Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Kdo chytá v makovém poli

  • afghan_opiumx
Od zahájení americké okupace Afghánistánu tamní produkce opia láme rekordy a letos afghánští rolníci podle OSN úspěšně pokrývají už 93 procent světové spotřeby heroinu.

Pašování drog do zemí Střední Asie se od zahájení americké okupace Afghánistánu znásobilo čtyřiačtyřicetkrát, upozornil před třemi týdny tádžický prezident Emomali Rachmon, čímž spolu s nejnovějšími údaji OSN vykreslil prapodivný a už osmý rok trvající „vedlejší účinek" americké „demokratizace" Afghánistánu. Spojené státy spolupráci států Střední Asie pro svou pokračující válku v Afghánistánu nutně potřebují, stejně jako jim nejsou příjemné čím dál temnější statistiky OSN. Vyzkoušely už snad všechny možné taktiky: nejprve si makových polí příliš nevšímaly, protože jejich produkci ovládali vesměs afghánští narkobaroni, kteří bojovali po boku západních okupačních sil proti Talibanu. S narůstajícím počtem tun afghánského heroinu na světových trzích však USA postupně přešly k ničení makových polí a německý týdeník Der Spiegel letos v lednu zveřejnil dokumenty, podle nichž mají vojáci v Afghánistánu zabíjet všechny drogové dealery, na které narazí. Americký generál John Craddock se tímto rozkazem snažil „oživit" válku proti drogám tím, že ji nasměruje na prosté venkovany, což však ve svém důsledku vedlo jen k dalšímu nárůstu nenávisti vůči okupantům.

S poněkud bizarním nápadem pak přišel koncem května šéf Úřadu OSN pro drogy a zločinnost (UNODC) Antonio Maria Costa, který navrhl, aby byl Afghánistán zaplaven drogami, a jejich cena se tak následně snížila, což by prý přimělo rolníky, aby sami od sebe přešli na legální plodiny, kupříkladu kukuřici. Costa označil skoro čtyři procenta makových polí, která spojenci z celkového počtu 157 tisíc hektarů zničili za loňský rok, za smutný vtip: „Chceme vidět posílenou ostrahu hranic, aby drogy nemohly do sousedních zemí, a samotný Afghánistán zaplavený drogami. V zemi pak bude opia tolik, že jeho cena poklesne." Idea násilného zavedení zákona poptávky a nabídky se mimo jiné opírala o statistické údaje OSN, podle nichž za uplynulý rok ve světě klesla poptávka po opiátech o 28 procent, ale jak dosvědčují slova tádžického prezidenta, žádný z dosavadních pokusů nezafungoval.

Vzhledem k tomu, že boj proti drogám se v západní civilizaci stal jistou formou státního náboženství, ustoupit od něj nelze, a tak Bílý dům znovu změnil taktiku. „Politika Západu proti pěstování opia selhala," hodil při nedávném jednání států G8 v italském Terstu vinu i na ostatní okupační síly americký zástupce Richard Holbrook, jinak Obamův zvláštní vyslanec pro Afghánistán a Pákistán. Doposud preferované spalování makových polí podle něj „nevyústilo v to, že by uškodilo Talibanu, ve skutečnosti ublížilo jen rolníkům. Už nebudeme dále ničit úrodu opia. Budeme se snažit ji snížit." A to tím, že se nyní vojáci zaměří na dodávky chemikálií nutných k přeměně opia na heroin. Armáda se zároveň pokusí cíleně útočit na hlavní afghánské narkobarony, byť tato „novinka" je přinejmenším oficiálně součástí americké strategie již od zahájení invaze v roce 2001 a zatím se nijak neosvědčila.

 

Viníci jsou známi

Pokud budeme vycházet ze statistik OSN, podle nichž afghánští rolníci pokrývají 93 procent světové spotřeby heroinu, je jasné, že se jim pod americkou nadvládou v tomto směru vede nadmíru dobře - odhady expertů OSN konstatují, že afghánský drogový průmysl dosahuje ročního obratu kolem čtyř miliard dolarů. Je to rozmach nesrovnatelný se situací za vlády Talibanu, což svého času ostatně prokázal i sám George Bush, když krátce před invazí do Afghánistánu odměnil dnes nenáviděné fundamentalisty 40 miliony dolarů za jejich úspěšný boj proti pěstování drog v zemi.

Nízké procento zničených makových polí je přitom podle expertů důsledkem toho, že týmy určené k pálení makových lánů se na místě stávají buď terčem útoků, nebo si je místní narkobaroni prostě koupí. Hlavním centrem produkce opia je provincie Hílmand u hranic s Pákistánem. V Británii už dávno kolují vtípky o tom, jak úspěšně britští vojáci právě tam oficiálně ochraňují afghánské narkobarony, o podílu českých vojáků tamtéž a na stejné činnosti se zatím cudně mlčí. Opakovaně se přitom ozývají hlasy, které tuto strategii obhajují: ochrana opiových polí je prý nutná, neboť jejich vlastníci pomáhají Západu v boji proti Talibanu, pročež je jednodušší zavírat před realitou oči, tvrdí britští představitelé, kteří si „nepřejí být jmenováni". Americká média k tomu často citují vládní zdroje, podle nichž se bojovat proti drogám v Afghánistánu prostě nedá, protože jsou ve hře zapojeni vysocí vládní činitelé v Kábulu. Nejčastěji se v této souvislosti zmiňuje jméno bratra prezidenta Karzáího Wálího, který donedávna zastával lukrativní post - v Kábulu zastupoval provincii Kandahár. Americká televizní stanice ABC přitom na základě armádních dokumentů tvrdila, že Wálí Karzáí „bere od výrobců a pašeráků drog úplatky a výměnou za to nad nimi drží ochrannou ruku". Konkrétně se mluvilo až o dvaceti procentech z ceny každé zásilky.

 

Je pak jen ironií osudu, že popularita Talibanu mezi prostými Afghánci neustále roste a například jen ve „Wálího Kandaháru", který spojenci drží jen s vypětím všech sil, přes třicet procent obyvatel neváhá otevřeně přiznat, že si přeje návrat fundamentalistů a s nimi i ukončení vleklé války a návrat bezpečnosti, zatímco popularita spojenců překračuje jen deset procent. Pokud si navíc uvědomíme, že sám Hamíd Karzáí, ještě než se stal z americké úřední moci prezidentem, zastupoval v Afghánistánu americkou plynárenskou firmu Unocal - a tudíž je afghánským vlastencem asi tolik, jako běžný čtenář našich novin - vše se znovu zamotává. Pokud si totiž americká vláda dosadila takové lidi do čela státu, který okupuje, a pak na ně -  bez hrozby trestu - hází vinu za své neúspěchy, jsme svědky jen obyčejné frašky.

 

Kilo za třicet kalašnikovů

Britský deník The Independent popsal mechanismus pašování afghánských drog již před dvěma lety a lze předpokládat, že se za tu dobu nic zásadního nezměnilo, přinejmenším nikoli k lepšímu. „Tržiště hluboko v tádžické poušti nedaleko někdejších sovětsko-afghánských hranic na první pohled vypadá jako každý jiný orientální bazar. Až na to, že domky v přilehlé vesnici jsou pobořené, asi tři stovky stánkařů pracují pro ruské mafie, které zde nabízejí zbraně, a nakupující jsou Afghánci, kteří výměnou za zbraně nabízejí heroin," konstatoval list. Okolo se potloukají tádžické prostitutky, které oběma stranám nabízejí své služby za špetku heroinu. „Udělají cokoli. Potřebují drogu a nám vždycky nějaká přebývá," usmívá se spokojeně afghánský pašerák v reportáži z blíže nespecifikovaného místa v Tádžikistánu. Ta vybydlená vesnice a její tržiště jsou totiž jedním z míst, odkud proudí afghánský heroin do Evropy.

Jak podotýká kanadský list Globe and Mail, americká vláda se už třetím rokem vcelku nelogicky brání tvrzením, že ne všechny opiové zisky putují jen do kapsy předpokládaných afghánských spojenců Západu. Dvacet až čtyřicet procent jich prý získává rovnou Taliban, který z nich financuje boj proti západní okupaci své země. A přitom se ukazuje, že celý tento proces se urychluje a zjednodušuje - peněžní transakce totiž nahradil barter. „Nikdy drogy neprodáváme a pak za peníze nenakupujeme zbraně," zdůraznil v reportáži jeden z Afghánců na tržišti v Tádžikistánu, na jehož území nyní operuje asi stovka pašeráckých organizací. „Rovnou je měníme." Jde to snadno - opium se v továrnách hned v Afghánistánu promění v heroin, který se následně pašuje do Tádžikistánu a odtud putuje dál do Evropy. Opačným směrem proudí ruské zbraně - z tržiště často míří rovnou do oblasti aktuálních bojů. Taliban má přitom největší zájem o kulomety, ostřelovací pušky nebo o protiletecké zbraně. Ceny jsou stanoveny pevně - za jeden kilogram heroinu si pašeráci z tržiště odvezou třicet kalašnikovů.

Dostat se na tržiště však není pro Afghánce snadné. Pytle plné toho nejkvalitnějšího heroinu musejí nejdříve dostat přes řeku Amudarju, která tvoří přirozenou hranici mezi Afghánistánem a Tádžikistánem. Dál prý jedou v džípech, dokud to jde, pak přesedají na terénní motorky a poslední kus cesty musejí urazit po svých. „Vyrážíme se setměním a na místo se dostáváme kolem deváté ráno následujícího dne," popisuje svou tvrdou práci důstojník afghánské armády, který se na pašování podílí. „Přitom se nemůžeme orientovat ani podle svých vlastních stop z předchozích cest, protože nikdy nevolíme stejnou trasu dvakrát."

 

Heroin je grunt

K výrobě jednoho kilogramu heroinu je zapotřebí zhruba patnácti kil opia a cena jednoho kilogramu toho nejkvalitnějšího heroinu se v Afghánistánu pohybuje v přepočtu kolem necelých dvaceti tisíc korun, ale na tržišti v Tádžikistánu už stojí dvakrát víc a v Evropě cena roste dál, a to závratně. A totéž platí i pro zbraně. Zatímco jeden kalašnikov lze na tržišti koupit zhruba za 1600 korun, v severním Afghánistánu už ho lze prodat za tři tisíce a na jihu a východě země ještě za víc, protože tam je po zbraních - kvůli probíhajícím bojům s jednotkami NATO - poptávka po zbraních nejvyšší.

Většina pašeráků přitom může zůstat v klidu, protože doposud veškeré „protidrogové akce" probíhaly tak, že západní vojáci spálili políčko chudého rolníka, který pak i se svou obvykle početnou rodinou začal hladovět a v duchu přát Talibanu. I to nejspíš přispělo k tomu, že se bojové akce Talibanu v posledních letech zintezivňují, loni dokonce dosáhly svého vrcholu a letos už jim umožnily provést dvě operace rovnou v hlavním městě Kábulu. Taliban to ústy jednoho ze svých členů jen potvrzuje: „Toho všeho jsme schopní díky heroinu."

A šéf NATO Jaap de Hoop Scheffer navíc připustil, že je možné, že mezinárodní síly svou eskalací války v Afghánistánu vyhánějí na sever - do postsovětských středoasijských republik - nejen obchodníky s drogami, ale i talibanské ozbrojence. „Pokud někdo chce překročit hranice, NATO tomu nemůže zabránit. Pokud extremisté chtějí překročit hranice do Střední Asie a pokračovat tam ve své hrůzné činnosti, NATO je nejspíš není s to zastavit," prohlásil. Vůbec poprvé tak oficiálně připustil, že NATO a USA počítají s rozšířením války i na území severních sousedů Afghánistánu.

A kde jsou v jeho slovech drogy? Vlastně všude. Taliban by bez nich byl slabší, bez Talibanu by ale nebylo nepřítele, a v logice USA se válčit proti někomu musí. Dolary v současnosti nejsou příliš k mání, neboť je tiskárny nestíhají tisknout, a neustále se rozšiřující válka je drahá věc... Nebo je to snad až příliš konspirativní myšlenka?

 

 

 

 

Narkostát pod patronátem USA a NATO

Už v roce 2004 Úřad OSN pro drogy a zločinnost konstatoval, že „obavy, že se Afghánistán promění v narkostát, se pomalu stávají realitou." Tehdy ale Afghánistán produkoval „jen" 87 procent světového opia.

Afghánistán přitom dřív žádnou zvláštní opiovou baštou nebyl. Úrodná půda tvoří jen dvanáct procent rozlohy země, a přesto se zemědělstvím vždy živilo kolem 70 procent obyvatel, kteří v dobrých letech dokázali zajistit potravinovou soběstačnost země a ještě vypěstovat přebytek na export. Mák se sice v Afghánistánu pěstoval vždy, nicméně v nepoměrně menších proporcích. Jeho skutečný boom nastal až v 80. letech minulého století, kdy CIA začala podporovat nejrůznější skupiny mudžáhidů, aby si jeho pěstováním a následnou produkcí opia přilepšily na boj proti sovětské okupaci země. Jak například napsal americký historik Alfred McCoy, „role CIA v mnoha případech spočívala v tom, že tolerovala, podporovala nebo ignorovala obchod s drogami, aniž by se sama na jejich pašování bezprostředně podílela. Nedostávala se do styku přímo s heroinem, ale zajišťovala svým drogovým spojencům dopravu, zbraně a politickou ochranu. Zkrátka, role CIA v drogových kšeftech ve Střední Asii se dostala spíše na úroveň nepřímé spoluviny než přímého podílu na zločinu." Mezi „drogovými spojenci" Washingtonu té doby se přitom nejčastěji zmiňovalo jméno Gulbuddína Hekmatjára, zakladatele a vůdce Islámské strany, který bojoval proti Sovětům, několikrát se stal afghánským premiérem a dnes je oficiálně na americkém seznamu hledaných teroristů, které však v praxi nikdo usilovně ani nehledá.

Výsledkem je, že už v roce 2006 dosáhly podle statistik OSN zisky z prodeje heroinu tří miliard dolarů, což představovalo 35 procent hrubého domácího příjmu afghánského státu. „Pěstování opia, jeho zpracování a přeprava se staly nejvýznamnějšími zdroji zaměstnání v Afghánistánu," prohlásil šéf Úřadu OSN pro drogy a zločinnost Antonio Costa. Dnes je do drogového procesu do té či oné míry zapojen každý desátý z asi 29 milionů Afghánců. List The New York Times v této souvislosti citoval amerického generála Davida W. Barna, podle něhož bude pěstování máku a produkce opia dál narůstat - stejně jako vliv narkobaronů - na všechny úrovně afghánské vlády.

 

 

CIA a pašování drog

Pomineme-li předpokládaný přímý či nepřímý podíl CIA na obchodu s drogami v Afghánistánu, první zprávy o podobném zapojení americké výzvědné služby se objevovaly už za války ve Vietnamu. Tehdy CIA podle dostupných zdrojů z obchodu s heroinem z Vietnamu a Kambodži financovala své tajné operace. Mnohem slavnější a prokázanou kauzou se stal skandál Iran-Contras z roku 1989, kdy bylo potvrzeno, že CIA z pašovaných drog financovala činnost nikaragujských protivládních povstalců. V roce 1993 pak bývalý šéf americké protidrogové agentury DEA Robert Bonner v televizi přiznal, že CIA v rámci „mapování činnosti kolumbijských drogových kartelů" umožnila, aby na letišti v Miami přistálo letadlo s tunou kolumbijského kokainu, který se pak „kvůli chybě" dostal až do ulic.

 

 

 

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře