Rozhovor argentinského deníku Clarín s Bašárem al-Asadem (+video)

Al-Asad hovorí, nedostatok jednoty medzi nespočetnými teroristickými skupinami znamená, že ich vedenie nedokáže presadiť prímerie, aké by bolo možné dohodnúť počas stretnutia na najvyššej úrovni. „Netvoria jednu samostatnú entitu,“ povedal. „Sú to rôzne skupiny a bandy, nie iba tucty ale celé stovky. Je to zmes a každá skupina má svojho miestneho veliteľa. Kto dokáže zjednotiť tisíce ľudí? Nemôžeme dohodnúť harmonogram s nejakou stranou, ak nevieme, kto vlastne sú.“

„Západ klame a falšuje dôkazy, aby mohol viesť vojny, sú nimi posadnutí. vojna proti Sýrii, prirodzene, nie je jednoduchá a nie je to žiadna prechádzka ružovou záhradou,“ povedal Al-Asad. „Jednou z možností by bola intervencia, najmä preto, lebo sme v mnohých oblastiach Sýrie dokázali ozbrojené skupiny odraziť. Potom poslali Izrael, aby zdvihol morálku teroristov. Očakávame, že intervencia príde, ale bode obmedzená.“

V súvislosti s najnovším izraelským útokom si Al-Asad myslí, že Izrael pomáha teroristom, ktorí zasa pomáhajú Izraelu v útoku na Sýriu. „Izrael priamo podporuje teroristické skupiny dvoma spôsobmi. Dáva im logistickú podporu a hovorí im, kde a kedy majú zaútočiť. Zaútočili napríklad na jednu radarovú stanicu, ktorá je súčasťou protivzdušnej obrany, ktorá zisťuje lietadlá prilietavajúce zvonka, najmä z Izraela.“

Tu je rozhovor, ktorý som preložil:

Otázka: Prečo je kríza v Sýrii stále akútnejšia, v porovnaní s podobnými udalosťami v iných arabských krajinách?

Al-Asad: Ku kríze prispelo množstvo rôznych interných a externých faktorov. Čo je však najdôležitejšie, ide u zahraničnú intervenciu. Za druhé, predpoklady tých, ktorí v Sýrii vedú intervenciu, sa ukázali ako nesprávne. Tieto štáty sa nazdávali, že výsledok ich plánov je otázkou týždňov a mesiacov, to sa však nestalo. Naopak, sýrsky národ odolal všetkým formám zahraničnej intervencie a odmietol ju a robí to doteraz. Pre nás je to obrana našej vlasti.

Otázka: Na začiatku, keď bola kríza výlučne medzi Sýrčanmi a v úzadí nepracovali žiadni cudzinci, po viac ako dvoch rokoch konfliktu, nemyslíte si, že sa dalo niečo urobiť, aby sa krajina nedostala do tohto bodu?

Al-Asad: Najskôr to boli požiadavky reformistického charakteru, ale zistilo sa, že to bol iba začiatok. Bola to iba maska a zastieranie, aby to vyzeralo ako reforma. My sme robili reformy, my sme menili ústavu, my sme menili zákony, my sme zrušili výnimočný stav a oznámili dialóg s politickou opozíciou, ale terorizmus sa stupňoval každým krokom ktorý sme vykonali. Namieste je logická otázka: Aký môže byť vzťah medzi terorizmom a reformami? Terorizmus nemôže byť cesta k reformám. Čo má čečenský terorista do činenia s reformami v Sýrii? Aký je vzťah medzi teroristom z Iraku, Libanonu alebo Afganistanu a našimi reformami? Najnovšie čísla ukazujú, že v Sýrii bojuje približne 29 rôznych národností. Aký je vzťah tejto týchto 29 skupín k interným reformám? Táto koncepcia nedáva zmysel. A pre nás, dovoľte, aby som to takto povedal, zaviedli sme reformy a teraz máme politickú iniciatívu, ktorá zahŕňa dialóg. Základom akéhokoľvek politického riešenia sú očakávania sýrskeho ľudu a tie sú určované voľbami. Neexistuje žiadna iná cesta. Nikto nechce dialóg s teroristami. Teroristické útoky boli aj v USA a Európe. Sadol si niekto niekedy s teroristami za jeden stôl? Rokovať možno s politickými silami, nie však s teroristami, ktorí odrezávajú hlavy, vraždia a používajú jedovatý plyn.

Otázka: Má dialóg zahrnúť západné mocnosti ako USA, ktoré údajne teroristov podporujú?

Al-Asad: Určite, od samého začiatku sme tvrdili, že sme pripravení hovoriť s každým, so sýrskymi alebo zahraničnými silami, ktoré chcú dialóg, okrem ozbrojencov. Nikto sa nebude rozprávať s niekým, kto je ozbrojený samopalom. To je náš jediný predpoklad, na zaistenie politického riešenia. Nikdy sme rozhovory neobmedzili. Niektoré sily boli skutočne hľadané zákonom, nič sme však proti nim nepodnikli, aby sme umožnili dialóg, aby bol každý vypočutý. Sýrsky národ rozhodne, kto rokuje za krajinu a kto nie. Nikdy sme netvrdili, že chceme riešenie, ktoré vyhovuje iba našej vláde.

Otázka: Prezident Spojených štátov Barack Obama a vicepreziden Joe Biden naznačili, že neuvažujú nad intervenciou. No minister zahraničných vecí John Kerry navrhol, že každý pokrok by mal zahrnúť iné predpoklady, keď príde k veľkej zhode, mohli by ste zohrať dôležitú rolu, aby ste dosiahli mier, tým že odstúpite.

Al-Asad: Pýtam sa, kde a kedy získal Kerry alebo ktokoľvek iný mandát hovoriť za sýrsky národ alebo rozhodovať o tom, kto má odísť alebo ostať. Všetky rozhodnutia o reformách v Sýrii si rozhodne Sýria, a USA ani žiaden iný štát do toho nemôže vstupovať. Sme nezávislý štát. Ako ľudia rešpektujeme sami seba a žiadnej cudzej mocnosti nedovolíme, aby nám hovorila, čo máme robiť. Človek sa postaví voľbám, kandiduje a buď vyhrá alebo prehrá. Preto sa podieľame na mierovej konferencii v mene ľudu. K tomu sa pridáva skutočnosť, že krajina sa teraz zmieta v kríze a kapitán neopúšťa svoju loď pred búrkou. Postaví sa búrke, privedie loď späť do bezpečného prístavu a iba potom padnú rozhodnutia. Vždy sa treba postaviť povinnostiam. Nebudem utekať pred zodpovednosťou.

Otázka: Existujú signály, že história sa mení, alebo aspoň pre mňa to tak vyzerá. Bush viedol krajinu, ktorá bola na tom hospodársky lepšie a napadol Irak a Afganistan. Obama to Líbyi neurobil, bola to Európa, a ustavične hovorí, že nechce zasiahnuť. Svet sa teda dosť zmenil, odkedy som pred 7 rokmi s vami posledne viedol rozhovor. Čína je teraz oveľa dôležitejšia. Európa je chudobnejšia. Z pohľadu analýzy pravdepodobnosti invázie, aký je váš názor?

Al-Asad: Môžeme sa na problém pozrieť z dvoch strán. Existuje dialóg s USA, v tom zmysle, že vláda nepodporuje žiadnu vojnu. Ale prečo je to tak? Je to z dôvodu zmeny hospodárskej situácie alebo medzinárodnej mocenskej rovnováhy? Alebo je to z dôvodu zlyhania v Iraku, Afganistane a iných častiach sveta? Alebo je to otázka princípov? Veľmi pochybujem, že ide o túto situáciu. Myslím si, že sú tu okolnosti, ktoré sa menia, a to zadržiava USA pred tým, aby sa vrhli do nových dobrodružstiev, najmä preto, lebo sú príliš drahé, a okrem toho neprinášajú výsledky, z ktorých by USA mohli profitovať. Ja však nechcem hovoriť za Spojené štáty. Pozeráme sa na to zvonka. Ďalšia vec, ktorú jasne vidíme, je logistická a politická podpora teroristov, ktorých vysielajú do zahraničia a nazývajú to podpora bez smrtiacich následkov. A tu si môžeme položiť otázku: Je možné, že udalosti z 9/11 sa stali z toho dôvodu, že došlo k takejto podpore bez smrtiacich následkov? Nie je potrebné, aby USA podporovali terorizmus dodávkami zbraní. Skutočnosť, že poskytujú finančnú a logistickú podporu znamená, že chcú zvýšiť výkon vražednej sily teroristov. Možno sa nakoniec dostaneme k výsledku, že americká politika prešla z priamej intervencie na nový spôsob vedenia vojny. Vojny možno viesť aj bez invázie. Najdôležitejšia otázka však znie: Držia sa USA politiky, ktorá zaručuje stabilitu? Odpoveď je nie, ani USA, ani západ. Nerobia nič, aby sa svet mohol stabilizovať. Pozrite sa, čo sa deje v Severnej Kórei, Iraku, Sýrii alebo Afganistane alebo arabských krajinách. Žiadna stabilita neexistuje. To je to, na čo sa sústreďujeme. Vojna je prostriedok, nástroj. Hovoríme o princípoch, nie o nástrojoch. To, že USA už nerobia priamu inváziu ešte neznamená, že zmenili svoje princípy. V skutočnosti sa zmenili ich prostriedky, nie však ich princípy.

Ako je to možné, že novinári z Argentíny zdvihnú zadok a odcestujú do Sýrie a stretnú sa tam s prezidentom, ale veľké nemecké mediálne domy to neurobia (o slovenskej žurnalistike už ani nehovoriac, tá je tiež poťahovaná izraelsko-americkými špagátikmi, pozn. prekl.)? Tvrdenie redakcií, že by nedostali vstupné vízum, sa vôbec nezakladá na pravde. Každý tam môže odísť a informovať  tom, čo sa tam odohráva. Nesmú tam iba takí, o ktorých sa vie, že krajinu chcú iba hanobiť.

Profesionálne médiá (či skôr profesionálnych klamárov) pre ich jednostranné prezentovanie diania vo svete už vôbec nemožno brať vážne. To, čo robia, nie je nič iné ako predstieranie falošných skutočností a manipulácia mienky verejnosti. Potrestajte ich ignorovaním a bojkotom. Vydajú sa na cestu vyhynutia, rovnako ako dinosaury, a už po nej idú.

Jednu vec treba uviesť na správnu mieru. To, čo sa odohráva v Sýrii, vôbec nie je občianskou vojnou, ako nám to západné média a politici falošne prezentujú, ale útočná a dobyvačná vojna proti Sýrii, vedená medzinárodnou alianciou zločincov. Každý, kto sa na nej podieľa, podporuje ju alebo schvaľuje, je vojnovým zločincom.

Zdroj:http://www.auria.sk/blog/rozhovor-dennika-clarin-s-basarom-al-asadom#more-3415

------------------------------------------------

Assad mluví, Rusko jedná

Když se prokousal mlhou západní hysterie, uvedl několik cenných bodů. Záznamy ukazují, že režim souhlasil, několikrát, s rozhovory s opozicí; ale bezpočet „ozbrojeneckých“ skupin bez jakéhokoliv důvěryhodného a sjednoceného vedení vždy odmítl. Takže neexistuje způsob, jakým by bylo možné v praxi realizovat jednoho dne konečně dohodnuté – jako třeba na nadcházející konferenci USA a Ruska v Ženevě – příměří. Assad má pravdu, když říká: „Nemůžeme probírat harmonogram s nějakou stranou, když ani nevíme, kdo to je.“

No, nyní již každý, kdo syrskou tragédii sleduje, ví, co jsou zač. Ví, že Nesvobodní syrští kanibalové, pardon armáda (FSA) je slepencem válečníků, gangsterů a oportunistů všeho druhu, promísená fanatickými džihádisty typu Jabhat al-Nusrah (ale také dalších).

Reuters trvalo měsíce, než konečně připustila, že na zemi provozují tento cirkus džihádisté (1). Velitel „rebelů“ si dokonce Reuters stěžoval: „Nusra jsou nyní dvě Nusry. Jedna prosazuje agendu Al-Káidy velkého islámského státu, a druhá je syrská, s národní agendou pomoct v boji s Assadem.“ Neřekl však, že skutečná účinná odnož je napojena na Al-Káidu.

Sýrie je nyní peklem sužovaným ozbrojenci; prakticky stejně jako byl Irák v polovině minulého desetiletí, jako západem vytvořený „osvobozený“ zkrachovalý libyjský stát. Tato afghanizace/somalizace je přímým důsledkem zasahování osy (zla – p.p.) NATO-GCC-Izrael (2). Takže Assad má rovněž pravdu, když říká, že západ přilévá oleje do ohně a má zájem pouze na změně režimu, za jakoukoliv cenu.

Co Assad neřekl

Assad není až tak skvělým politikem – takže promarnil příležitost západní veřejnosti vysvětlit, byť jen stručně, proč jsou petro monarchie GCC, Saudská Arábie a Katar, plus Turecko, tak žhavé vrhnout Sýrii do plamenů. Mohl promluvit o tom, že Katar chce předat Sýrii Muslimskému bratrstvu, a že Saudská Arábie sní o krypto kolonii. Mohl promluvit o tom, že obě tyto země jsou vyděšeny tím, že šíité v Perském zálivu chovají legitimní ideály arabského jara.

Mohl poukázat na absolutní trosky zbylé z turecké zahraniční politiky „nulové problémy se sousedy“; jeden den je zde spolupracující triáda Ankara-Damašek-Bagdád, a další den chce Ankara změnu režimu v Damašku a neustále si znepřáteluje Bagdád. A jako korunu tomu všemu je Turecko bezradné, když vidí, že jsou Kurdové od severního Iráku po severní Sýrii povzbuzeni.

Mohl podrobně popsat, jak Británie a Francie v NATO, nemluvě o USA, jakož i jejich loutky z řad petro monarchií používají rozpad Sýrie k zasažení Íránu – a jak je všem těmto aktérům, dodávajícím zbraně a hromady peněz, u koudele utrpení Syřanů. Jedinou věcí, na které záleží, jsou strategické cíle.

Zatímco Bashar al-Assad řečnil, Rusko jednalo. Prezident Vladimir Putin – dobře si vědom, že rozhovory v Ženevě jsou vykolejovány různými hráči dokonce ještě před svým zahájením – přesunul lodě ruského námořnictva do východního Středomoří; a nabídl Sýrii kontingent ultra moderních raket země-voda Jachont, plus baterii systému protivzdušné obrany S-300 – ruský ekvivalent amerických Patriotů (no na rozdíl od amerických skutečně fungují – p.p.). nemluvě o tom, že Sýrie již má ruské protiletadlové rakety SA-17.

A teď si zkuste, kdokoliv z gangu NATO-GCC, obejít OSN a poslat na Damašek malou verzi „šoku a hrůzy“. Nebo zřídit bezletovou zónu. Katar a dům Saudů jsou z vojenského hlediska k smíchu. Britové a Francie jsou ve vážném pokušení, ale nemají k tomu prostředky – nebo žaludek. Washington prostředky má – ale nemá na to žaludek. Putin si byl naprosto jist, že Pentagon pochopí jeho vzkaz správně.

A nezapomeňte na Ropovodostán

Assad mohl také mluvit o – čem jiném, než – Ropvodostánu. Zabralo by mu dvě minut vysvětlit význam dohody o plynovodu Írán-Irák-Sýrie v hodnotě 10 miliard dolarů, která byla podepsána v červenci 2012. Přes tento klíčový uzel Ropvodostánu bude exportován plyn z pole Jižní Pars v Íránu (největšího na světě, sdíleného s Katarem), přes Irák, do Sýrie, s možným prodloužením do Libanonu, k potvrzeným zákazníkům v západní Evropě. Tomu Číňané říkají situace „výhra-výhra“.

Ale výhra to není pro – hádejte koho? – ano, Katar a Turecko. Katar sní o konkurenčním plynovodu ze svého severního pole (sousedícího s íránským polem Jižní Pars), přes Saudskou Arábii, Jordánsko, Sýrii do Turecka (které se považuje za privilegovaný tranzitní uzel mezi východem a západem). Konečné místo určení: opět západní Evropa.

Stejně jako u všech záležitostí Ropvodostánu je podstatou hry obejít jak Írán, tak Rusko. To se děje u katarského plynovodu – USA zuřivě podporovaného. Ale u plynovodu Írán-Irák-Sýrie nemůže exportní trasa vést nikam jinam, než do Tartu, syrského přístavu ve východním Středomoří, ve kterém se také nachází základna ruského námořnictva. Gazprom by byl očividně součástí celého obrázku, od investic po distribuci.

Nemylte se; Ropvodostán – jakmile bude opět spojen s obejitím jak Ruska, tak Íránu – vysvětluje ohledně toho, proč je Sýrie ničena, mnohé.

Plán EU: ropa pro Al-Káidu

Mezitím skutečná syrská armáda – podporovaná Hizballahem – metodicky opětovně přebírá kontrolu nad strategickým Al-Qusayr a čistí ho od ozbrojenců. Jejich další krok bude směřovat na východ – kde Jabhat al-Nusra bujaře profituje na dalším typickém kiksu EU – rozhodnutí uvalit na Sýrii ropné sankce (3).

Blogger Syria Comment Joshua Landis přišel s nutnými závěry: „Ten, kdo se zmocní ropy, vody a zemědělství, bude držet sunitskou Sýrii pod krkem. V tuto chvíli je to al-Nusra. Otevření svého trhu Evropou to podpořilo. Takže logickým závěrem tohoto šílenství je, že Evropa bude financovat Al-Káidu.“ Říkejme tomuto plánu EU „ropa pro Al-Káidu“.

Jihozápadní Asie – tedy to, co západ nazývá Střední východ, má zůstat výhradní sférou iracionálnosti. Podle toho, jak to v Sýrii vypadá, tak místo bezletové zóny by tam měl zavládnout mír – mezi všemi a se sousedy; a podílet by se na tom měly i USA, Rusko a EU, ale také Hizballah, Izrael a samozřejmě Írán, jak silně zdůraznil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov (4).

Nebýt posedlosti Západu změnou režimu, již nyní by problémové rozhovory v Ženevě mohly přinést dohodu v souladu se syrskou ústavou – která je mimochodem zcela legitimní a byla přijata v r. 2012 většinou hlasů skutečných, trpících Syřanů. To by mohlo vést dokonce k tomu, že by Assad ve volbách naplánovaných na r. 2014 na prezidenta nekandidoval. Změna režimu ano, ale mírovými prostředky. Umožní to NATO-GCC-Izrael? Ne.

zdroj:http://www.zvedavec.org/komentare/2013/05/5499-assad-mluvi-rusko-jedna.htm