Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Úvodem k Prohlášení vlády Syrské arabské republiky k politice Ligy arabských států

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Po politických převratech v Tunisku a Egyptě, brutálním potlačení bahrajnského „jara“ (nenásilné protesty a státní represe pokračují dodnes, paralelně vedle komerčního cirkusu Formule 1), policejní a vojenské násilí proti šíitům na jihu Saudské Arábie, vše za tiché podpory Západu a po faktickém zničení libyjského státu ve jménu demokracie včetně snahy o totéž v Sýrii je jasné, že na počátku lidskoprávní frašky zvané „arabské jaro“ stál generální plán strategického postupu k prosazení přestavby severní Afriky a Blízkého východu podle vkusu západního imperializmu, konzervativních sunitů a s největší pravděpodobností i izraelských ultranacionalistů. Společným jmenovatelem této bizarní koalice jsou pravidla finančních trhů, nepřítelem suverénní národní státy, které brání jejich volným tokům. Jedním z hlavních předpokladů úspěšné politické, hospodářské, státoprávní a v důsledku samozřejmě i sociální restaurace je buď vytvořit nadnárodní orgány s dalekosáhlými právně-politickými kompetencemi (EU) a nebo ovládnout ty existující bez institucializovaných vazeb, které zato na venek sugerují jakousi pseudo morálně-politickou legitimaci – v našem případě Ligu arabských států (LAS). Rekonstrukce dosavadního průběhu salafistického jara přinejmenším nastiňuje následující scénář.

  • uvodem-k-prohlaseni-vlady-syrske-arabske-republiky-k-politice-ligy-arabskych-statu

1. Ať již byly protesty v Tunisku a Egyptě vyprovokovány zvenčí nebo ne, jisté je to, že měly na jedné straně sociální charakter a tedy masovou základnu, na straně druhé ale rozdílné politické cíle (civilní / sekulární společnost versus sunitsko-fundamentalistický stát). Zájmy západních velmocí byly jasné: zabránit skutečné sociální a demokratické revoluci a na místo vysloužilých sekulárních figur jako Ben Ali a Mubarak mocensky etablovat staronového strategického partnera – Muslimská bratrstva. Ta jsou zárukou upevnění neoliberálního hospodářského pořádku a zároveň představují (alespoň krátkodobě) spolehlivého spojence v boji proti politicky a ekonomicky nepohodlným, nábožensky nenáviděným sekulárním režimům v Libyi a Sýrii. Kromě toho skýtají do budoucna možnost politických nebo vojenských intervencí na „podporu demokracie“ nebo „proti terorizmu“ v případě, že by u moci nezůstali prozápadní islamisté, ale jejich nezávislá odnož.

2. Svržení „světských“ diktátorů v Tunisu a Káhiře mělo zároveň i vnější efekt. Pro invazi do Libye byly připraveny ty nejlepší geostrategické a geopolitické podmínky: nástupní teritoria pro „rebely“ i síly NATO a zároveň předpoklad pro „absolutní monarchisticko-salafistickou většinu“ uvnitř politického grémia LAS, samozřejmě s bezprostředním výhledem na Sýrii. Navíc nově dosazené libyjské loutky znamenají další poslušný hlas ve prospěch „ozbrojených civilistů“ v Sýrii. „Neposlušné“ nebo „nespolehlivé“ země stojící mimo tento politicko-ideologický pakt jsou v naprosté menšině.

3. Takto politicky preparovaná LAS, ve které jedině alžírskou Republiku zastupuje vyslanec vlády požívající demokratickou legitimitu podle západních norem, je Západem a jeho zglajchšaltovanými masmédii prezentována veřejnosti jako jakási kvazi mezinárodní organizace hodná respektu, která má právo rozhodovat o legitimitě nebo ilegitimitě vlád jednotlivých členských států, v konkrétním případě Sýrie. Tato organizace, připomínající nyní spíše jakýsi Klub přátel šaríe, se dokonce stala strategickým partnerem Izraele, který LAS vyzval k vojenské intervenci v Sýrii. Feudální diktatury a politické reprezentace salafistů, které jinak v Evropě a USA platí

za potenciální teroristy, jsou tedy koaličními partnery Francie, „matky všech republik“, Spojených států, které vznikly bojem proti tyranskému absolutizmu britské Koruny. Udělení křesla zástupci tzv. syrské zahraniční opozice, která nereprezentuje ani všechny ozbrojené skupiny, natožpak domácí syrskou opozici, o zbytku národa ani nemluvě, opět demonstrovalo pravý smysl přestavby arabského světa. LAS se vzdala jak faktické plurality, tak i autonomie na mezinárodním poli. Nezastupuje arabský lid, arabské národy, ale jejich Západem trpěné a nebo přímo dosazené vládce.

Petr Schnur

-neoficiální překlad-

Prohlášení vlády Syrské arabské republiky

Dne 26.3.2013 rozhodl sumit Ligy arabských států na jeho vrcholné schůzi v Dauhá (Katar) předat křeslo Syrské arabské republiky nelegálnímu zástupci a umožnila mu reprezentovat syrský národ pod jinou vlajkou než je národní vlajka. Tento akt je hrubým porušením charty Ligy arabských států a jejích vnitřních pravidel vůči jednomu z hlavních zakladatelů Ligy arabských států.

Rozhodnutí Ligy arabských států napomohlo krveprolití v Syrské arabské republice, podporovalo terorismus a následně zastavilo reálné úsilí některých států a stran, které usilovaly o nalezení politického řešení krize v Syrské arabské republice.

Toto rozhodnutí je považováno za možnou destrukci Ligy arabských států, jejích principů a její důvěryhodnosti. Rozhodnutí, které Liga arabských států učinila teď vůči Syrské arabské republice, může být v budoucnosti použito proti jinému arabskému státu. V praxi toto znamená ukončení role Ligy arabských států a spolupráce mezi všemi arabskými státy a výsledkem může být ohrožení bezpečnosti arabského světa.

Vrcholná schůze v Dauhá podpořila svým rozhodnutím politiku násilí, radikalismu, terorismu, které jsou nebezpečím nejen pro Syrskou arabskou republiku, ale vůči celému arabskému národu a vůči celému světu.

Toto rozhodnutí bylo učiněno, aby umožnilo některým státům, které se hlásí k podpoře teroristů v Sýrii, jejich sponzorování a zvláště těch organizací, které jsou spojovány s organizací al-Kajda, jejich legální činnost. Důsledkem bude ukončení jakékoliv role Ligy arabských států v zapojení do řešení krize v Syrské arabské republice, protože tímto rozhodnutím se zapojila do příčin krize.

Syrská arabská republika bude pokračovat v úsilí o stabilitu, bezpečnost a záchranu vlasti a syrských občanů. Bude i nadále bojovat proti terorismu a teroristům. Syrský národ bude usilovat o národní dialog s účastí všech stran, včetně opozice, která pracuje pro vlast. Syrský

národ hledí do budoucnosti s dobrým úsilím, které zastaví násilí a věří v uskutečnění politického programu, který navrhl prezident Bashar Al-Assad dne 6.1.2013.

Syrská arabská republika odmítá kompletně celé rozhodnutí vrcholné schůze Ligy arabských států v Dauhá, které se týká krize v Sýrii. Syrská arabská republika má právo učinit všechna opatření k obraně její svrchovanosti a zájmu jejího lidu.

Damašek 27.3.2013

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře