Patová situace
Saúdská Arábie – s podporou svých feudálních kolegů z Kataru, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Bahrajnu – svou agresi proti Jemenu zahájila loni v březnu. Formálním důvodem bylo rozhodnutí vrátit do čela státu svrženého prosaúdského prezidenta Mansúra Hádího, ale pravděpodobnějším motivem byl strach ze šíitského rebelského hnutí Ansaralláh, které s přímou i nepřímou – byť i podle New York Times nepříliš významnou -- pomocí Íránu pomalu, ale jistě přebíralo moc v Jemenu. Když na Jemen začaly dopad první saúdské (fakticky americké a britské) bomby, kontrolovali rebelové z klanu Húthiú nejen hlavní město San´á, ale i veledůležitý přístav Aden.
Za více než půldruhého roku dokázala antišíitská koalice v čele se Saúdy a s podporu USA, Británie a Francie ovládnout značná území, především ale strategicky významný pobřežní pás na jihu země a dostat pod kontrolu významnou námořní cestu, průliv Báb al Mandíb. Al Kajda byla vytlačena z přístavu Mukálla, dobyty byly Aden i Táíz, nově se daří ofenzívě na saúdsko-jemenské hranici. Saúdové navíc tvrdí, že pozemní i námořní blokáda Jemenu pomohla zastavit dodávky zbraní, peněz a potravin z Íránu, a proto se vláda v San´á potácí na hraně kolapsu. A to prý pro změnu zabránilo proměně Jemenu v šíitský stát a šíření íránského vlivu v „arabském světě“. Na realitu se samozřejmě dá nahlížet i z jiného úhlu – blokáda je na viněrozsáhlého hladomoru a dodávky zbraní do Jemenu podle všeho proudí mimo jiné přes Omán, monarchii, která bez ohledu na členství v Radě pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC) na rozdíl od ostatníchagrese neúčastní a s Íránem vždy udržovala věcné vztahy.
Současně ale Rijád nedokázal dobýt hlavní město, v němž dál vládnou Húthíové spolu s bývalým prezidentem Alím Abdalláhem Sálihem, nepodařilo se mu obnovit v Jemenu Hádího „zákonnou“ vládu, masakrem na pohřbu v San´á jemenský odpor podle všeho jen pomohl zatvrdit, ale především dosáhl toho, že se bojové operace už před časem přelily na saúdské území. Jemenští rebelové přímo v Saúdské Arábii ničí saúdskou bojovou techniku, útočí na tamní vojenské základny a města, jejichž obyvatelé musejí být evakuováni, a už delší dobu nutí saúdské vojáky k masovým dezercím a přebíhání na stranu jemenských rebelů.
Saúdové zabředli v partyzánské válce, kterou ani vyhrát nemohou – rebelové veškeré návrhy ke kapitulaci (pod rouškou příměří) odmítají, na bitevním poli se ustálil jakýsi status quo, ale za to platí, že čím déle agrese trvá, tím se geopolitické postavení Rijádu zhoršuje. Jemen je přitom dál fakticky rozdělený na dvě části a je velkou otázkou, zda Saúdům ve finále nezbude se s touto skutečností smířit, tím spíš v době, kdy financují válku, na kterou už dávno nemají peníze.
Rakety, nebo porouchaný radar?
Saúdští králové a princové, zvyklí na to, že jejich moc nezná hranic, se s realitou své agrese proti Jemenu nejspíš budou smiřovat jen velmi těžko, a tak s pomocí jednotek napojených na Al Kajdu chystají další pozemní ofenzívu proti Jemenu ze svého území. A s trochou americké asistence už se podařilo odvést i pozornost od jejich pohřebního náletu a Jemence znovu z „obětí“ proměnit v „agresory“.
Jemenští rebelové totiž v reakci na masakr v San´á prý vypálili rakety nejen na Saúdskou Arábii, ale i na americká válečná plavidla. Rebelové sice jakékoli ostřelování amerických cílů popřeli a ve stejném duchu se vyjádřila i armáda věrná Sálihovi, rakety ve finále prý k americkému křižníku Mason ani nedoletěly, ale USA reagovaly raketovým protiútokem, který zničil radarové stanice na jemenském pobřeží.
Americké létající tankery doplnily palivo útočícím saúdským bombardérům prý více než 5500krát, na jemenském území působí americká zvláštní komanda, nicméně útok na zařízení patřící rebelům americké vojenské zapojení v Jemenu přece jen mění v přímý vstup do války. Je ironií, že teprve po této „sebeobranné“ akci USA přiznaly, že vlastně nemají ponětí, kdo po jejich lodích vlastně střílel. Následovaly zprávy o dalších rebelských raketách, které znovu americké lodě netrefily a nezpůsobily žádné škody, a po nich další jemenská dementi. To už ale americké námořnictvo použilo opatrnou formulaci, podle níž se jehokřižník „zdá se“ znovu, už potřetí za sebou, stal terčem útoku, načež Pentagon připustil, že si není jistý, co se ve skutečnosti stalo, tedy zda se jednalo o letící rakety nebo o selhání radarového detekčního systému na křižníku Mason.
A pokud Saúdové chystají ofenzívu ze severu, zničené rebelské radary mohou usnadnit nejen další dodávky zbraní prosaúdským silám, ale i výsadek jednotek z moře. Raketové útoky na křižník Mason mohou takové akce i „ospravedlnit“…
Tož tak.