velká Británie zvolila odchod z Unie.

Celý příští rok se bude Paříž, Brusel a Berlín přetahovat o unijní vizi. Na první pohled to vypadá dobře. Můžeme sedět v závětří a výsledný konsenzus velmocí vetovat. Má to jedno ale. Pokud nebudeme aktivní hned ze začátku, odmítat cokoli, co by se příčilo naší suverenitě, nakonec nás postaví před hotovou věc. Budeme muset souhlasit pod tíhou argumentů (chceš volný pohyb a dotace? Tak mlč a táhni) nebo udělat vynucený czexit.

O našem zahraničním směřování musíme rozhodovat sami a na základě vlastních zájmů. Ano, přišli jsme o důležitého spojence – Velkou Británii. Pořád jsou na místě pochyby, jestli nevyštípali eurorealistický Londýn z EU záměrně. Právě proto se nesmíme nechat sebou manipulovat. Musíme se spojit se stejně naladěnými státy a navrhnout svůj pohled na Evropskou unii.

Zanedbávat unijní agendu, soustředit se pouze na vlastní píseček se nám může velice nevyplatit. Budeme odstrčení, Juncker si z nás bude dělat dobrý den a skončíme tam, kde jsme byly před 25 lety. Jako všemi přehlížený stát na okraji progresivní Evropy.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře